Má lásko
Jsi moje láska čistě bílá
jak bříza spící u břehu
tak rád se na tě vždycky dívám
jsi nejkrásnější z příběhů

Z příběhů celého mého života
ve kterých svítíš mi do dáli
jsi jako plamen, který se mihotá
hřeje, hřeje a nepálí

Ahoj

Potřebujete naléhavou půjčku? Poskytujeme osobní půjčky? Obchodní půjčky; Půjčky na bydlení? Zemědělské půjčky? Půjčky na vzdělání? Půjčky na konsolidaci dluhu? Půjčky na kamiony? Půjčka na auto? Hotelové půjčky? Refinancování úvěrů? a další školní půjčky? Startovací půjčky? .Nabízíme 2% úrokovou sazbu! Kontaktujte nás přes: (alicjaskowroska@outlook.com) nebo pošlete nepořádek na whatsapp přes +48665431416

Alicja Skowrońska

4.ledna by jsi měla narozeniny,tak Ti přeji Lucinko všechno nejlepší do nebíčka.Stále na Tebe myslím a nikdy nezapomenu.

Dneska by jsi Lucinko slavila narozeniny.Osud tě to bohužel nedopřál.A tak si je užij tam nahoře mezi anděly.Stále vzpomínám.

Nikdy neztratíš někoho,koho nosíš ve svém srdci .......Možná ztratíš jeho přítomnost,jeho hlas,jeho vůni.ale to,co ti po sobě zanechal,to neztratíš nikdy.Neuvěřitelných deset let,cos Lucinko odešla tam,odkud není návratu.Stále na Tebe vzpomínám a nikdy nezapomenu.Odpočívej v pokoji andílku.

Tolik jsi Lucinko moje milovala život a s námi chtěla si být. Ale krutý osud Tě nenechal žít. Nikdy na Tebe nezapomenu.

10. let
Tak jako vločka tiše poletuje vzduchem a sedá na zem, vzpomeňte tiše na moji dceru, dnes přišel 7. prosinec deset let po té...., rána v srdci se nezhojila a slza v očích nevyschla....

Lucinko i když jsem byla u tvého hrobu tak jsem ještě dnes v den kdy vzpomínáme na ty,co už nejsou mezi námi na tebe zavzpomínala a zapálila svíčku a položila květinu tady na virtuálním pomníčku.

Lucinko,říká se,že čas bolest vyléčí,ale je to jen pouhé zdání.Stačí pak maličkost,která nám tě připomene a bolest z tvé ztráty se opět vrátí.Jsou vzpomínky,které nám nikdo nevezme.Blíží se listopad,dušičky kdy budeme vzpomínat na všechny,kteří jsou už tam nahoře.Také půjdu aspoň Ti zapálit svíčku a chvilku postát u hrobu.Odpočívej v pokoji.

Lucinko,čas strašně letí a zastavit se nedá.Osud nám nevrátí co nám vzal.Zůstaly nám jen vzpomínky.Stále na tebe vzpomínám.Dneska by už z tebe byla mladá žena.Už je tam s tebou v nebi spousta našich drahých a milovaných.Musí tam být krásně,protože babička Máňa to říkala,protože se tam odtud ještě nikdo nevrátil.My nyní tady dole prožíváme divnou dobu.Trvá to již moc dlouho.Doufám,že se to co nejdříve vrátí do normálu.Odpočívej v pokoji.

Má milovaná Lucinko, nebylo nám dopřáno oslavit Tvé 25. narozeniny... Jak stále těžké je jít životem bez Tebe dál, líbám Tě má malá...

Má milovaná Lucinko, smutno je mi, tolik se mi stýská, v hlavě mi bijí hodiny, blízko je ta chvíle, která vše změnila... Každý člověk má tři duše, ta první patří tělu, ta třetí je nesmrtelná a ta druhá směřuje přímo do ráje. Nikdy nezapomenu, mé dítě!!!

Drahá Lucinko, v myšlenkách jsi stále se mnou. Miluji Tě. Posílám velké objetí a pusu do nebe, tak moc mi chybíš.

Na hroby tiše listí sedá,z oblohy studený déšť padá a mísí se s našimi slzami . . . Milovaní,tak smutno je nám za vámi.Byla jsem na hřbitově,zapálila svíčku,tiše postála a zavzpomínala na tebe Lucinko.Dnes už by z tebe byla mladá paní.Život je jako pohádka pouhá,pro každého jinak dlouhá.Mladí lidé by neměli umírat.

Vzpomínám.... Na časy smutné i ty veselé,na příbuzné,známé a přátele,co přešli přes duhový most do nebeských bran.Prý čas rány zhojí.Ale je to pouhé zdání.Čím jsem srarší,tím víc z mého života odchází lidé,které miluji.Čím jsem starší,tím víc chápu podstatu života a smrti,přesto smíření se smrtí blízkého člověka neexistuje.Nikdo nás na to nepřipraví a nikdo nás nepochopí tolik,jako když zažije tu vlastní intenzivní bolest ze smrti blízkého.

Čas letí,je tu léto.Jedno z nejkrásnějších období.Dnes by již z tebe byla mladá žena.Osud tomu chtěl jinak a nečekaně zasáhl.Nikdo to nemohl ovlivnit,nikdo to nemohl změnit.Ale v našich vzpomínkách žiješ stále.Kdo byl milován,ten nezemřel.Odpočívej v pokoji.

Lucinko,je jaro.Všechno venku kvete,svítí sluníčko a my máme divnou dobu.Řádí tu nějaký bacil,který nás omezuje v normálním životě.Už to trvá dlouho a doufám,že to vezme už brzy konec a my se vrátíme opět do normálního života.Stále na vás všechny,kteří jste tam nahoře vzpomínám.Věřím,že jste tam všichni pohromadě a díváte se na nás smrtelníky dolů.Přeji vám klid a mír.Nikdy na vás nezapomenu.Jednou se opět shledáme.

Bolest jsi nechala na zemi,teď už jsi mezi anděly....O růži bílou má svět méně,avšak Bůh má o anděla víc.....Dnes by jsi slavila krásné narozeniny.Osud však Ti to nedopřál.Vzpomínku na Tebe do nebe posílám.Odpočívej v pokoji.

Drahá Lucinko blíží se další smutné narozeniny, které jsme slavívaly spolu. Je to další smutné období, kdy jsi nás nedobrovolně v tak mladém věku opustila a zanechala zde ty, kteří Tě milovali, milují  a stále na Tebe myslí a myslet
vždy budou. Odpočívej v klidu a pokoji.

Dnes je svátek těch,kteří už tu nejsou s námi.Tak jsem Ti Lucinko zapálila svířku u hrobu i tu virtuální a zavzpomínala na Vás všechny,kteří na nás hledíte z nebe.Vy jste neumřeli,protože Vás máme stále v srdci.Odpočívej v pokoji.

Podzimní čas,dušičky a vzpomínky na naše milované,kteří již prošli branou smrti,nám stále vhánějí slzy do očí a touha,aby se nám naši milovaní vrátili.Tato touha se nám nikdy nesplní.A proto zavzpomínejme na krásné okamžiky,které jsme společně prožili,zapalme svíčku,položme květiny na hrob a přejme jim klidný spánek.Stále na tebe Lucinko vzpomínám.

Milá Lucinčina maminko, mám s vámi velikou radost, že jste mohla Lucinku zase na chvíli aspoň ve snu uvidět... Napsala jste o tom jen pár řádek a přesto z toho cítím všechno... všechno to, co člověk po probuzení prožívá a nedá se to nijak vypovědět...Často na vás i na Lucinku myslívám...posílám alespoň malé obejmutí ❤

Sny nám dávají sílu pokračovat tam,kde nás naděje už dávno opustila...

Má milovaná Lucinko, dnešní sen byl mostem k Tobě, zas a zas stejná prosba ... obrázek Tvého a Elišky objetí mi zůstává před očima... a pak probuzení a vědomé uvědomění ... S hlubokou pokorou k Tobě a s nadějí .... musím jít dál. Líbám Tě - mami.

Už jen zapálit svíčku a položit květinu.Nic víc už Ti nemůžeme dnešní den,kdy by jsi oslavila krásné 23 leté narozeniny dát.Snad jen ještě zavzpomínat a popřát Ti klidný spánek.Odpočívej v pokoji.

Plamínek lásky hoří pro tebe,co už svůj sen věčný spíš...A pod jiným stromečkem,vánoce oslavíš.Vzpomínám.....Včera jsem ti ho Lucinko zapálila na hrobečku.

Každá hvězda je člověk,který byl natolik milován,že je zapsán na měsíční oblohu,aby mohl žít věčně.....Bolest jsi nechala na zemi,teď už jsi mezi anděly.O růži bílou má svět méně,avšak Bůh má o anděla víc...Dnes je to dlouhých sedm let,co tě o to nejcenější,čím je lidský život připravil nezodpovědný řidič.Odpočívej v pokoji.

Sedmý rok, sedmý den dvanáctého měsíce, osmnáctého roku. Sedm dlouhých předlouhých roků bez TEBE. Kdybys viděla moji tvář ptala by ses, jistě na co myslím a já bych nedokázala říct ani slovo. Dívám se oknem ven a vidím Tvoji tvář, vidím Tvůj úsměv, který odešel daleko s Tvojí krásou. Nosila jsi v sobě kus slunce a Tvoje zář zůstane navždy v nás. Dívám se na Tebe a vidím spící krásu.
Teď už se jen skloním, abych tě políbila. Spi sladce má milovaná LUCINKO!

Milovaná Lucinko, opět je zde další smutné výročí, kdy jsi nás bez slůvka rozloučení opustila vinou nezodpovědného člověka.
Stále slýchám, že čas všechno zahojí, ale v Tvém případě Lucinko to neplatí. Na takovou ztrátu nejde zapomenout.Rána se trochu zahojí, ale jizva zůstává navždy. Milovala jsem Tě a stále milovat budu. Nikdy na Tebe Lucinko nezapomenu. Mohu jen zapálit svíčku a poslat kytičku.

Věřila jsem, že máš před sebou dlouhý život, že Tě čeká krásná budoucnost. Ani na okamžik mě nenapadlo, že mé dítě někdo zabije. Bylo v Tobě tolik krásného a moudrého, co se z mého srdce a mé mysli nikdy nemůže vytratit. Chce se mi křičet, ale síly už není. Kam se poděly dny, které plynuly v souladu, kam se ztratila jistota, že Tě mohu kdykoliv obejmout... Miluji Tě má milovaná!

Když odejde někdo,koho máš rád,nedá se nic jiného dělat,než vzpomínat.Zapálit svíčku....už Tě nic nebolí,odpočívej v pokoji.V ten dnešní den si vzpomeneme,kdo mezi námi chybí.Zůstali nám vzpomínky a v našich srdcích budou mít navždy svoje nísto.Včera jsem Ti na hrobečku zapálila svíčku,chvilku postála s pohledem na tvou fotku,ze které ses z každého úhlu na mě dívala a na vteřinku jsem zapomněla,že už tu s námi nejsi.Pak jsem tě pohladila a se slzama v očích odešla.

Smrt....Co je vlastně smrt?Možná,že na druhém břehu považují život za smrt.A s každým koncem něco nového začíná...

Často ve spánku volám Tvé jméno,
Má MILOVANÁ LUCINKO

Ze všech sil volám:
Lucinko, VRAŤ SE MI ZPÁTKY!

Kdo neztratil milovanou dceru,
NEPOCHOPÍ
…
Žiju nyní dva životy – je to DAR? Kdo ví …

Znovu a zas opakuji,
dobře vědí, ti co čtou,
že jsi...

...BYLA KŘEHKOU RŮŽÍ V RUKOU TĚCH,
CO NEMĚLI ŽÁDNÉ MÍNĚNÍ O TOM,
JAK SE MAJÍ K TOBĚ CHOVAT...

V té nejhlubší pokoře, k Tobě má dcero, můj živote!

Dají se vymazat zprávy,čísla,přátelství,ale co se nikdy nedá vymazat jsou vzpomínky,které máš v srdci.

Svata Lucie, Lucinka s andelskou tvarickou ♡ cest pamatce, Vasi milovane, krasne Lucinky ♥♥♥

Dnes je to již 22 let,co jsi prvně vykoukla na tento svět.Byla to velká událost a my byli všichni šťastni.Bohužel osud krutě zasáhl a ty již slavíš své narozeniny v nebi mezi anděli.Věřím,že jsi na krásném,prosluněném místě,kde je klid a mír.Tak Luci krásné nebeské narozeniny.

