Mamko už jsem tě tak dlouho neviděla, hrozně mi chybíš. Já bych si s tebou tak popovídala. Blíží se jaro, těšíme se na světlo,na výlety, na zahradu.
A tam všude budeš chybět, ach jo. Moc velkou pusu mami

se mi stejská mami, někdy víc, někdy míň, někdy skoro vůbec a někdy moc....
víš, že by z tebe letos byla prababička? doufám, že jo
zasadili jsme v listopadu dva stromy, jeden je tvůj a jeden táty,
máme vás hezky oba na zahradě
no tak se koukejte ukázat na jaře, jak umíte hezky rašit a růst,
moc se na to těším
pusu maminko, velikou pusu

Mami, je třetí advent, všechno je rozsvícené, vrcholí vánoční  shon.
Trochu jsme to doma vylepšili, dárky máme, jídla taky dost, tak to může přijít. Určitě ti zapálíme svíčku, a stoprocentně budeme vzpomínat, na tebe, na tátu, na Klárku, na Beníka. Škoda, že už nemůžeš být s námi. Dneska ráno jsem o tom přemýšlela cestou do práce a vlastně jsem si uvědomila, že jo,
že s námi budeš a vlastně pořád jsi. Mám tě v sobě, vychovala jsi mě, a jsi
pořád mojí součástí. A vždycky budeš, pusu maminko

Maminko, zase listopad, k tomu asi není co dodat viď. Teprve se chystám na hřbitov, je brzo tma a tak to  po práci nedám. Chystám se o víkendu, že ti tam odnesu věneček a taky samozřejmě tátovi, neboj.  Trošku jsem už zase roztřesená z vánoc, budem sami dva, jak to budu snášet. Jak moc mi vy, co už tu nejste , budete chybět. Budu na tebe moc myslet mamko.  Kdybys viděla, jak je Miuška podobná Beníkovi. Akorát ona je madam, není tak zřeštěná. Hezky proběhnout a pak na kanapíčko, hlavu na polštářek a sleduje, co se děje.  Tenhle týden se mi po tobě moc stejská, posílám nebeskou pusu mamko

Mami včera jsem byla u stejné paní doktorky jako jsi chodila roky ty.
Bohužel mám to astma po tobě, ale já to tolik neprožívám, léčba mi pomáhá a jsem s tím celkem v pohodě. Akorát jsme se musely smát, když jsme si vzpomněly s paní doktorkou na tebe .....  dostala jsem taky hned očkování.
Víš jak jsem se ti vždycky smála, tvé všemocné očkování a tvá zbožňovaná paní doktorka...... ale musím uznat, že je opravdu skělá. Pusu mami, myslím na tebe

Dneska dva roky mami ....... byl to hnusnej den, nerada si to připomínám.
Myslím na tebe, přehrávám si to v hlavě. Snad jsi na lepším místě a nic tě netrápí. Vzpomínáme na tebe všichni a máme tě moc rádi.

V sobotu se mamko vdala Danča ........... tvoje klíče byly na svatbě s námi. Bylo hrozné vedro, bylo to náročné, ale všechno se zvládlo a dobře to dopadlo. Slušelo jí to nevěstě. Hlavou se mi honily vzpomínky, jak si pořád chtěla hrát na tygříka a na slona, jak jste s ní s dědou blbli na chatě. Jak nechtěla jíst houby, co našel táta, jak spolkla kost z kapra, jak nechtěla jezdit na kole a chtěla ho prodat.  Péťa se vyfiknul a tolik mu to slušelo, kdybys ho jen mohla vidět. Kdybys tam byla, staral by se o tebe, tvůj nejmilejší vnouček.
Jsou hrozný vedra, nebylo by ti dobře, mě taky moc není, mám toho dost,
už taky stárnu a nedávám to moc dobře.  Ale zase bude líp.
Jenom už tu nejsi se mnou ty, myslím na tebe a chybíš mi pořád. Pusu

Mami, dneska zase na tebe myslím. Někdy mám pocit, jako kdybys na mě promluvila, úplně sebou trhnu, tak zřetelně zaslechnu tvůj hlas. Moc bych si chtěla s tebou "pokecat". S nikým mi to tak neštimuje, jako s tebou.
Tak třeba zase někdy, někde.  Moc na tebe myslím a chybíš mi a chybíš mi, pusu

