Mami, už tu s námi nejsi pár měsíců, ale mě chybíš snad čím dál víc.
Vím, že už svíčka dohořela, vím, že jsi tu byla požehnaný čas, který vypršel. Už je Vás tam pospolu více, kteří mi v životě chybí, ale nic nebolelo tak, jako když jsi odešla ty. Jako kdyby moje jedna půlka byla prázdná a vím, že se už ani nikdy nenaplní. Měly jsme spolu takové zvláštní propojení, takový nerv navíc, jen my dvě. Často slyším tvůj hlas, často bych ti chtěla něco vyprávět - a pak si uvědomím, že.....
Nasmály jsme se spolu blbostem a poškorpily se, pořád jsme tu byly jedna pro druhou. Všechno se v hlavě přehrává, jaké jsme měli Vánoce, jaká jsi vařila jídla, jak jsme chodili ven se psem a na houby a jak jsme tě vozili na různé akce našich dětí. Jak jsi všude chodila lehce pozdě a mě to rozčilovalo, co jsme se spolu nazpívaly - to nadání mám po tobě a po mě zas náš synek. Tyhle střípky, to obyčejné žití, dělá život životem. Maminko moje zlatá, veřím, že tvoje čistá dušička je poklidná a že o nás víš. Chybáš mi každý den, každou hodinu - strašně. Nikdy tě nepřestanu mít ráda.