Tak strašně ten čas letí...ale na bolesti se nic nezměnilo. Dnes by jsi moje Lucinko oslavila své 22 narozeniny. Měla by jsi své touhy, lásky, přání, ale nic už se nevyplní. Tak Ti milá Lucinko přeji krásný, nebeský, nekonečný život. Neopustila jsi nás, jen jsi odešla o mnoho dříve.

Plamínek lásky hoří pro tebe,co už svůj sen věčný spíš....
A pod jiným stromečkem vánoce oslavíš.Vzpomínáme....

...BYLA KŘEHKOU RŮŽÍ V RUKOU TĚCH,
CO NEMĚLI ŽÁDNÉ MÍNĚNÍ O TOM,
JAK SE K NÍ CHOVAT...

V životě jsou věci,které se nedají napravit. Možné je pouze přežít.

6 let ....
A svět se ve svém běhu pro mě v tu chvíli zastavil …
Kdo mohl, ten večer nevycházel z domu…
Vál silný nárazový vítr, padal první sníh s deštěm …
Kdo mohl, ten večer nevycházel z domu…
Kdo jel autem, jel opatrně … jen jeden člověk ….
Nezkušený, nezodpovědný, bezohledný ….
Vjel do zatáčky rychlostí… na kterou neměl,
Neměl schopnosti ani možnosti, nezvládl řízení ...
Zabil z nedbalosti  ….
Zbabělec, který nebyl dosud potrestán ….

Říká se,že čas zahojí všechny rány......ne vždy je to pravda......Člověk se jen naučí žít s bolestí......

Dnes je den,kdy vzpomínáme na naše blízké,kteří už tu nejsou s námi.Bohužel k nim patříš Lucinko i ty.A tak jsem byla zapálit svíčky tam,kde odpočíváte a sníte svůj věčný sen.I když tu nejste,ve vzpomínkách jste nesmrtelní.Věřím,že se jednou opět shledáme.Odpočívejte v pokoji.

chybíš mi...

Je bolest,na kterou není lék...Jsou rozhodnutí,která se nevrátí zpět...Jsou vzpomínky,které nikdy nevymažeš...Jsou lidé na které nikdy nezapomeneš.Abychom zmírnili bolest ze ztráty blízkého...musíme se upnout k jistotě,že naši milovaní mají duši,která žije navždy a odešla do nebe,kde se s nimi opět setkáme...Pro Tebe Lucinko zažehnu plamínek,aby jsi věděla,že naše srdíčko je plné vzpomínek na Tebe.

Stalo se něco,co se nikdy stát nemělo.Vše mělo být úplně jinak,ale teď každý chodí se slzami v očích a vzpomínkou na tebe.Všem moc chybíš a každý z nás si klade otázku proč?Proč zrovna ty???Neexistují slova,kterýma bychom vyjádřili to co cítíme.Nezbyl nám po tobě jenom smutek,ale taky krásná vzpomínka.Budeme tě mít stále v srdci a s láskou na tebe vzpomínat.Stačil jen jeden okamžik a přijdete o vše...Jen jeden okamžik.Cítíme smutek a bezmoc a nevíme co s tím?Ale vzpomínáme proto,abychom nezapomněli.

Má drahá, má milovaná Lucinko - uplynul 69. měsíc. Prázdniny jsou pryč... mé vzpomínky se zastavily tam, kde jsi mě musela opustit, vzpomínám na ty kteří Ti byli tehdy blízcí, říkám si, jak asi žijí, a jaký by byl Tvůj život dnes? Dívám se na to, jak se mění ulice, a říkám si, jak by ses divila, co věcí se za těch skoro 6 let změnilo, jaké jsou dnes módní trendy a hudební styly, co už umí telefony a jaké jsou možnosti ... vše je zrychlené a já zůstávám tichým pozorovatelem těch změn, kterých Ty nemůžeš být součástí. Doufám, že příjde den, který mi umožní Tě alespoň na chvíli obejmout, a cítit Tvou hmotnou podstatu - vidět Tě živou!

68. Měsíc
Ulehám s Tebou, vstávam s Tebou, tak je to den po dni, přemítám stále nad během věcí světa, tak moc bych chtěla být stále s Tebou. Vzpominky mi myslí plynou, po slzách z očích k srdci tečou, neztratí se, jsou stále se mnou, večer i ráno,má drahá Lucinko, miluji tě a líbam nikdy nekončícím polibkem, nekončícím obětím. Maminka

Denně na silnicích zemře někdo nevinný tak,jako ty.Je to hrozné,co mladých lidí zaplatí tím nejcenějším co mají,svým životem kvůli bezohlednosti jiných.Těm se nic nestane a v mnoha případech nejsou ani potrestáni.Čas ubíhá,ale bolest v srdci zůstává.Nes už by z tebe byla mladá,krásná žena.Měla jsi život před sebou a zlý osud ho tak rychle ukončil.Nikdy na tebe Lucinko nezapomenu.Odpočívej v pokoji.

Dnes je to 67 měsíců, má milovaná Lucinko, nejsi sama, jsem stále s TEBOU, MILUJI TĚ - TVÁ Maminka

Myslim stale na Vas a posilam objeti Mamka Honzika Zahradky

Nikdy Se Nevrátí Pohádka Mládí
V životě jsou chvíle mámivé,které časem přijdou zpět tak,jak zjara,slunce zářivé,přijde zlíbat první květ.
Jen mládí nevrátí se nikdy víc,když nevyjde nám svojí láskou vstříc.
A ten,kdo nepoznal pohádky té, musí se jí navždy zříct.
Nikdy se nevrátí pohádka mládí,ze všech pohádek,ta nejhezčí,nikdy se nevrátí,marné volání,jednou se s námi přec rozloučí. Proč osud dává tak málo lásky nám,proč všechno zůstane jen vzpomínkám?
Ve vzpomínkách najde útěchu,ten,kdo míval někdy rád,to jediné jsou štěstí,úsměvy,které život může dát,kdo vzpomínku na první lásku má,tomu se žití krásným zdá a ztracenému mládí navzdory naposledy zazpívá.

Život nám rozdává rány neskutečných rozměrů,že si někdy myslíme,že je to jedna z posledních ran.Ale pak přijde další rána a ta předchozí je pro nás malá.Časem se na rány zapomene a bolest z nich se otupí,ale bolest ze Tvé ztráty se neotupí nikdy.Nikdy na ní nedokážeme zapomenout.Je nespravedlivé,že člověk,který Tě připravil o Tvůj mladý život chodí dál po tomto světě a užívá si radostí života.Moc bych chtěla vědět,jak byl potrestán.Tolik lidí okolo udělal nešťastnými.Lucinko,jsi příliš daleko.Máme Tě rádi,velmi nám chybíš.Zůstaneš navždy v našem srdci.Milovaní odcházejí,ale nikdy nebudou zapomenuti...Pozdravuj tam nahoře všechny,co jsou tam s Tebou.Odpočívej v pokoji.

Má zlatá Lucinko, Tvá milovaná babička Ivanka, mi o víkendu přivezla Tvou fotku, když jste byli spolu s dědou na jednom z mnoha výletů, je Ti na té fotografii asi tak 5 let, nejdříve jsem si myslela, že jsem to já sama, pak teta Béďa, nakonec mi musela napovědět babi, že jsi to Ty, mé zlatíčko, tolik jsme si podobné! Miluji Tě a posílám tisíce pusinek a obejmutí.

Lucinko - Ježíš vstal z mrtvých, kéž bys vstala též.... vidím a cítím a děkuji... neskromné mé přání jediné, bys ses zas vrátila a já Tě obejmout směla - miluji Tě a úkol plním! mami

Zastav se mami, já jsem zpátky, copak mě nevidíš? Přišla jsem za Tebou, promlouvám s Tebou, posílám Ti znamení a Ty mě v nich rozpoznáváš, cítíš mě? ... jsem stále s Tebou!

Jak smutno je bez Tebe,jak dlouhý je nám čas,jak rádi bychom Tě spatřili a slyšeli Tvůj hlas.Loučit jsi se nestihla,tolik jsi chtěla žít.nás milovat a mnoho toho ještě říct.Pro Tebe přestaly hvězdy svítit,slunce hřát,ale ten kdo Tě nejvíc miloval nepřestane na Tebe nikdy vzpomínat.Proč Tvůj květ mladosti zlomil se tak záhy,proč jsi nás opustila tak mladá.Na Tebe ještě život čekal s úsměvem mládí,rozletem a touhou.Odešla jsi náhle,nevrátíš se víc.Zlý osud nám Tě vzal,bolest a žal v srdci zanechal.Teta Ali

Děkuji Vám Adélko, Děkuji Vám Patty, i VÁM patří mé hluboké poděkování za Vaše krásné vzpomínky na naší Lucinku. Vaše vzpomínky na chvíli rozsvítí tu temnou prázdnotu, která tu po Lucince zbyla. Adélko Vaše jméno jsem našla na tričku, které jste měli v 9. třídě na památku. Dnes jste již dospělí, mladí lidé, doufám, že se Vám bude v životě vždy dařit. Přeji VÁM oběma jen to nejlepší!

Myslím na tebe pořád Luci. Stále po té době nemohu uvěřit, že se to stalo. Nějak mi přijde nemožné, že už po zemi nechodíš a že někde nezní ten tvůj nakažlivý smích. Vzpomínám na naše bláznivé cesty ze školy tramvají, ale i na naše hádky. Kéž by se to vrátilo.

Lucinku jsem znala ze základky.. pár let jsme spolu seděly v jedné lavici.. I když měl člověk sebehorší náladu ona dokázala rozzářit celý den.. Byla za každou cenu svá a veselá a nespoutaná.. Lucka byla osobnost, na kterou se nedá zapomenout.. Hodně sil rodině

Vážený pane Roub, děkuji Vám za Vaši vzpomínku na moji dceru. Jen těžko se dá vypovědět, jak potěší upřímně myšlená slova. Přestože Vás osobně neznám, nevím odkud jste moji dceru znal, jsem Vám i tak vděčná za Vaši vzpomínku na Lucinku, která díky i Vám žije ve vzpomínkách dál.

Dnes by Ti Lucinko bylo krásných 21 let.Posílám přáníčko v neznámý svět,kam jsi Lucinko odešla a nevrátila se zpět.Pro Tebe Lucinko zažehnu plamínek,aby jsi věděla,že moje srdíčko je plné vzpomínek.Posílám Ti tichou vzpomínku....Krásné nebeské narozeniny....

Znali jsme se cca 3 roky, viděli se ,,jen" párkrát, ale už to stačilo, aby jsi ze mě udělala lepšího člověka. Kéž bys to mohla dělat i dnes. Nesmírně nám tu všem chybíš. Jsem moc rád, že jsem tě poznal a nikdy na Tebe nezapomenu.  :-*

Čas ubíhá a velká bolest zůstává .Pro nezodpovednost a lhostejnost člověka v neznámý svět šla jsi spát. Dnes bychom Ti přišli přát,ruku podat a vzpomínat. Ruku Ti už nepodame .Jen kytičku Ti na hrob dáme a na Tebe budeme stále vzpomínat.

To, co nás dělí není vidět, není to z tohoto světa. Dívám se na Tvoji fotografii a svírá se mi srdce steském, jak blízko jsi a přitom tak daleko. Jak dlouhý čas uplynul, co jsem Tě naposledy obejmula a přitom si tak blízko. Byla noc, 20 minut po půlnoci, 4. ledna 1996 v Klatovské porodnici, se té lednové noci narodila jediná holčička - má krásné černé vlasy, černá očíčka, a je jako panenka. Zítra bychom slavili Tvé 21 narozeniny - má princezno - miluji Tě - máma

Být andělem na jeden jediný den.Aby jsme Tě mohli znovu obejmout a říct Ti,jak velmi nám tady dole chybíš.Nikdy na Tebe nezapomeneme...

Kdyby se dalo na malou chvíli nebe navštívit.....
Zase vidět své blízké,kteří tam už musí být.....
Vím,nic nejde vrátit zpátky,jen malou chvíli a popřát jim pokojné svátky,

Já chtěla slavit s vámi svátky,
Bůh si mě, ale k sobě povolal,
však oknem shůry,
se na vás smím dívat dál.

