Má milovaná LUCINKO, není minuty, abych na TEBE nemyslela. Tolik moc mi chybíš. Ptám se, Bože proč se to muselo stát? Proč si musela zemřít TY, nevinná, kvůli hazardní jízdě "člověka", který si neváží života? On tu zůstal, zdravý a TY jsi musela zaplatit nejvyšší cenu - svým mladým, nadějným životem. Chybíš mi, dítě moje, chybíš nám všem, nekonečně ...

Mé Lucince

Vždyť to jméno zvoní, cinká,
to nemůže být jen vzpomínka.
Jsem přeci Tvá maminka.
Chybíš mi, MOC,
už, aby byla zase noc,
tma vše přikryje,
denní svit a spěch ustane
a dá mi plané naděje.
Chci být s Tebou, držet Tě v náručí,
Ty mé ptáčátko, narozené v čase vánočním.
V čase plném snů a naděje,
však teď, bez Tebe,
pln beznaděje a bolesti jen.
Čas, co pro mě jen Tvou smrt zvěstí…
Mé dítě, mé štěstí,
navždy ztracené...

S láskou a hlubokou úctou k Tobě Tvá navždy milující maminka

Má Svatá Lucie

Má svatá Lucie,
má dcero, můj živote.
Jsi světlo věčné slávy nebeské,
jsi pro mnohé jediným
důkazem skutečné lásky.
Rozdala ses pro všechny,
aby oni mohli žít v naději.
Já vzhlížím k Tobě, v nekonečnou dál
a prosím za odpuštění,
dítě moje prvorozené.
Tys odtud odešla,
abys jiným, zde život dopřála.
Dala jsi dar života těm, které jsi ani neznala.
Stala ses matkou jejich života.
Své děti v nich budeš jednou mít,
já je však nepoznám,
však teď už vím, že je budu milovat.
Jsi motiv můj věčný, co vybízí mysl mou k dalšímu kroku,
Jsi lucernou, má Svatá Lucie,
jež vede bárku mou v plavbě tmou,
řekou života divokou.
Jsi útěchou mou,
když život nehoden je reku.
Mlčky ses rozdala – hvězdičko má nebeská.
Poklekám před Tebou a ctím Tvou slávu nebeskou.
Má Svatá Lucie,
Mlčky ses rozdala – hvězdičko má nebeská.