Ahoj mami, dneska máš svátek, doufám, že to víš. Tak posílám nahoru velkou pusu Drahuško. Kdybys tu byla, dala bych ti velkou kytku, to jsi měla ráda. Jsou vedra, až to není příjemný. Taky ti to moc nedělalo dobře viď. Ale doma jsi měla vždycky příjemný chládek. A Beník se chladil v chodbě. Někdy zavřu oči a vybavuju si, kde co bylo, jakou barvou bylo vymalováno, a stůl a židle a v pokoji křeslo a lampu, vidím to pořád hodně živě.  Slyším tě říkat, postav na čaj Marcelko a slyším, jak teče voda v kuchyni a v koupelně svítí světlo - to jsi zapomínala často zhasnout, pak klapnou dveře od špajzu....
a už se mi chce zas bulet. Kdyby se to tak mohlo na chvíli vrátit, kdybych tě mohla pohladit mami, s něčím ti pomoct. Tak na mě hezky čekej, však se zase potkáme.

Dneska bys slavila narozky mami. I když slavit po osmdesátce - to je spíš rituál vdečnosti, že člověk stále ještě pobývá na tom světě vezdějším, vnímá ho a může se z něj radovat. Ty už pobýváš v jiné dimenzi, ale třeba zachytíš energii vzpomínek, kterou ti posílám. Pořád mám k tobě mami silnou citovou vazbu a každá vzpomínka, byť sebeveselejší nese i kapku smutku, tak moc mi pořád chybíš. Chtěla bych tě tu, ale i nechtěla. Bylo by to sobecké, byla bys tu s  námi, ale pro tebe by to už nebylo žádné žití, vím, že už to prostě nešlo, tělesná schránka dosloužila.  Přesto jsem jako strom, kterýmu někdo uřízl velkou, silnou, hlavní větev. Ten strom je zelený, roste, žije, proudí mu míza - ale ta jizva nejde schovat, nejde zacelit, prostě tam napořád bude. Tak je to se mnou a s tebou maminko. Měla bys radost z Péti, vede si dobře a má v sobě tu naši "hodnost", lidskost, často na tebe vzpomíná, chybíš mu moc. Myslím na tebe, pusu.

Ahoj mami, tak se jaro pořád tak courá a courá...... dneska se zase někam schovalo a je zamračeno a prší. No bolely by  tě klouby, jako mě, to máme stejný, jsem po tobě. Mazala jsem nějaký fotky v mobilu a vyskočily na mě obrázky ještě z chalupy. Jedny z posledních, kde jsi byla s náma i s Benďou.
Přiznám se ti, že se mi stejská. Chybí mi to místo, chybí mi les, chybí mi ta stará kůlna a špalek na štípání dřeva a studená síň, kde zůstalo všechno pití krásně vychlazený...., chybí mi vrzání podlahy a taková ta typická vůně nebo spíš smrad starých prostor. Chybíš mi ty, jak jsi vždycky nenápadně přikládala do kamen i když se tam už vedrem nedalo dýchat. Chybí mi táta, jak vždycky přicházel cestičkou z lesa s košem hub. Ale je to jako všechno zakletý v minulosti. Jsou to výjevy ze skleněné koule, chiméra, něco, co nejde zastavit, nejde vrátit a nejde ani vždycky vyvolat. Prostě se to občas objeví, je to krásný a zároveň to hrozně bolí, právě proto, že se to už nikdy  nemůže vrátit. pusu

Je jaro mami, je takové pozvolné, plné vody a studeného vzduchu. Tak jak jaro bývalo. Ne hned 30°C ve stínu. Přírodě to dělá dobře, všechno se zelená postupně, pomalu, vyráží tráva, nakvétají stromy. A toho bláta všude. Dneska je krásně, jen ten barometr po tobě, ten to nějak nechce vzít na vědomí. Zaseknul se na poloze déšť a nic s ním nehne. Prostě byl tvůj a zůstal ti věrný, nám nic ukazovat nechce. Nevadí, vždycky když se na něj podívám, slyším tebe, jak říkáš,že šel zase potvora dolů a že tě bolí koleno. Tak často tě slyším i u jiných věcí. Třeba když vařím, nebo jdu k doktorům. Vím, co bys říkala a jak bys reagovala. Často se tomu všichni zasmějeme, máme tě zkrátka pod kůží a jako bys byla pořád s námi. Třeba jo, třeba to všechno víš a usmíváš se pod fousy......... mám tě ráda mami.