Já chtěla být s vámi,
mami, neplač a věř, že se mám dobře,
Eliško, má milovaná sestřičko,
Tobě celé své srdce posílám.
Svíčku na stůl mi dejte a vzpomínejte,
co krásných chvil jsem s vámi zažila.

Jeden okamžik zde,
je váš celý život tam dole.
Nebojte se, jednou setkáme se.

Já raduji se s vámi,
já tiším bolest vaši,
já v každé vločce k vám přicházím.
Jsem sluncem, co vás hřeje,
jsem vánek, co vás hladí,
jsem všude, v každém kvítí,
v hlase ptáčků,
ve vašich srdcích.

Jsem Vaše královna, královna Vašich srdcí,
jsem krev Vaší krve a tom se nic nezmění.
Tak, jak vločka na zem padá,
a v kapku vody se mění,
co v potůčku pramen spojí,
a v širý svět se vydá,
aby pak k nebi, jak anděl se vznesla,
tak i já jsem kolem vás, jsem všudy přítomná.
Jsem VAŠE, VAŠE LUCINKA – VAŠE KRÁLOVNA – všechny vás tolik objímám!!!

Vzpomínka letí do nebe,jen Lucinko pro Tebe.Dnes bys měla svátek.Tak si ho oslav tam nahoře mezi anděli.

Pět předlouhých let od chvíle,kdy přišla ta neskutečně krutá zpráva.To,že Tě každý den nevidíme neznamená,že bolest necítíme.To,že se s Tvou smrtí usmíříme,neznamená,že Tě v myšlenkách opustíme.To,že Tvůj hlas denně neslyšíme neznamená,že vzpomínky na něj vyměníme.To,že čas ubíhá den,co den neznamená,že naše láska ochabuje a změní se v sen.To,žes odešla příliš brzy,nikdy nezastaví naše horoucí slzy.To,že nás dělí celý vesmír,neznamená,že se znovu nesetkáme .....brzy.Odpočívej v pokoji.Ať Tvůj spánek nikdo neruší.Vzpomínka letí tam za Tebou Lucinko nahoru....

Dneska je to přesně pět let, co se stala věc kterou nikdo netušil...i naše rodina patřila mezi ty šťastné,pohodove a prostě super...jistě, že se občas našly neshody ale to je normální. Pak se to ale 7.12 2011 zvrtlo a my musíme do konce života žít s tím, že už tě nikdy neuvidíme... Máme si snad myslet, že jsi jen někam odjela a že se nevrátíš? Nebo máme přijmout tu skutečnou krutost...neni to lehké a ani nikdy nebude. Moc mi chybíš...je tolik věcí na co bych se tě chtěla zeptat a nemůžu...
Už nikdy nic nebude takový jako dřív...doufám že jsi našla klid který si tu bohužel neměla...navždy v mém srdci

59. měsíc

Lucinko,dnešní svíčka ať hoří jen pro Tebe,posílám vzpomínku na Tebe do nebe.Je tu zas,ten smutný podzimní čas.Dnes i nebe pláče.

Má milovaná Lucinko - spojovat si dušičky s Tebou? Jak absurdní, Ty- má krásná mladá dcera a tento svátek? Mysl se mi brání pochopit něco, co se pochopit nedá, co je proti přírodě. Včera kdosi řekl, že děti jsou v našich životech pouze na návštěvě - nedá se ani vypovědět, jak mě tato slova zasáhla, jakou mají hlubokou pravdu! Byť nemám ráda cizí svátky, vždyť víš, ale v tomto případě, dám přednost Helovínu - před dušičkami, protože vím, jak se Ti tento svátek líbil, jak si se těšila, až se proměníš "v ducha" a jak sis vše užila. Má milovaná Lucinko - tisíce polibků a pohlazení, nekonečně pevné obejmutí - ti posílá máma, která tě tolik postráda!

Jsou jich desítky,stovky,tisíce maminky i tatínkové,kterým odešlo dítě z tohoto světa dříve,než stačilo dospět a zestárnout.Někdy nečekaně a rychlejako rána z čistého nebe,někdy po utrpení a bolesti způsobené nemocí.Vždy však s nesmírnou bolestí a smutkem.Ztráta dítěte je to nejhorší,co může člověka v životě potkat.Byla jsi andílek už tady na zemi,teď máš navíc křídla.Lucinko,na srdci se nám objevila velká jizva.Jizva s Tvým jménem.Jizva se zahojí,ale bolest v srdci zůstane.

Bylas tu s námi jen krátký čas,nestačil Ti zešedivět vlas.Nemohla jsi zestárnout,jak bychom si přáli.Každý den vzpomenem,každý den sníme.Je těžké být bez Tebe,teď už to víme.Bolest nikdy nepřichází v životní velikosti,je větší člověka a přesto se musí vejít do našich srdcích.Čas hojí rány,čas slzy osuší,klid a lásku vnese do duší,abychom mohli i s úsměvem vzpomínat.Odpočívej v pokoji.

Má malá, má nejdražší holčičko, máme spolu neviditelné, pouto, které je nesmrtelné. Které nikdo nepřeruší. Tok mých myšlenek a citů je hmatatelný. Mé myšlenky si už našly cestu k Tobě. Vím, že je přijímáš, a že si se mnou. Tolik lásky, kterou k Tobě chovám z tohoto světa nic nevymaže. Přicházíš ke mně denně v mých myšlenkách a vzpomínkách. Není dne, aby mi nevyvstala vzpomínka z našich společných chvil, Tvého krásného dětství. Probírám se Tvými věcmi,jsou pro mě tím nejcennějším co mám. Jsem neskonale vděčná, za pouto, které mám, které vychází z mé mysli a srdce a je svazkem, všech pocitů a vzpomínek, všech bolestí a radostí, které nám náš život dal. Byl krásný a bohatý.Byla jsi krásnou ozdobou a pýchou mého života a tohoto světa a já Tě budu hrdě nosit ve svém srdci dál, se zvednutou hlavou k obloze s nekonečným pohledem a přáním – že žiji pro TEBE a za TEBE. Má milovaná Lucinko – líbám Tě. Z celé své duše Tě miluji.

Jak smutno je bez Tebe,jak dlouhý je nám čas,jak rádi bychom Tě spatřili a slyšeli Tvůj hlas.Loučit jsi se nestihla,tolik jsi chtěla žít,nás milovat a mnoho toho ještě říct.Pro Tebe přestaly hvězdy svítit,slunce hřát,ale ten kdo Tě nejvíc miloval nepřestane na Tebe nikdy vzpomínat.Proč Tvůj květ mladosti zlomil se tak záhy,proč jsi nás opustila tak mladá.Odešla jsi náhle,nevrátíš se víc,osud nám Tě vzal,smutek a žal zanechal.Odpočívej v pokoji Lucinko.

Vzpomínky jsou jediný svět,kam se pořád vracíme,i když víme,že nic nezměníme....Čas běží,ale otázka PROČ?zůstává nezodpovězena.Každou chvíli letí má vzpomínka tam nahoru,na vás co tu již nemůžete být s nami.Čas rány hojí,ale v srdci velká bolest zůstává.Tíše vzpomínám...

Má milovaná Lucinko, 55 měsíc... všichni jsme v myšlenkách s Tebou nikdy nezapomeneme!!! stále tě vidím, plnou života, plnou touhy po životě. Tvá Eliška je ti stále více podobná. Tak ráda bych vás měla obě. To štěstí mne však nebylo dáno. Přese všechnu nespravedlnost na tvém životě, nepřestávám věřit v nekonečnou lásku a boží spravedlnost. Tvá maminka

Tak jako řádky bez písmen,tak jako zatoulaný sen,tak jako touha zlomená,tak jako láska bez jména,tak jako slunce bez nebe,tak se cítíme Lucinko bez Tebe.Na Tebe ještě život čekal s úsměvem mládí,rozletem a touhou.Odešla jsi náhle,nevrátíš se víc.Zlý osud nám Tě vzal,bolest a žal v srdci zanechal.Jen máma ví,jak to bolí,když své dítě už nikdy neprobudí.Smutná je vzpomínka na den narození,vzpomínka na toho,kdo už s námi není,Moc nám chybíš.........

Má Lucinko milovaná, dnes je to 54 měsíců, tiše poklekám a celou Tě objímám. Slza stéká, oči hledí do prázdna, srdce pláče a má mysl stále doufá. Zůstáváš navždy milovaná, tys nezemřela, Ty jsi pořád ve mně. Miluji Tě má zlatá!

Má nejdražší Lucinko, dnes je Den dětí a já si vybavuji, jak by ses krásně usmála, kdybych Ti to mohla říct. Nijak zvlášť jsme tento den nikdy neslavily, přesto má vzpomínka na Tvůj krásný úsměv s patřičnou veselou nadsázkou v očích a jistým očekáváním, je mým dárkem od Tebe. Obraz, který si má mysl stále drží. Díky Ti - má milovaná Lucinko - nekonečné obětí a miliardu pus TOBÉ! Má krásná, má výjimečná Lucinko!!!

Milovali jsme Tě.Ty jsi milovala nás.Tu lásku v našich srdcích nezničí ani čas.Sbohem jsi nestihla říct jen žal jsi zanechala v našich srdcích.Že čas bolest zahojí,je jen pouhý klam.Čím dál běží,tím víc chybíš nám.Spi sladce Lucinko naše,sni svůj věčný sen.Ve vzpomínkách jsme s Tebou každý den.

Lucinko,Stín smrti pokryl Tvoje čelo a zahnal velkou touhu žít.A srdce předobré i když chtělo,přestalo bít.Navždy se zavřela kniha Tvého života,zůstaly jenom krásné vzpomínky a prázdnota.Scházíš nám Lucinko,ale v srdcích a vzpomínkách zůstáváš.Tak jak z Tvých očí zářila láska a dobrota,tak nám budeš chybět do konce života.Jsou věci,které nemůžeme mít.Jsou slova,která nemůžeme říct.Jsou však vzpomínky,které nám nikdo nemůže vzít...

Má milovaná Lucinko, Má nejdražší holčičko, Srdíčko moje, Dušičko zlatá, tisíc ptáčků ve Tvém hlase - hlavou se mi nese... neslučitelné se životem....

Má nejdražší Lucinko,52. měsíc,chce se mi často říct" Krucinál,vám tam nahoru,tak už dost, dost té samoty bez mé dcery, už to trvá příliš dlouho,už se to nedá vydržet,jak dlouho jsem tě neviděla,neslyšela, neobjala ....".Proč si mi osude nadělil takovou zkoušku?Ptám se,proč tolik lidí,kteří vstoupili do mého života, nám tolik ublížilo?Ne jen viník, který tě zabil,ale i jeho nejbližší okolí se stalo součástí toho nejhoršího,co mě v životě potkalo. Snažím se je vytěsnit,tak jako oni vytěsnili ze svých životů TEBE.Avšak nejde to,stále nemohu pochopit,že jsou na světě takové lidské zrůdy,které ani při takovém neštěstí nedokázaly projevit svoji lidskost.Je mi z toho všeho těžko u srdce...Snad se dočkám odplaty, snad mé volání po spravedlnosti bude jednou vyslyšeno,snad si zachovám jasnou mysl,abych vše dokázala pochopit a překonat a najít alespoň částečné zadostiučinění,snad se dočkám,když ne kvůli mně,tak kvůli všemu krásnému, které on zničil a oni pošlapali.

Pro tebe Lucinko,zažehnu plamínek....Aby jsi věděla,že naše srdíčko je stále plné vzpomínekMoc nám chybíš!

Kdo ví....co v knize osudu je psáno?Ať poví jaké je tam nahoře to další ráno.Nejspíše je bílé na křídlech andělských....je krásné a milé....je místem zesnulých.Navěky Tě v srdci budeme mí,možná nám z nebe odpovíš.Vydala ses cestou,jíž chodí každý sám,jen dveře vzpomínek,jsi nechala dokořán....

Lucinko,vzpomínky jsou jediný svět,kam se pořád vracíme,i když víme,že nic nezměníme.....

Na něžných křídlech vánku,vzpomínka k Tobě Lucinko letí.Lehounký motýl spánku,nyní klid dopřeje Ti.

Má nejdražší Lucinko, 51. měsíc ... objímám Tě ... myslím na TEBE bez přestání. Tak moc mi chybíš...

