Mojí milované mamince:
Ty ruce, které mě hladívaly mnoho let,
vrásčité a strhané dnes pohladím já naposled,
rety, které mi něžná slůvka šeptávaly,
zasypu polibky, ač sůl slz mě v očích pálí.
S údivem hledím na stářím prokvetlé vlasy,
a ptám se, kdy a jak pozbyly své krásy.
A přece, když pohladím Tě jemně po tváři,
cítím, jak vnitřní krása Tvá mě opět prozáří.
Buďte má slova prosím i mým vyznáním,
buďte mým vroucným díkem i mým přiznáním,
já nadosmrti památku maminky budu v srdci nosit,
a nikdy nikdy o odpuštění za hříchy mé Tě nepřestanu prosit.