Ahoj mami, trochu jsem se odmlčela. Dnes na tebe myslím od rána a potřebuju se s tebou spojit alespoň takhle. Mám dojem, že dneska si mě přivoláváš, tak tady jsem.... Péťa se nám odstěhoval, našli konečně vhodné bydlení a vypadá to, že jsou moc spokojení. A Miuša jak je nadšená, konec stěhování sem a tam, tohle je jenom její teritorium a je s ní její milovaný páníček. Miluje Péťu úplně nejvíc. Občas si vzpomenu na Beníka, ještě to pobolívá, ale jen si říkám, že už se trápil a to jsme nikdo nechtěli. Ten život někdy tak bolí viď. My pokračujem se stavbě a je to taky tvoje velká zásluha, budeš tam mít vždycky svoje čestné místo. Když jsem byla mladé tele, svými zásadami jsi mě někdy štvala, pokládala jsem je za naivní. Dnes vidím, jak je důležité je mít a dodržovat je, byť by se to zdálo naivní a možná i směšné. To jsi mi dala do života ty mamko a za to ti děkuju. A pořád, pořád tě postrádám, chybíš mi stokrát za den, pořád  mám cukání vzít telefon a zavolat ti........a všechno ti říct

Je leden maminko, pak ten nanicovatý sychravý únor.  Je to neveselý čas,
vždyť víš. Tak, ač neradi, uzavíráme další kapitolu našeho života, tvůj byt. Nešlo to jinak,  vím, že bys to chápala. Ale není mi z toho úplně veselo, je to takový poslední vlásek, co mě s tebou spojoval. Radši na to moc nemyslím.Uchovávám si vzpomínky, když jsme tam žili ještě všichni pohromadě. Jak tam bylo v zimě útulno a v létě fajn chládek. Jak jsme se tam cítili vždycky všichni dobře. To mi nikdo nevezme. Ale zase to bude chtít nějaký čas, abych se s tím smířila. Stále chybíš, není žádná vzpomínka, žádná historka, ve které bychom tě nezmínili. Je to už se smíchem, ne s pláčem - ale mamko vevnitř to pořád bolí. Snad se zase spolu setkáme, mám tě ráda.

Ahoj mami, dneska je ukázkový listopadový den. Tmavo, poprchává, mlha, nevlídno, sychravo. Za chvíli začíná víkend, budeme slavit. Škoda, že s námi nebudeš. Dala by sis dortík a zasmáli bychom se společně.  Stále na tebe myslím, ale už tak nějak poklidněji a moc si přeju, abys i ty byla v klidu a pokoji.  Myslím na tebe mamko, i všichni ostatní. Pusu

Maminko, byli jsme o víkendu na hřbitově, dali jsme tam plno kytek  a vřesy,máte to tam s tátou hezký. Tak jsme si říkali, jak jste tam hezky spolu a doufali, že je vám spolu dobře. A snad tam někde je s vámi i Klárka.
Uklidila jsem i u babičky a dědy a dala tam vřes, i když moje výhrady k té hrobce znáš, sama jsi měla stejný názor.  Pomalu se suneme k Vánocům,
je to mamko pořád stejný. Na jednu stranu nechuť, spousta práce, ty přípravy, spousta peněz - a pak když se to všechno rozsvítí, rozvítí se i lidi,
je to taková chvilka klidu a míru a přes všechnu komerci, se stejně prosadí to poselství, ta vzácná a jedinečná atmosféra. A najednou si víc než jindy uvědomíme, jak je všechno pozemské plazení pomíjivé a jediné, co nás může držet a povznášet je láska, láska k bližním, láska ke všem živým tvorům, láska a odpuštění.  Je mi mami po tobě pořád smutno, jen si víc a víc uvědomuju, že tu vlastně se mnou pořád jsi.