Pane bože,proč si k sobě bereš anděly?Jak to vlastně je?Když se podíváš tady na pomníčky našich dětí,ty děti jsou krásné a čisté,ty děti nikomu neublížily,milovaly život,chtěly ho žít dál.A tys jim nedal tu šanci.Ptám se proč?Ptám se,proč rodiče musí trpět tou největší bolestí,která se nedá popsat,kterou nikdo kdo nepoznal,nemůže pochopit.Proč tady na zemi zůstávají Ti,kteří kdyby tu nebyli,jen by se zemi ulevilo.Proč,proč?Možná to pochopím,až přijde můj den D.Brát si k sobě děti je pro rodiče přetěžké,Není to fér.Přehodnoť někdy svá rozhodnutí,mysli i na rodiče,co své děti porodili a vychovali.Bože,zamysli se.Nezmizela jsi Lucinko.Darovala jsi šanci života,tady na zemi.Jsi vlastně všude,jen někde moc daleko,možná i blízko.Co já vím.

Lucinko ,
vzpomínáme na Tebe a nikdy nezapomeneme
         Kateřina maminka Adama

Má milovaná Lucinko, mám takový pocit, jako by si byla mi stále nablízku. Přestože Tě očima nevidím. Vnímám Tě svojí duší a srdcem. Vidím se v Tvých očích a tiše s Tebou neustále rozmlouvám. Vím, že Ty to víš. Dokáži si vybavit, jak jsem Tě chovala, moji krásnou černovlasou panenku. Štěstí mé, které mi bylo a navždy zůstane, tolik podobné. Hladím Tě má krásná Lucinko, mé srdíčko, posílám Ti nekonečné obětí a milióny pus. Tvá mami

49. měsíc - Má milovaná, má nejdražší Lucinko, snad se chtěl rychlou jízdou předvést, snad Tě chtěl rychlou jízdou vystrašit... to ví nejlépe on sám. Jeho svědomí ho bude zžírat po celý život. Lež, kterou staví jako ochranu mezi spravedlivým trestem a jeho strachem o svůj klidný život, je stejně chatrná jako zimní sníh. Věřím, že všeho do času a že Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Nezbylo nám nešťastným, než ponechat všemu volný průběh. Však pevně věřím, že každému zlu se dostane spravedlivé odplaty, a že čas je tím nejpřísnějším a nejspravedlivějším soudcem. Miluji Tě celým svým srdcem - Lucinko má překrásná!

Bylo to k večeru,nebylo to z rána,tehdy k Vám domů přiletěla vrána.Přišla jsi na svět,jak hvězdička z nebe,máma se točila,jen kolem Tebe.Bylas jak princeznička,jalo sluníčko,dnes by z Tebe byla mladá žena,vyrostla bys holčičko.Dnes by Ti bylo dvacet let,vydala by jsi se poznat svět.Život letí jako voda,zasáhl krutý osud.Nestihla jsi to,velká škoda.Z poupěte bys rozkvetla v růži.Jednou bys byla dole,pak zas na výši,sudičky Tvůj osud pomalu píší.Nemohla jsi užívat života,Tvá cestička nebyla růžemi poseta.Věřím,že si dnešní den užiješ spolu s andílky jako jsi Ty.Teta Ali

Nejmilejší Lucinko, zítra by jsi spolu s námi oslavila nádherné 20 narozeniny. Bohužel vinou jednoho nezodpovědného člověka se tak nestane.Lucinko patřím mezi ty, kteří se s Tvým odchodem nikdy nesmíří. I když se stále na něco upínám, vždy je v pozadí tato hrozná tragédie. Honoré de Balzac řekl - Vzpomínky nám zkrášlují život, ale jen zapomínání ho činí snesitelným. Snažím se jít dál, ale jedno vím jistě, nikdy na Tebe Lucinko nezapomenu. Zármutek přetrvává, stává se součástí mého života a já se měním s ním.   Tvoje babi Ivana

Má nejmilejší, má nejdražší Lucinko, měla jsem se dmout pýchou, že má prvorozená dcera bude ZÍTRA slavit 20té narozeniny, měly jsme spolu prožít ty nejkrásnější chvíle. Měly... ale již nemůžeme, za pár hodin jsi přišla, před dvaceti lety, na tento svět! Nádherná Lucinka s černými vlásky, černýma očičkama - byla jsi a pro mě vždy zůstaneš tím nejdokonalejším stvořením. Kdo mohl tušit, že s Tvým prvním nadechnutím, se tak roztikal stroj času, který nám odbíjel náš, čas. Nikdo z nás to nevěděl, že naše společné chvíle s Tebou jsou tak KRUTĚ ohraničeny. Místo Tvých krásný 20 narozenin, máme pátý rok před sebou, bez TEBE - Budu nosit Tvoji památku, budu o Tobě neustále mluvit, dokud budu žít - dítě moje - MILUJI TĚ!

Pozdrav novoroční ke hvězdám posílám....S nadějí,že můj blízký tam není smutný a sám....Začíná další rok bez Vás.

Kdyby se dalo na malou chvíli nebe navštívit....
Zase vidět své blízké,kteří tam už musí být....
Vím,nic nejde vrátit zpátky,jen malou chvíli a popřát jim pokojné svátkyTeta Ali

Je tady štědrý den.Jsou tu vánoce,Nejkrásnější svátky v roce.Jestli na vás stále vzpomínáme,tak v tento čas je to mnohem více.Alespoň na vánoce bych chtěla na chvilku navštívit,slyšet hlas nebo obejmout člověka,který mě tu hodně chybí.Štědrý den je prý dnem splněných přání.Ale to co bych si já přála mě již nikdy nesplní.Plamínek lásky hoří pro Vás,co už svůj sen věčný spíte.....a pod jiným stromečkem,vánoce oslavíte.Neplačte,u hrobu je marné stát,jděte klidně domů a nechte mě klidně spát.Lucinko pozdravuj tam všechny naše.Teta Ali

Má milovaná nejdražší Lucinko, myslela jsem, že se mi podaří někam uniknout a vytěsnit sebe z prostředí, které mi připomíná celou krutost Tvého, mého, našeho společného života. Není však kam utéci, je to jen, čas kdy musím být sama se sebou, a jen pro Tebe. Toulala jsem se a pozorovala, rozmlouvala s Tebou, tak přečkala jsem tento krutý den. Tiše jako myška s pokorou k velké nekonečné bolesti mé duše za TEBOU. Není těžšího údělu na tomto světě - než být osiřelou matkou. Prodírám se životem 4 roky bez TEBE. Tvoji památku budu hrdě uchovávat celý svůj život. Nepřestávám se modlit za odplatu za Tvůj zmařený život, za naše zničené životy. Za nenaplněné sny, touhy a přání - pro které jsi na tento svět přišla. Věřím, že Bůh je spravedlivý a mé volání vyslyší. Miluji Tě Lucinko NEKONEČNĚ!

Je těžké čekat na něco,o čem víte,že se to nikdy nestane.Největší bolest na světě je čekat na někoho,kdo už se nikdy nevrátí...Osud nevrací,co jednou vzal,co vzít nám nemůže jsou vzpomínky...Ještě ani jsi pořádně nestačila roztáhnout svá křídla a už musela jsi odletět.Opustil nás mladý tvoreček,který měl teprve vše před sebou.Sluníčko co rozdávalo láskyplné paprsky do všech stran...Dnes jsou to už dlouhé čtyři roky co stále žiješ Lucinko v našich vzpomínkách.Život je jako pohádka pouhá,pro každého je jinak dlouhá.Dík za to,čím jsi nám v životě byla,za každý den v němž jsi s námi žila.

Má milovaná Lucinko, tak začíná, zas, náš přetěžký čas a já ztrácím sílu k jeho zvládnutí. Opět přišlo další hořké zklamání. Jen ty víš snad, co mě tak stále ničí. Vím, že vše mělo být jinak. Zase jsem doufala, že může být o trochu líp. Tak sklízím zas, navíc v tento těžký čas, to co mi "prý" patří. Dítě moje, dej mí prosím sílu.

Má malá holčičko - 47. měsíc. Tiše na Tebe všichni vzpomínáme. Klopíme hlavy dolů a říkáme zcela tiše, jak se to jen mohlo stát. Miluji Tě a celá Tvá rodina. S Tvým odchodem se nikdy nikdo z nás nesmíří! Čekáme na spravedlnost! Snad zítra, snad za měsíc, či 10 let - jednou přijde, vím to a čekám. Děkuji všem, kteří na Tebe vzpomínají.  

Život stejně tak jak rychle začne,může rychle skončit...Někdy se dostáváme do situací,kdy přemýšlíme nad smrtí,která by vše vyřešila.Pak si uvědomíme,že takovou bolest svým příbuzným udělat nemůžeme.Jsou ale případy,kdy si člověk sám nemůže vybrat.V těch případech skončí život neuvěřitelně rychle...a to je smutné.Ale životu meporučíš.Kdo by také měnil život za smrt...Myslím si,že to co se stalo,by se nemuselo stát,KDYBY...na tom KDYBY už vlastně ani nesejde...je pozdě.Bohužel dost pozdě na to co by bylo KDYBY...a tak máme právo vzpomínat.Probudí to v nás ten pocit...ten pocit,žes odešla navždy!Ale v našich srdcích budeš žít dál.Život je jako pohádka pouhá,pro každého je jinak dlouhá.Dík za to,čím jsi nám v životě byla,za každý den v němž jsi s námi žila.V neznámý svět odešla jsi spát.Zaplakal každý,kdo měl tě rád.Co osud vzal,nikdy nevrací i když nám srdce krvácí.Odpočívej v pokoji Lucinko.

Lucinko,dnes je svátek Vás všech,co na nás hledíte z nebe.Byla jsem na hřbitově,zapálit Vám alespoň svíčku.Zapálila a položila kytičku i tu virtuální.Venku je krásně,ani to nevypadá na to,že už je listopad.Strašně rychle ubíhá čas a nechce se stále uvěřit tomu,že už tu s námi nejsi.Byli jste součástí našich životů a stále jste.Pořád vzpomínáme a kdo byl jednou milován,neumřel,protože láska je nesmrtelná.Světlo svíčky ať nikdy nezhasne,ať vzpomínka v srdcích zůstane.

Lucinko má, opět se blíží svátek, kdy vzpomínáme na ty co nás opustili. Já Tě stále vidím před očima, stále čekám, ale marně. Odešla jsi a po tobě zůstalo jen prázdno, ohromné studené prázdno. Prázdno, které každý z nás vyplňuje svým proudem vzpomínek, prázdno které, ale ty už nikdy sama nezaplníš. Je to dlouho co jsme tě vítali na svět, co jsme se radovali z tvého narození. Maminka tě přivezla z nemocnice jako malý bílý uzlíček. V krajkami lemované peřince stala ses nadlouho středem veškeré naší pozornosti. Chodili jsme kolem tebe po špičkách, báli se, abychom tě nevzbudili. Byla jsi smyslem našeho života. Byla jsi pro nás vším. Místa, která jsi každodenně vyplňovala jsou náhle opuštěná a prázdná. Schází nám tvůj smích, křik i občasný pláč. Vše obestřel smutek násobený všudypřítomnou bolestí. V hlavě se mi honí bezpočet vzpomínek a jejich nekonečný proud ustí v jedinou neodbytnou otázku. Proč? Proč přávě Tebe jsme museli milovaná Lucinko ztratit.

Má milovaná Lucinko, už neslyšíš jak kapka deště stéká na zem, už nevidíš jak se pomalu příroda mění a k zimnímu spánku ukládá. Nevidíš, jak mi bolest záda v kříži ohýbá a jak se snažím všemu vzdorovat. Dívám se na sýkorky, jak zobají poslední jablíčka na jabloni. Jak bych si přála být okem tvé duše a umět Ti vše předat. Má malá byla jsi tak bezbranná, hvězdičko má překrásná, jsem zoufale nešťastná ... Byla jsi plná života, tolik krásy v Tobě, kam zmizelo vše...

Odešla jsi,tam mezi anděly,i když jsme to my vůbec nechtěli...Odešla jsi daleko do onoho světa,nevrátí Tě zpět už žádná ta kouzelná věta.Odešlas náhle,nikdo to nečekal,osud sám chtěl,proč jen to uspěchal?Zapalme svíce,kdož jsme jí milovali,na krásné chvíle,jenž jsme s ní prožívali.Proč jsi tak brzo odešla,proč mladý život z cesty sešel.Proč Ty duše čistá a ne někdo jiný,kdo v duši má spoustu špíny.Proč Ty,s Tvým věčným úsměvem,proč sakra Ty.Kampak jsi šla,proč jsi nás opustila.Kdo smrt tvou,kdo ji dopustil?V zatáčce Tvé smrti,svíčky tiše hoří a plány o Tvém štěstí,lehce se boří.