Mami myslím na tebe, vzpomínám, hodně často mi tě něco připomene. Houbová sekaná, Na radosti 822, čemu ses smála, u čeho ses vztekala - pořád jsi se mnou mami.  Myslím na tebe, slyším tvůj hlas a posílám velikou pusu, mám tě ráda

Ahoj mami,  to bys koukala, jakou jsem měla pořádnou oslavu narozenin. Já vím, ty jsi na tohle moc nebyla. Nejlépe doma  s rodinkou nebo na chatě, stačil čajík a k tomu něco sladkého. Ale já jsem si řekla, že víckrát tohle číslo slavit nebudu a když už, tak pořádně. A bylo to velký a moc se nám to povedlo. Představ si, že Miuša rafla jednoho pána, co šel okolo nás minulý týden  na chodníku, do nohy. No spíš jen do nohavice. I tak se pěkně leknul a bylo to tak srandovní, že jsem se musela otočit a smála jsem se jako blázen.
Je to můra malá, asi se jí nelíbil a bránila nás. Taky by ses smála, tenhle smysl pro srandu mám po tobě.  Taky jsme byli konečně na houbách a našli. V lese bylo krásně, barevné listí, sluníčko, mokrá tráva, muchomůrky - to všechno jsi měla taky moc ráda. Aspoň ti to takhle píšu, když ti to nemůžu vyprávět. Pořád a pořád mi chybíš a nikdy nepřestaneš, mám tě ráda.

Ahoj maminko, tak jsme se ohřáli v jižních krajích, vymáchali v moři a vrátili se do plného podzimu. Prý rostou houby. Vzpomínám, jak jsme spolu rády chodily na houby a jak jsme pištěly, když jsme našly hříbka. Taky jsem oslavila už druhé narozeniny bez tebe. Před těmi loňskými jsi mi ještě říkala, že mi dáš nějakou korunku, ať si něco koupím. No a už jsi to nestihla. Dala bych nevímco za to, abys tu ještě se mnou mohla být. Z toho je mi smutno. chtěla bych ještě s tebou posedět, popovídat, zasmát se. Snad o mě víš, jako já vím pořád o tobě a pořád jsi a budeš mojí součástí. Mám tě ráda mami, moc.

Dneska je to rok, rok bez tebe mami. Uteklo to rychle a neuteklo to rychle, jak se to vezme. Prý když pláčeme pro toho, kdo nás opustil, pláčeme vlastně sami nad sebou, litujeme sami sebe. Je pravda, že vy už jste jinde a neprožíváte útrapy pozemské a jestli to tak je, tak je to dobře. Zasloužíš si klid, mír, pokoj. No já si ještě popláču, a jestli pláču vlastně sama nad sebou, to je otázka. Myslím, že to naše propojení, ta naše vzájemnost se přetrhla oboustraně ...... to je  těžké téma. Jak neplakat nad tím, že mi odešel z nejbližších člověk, spřízněná duše, kamarádka, vrba, prostě máma, která mi nikdy nepřestane chybět.  Ale neboj, už se zase často směju, dělám blbiny a těším se ze života. Jen ten stín, ten už nikdy nezmizí.
Tak maminko moje, odpočívej v pokoji, mám tě moc ráda

Zase pátek maminko, pořád léto, pořád hezky. Nějaký ten deštík teď byl, tak je hned zeleněji. Je už ale dřív tma a blíží se podzim, který jsme moc nemusely viď. To naše šedo bledo, ráno tma, odpoledne tma, večer tma, pořád rozsvíceno v tvojí kuchyni, kde hrálo rádio Blaník. A v hrnku bílý kafe a na talířku nakrájené jablko, tvůj každodenní rituál. Teď bych se ti nesmála, teď bych byla šťastná jako blecha, že se na tebe můžu koukat, jak ho porcuješ. Jojo, všechno je pomíjivé.... Někdy mám pocit, že ale všechno víš a pořád jsi s námi. Zdálo se mi, jak ses na mě usmívala, jenom ses usmívala i oči se ti smály a nic jsi neříkala. Bylo to uklidňující, jako bys mi dávala najevo, že se nemám trápit, že je ti už dobře. Kéž by to tak bylo, moc bych ti to přála, mám tě ráda mami.

Je pátek mami, dusno před bouřkou. Sucho je pekelný, neroste nic ani tráva. Nám se tu déšť vyhýbá už skoro 2 měsíce. Včera jsem v autě poslouchala tvého oblíbeného zpěváka, to mě zase píchlo u srdce. Jak sis u rádia vždycky zpívala. Jojo, zas bych ti chtěla povyprávět co je novýho, dovézt ti nákup a dát si u tebe čaj, popovídat, zasmát se.....a ty tu ne a nejsi. Moc tě zdravím maminko a myslím na tebe a pořád a pořád mi chybíš, pa a pusu

Ahoj mami, léto se nám nachýlilo do druhé poloviny, je znát, že se dny pomalu krátí a po ránu je zima. To byl pro tebe vždycky fajn čas, viď.Skočit jen do sandálů a s Beníkem se procházet venku. Nebo jsme jezdili na chatu a seděli venku, něco baštili a drbali a drbali.... schází mi to mamko. Vždycky jsem ti říkala, že ty mi nesmíš odejít, s kým jiným bych si tak hezky pokecala a podrbala jako s tebou. Ty ses smála a říkala jsi, neboj, já ještě dlouho vydržím. Uteklo to a přišel tvůj čas a teď tu nejsi. Jo, zvykám si, dá se to, ale pořád pořád mi něco chybí - ty..... Tolik bych ti toho vyklopila a od tebe zase vyslechla. Já věřím, že si to všechno ještě musíme doříct a že náš společný čas ještě jednou přijde, Blížím se k němu každým dnem. Tak na mě hezky čekej maminko moje

Ahoj mami,
dneska jsemsi něco ukládala do počítače a narazila jsem na naši poslední fotku..... au to to zabolelo. Chtěla bych si na tebe ještě někdy sáhnout, chtěla bych tě vzít za ruku, povídat si s tebou. Ale třeba se mi to ještě jednou vyplní, setkáme se, jen to bude na jiné úrovni. Věřím, že tam na mě čekáš. Mrzí mě, že jsem na tebe někdy byla protivná, moc mě to mrzí. Ale zase mám svědomí čisté v tom, že jsem vždycky pro tebe udělala všechno, co bylo v mých silách. Vždycky, když si už myslím, že jsem dobrá, přijde něco, co mi ukáže, jak moc špatná ještě pořád jsem. Asi to nikdy úplně nepřebolí, to je rána na srdci a ty se hojí blbě.
Kdybys viděla, co všechno kvete tam u tebe v  parku, to bys koukala. Je to barevná nádhera, to by se ti líbilo. Počasí lítá jako na houpačce, přesně tak, jak jsme to vždycky špatně snášely. No tak teď už jsem na to sama, nemám si s kým zanotovat.  Mami chybíš tady, moc. Posílám velikou pusu M.

Ahoj mami, tak hlídám Miušu, je na mě pořád nalepená, ani si moc neodpočinu. A k tomu to hrozný vedro. Kdybys tu byla, probraly bychom to. U tebe doma by ale bylo příjemně, tam bylo vždycky fajn, v létě v zimě.
Nerada jezdím kolem, všude tě tam vidím, jak cupitáš na nákup nebo se psem a hůlka klape o chodník. Jestli dnes zaprší, vyčistí se vzduch a hned se nám bude líp dýchat viď. Jak jsem se ti vzdycky smála a zlobila tě, tak jsem celá ty. No nějak ses do mě převtělila mamušo jedna. I brácha to říká, jemu taky hrozně chybíš, vidím to na něm. Tak odpočívej a věř, že na tebe myslíme skoro pořád, a pořád to bolí a chybíš tu........

Ahoj mami, dneska jsem ti dala sedmikrásku, moc na výběr tu není. Ale my jsme měly stejně nejradši obyčejné kytky z naší louky viď.  Neměla jsem moc ráda, když jsi v posledním čase pořád a pořád jenom vzpomínala. No a vidíš, už v tom jedu taky. Vrací se mi pořád vzpomínky na tebe, na tátu, na nás, když jsme byli malí. Jak jsme  chodili po lese, lezli na stromy, schovávali se v kapradí, cachtali se v blátě v holinách, házeli spadaný jablka po krávách - a pak jsme přilítli do kuchyně a dostali kus tvého švestkového koláče. A jak jsme hráli prší a ječeli radostí, když jsme jeden nebo druhej vyhráli. Ty jsi nás vždycky tak jako nenápadně nechala vyhrát.  No a je to všechno pryč, z vás už tu není nikdo a teď vlastně vracíme našim dětem, co jste dali vy nám.
Chybíš mi mami, a nikdy nepřestaneš. Moc tě tam někam zdravím a chtěla bych ti dát pusu a pořát ti hezkej den............ a ať je ti dobře a nic tě nebolí