Slétl anděl,slétl z nebe,dal nám Lucinko Tebe.Láska rozlila se v srdíčkách.Tak šťastní jsme byli,o krásném životě snili.Pak znovu Anděl snesl se z nebe,nechal nás na světě,vzal si jen Tebe.Láska na zemi zůstala,ani smrt nám ji nevzala.Až zase jednou slétne Anděl z nebe,pak budeme Lucinko u Tebe.

Má nejdražší Lucinko! Tvůj odchod zastínil vše! Včera jsem si uvědomila, že 1. 10. to bude 6 let, co odešel Tvůj milovaný děda "Santa" a že babička "Bú" za těch 6 let ušla již kus cesty života úplně sama, i když námi všemi milovaná, ale bez dědy. Když jsme včera s Eliškou na Tebe a dědu vzpomínaly, říkala jsem si, že přestože byl děda velký tvrďák, voják, pilot a opora celé rodiny, prostě, že kdyby věděl, to co se stalo, že Tě nám .... (nemohu mu napsat slovo člověk,protože je to jen ztělesněné zlo a zrůda)- Tak by ho to zničilo. Děda Tě miloval a byl na Tebe velmi pyšný. Moc mu na Tobě záleželo a chtěl, aby ses měla v životě dobře. Tak tečou mé myšlenky, vzpomínky a slzy bolesti, která nikdy neskončí. Uvědomování si souvislostí v přítomnosti, propojených s minulostí. Tíha těch pravd drtí.Milujeme Tě a vždy budeme. Tvá maminka a Tvá Eliška

Má malá holčičko, tak moc se mi Ti chce říct, "Pojď už domů!". Já tady na Tebe pořád čekám a pořád budu. Včera jsem ucítila venku vůni prvního spadaného listí. Pomyslela jsem si, jen tak pro sebe, že jaký je ten Tvůj svět, pokud vůbec nějaký je. Kde není vůně, kde není dotyk, ... Má malá holčičko - modlím se, aby vše byl jen dlouhý sen a velká chvíle procitnutí se jednou dostavila. Pak budu mít tolik radosti, že ji nebudu moci unést... Miluji Tě a To ani SMRT nezmění... Objímám Tě ve své srdci a vroucně tisknu, přeji abys cítila moji lásku a to že tam nejsi sama!

Lucinko,znáš náš smutek,znáš náš žal,tak pomoz nám svým klidem jít zase dál.Provázej náš život navždy,my ti dáme všechny hvězdy,tmu,i sluníčko.Navždy však Lucinko,naše srdíčko......tak strašně nám chybíš holčičko.....Byla jsem v neděli u pomníčku,zapálila jsem tě svíčku a zavzpomínala tiše na tebe.Je to velmi smutné místo,kde se to stalo a kde tě dostihl krutý osud.Už to budou za chvilku čtyři roky a stále si kladu jednu a tu samou otázku proč zrovna TY.Měj se tam hezky.

Má milovaná Lucinko, 45. měsíc ... Denně s Tebou rozmlouvám, denně na Tebe vzpomínám. Eliška roste, jsou okamžiky, kdy udělá gesto, nebo pohyb, výraz v očích a já v tu chvíli vidím TEBE ...

Člověk když ztratí někoho milovaného,prožívá mimořádně těžké a bolestivé chvíle.A s velkými obtížemi a zármutkem se vyrovnává s jeho odchodem.Byl světlem našich dnů,byl nadějí a smyslem našeho života.Odchod ze života je vždy těžkou chvílí pro ty,kteří milovali a měli rádi.Oč těžší chvíle,kdy člověka opustí jeho vlastní dítě a odchází do světa vzpomínek.Dítě láskou rodičů obklopené.Bohužel přišel okamžik,který tento život ukončil.Život,který sotva započal.Je mě smutno z toho,že už tu s námi Lucinka není a my jsme byli nespravedlivě zasaženi krutou ranou osudu.V našich vzpomínkách budeš Lucinko trvale s námi.Stejně tak,jako v našich srdcích.Spinkej v klidu holčičko.

Lucinko moje milovaná, dnes 8. 8. 2015 je to 44 měsíců, od dne, kdy jsi odešla od nás, tak tiše, však ne ze své vůle. Nic na světě nezmění mojí bolest, bolest nás všech za Tebou. Měla jsi si užívat pomaturitních prázdnin, naplňovat si své sny. Chybíš mi, dítě moje, chybíš nám všem, nekonečně ...

Má milovaná Lucinko, tak tu zase svíčky zapaluji a květiny pokládám..... Proč mi neřekl, že vše co dělám, jednou jeden cizí člověk zničí, proč mě nechal věřit, když mi pak víru vzal? Nechal mi jen bolest,kruté vzpomínky a život bez Tebe... Ptám se ho, co na mě tak koukáš, ještě Tě zajímám? Vždyť vidíš, jak trpím, tak, jakou zkoušku mi teď zase nachystáš? "´milý bože"

Má milovaná holčičko - 43. měsíc, vše se tu mění. Vyrostlo tu tolik nových domů, stromy jsou o něco vyšší a cesty zarostly více trávou. Jdu zase sama, tou cestou, po které jsem TEBE a Tvoji sestru denně vozila v kočárku, na které jsi dělala své první krůčky, učila se jezdit na kole. Jdu po té cestě sama, bez TEBE a naděje, že Tě kdy spatřím. Vše je o tolik jiné, pro mě o tolik prázdné. Srdce se mi třese jak malému králíčkovi, hrdlo mám sevřené, protože jdu sama a nemohu křičet bolestí. Přemítám o tom kolik špatného a nedobrého si poznala od těch... Přeji si jen jediné! Tím jediným je spravedlnost za Tvoji zbytečnou smrt, která by měla přijít ke všem, zatížit jejich svědomí a dovést je k poznání a uvědomění si své vinny. S hlubokou úctou, Tvá milující maminka.

Tiše vzpomínáme, naše zlatá holčičko ...42 měsíců ... zde zůstáváme, s Tvým odchodem nesmíření, opuštění, zlomení nad nespravedlností tohoto světa ...

Když vám zemře muž,jste vdova,když vám zemřou rodiče,jste sirotek,když vám zemře dítě,je to taková hrůza,že pro ni ani není vlastní jméno...Život už nikdy nebude stejný,jako dřív.Jsme jiní,potkala nás smrt.Osud nám připravil nelehkou zkoušku.Jak jít dál,když tělo a mysl se brání udělat byť jen jediný maličký krok.Cesta po smrti dítěte je dlouhá,náročná,bolestná.Nevybrali jsme si tuto cestu,nechtěli jsme to.Když zemře dítě,tak s ním zemře i kus matky.Ale musíme jít dál.Musíme si dožít svůj vlastní život,než vyprší náš čas a musíme doufat,že se na konci naší cesty opět všichni shledáme.

Má milovaná Lucinečko, tak mi tak hlavou běží vzpomínky na Tvé dětství. Nedávno se mi o Tobě zdálo, byla si tak třílétá princezna, rozverně si pobíhala po bytě a vesele kývala hlavičkou ze strany na stranu. Žasla jsem nad tím, jak mám vše ve svých vzpomínkách ukryté. Jak stačí někdy zdánlivě nesouvisející podnět, který pak vyvolá řetěz vzpomínek, které mě vždy svou skutečností, ohromí a zastaví. Většinou zůstává s pohledem upřeným do prázdna, to je ale jen pro ty zvenčí. Pro Tebe a pro mě, se v té chvíli odehrává kus naší společné věčnosti. Má milovaná Lucinko, dokážu si vybavit jaké jsi měla šaty, vlásky, vůni, denní světlo, a nebo světýlko lampičky, když jsem
Ti četla Broučky.... Je to kus VĚČNOSTI, který nám nikdo, ani smrt, nevzala. Miluji Tě - maminka

Mám dnes nějaký špatný den,jak už to v životě bývá a tak vzpomínám na všechny,kteří už tu nejsou.Když jste Lucinko odešli,tak se v srdci objevila velká jizva.....jizva s vaším jménem.Jizva se zahojí,ale bolest v srdci zůstane.Vzpomínám na strejdu.Na poslední den.Kdybych věděla,že je to naposledy co ho vidím,pevně bych ho objala,abych si navždy zapamatovala vůni a teplo jeho těla.Kdybych věděla,že je to naposledy,řekla bych mu,čím vším pro mě byl.Dnes už to nejde.A mě je to nekonečně líto....Strašně nám tu chybíte.Do naší rodiny se narodilo nové miminko a v srpnu přibude další.Vždy je to taková slabá náplast na bolest za vás,co jste odešli.Musíme věřit a já věřím,že se jednou opět setkáme.Až náš čas tady dole vyprší,přejdeme na druhou stranu za vámi.Odpočívej v pokoji.Teta Ali

Má milovaná, má nejdražší Lucinko. Děkuji, že jsi mě ve spánku navštívila. Byla jsi neuvěřitelně krásná, krásnější, než kdykoliv před TÍM... Nemohla jsem z tebe spustit oči, byla jsem opět hrdá a šťastná. Miluji Tě!

Lucinko moje - to, že Tě nikdy neuvidím, to že navždy odejdeš, s tím se žít nedá. Nevíš, jak ráda bych Ti řekla, že Tě miluji. Miluji víc, než cokoliv na světě. Lucinko, ať jsi kdekoliv, jednou Tě doufám najdu, obejmu, políbím a poprosím za odpuštění......

Smrt není nic.
Jen jsem přešla na druhou stranu.
Je to,jako bych se schovala do vedlejšího pokoje.Já jsem stále já a ty jsi stále ty.Volej mě jménem,mluv se mnou.I nadále se směj tomu,co nás rozesmívalo.Směj se,mysli na mě beze stopy stínu či smutku.Život je stejný jako před tím,je pokračování,které se nerozdělí na kousky.Proč bych měla vyjít z tvé mysli jen pro to,že jsem pryč z tvého života?Nejsem daleko,jsem jen na druhé straně.Jednou znovu najdeš mé srdce.Vysuš své slzy a neplač,pokud mě miluješ.Tvůj úsměv je můj pokoj.......

Je jaro,ale venku to vypadá jako by se čerti ženili.Od jisté doby si vážím každého okamžiku,kdy jsem s osobou,kterou miluji.Protože nikdy nevím,která chvíle je ta poslední.Stalo se něco,co se nikdy stát nemělo,všechno mělo být úplně jinak!Nedokážu přestat myslet......myslet na to,kde vy,kteří už nejste s námi,kde jste?Na to co děláte?Myslet na to,jestli nás vidíte.Mám v sobě pocit prázdna....prázdno,které už nikdo nikdy nezaplní....Dalo by se tu psát spousta slov,ale žádné není tak výstižné,aby řeklo,jak moc mě chybíte.Budu vzpomínat,protože nechci zapomenout.Jak máme žít dál bez Tebe Lucinko,když nám Tě bůh vzal.Na nás z nebe se díváš,v myšlenkách si dál a budeš napořád.Proč nám Tě bůh vzal.Odešla jsi tak brzy,to není fér,život sis užívala chvíli jen,tohle se nikdy nemělo stát.Chtěli by jsme Tě vidět,znovu se smát.Je to utrpení,že už se nám nevrátíš,musíme pochopit.Voláme do nebe,duše bolí,když musíme žít bez Tebe.Proč nám Tě bůh vzal.....Odpočívej v pokoji Luci.Vzpomíná teta Ali.

Má holčičko, mé štěstí, tolik Tě chci obejmout a vnímat Tě fyzickou přítomností. Zdráhám se vyslovit slova - vrať se - protože nevím, nikdo mi to nepoví, zda Ti mé volání netrápí. Nevím, co je správné, ale srdce bolí .....