Mami, dneska bys měla narozeniny, přeju ti tam někam nahoru - co ti mám vlastně přát? Zdraví, lásku, peníze - to už asi opravdu ne. Tak trochu jinak, moc tobě i nám přeju, abys v tom ničím neomezeném vesmírném a božím prostoru užívala nebeského klidu, pokoj tvojí krásné čisté dušičce. Zasloužíš si to, za všechno, co jsi pro nás kdy udělala i přes svůj nelehký začátek tvého života, přes to, co tě v dětství poznamenalo a provázelo pak vlastně celý život.  Jednala jsi vždycky podle svého srdce a svědomí i když ne dokonale. Jsme ale bytosti nedokonalé všichni bez výjimky.  Naučila jsi nás nevědomky, co je v životě opravdu důležité. Díky tobě a i tátovi si neztrpčujeme životy nenávostí, závistí, zlobou, hamižností, to je hlavně tvoje dílo maminko.  Kdybys tu byla - ale to by vlastně ani nedávalo smysl - řekla bych ti, že ztratit mámu, ať už jí ztratíš v dětství nebo v pozdní dospělosti, bolí pořád stejně hrozně. Víc, než bych si kdy uměla představit. Pořád se s tvojí ztrátou srovnávám mamko

Mamko, je pátek, jsem unavená jako vždycky v pátek v práci  a těším se domů.
Kdybys tu ještě byla, prodiskutovaly bychom, jak barometr šel nahoru nebo dolů a jak moc nás bolí to či ono. Nakonec bychom se zachechtaly, že jsme už starý a rozvrzaný a hned by se nám ulevilo. Tvůj smích mi zní v hlavě.
Včera jsme jeli na chatu kolem té budovy, ty víš jaké - fuj nechtělo se mi tam ani podívat. Jen si říkám, že už jsi tak ani naplno nevnímala, kde jsi a co se s tebou děje a to mě trochu zklidňuje.
Je hezky a teplo, všechno kvete jako blázen, pylu lítají ve vzduchu tuny. Trošku mě to vadí, ale jde to. I Peťan trochu kejchá a tak se těšíme na pořádnou bouřku, která to spláchne.  To by bylo něco pro Beníka viď, zase bys ho dva dny nedostala zpod kanape.
Kdybys tu ještě byla, jeli bychom všichni na chatu, šli se projít po lese po tý naší cestičce a pak si sedli ven, něco pojeli a hráli bychom prší. Do vzpomínek mi svítí sluníčko a míhá se stín od listů stromů,které jsou krásně zelené ....

Mami, pořád se mi vrací vzpomínky na tebe a s tebou. Občas se i zamračím, to když si vzpomenu, že to s tebou taky nebylo vždycky lehké - nakonec  jako s každým z nás. Vždycky jsi říkala, že tě umím pěkně zkomandovat. No mělas pravdu, já holt stála vždy víc nohama na zemi než ty. Bylas typický blíženec, chvíli tak a chvíli onak, nahoru dolu. Hlavu pořád tak trochu v oblacích, realita byla pro tebe vždycky trochu vzdálená. Ale to už tak byla tvoje povaha, tvoje podstata. Bylas ale vždycky strašně hodnej člověk, takovej mírnej a svoje potřeby jsi nikdy neupřednostňovala před námi. To každej neumí, spíš naopak.
Moc a moc doufám, že jsi už se svou milovanou maminkou, kterou jsem nikdy nepoznala a se svými bráchy, které jsi tak měla ráda.  O nás se neboj, všichni si vedou celkem dobře.  Kluci jsou spokojený v práci, Danča běhá a běhá a už je poloviční, sluší jí to. Miuška je hodný zlatíčko. I já se už dávám dohromady, i když mi to ještě moc nejde. Strašně mi chybíš mami, mám tě ráda.