LEDEN,měsíc,kdy jsi poprvé vykoukla na svět.Krásný měsíc,ve kterém jsem se narodila i já a tvá babička Ivana.Tenkrát jsme se všichni radovali a neměli tušení,co pro Tebe život připraví.Byla jsi pátou generací žen v rodině.Bylo by Tě nádherných 19 let.Nevím,jak se počítá doba tam,kde jsi,ale věřím,že jsi stále mladá,krásná,ale i nekonečně šťastná a klidná.Věřím,že Tvůj pokoj už nikdy nic nepěkného nenaruší.Museli a musíme se naučit s tím nepochopitelným žít.Svět se točí dál,čas nemá slitování,nezůstane stát......Kde jsi?Kde je to místo na kterém je jenom klid a štěstí?Mnoho takových otázek...dnes...včera...zítra...zase a zas.Věřím,že až nastane náš čas tady na zemi,že se všichni opět shledáme.Pozdravuj všechny naše drahé,co jsou tam s Tebou.Přeji Ti klid a mír.Tvá teta Ali

Má milovaná Lucinko, má holčičko, dnešní den jsme se měli všichni radovat z Tvých krásných 19 tých narozenin. Celou noc na Tebe myslím, vzpomínám, jak ses nám před 19-cti lety narodila, jak se celá Tvá rodina těšila z Tvého příchodu na tento svět. Dělala jsi nám jen samou radost a byla si všemi milována. Do konce svého života se nesmířím s křivdou, na Tvém životě. mami

Tak je tu zase Nový rok.Co nás asi čeká.Jedno vím jistě.Bude to zase další rok bez vás,milovaných.Za tři dny by jsi Lucinko oslavila krásné narozeniny.Měla jsi ještě všechno před sebou.Jak je vše pomíjivé.Stačí okamžik a život se otočí celý naruby.Kdo Tě poznal,ten měl Tě rád.Uměla jsi pomoci,potěšit i rozesmát.Takový lidé by neměli umírat.Vy jste odešli,my žijeme.Vy čekáte,až za Vámi přijdeme.Co to držím v ruce?Vzpomínku....A proč ji držím tak silně?Protože je to jediné,co mi zůstalo.Lucinko,odpočívej v pokoji.Ať tvůj spánek nikdo a nic neruší.A vyřiď pozdravy všem,co jsou tam nahoře s Tebou.Teta Ali

Zas je tu ten krásný vánoční čas.Čas lásky,štěstí,naděje.Bohužel i čas smutný.kdy vzpomínáme na naše nejbližší,kteří s námi tento čas nemohou být.Mezi ně patříš i ty Lucinko.Moc bych si přála.kdyby se mohlo jedenkrát v roce otevřít nebe a já mohla obejmout všechny milované co mě opustili.Je to jen pouhé přání.které vím.že se mě nikdy nesplní.Je již hodně milovaných lidí,kteří jsou tam nahoře s tebou.Tady dole se mě narodili již čtyři vnoučátka a snaží se vyplnit tu prázdnotu po Vás.Vím,že musím jít dál.Život se před ničím nezastaví a utíká srašně rychle.Vy v našich srdcích budete mít stále místo a my na vás nikdy nezapomeneme.A tak pokoj  Vašim duším.Odpočívejte v klidu,ať nikdo neruší Váš věčný spánek.Teta Ali

Má milovaná, má Lucinko... zítra už zítra to budou čtvrté vánoce bez Tebe a Tvé radosti z dárků. Zas prostřu stůl, i pro Tebe, však Tvé místo zůstane zoufale prázdné. Ve skrytu duše budu těžce polykat slzy bolesti a doufat, že víš, že Tě nikdy nepřestanu milovat, že na Tebe nikdy nezapomenu, že vše dělám s trvalým zoufalým přáním, že se vše jednou změní a já Tě budu moci obejmout a dát Ti svoji lásku.

Ne, nikdy se Lucinko nesmířím s takovým osudem. Nikdy. Chtěla bych toho tolik říct, tolik povědět. Chybějí mi však slova, která by vypověděla moji bolest a žal. Jsem plná smutku a zklamání a do duše se pořád vkládá otázka proč? Proč právě Ty, tak milovaná a mladá si nás musela opustit. Proč naše splečná cesta s Tebou tak náhle skončila. Určitě by jsi nechtěla vidět jak se trápím, ale slzy nejsou projevem slabosti, jsou projevem smutku, který mi bez ustání stále provází. Představa, že Tě už neuvidím, že už na mě nepromluvíš, neuslyším Tvůj hlas, mi zase vhání slzy do očí. V sobotu by jsi slavila se svými blízkými a kamarády svátek, krásné jméno Lucie, stejně tak hezké a milé jako jsi byla Ty. Lucinko Věř, že jsme stále s Tebou, že patříš stále mezi nás i když jsi tam, kde není bolest ani smutek, kde vládne jen věčná pohoda a klid. Do nebíčka posílám velkou pusu, kytičku a zapaluji svíčku.

Dnes jsou to již tři smutné roky,co nám Tě nezodpovědný řidič zabil.Stále na Tebe Lucinko vzpomínám.Kéž by se aspoň jeden den v roce,Ten Tvůj svět otevřel......pro nás pro všechny.co tu stále bojujeme o každý den s bolestí,beznadějí,nekonečnou láskou bez Tebe.Kéž by šlo jen na okamžik spatřit,že jsi šťasná,spokojená a veselá.A tak jen doufáme,že je to tak.Snad jednou pochopíme,že to mělo nějaký smysl,že Tvůj odchod nebyl zbytečný.Světlo zapálené svíčky pro Tebe Lucinko ať nikdy nezhasne.Ať navždy v našich srdcích zůstane.Vzpomínky bolavé,avšak překrásné.Kdybych mohla bohu položit jednu otázku,zeptala bych se:Proč Ty?Proč zrovna Ty....Život není fér....a smrt v některých případech také ne.Odpočívej v klidu a pokoji Lucinko.Tvá teta Ali

Má milovaná holčičko, právě teď ubíhají poslední vteřiny do osudné minuty, kdy nám Tě před 3 roky on zabil ... nikdy nezapomeneme - nikdy nepřestaneme doufat, ve spravedlivý trest ... S hlubokou úctou k Tvému životu, k Tvému daru života dalším. S nekonečnou pokorou před Tebou poklekám a tiše vzpomínám, na ten moment, kdy se to stalo, kdy zlá zpráva přišla jak blesk z čistého nebe. Vzpomínám na všechnu tu bolest, která je tak všudypřítomná a stala se trvalou připomínkou Tvého odchodu z tohoto světa. Děkuji všem, kteří nezapomněli, děkuji jim z celé své duše...

Má milovaná, má nejdražší, má Lucinko - děkuji, že si za mnou dnes v noci, ve spánku přišla. DĚKUJI! Opět jsem si ve snu uvědomila, že si přišla již od "tamtud", kam naše mysl nedohlédne a oči nevidí. Pomáhala jsi mi s adventním věncem, jak to bylo vždy. Od mala. Tentokráte jsi jedlové chvojí vázala sama a já Tě při té práci pozorovala,jak jsi neuvěřitelně KRÁSNÁ, MOUDRÁ, ŠIKOVNÁ, NAPROSTO JEDINEČNÁ. Sálala z Tebe nekonečná vyrovnanost a klid, snad i tichý úsměv jsi mi věnovala s hlubokým sametovým pohledem Tvých NEJKRÁSNĚJŠÍCH OČÍ. Cítila jsem nekonečnou mateřskou pýchu. Miluji TĚ! DĚKUJI.

Má milovaná, dnes je mi opět, tak strašně těžko. Předzvěst, těch strašných dnů, mi nedovolí žít bez neustále bolesti a výčitek. Tolik osudových chyb, kolem tak mladého života, kolik lidí nese vinu, nad Tvým odchodem. Ptám se, zda si to ve svém svědomí dokáží vědomě přiznat a prosí Tě, tak jako já, za odpuštění. Líbám Tě mé dítě.

Prší,naši milovaní co odešli pláčou.Chybíme jim,jako oni nám.Zanechali po sobě lásku,vzpomínky,ale taky prázdnotu a tisíckrát plané kdyby......Ta díra co po nich zbyla se nikdy nezahojí,navždy tu s námi budete v našich vzpomínkách.V těchto dnech vzpomínám na všechny,co už tu s námi nejsou.Zapalme svíčky,ať hoří...jako vzpomínku na ty,jejichž čas na tomhle světě už skončil.Zapalme svíčky,ať hoří,za ty jež se navždy zapsali do našich srdcí.Odpočívej v pokoji Lucinko.Teta Ali

K dnešnímu smutnému dni pro maminku Lucinky
_____/)___/ )______./¯"""/')
¯¯¯¯¯¯¯¯¯\)¯¯\) ¯¯¯'\_„„„,\)

_____/)___/ )______./¯"""/')
¯¯¯¯¯¯¯¯¯\)¯¯\) ¯¯¯'\_„„„,\)

Maminko Lucinky, napsala jsem Vám zprávu, tak se podívejte na e-mail. Velice Vám děkuju za Vaše slova, posílám hodně sil.

34. měsíc bez TEBE. Dala bych vše za to, abys žila. Měla si tu být, žít, milovat a radovat se. Přeji si vrátit čas... To ticho, co po Tobě zbylo je nekonečné... Miluji Tě a co budu dýchat, nebude vteřina, aby nepatřila stále Tobě. PUSU A VELKÉ OBJETÍ OD MÁMY PRO TEBE!

Luci strašně mi chybíš a ty to určitě víš.Chybí mi tvoje objetí,tvůj stisk-všechno a strašně moc.Píšu si o tobě básničky a tajně brečím v koutě.Připadam si jako slaboch a já chci být silná ale nejde to-proč tě nemohu vidět-jen ve vzpominkam-a moc mi chybíš myslim na tebe i ve škole prostě se mi prosim vrat.

Má milovaná, má nejdražší LUCINKO, zítra letím, tam, kde jsem Tě před 19 lety nosila pod srdcem. Budu vzpomínat, budu Tě hledat na každém kroku. Lásko má největší.Snad mi Bůh dá naději, cítit Tě v mé blízkosti, vídat Tě ve snu a pokorně doufat... Tak zítra v obláčcích Tě budu vyhlížet ... Můj nejkrásnější ANDÍLKU ... 32. MĚSÍC BEZ TEBE ...

Zdál se mi na dnešek sen. Že jsi živá, že žiješ, jen že jsi někde na škole, asi na internátu, dlouho ses mi v tom snu neozvala, dlouho jsi už nebyla doma, volaly jsme si a mě napadlo, že je nejvyšší čas pořídit si skype, abychom byly spolu v lepším kontaktu. Měla jsem takovou radost, že jsem přišla na způsob jak Tě přes tu dálku, která nás dělila zase vidět. Řekla jsem si, že to jdu hned vyzkoušet.... Pak přišlo procitnutí, zmatek v hlavě, který trval pár sekund. Kde to sem, kde je Lucinka? Další vteřina a s ní realita. LUCINKO, NEMÁM TI KAM ZAVOLAT. LUCINKO, NEMOHU TĚ VIDĚT. NEMOHU, PROSTĚ NEMOHU BEZ TEBE ŽÍT!

Ahojky Lucinko,
posledních 14 dní jsme byli celá třída na praxích. Moc se mi tam líbilo. Myslela jsem na Tebe, jak by jsme tam byly spolu, protože jsme tam chodili ve dvojicích. Určitě by tě to taky bavilo, byla jsi na tohle šikovná. Ve škole je to čím dál horší... Nikča chce přejít jinam, a není sama. Minulé pololetí jsem o tom taky přemýšlela. Je to tu opravdu na nic, přesně jak jsme spolu říkaly. I když kdybych tu měla stále Tebe, tak hrozné by to nebylo. O víkendu to na mě nějak padlo a Tomášovi - přítelovi jsem brečela a říkala, jak mi moc chybíš. Je hodný, určitě by se ti také líbil, je škoda, žes ho nepoznala... Přemýšlím kam dále a co se životem, a vím, že s tebou by ty diskuse byly alespoň trochu smysluplnější. Dala bych snad cokoliv za alespoň jeden den s Tebou. Myslím na Tebe, papa

Lucinko moje, nebyl den abychom se neviděly, nebyl den, abychom se neslyšely a teď je to tak dlouho a mně je neskutečně smutno. Každým dnem se vše vzdaluje a já zoufale bojuji za každou vzpomínku, která se mi v mém srdci uchovala. Lucinko moje svět bez TEBE není tím čím byl, tolik jsi chtěla žít a měla tolik plánů. Prosím proč?

Milá Lucinko,je mě dneska smutno a tak na Vás všechny,co jste tam nahoře vzpomínám.Pořád mě to nějak stále nedochází,že už tu nejsi s náma.Nikdy se nemůžeme smířit s tím,že co mělo být-nebude.Né tady,né teď!Ale máme v sobě naději,že někdy jindy,někde jinde!Říká se,že když zemřou rodiče,ztrácíme minulost.Když zemře dítě,ztrácíme budoucnost.Je to smutná pravda.Měj se hezky a odpočívej v pokoji.Stále vzpomíná teta Ali

http://www.youtube.com/watch?v=qzPOWgAWc8M

Milá maminko Lucinky,moc děkuji za vaše psaní a věřte, že dnešní den prožívám s vámi tu bolest a také zmařenou budoucnost takového krásného človíčka... Vy vždycky dokážete přesně pojmenovat pocity a stavy, v kterých se my rodiče nacházíme a já vám za to moc děkuji !!! Vám, babičce a celé rodině posílám vroucí obejmutí a Lucince do nebe pohlazení...

Drahá Lucinko,
je tu čas našich narozenin, je to pro mne příliš těžké a neskutečné. Stále vzpomínám, jak jsme spolu a našimi nejbližšími oslavili Tvé poslední narozeniny. Měly jsme společný dort, společné svíčky jenom číslice byly jiné, bylo to nádherné a už bohužel jenom fotografie mi připomíná tuto nádhernou dobu.  Pamatuješ Lucinko, slíbily jsme si, že budeme narozeniny oslavovat vždy pokud to půjde spolu. Ne osud, ale jeden nezodpovědný člověk zničil vše. Moje každé další narozeniny budou spojené s tou hroznou skutečností, že Ty už nejsi mezi námi. Teď by jsi v kruhu svých milých a známých slavila osmnácté narozeniny, stála na prahu života, krásná, chytrá, plná nadějí. Vše je, ale jinak milá Lucinko, já jenom doufám, že tam kde jsi oslavíš vše jak má být s těmi blízkými, kteří odešli dříve než my. Stále mám hroznou bolest v srdci a vrací se mi myšlenky na všechno hezké od Tvého narození až po tragický odchod. Nikdy na Tebe moje Lucinko nezapomenu.

Má zlatá Lucinko, nebýt Tebe, nebyla bych to já. Můj život si Ty a já ho tak samozřejmě přijímala. Nevěděla jsem, že je to vše jen na pouhých necelých 16 let. Za pár dnů bys měla oslavit své 18 cté narozeniny. Já, já jsem tak nešťastná, že nevím jak dál, kde vzít sílu na ten den, jak překonat den, který před 18 cti léty mi tě dal? Já Tě držela tu noc co ses narodila v klatovské porodnici v náručí a dívala se z okna a slibovala Ti, že Tě budu vždy a před vším chránit. A nesplnila jsem Ti ten slib.

Lucinko,dnes je jeden z nejkrásnějších dní v roce,štědrý den.Každý rok chodím na hřbitov zavzpomínat na ty,kteří tu již nejsou mezi námi.I u tvého hrobečku jsem byla a vzpomínala.Z fotky na pomníčku se na mě díváš a já na chvilku zapoměla,že tu nejsi.Bolestné to musí být hlavně pro tvou maminku.V takové době je ta bolest opět o něco větší.Myslim na vás všechny a věřím,že tam nahoře nejsi sama.To co se stalo,se nedá změnit.Ale čas je milosrdný a tu bolest hodinu po hodině,den po  dni,rok po roce otupý.Jednou jsi tu byla a nechala po sobě nesmazatelnou stopu.S náma tu budeš stále.V našich srdcích a vzpomínkách.Pa sluníčko.

V noci jsem nemohla spát, a hlavou mi běželo ...
Zjištění po 2 x 365 dnech, co jsi navždy odešla...
Že naděje umírá jako poslední?
Má naděje pro Tebe odešla ani se neohlédla,  nic nezanechala. Opustila mě a nechala mě bezradnou tváří tvář Tvé smrti.
Že rozum nám dává do života logiku a řád?
Kde byl rozum? Když ten člověk, co tě vezl, nedal nohu z plynového pedálu...? ZABIL!!!. Kde byla logika a řád u těch, co prý spravedlnost a právo hájí?
Že víra ducha živí?
Snad ho dokáže živit,na chvíli, ale odpovědi na otázky nedá ...
Že láska hory přenáší?
Nepřenesla ani zrnko. Ani má láska k Tobě, ani potoky slz a nekonečné nářky nás všech za Tebou, s Tvým náhlým odchodem nedokázaly pohnout.
Jediné, co pomalu se vkrádá, co se snažím stále odhánět – je smíření. Smíření, jen do té míry, co má bolest za Tebou prozatím dovolí. Protože smíření vnímám pořád jako odevzdání své bolesti, já se jí ale vzdát nemohu a nechci. Jen ona zůstala mým stálým poutem k Tobě.

Milí Lucinčini nejbližší,čtu vaše smutné vzpomínky a slzy mi tečou po tváři..MOC na vás myslím, zvlášť v těchto předvánočních dnech...je to velice kruté... Srdečně objímám !!!

Má milovaná Lucinko, dnešní datum navždy změnilo celou naši rodinu. Již nikdy a nic nebude, tak jako dříve, když jsi tu byla. Přežila jsem Tvůj život a to se nemělo nikdy stát. S Tebou odešla půlka mého srdce, ta druhá zde zůstala pro Tvoji sestru. Kéž bych jen mohla Tě alespoň jednou jedinkrát ještě obejmout a říct Ti, jak moc Tě miluji, že si pro mě všechno. Co budu dýchat, budeš každou vteřinou mého bytí ... odtud mi tě věčnost vzít už nemůže...

Milá Lucinko,Dnes je pro všechny kdo Tě znaly smutný den.Jsou to dva roky od chvíle,kdy jsi ne vlastní vinou odešla tam,odkud není návratu.Tato tak strašná skutečnost se nedá ničím změnit.Kdyby šel vrátit čas.Nejde.Člověk je proti tomu bezmocný a ta bezmoc je ta nejhorší.Jsi tu stále.Jsi tu v srdcích těch,kteří Tě měli rádi.Ve vzpomínkách.Je to nespravedlivé,že viník si užívá života a ty jsi musela zaplatit tak velkou daň,svůj život.Ale já věřím tomu,že i na něj jednou dojde.Nemůžu nic jiného,než,že jsem zapálila svíčku a položila kytku.Často na tebe vzpomínám.

Lucinko,
dnes jsou to 2 roky. 2 roky, co nám všem, Tobě blízkým, tak chybíš. Opět jsou Vánoce v plném proudu, pamatuji si, jak jsme se o nich spolu bavily a těšily se na ně. Tento rok, již po třetí, doma znovu zapálíme na Štědrý den svíčku, aby jsi byla s námi, určitě o tom víš. Myslím na Tebe. Papa

Moje drahá Lucinko, je těžké smířit se s tím, že jsou věci, které neovlivníme, že někdy není důvod a jindy smrt přichází tak neočekávaně, že je téměř nemožné tomu uvěřit. Jsou to dva roky Lucinko, co jsi tak náhle a ne vlastní vinou nás všechny opustila. Stále se mi vrací telefonát, kterému jsem nechtěla a nemohla uvěřit. Běhala jsem po domě a křičela Lucinko moje drahá bojuj, jsi silná bojuj. Vše bylo marné, špatná zpráva se změnila ve skutečnost. Lucinko mám tě v srdci a dneska už vím, že toho koho jsem milovala, neodejde úplně, zůstala jsi někde ve mně a nějakým způsobem stále žiješ a pokud potřebuji vždy se mi v duchu objeví vzpomínka jak by jsi zrovna tohle dělala Ty a tak jsi pořád se mnou. Stále vzpomínám sluníčko moje.

Lucinko, moc na Tebe a Tvojí maminku myslím v tomto tak těžkém období. Jak Ti maminka píše - jste naše navždy ztracené štěstí, musíme jenom doufat, že se potkáme, až .... - jinak bychom nepřežily... Mamince posílám moc síly a Ty andílku, pošli své mamce nějaké znamení, že jsi v pořádku....Pa andílci--

Lucinko,jsem sama doma a vzpomínám na všechny,kteří tu již s nami nejsou.Teď 17.listopadu to bylo již šest let,co odešel strejda Kája.Za pár dní to budou již dva smutné roky,co jsi se ty sama vydala na dlouhou cestu,z které není návratu.Před týdnem mě rozplakal můj vnouček,dvaapůl letý Dominiček.Přijeli mě říct,že se nám začátkem května narodí další miminko.Na otázku jak se bude jmenovat holčička odpověděl bez rozmýšlení LUCINKA.Nevím,jestli to bude opravdu holčička,ale byla bych moc ráda,kdyby to byla Lucinka.Když se nám nemůžeš vrátit ty,vrátilo by se nám do rodiny alespoň tvoje jméno.Stále na vás vzpomínám.Na tebe,babi Máňu,dědu Oulíka a dědu Frantu,Vlastíka a všechny co jsou tam nahoře s tebou.Já na vás nikdy nezapomenu.

Pořád mě Lucinko napadá otázka : Proč? Byla to vyšší moc, lidské selhání, nešťastná náhoda. Kdo zná odpověď. Smysl smrti mi zůstává skrytý. Ale jedno vím jistě - chybíš a strašně moc, není dne, abych na tebe nemyslela, zlatíčko moje.

Ahoj Lucinko,
jsem ráda aspoň za tento způsob komunikace s Tebou. Chci Ti sem napsat, jak moc mi chybíš. Není den, co bych si na Tebe nevzpomněla. Vše ve škole mi Tě připomíná, mám dokonce i tvůj sešit, který jsi mi půjčila na dopsání, ještě doma. Vždy, když do něj kouknu, vybavíš se mi celá ty a to, co jsme spolu prožily. Dnes jsem dokonce byla v obchodě a zahlédla slečnu podobající se Tobě. Nespustila jsem z ní oči. Ale rozhodně nebyla tak osobitá, krásná a vtipná jako ty... Chybíš mi moc.

Lucinko, moje zlatá, není nic na světě, co by mi Tě vrátilo ... je to taková hrůzná skutečnost, že ji dokonce svého života nebudu moci přijmout ...

Beruško moje zlatá, tak na dnešek jsi mé přání vyslyšela a nakrátko si mi byla tak blízko. Děkuji, Děkuji, Děkuji Ti na stotisíckrát. V mém snu jsem se s Tebou zas mohla těšit, dívat se Ti do očí, obdivovat Tvé krásné vlasy, cítit Tvoji vůni a i Tvé fyzično. Zas se mi vybavil ten pocit z dotyků. Hmatem jsem zas cítila to známé tělo, známé křivky, které má každá máma navždy hluboce uložené. Bylo to opojné.Děkuji Ti na stotisíckrát - má milovaná Lucinko

korát je nespravedlivé,že Tvá cesta Lucinko tady dole byla tak krátká.Ale i za tak krátkou dobu jsi se nesmazatelně zapsala do srdíček spousty lidí,kteří na Tebe nikdy nezapomenou.I já věřím,že Tvá smrt nebyla zbytečná a že bude po právu potrestán Ten,který vzal Tvůj osud neprávem do svých rukou.Chybíš nám.

Mé dítě, mé srdce, můj živote ... Dvacátý druhý měsíc mého života, spíše přežívání bez TEBE. Kolik ještě mě těch měsíců bez TEBE čeká do našeho shledání. S nadějí a vírou, touhou po odpuštění čeká máma na den, kdy budu moci být s TEBOU... tolik TI dlužím .... každý den, každou vteřinu, kterou žiji bez TEBE. Lucinko má, byla jsi vždy jen má a zůstaneš navždy mou, holčičkou milovanou ... Miluji Tě!!!

Lucinko, má nejdražší, tak moc mi scházíš, volám Tě k sobě zpátky, každou svou myšlenkou, každý úder mého srdce, je jako úder zvonu, který oznamuje mé mysli, že tu nejsi. .... Ráno byla zima, oblékla jsem si Tvůj kabát, děkuji Lucinko ...

Lucinko.každý týden jdu za strejdou Kájou,okolo babičky Máni a pak jdu ke tvému hrobečku.Moc se všem po tobě stýská.Moc těžké to musí být hlavně pro maminku,Elinku a babičku z Osobov.Bohužel,bude to trvat hodně dlouho,než to přebolí.Říká se,že kdo byl milován,neumírá.A ty jsi byla milována.Díky tvému narození se ze mě stala teta.Ještě dnes mám v paměti,jak jsem tě zapila a pak mě nebylo dobře.Jezdila jsem tě vozit v kočárku a na Slovanech jsme chodili do cukrárny na jahody se šlehačkou.Babička Máňa říkala,že tam nahoře musí být krásně,protože se ještě nikdo nevrátil.A já věřím,že to tak je.Teta Ali

Chybíš mi Luci, posílám Ti do nebe něco ode mě, co by se Ti líbilo. Víš jak je mi po Tobě smutno, nemám nikoho na hraní ani zlobení. Vzpomínám, jak si mě vzala s sebou do města a koupila mi tu nejlepší zmrzlinu u Meka? Bylo to naše první společné odpoledne, bez nikoho, jen mi dvě. Lulo je to těžké bez Tebe ..... Eli http://www.youtube.com/watch?v=dyGu2-IZBlU

Lucinko,zdá se to být jako zlý sen,v uších zní ta bolestivá slova,že jsi odešla a nevrátíš se zpět.Ta rána v srdci stále bolí a zapomenout nedovolí.Odešla jsi,jak si to osud přál,v našich srdcích zůstáváš s námi dál.Přijď k nám aspoň ve snu.když nemůžeš v bdění,ať máme lepší sen,než probuzení.Přeji Ti,ať máš klidný spánek.Moc mě mrzí,že jsem se s Tebou nemohla přijít rozloučit.V duchu jsem tam s Tebou byla.Myslím na Tebe.Vzpomínky a zapálenou svíčku mě nemůže nikdo zakázat.Vzpomíná teta Ali

My všichni, kteří jsme ztratili to nejcennější v životě, své dítě, budeme až do své smrti prožívat ten nejhorší sen, ze kterého se nikdy neprobudíme. Naše okolí si už většinou
nepamatuje nebo si nechce pamatovat tragédii, která nás potkala. A my jsme s touto bolestí a nespravedlností nuceni žít. Bez Vás děťátka naše milovaná! Posíláme Vám hodně pusineček  a moc se na Vás těšíme.  

Má milovaná holčičko, tak počítám další smutný měsíc ... 21 měsíců ... léto končí, a pomalu, pomalinku se blíží ten smutný čas ... kéž by ten den nikdy nebyl ... Miluji Tě - máma

Lucinko sluníčko moje všude Tě vidím, všude Tě cítím, ale obejmout Tě nemůžu a tak bych moc chtěla. Miluji Tě, chybíš mi moc. Tvoje milující babička Ivana

Je mi to moc líto!!
Odpočívej v pokoji Lucinko.Mamince hodně sil,a statečnosti.Ona ví o čem píši.Držím pěsti!!!

Má milovaná LUCINKO!!! Nebýt před 19-ti měsíci tohoto osudného datu - 7. 12. 2011, byla bys s námi. Mohla bych s Tebou se těšit z druhého uzavřeného ročníku na střední, mohla bych s Tebou vše sdílet, Tvé radosti i Tvá trápení. Vše mohlo být jiné. Teď je to tak strašně jiné, že se to ani vypovědět, ani vypsat, ani vyplakat nedá. Žiju bez Tebe sobecky dál a nevím jak  je to možné, že každé ráno vyjde slunce a večer zas zajde, ale Tvé krásné oči to nevidí. Zrají jahody, ale Tvá ústa je nemohou ochutnat... Tak je to se vším, co se kolem mě děje, co dělám a nad čím přemýšlím. Bez přestání si uvědomuji při všem, jak zoufale nám scházíš. Kéž by nám milostivý a spravedlivý Bůh Tě zachoval, zdravou a živou. Vzal si Tě k sobě a na nic se nás neptal. Odešla jsi tak tiše z tohoto světa, tam dodaleka, kam mé oko nedohlédne a mé ruce Tě nemohou obejmout.

Milovaná Lucinko, uplynulo 18 měsíců, nic se nemění, bolest zůstává a naděje vyhasínají. Naděje a přání, že to vše byl jen hrůzný sen. Lásko naše chybíš nám a není způsob, jak to změnit .... to bolí nejvíc ...

Milá maminko Lucinky,dnes v noci,když jsem zapalovala virtuální svíčku mé nejdražší, našla jsem také vaši krásnou a myslím, že i moc hodnou Lucinku...obě naše dcerušky zemřely 2 měsíce po sobě a já tu pláču, když čtu vaše vzpomínky a pocity...Je to tak strašně bolestné a ta ztráta a bolest tak podobná...nemůžem je obejmout,nemůžem se podívat do jejich usměvavých očí, chybí nám i jako nejlepší kamarádky - nejbližší člověk, po kterém je tu obrovské prázdné místo......Kéž nás  sdílení podobného trápení posílí v našich dalších těžkých měsících,letech.....myslím na vás !!!

milovaná Lucinko, milujeme Tě
http://www.youtube.com/watch?v=MkewlcZfaoA

Neplačte, už s vámi nemohu být, ve vašich srdcích si uchovejte moji lásku a smích. Ve vašich srdcích zůstávám navěky žít.

Lucinko moje, dnes 16 měsíců, plných bolesti a smutku za TEBOU ....

Moc nám chybíš holčičko naše zlatá, stýská se nám a to moc, jak moc bych si přála aby ses nám vrátila, čas utíká, bolest zůstává a ty jsi tak daleko vzdálená.

Lucinko, nechci žít s TEBOU jen ve vzpomínkách, chci Tě tolik moc zpátky. Bolest mi utahuje smyčku kolem krku, drtí mi srdce, oči už nemohou plakat a TY pořád nejdeš ..... Blíží se jaro, probuď se prosím ze sna má LEDOVÁ KRÁLOVNO!!!

Tiše spíš, v srdci mém však žiješ. Spi sladce, nikdy na Tebe Lucinko nezapomenu. Tvoje babička z Osobov

Luci, zítra zas,  14 měsíců a 12 dnů... naděje a touha ve spravedlivý trest!!!

Jen ten kdo Tě znal, kdo Tě miloval, jen ten ví, jak moc je tu po TOBĚ prázdno... To místo nikdo nezaplní, svět ztratil důvěřivé mladé krásné srdce ...

14 měsíců, co OSUD rozhodl, že ty půjdeš dál, SAMA, bez nás ... mám tak zoufale prázdné srdce, prázdný byt - kde JSI ?.... bez TEBE slunce už nesvítí, tak jako dřív a noc a spánek jsou ke mně tak milosrdní ... Ráno nasadím masku klauna s prázdným pohledem ... Tak moc to bolí... Modré světlo sanitky, spěch lékařů a pak prázdná chodba v nemocnici, Ticho. Nestihla jsem již pro TEBE nic udělat ... Chci jít za TEBOU, kdo mi bude říkat, tak jako Ty, že nestárnu ... hledám Tě za každým rohem, oči pláčou ... Vyryté písmem proroctví na zdi ...  

Pro TEBE má růžičko
http://www.youtube.com/watch?v=zPMOdWK-FRc

Miláčku můj! Jen jsem chtěla, abys věděla, že jsme s Eliškou u babi ve sněhových závějích dělaly pro TEBE sněhové anděly. Víš tam, nahoře u výběhu s koňmi pod lesem. Na tom nejvyšším bodě, odkud je vídět do širého kraje. Dítě moje snad je vidíš - je to náš pozdrav pro TEBE do NEBE - milovaná LUCINKO. STRAŠNĚ MOC NÁM CHYBÍŠ ......

8. leden roku 13-tého, 13 měsíců co tu nejsi, LUCINKO naše....

LUCINKO naše - dnes jsou to již Tvé druhé nedožité narozeniny. DNES by ti bylo krásných 17 let. Má malá holčičko, nedá se vypovědět, jak mě to bolí. Vzpomínám na ten den, kdy jsem Tě poprvé držela v náručí, kdy jsem Ti tiše slibovala, že Tě budu vždy a před vším chránit....

Lucinko moje, jak se nám to mohlo stát, ve vteřině si zmizela - strašně mi chybíš, nezvládám to bez TEBE - strašně mi chybíš. Chci vrátit čas zpátky!!!

Je mi tolik líto VAŠÍ ZMAŘENÉ LÁSKY
http://www.youtube.com/watch?v=G_CpFHmdSbA

Znali jsme jen život a smrt nám unikala. Smrt ve své chladné velkoleposti vztáhla ruce a vzala si mou nejstarší dceru, hluboce milovanou a slibnou dívku. Vzala si tě do nekonečně krásného světa, kde jsi bezpečně skryta ve vřelé blízkosti božího srdce...

Lucinka byla moc krásná,nás toto neštěstí potkalo před 5 lety a pořád stejně to bolí..................myslím na Vás maminko Lucinky

Moc s Vámi soucítím,nás toto neštěstí potkalo před třemi roky.Držte se maminko Lucinky.Holčičky na nás koukají.

Pro Lucinku od malého prince
http://www.youtube.com/watch?v=AscPOozwYA8

MÉ PRINCEZNĚ
http://www.youtube.com/watch?v=cdTHCnMPI2k&feature=fvwrel

Kde jsi moje holčičko
http://www.youtube.com/watch?v=cdTHCnMPI2k&feature=fvwrel

Lucince andílkovi do nebe.
http://www.youtube.com/watch?v=oHyfFWTjzSY

Lucinko  , stýská se nám . Tak ráda bych Tě u nás  zase přivítala .  Ach proč ... ?

Lucinko naše milovaná, stýská se nám po tobě, strašně moc bych chtěla vrátit čas, být zase s tebou. Chybíš nám všem a to moc !!! Teta Béďa

Lucinko , pozeram na Tvoje fotky a Ty si tak podobna Marekovej  Lily .....Si krasny anjel

Lucinko,myslím na Teba a na Tvoji maminku a sestřičku Elišku.Ty jsi byla na tomto světě tak překrásná princezna a je to moc šílené,že jsi musela odejít od své hodné a milující maminky a sestřičky Elišky.,Doufám,že ten co způsobil Tvůj odchod ..bude dostatečně potrestán.Je strašné, jak nezodpovědně Tě připravil o Tvůj mladý a překrásný život.Ty ,ale stále existuješ krásná princezno s překrásnou dušičkou.Jsi nahoře s mým Honzíčkem a ostatními andílky.Jsi překrásný andílek,který jistě dohlíží i na Tvoji moc smutnou maminku a sestřičku.Neznala jsem Tě Lucinko,ale z fotek je znát,jak jsi byla báječná a hodná.Posílám Ti nahoru lásku a pozdravuj tam ostatní  andílky .Mám Tě moc ráda..maminka Honzíka.

Lucinko, neznáme se, ale spojuje nás důsledek tragédie, která postihla Tvoji maminku a mě. S mojí dceruškou Šárinkou jste v nebi, a nám tady na zemi tak nekonečně chybíte, že si to nemůžete ani představit. Já a Tvoje maminka
nevíme přesně, kde jste. Snažíme si Vás představit na nádherném místě, kde je Vám lépe, než u nás. Proč by jinak  mělo smysl, že jste nás musely opustit? Byly a (stále) jste naše velké lásky, naše milované dcerušky, naše děťátka, naši parťáci, přítelkyně, prostě celý náš život. I když se snažíme žít, je to pro nás neskutečně těžké - je to přežívání, už ne život. Posíláme Vám děťátka naše moc pusinek a pohlazení , počkete na nás, už se na Vás miláčkové moc těšíme        maminka Šárinky

LUCINKO moje, zítra je soud s člověkem, který nám Tě zabil. Budu za TEBE bojovat ze všech sil.....

LUCINCE
http://www.youtube.com/watch?v=hLQl3WQQoQ0

Sám jsem Lucinku sice neznal ale vim jak bolí stráta někoho blízkého koho jste měli  rádi sám jsem stratil  v životě několik svích blízkých přátel a některé i nedávno a myslim na ně každej den takže pokoj duši všem lidem dobré vůle.

Beruško moje, dnes je to 9 měsíců od té tragické nehody. 9 měsíců života bez TEBE, jak jen mám žít? Hledám Tě všude a nenalézám. Chybíš mi, Lásko moje. Přeji si ze všech sil, aby byl osud spravedlivý ..... Ty jsi tu měla být s námi, Ty jsi neměla odejít. On neměl práv nám Tě vzít! Modlím se za naše shledání. MILUJI TĚ ŽIVOTE MÉHO ŽIVOTA A JSEM POŘÁD S TEBOU.

Lásko moje - tak moc mi scházíš, tak moc je mi po Tobě teskno ...