Dnes má svátek Zdeněk a v neděli bys slavil 70 let....Bohužel je už 24 let slavíš na obláčku.... Tvoje maminka je dnes už 5 měsíců s Tebou...Mužské křestní jméno původu slovanského. Pravděpodobně se vytvořilo jako samostatná verze jmen Zděslav, Zdislav a Sděslav. V tomto případě ho vykládáme jako zde slavný nebo udělat se slavným. Jiná teorie ovšem říká, že jeho kořeny pocházejí z latinského Sidonius, pak by znamenalo sidonský nebo muž původem ze Sidonie.
Nečeká ho zrovna lehký život, karmická zátěž se ho pokusí stáhnout ke dnu ve chvílích, kdy to bude nejméně potřebovat. Většinou však bývá natolik silný, aby to dokázal ustát. Musí se připravit na spoustu práce a málo štěstí, i když nějaké příjemné chvilky se přece jen najdou.

„Až jednou půjdeš přes most života, který tě vede z dětství do dospělosti, nespěchej.
Podívej se na řeku života, která pod tebou tvoří víry. Postůj a podívej se. Touto cestou půjdeš naposled, nemůžeš se už vrátit.
Jen bláznům je dopřáno vracet se.“

V náručí Boží, odkud jsme vyšli, všichni se navečer sejdeme zas.“              
/J.V. Sládek/

V lidských očích mrtví již neexistují, ale v Božích očích mrtví žijí navěky.

„Smrt není opakem života, smrt je jeho součást.“ /H. Murakami/

dnes máme výročí svatby 41 let...zapaluji Ti svíčku vzpomínka

dnes bys slavil 69 let ale už 23 let odpočíváš na ústředním hřbitově. Tvoje  maminka už žije 5 let u nás...je zmatená a  dementní a ničí nás to všechny...drž opatrnou ruku nad Zdeničkou a svým vnukem čeká ji náročná operace dělohy...neber si ji k sobě, ještě musí vychovat syna  opatruj ji prosím ..já už nemám tolik síly jako kdysi...děkuji anděli a pomáhej pokud můžeš ...my se snažíme

dnes zemrel Tvuj synovec Milan Fasora..infarkt a mozkova mrtvice lezel mesic na pristrojich

Dnes je to 22 let co jsi odesel. Odpoledne ti pojedeme dat kvetiny na hrob a zapalit svicku. Odpocivej v pokoji

Dnes bys slavil 68. narozeniny… 22 let už tlačíš mraky. Máš tu vnuka Thomase Františka. Je šikovný a celá Zdenička. Dělá nám ohromnou radost.. je mi lito ze Martička nemá děti. No a tvoje máti se má čile k světu i když demence udeřila v plné sile...

Pred 39 lety jsme meli svatbu

změnila jsem příjmení od 12.9.2022 ..vdala jsem se 7.9.2013..I Tvůj vnuk se jmenuje Thomas František Janovský a Zdeňka Janovská..vše má
svůj důvod..a Ty bys to zajiste pochopil tak jako s Denisou...

Dnes vyroci 21 let..co tu nejsi...

Dnes bys slavil 67. Narozeniny… 21 let uz tlacis mraky. Mas tu vnuka Tomaska je skvelej cela Zdenicka. Dela nam ohromnou radost.. je mi lito ze Marticka nema deti. No a tvoje mati se ma cile k svetu i kdyz demence uderila v plne sile.

38 let co jsme se brali a 20 let uz tlacis mraky na obloze.. vnuk Tomasek ma uz 5 mesicu.. vcera mi rikala Denisa ze je uz rok rozvedena jeji zazracny manzel si poridil syna Tobika ten uz  ma 4 roky..,daksi zodpovedny rozsevac semene…

31.05.2021 v 8,25 hod. se narodil Tomášek Janota 4240 gr a 53 cm, krasný a zdravý chlapec...Děkuji za první vnouče....jsem dojata...

dnes se Ti narodil vnuk 8,25 h 4240gr a 53 cm..celá Zdenička...měl bys radost

20 let výročí..jedna generace ..Zdenička bude v květnu rodit..těšíme se na vnuka..

https://www.youtube.com/watch?v=VjusPkVNors
Já v mládí často podobal se vánku
a říkali mi, že mi rozum chybí,
dnes, dnes už mám, už mám na kahánku
a vy se ptáte, proč vám to povídám?
Tak slyšte, já miloval jsem lidi
a proto jim, ne Bohu se zpovídám.
Říkalo se o mně, že prý jsem hrubý,
drzý a hloupý, nic prý mi nevadí,
vám lidem, vám se to mluví,
já však byl šašek a musel jsem se smát!
A bál jsem se, že pláč můj prozradí,
že chtěl jsem lásku svou někomu dát.
Teď už mi líčidla rozežrala tvář
a maska smíchu navěky mi spadla,
tam v dáli vidím, vidím slunce zář,
já za tím sluncem musím jít!
Dohrála hudba, opona spadla,
alespoň dneska chci lidskou hrdost mít!
Po celý svůj život rozdával jsem smích,
měl jsem rád lidi a žil jsem pro potlesk.
A snad jsem taky, snad taky trochu zpych,
přesto bych rozdal všechno, co jen mám.
Však nemám nic, mě zbyl jenom stesk,
tak běžte všichni pryč, já chci umřít sám.

zemřel strejda Standa Ševčík 7.5.1932 - 30.03.2021
teta Maruška Ševčíková 14.2.2021 ve věku 81 let..covid zasáhl i rodinu Ševčíků. Babička se drží a je po očkování naprosto v pohodě.

Dnes bys oslavil 66 narozeniny. Dvacet let je slavis v jine dimenzi. V kvetnu bude Zdenicka rodit syna a Tvoje maminka je v me peci uz dva roky. Tak nejak na mne a holky zbyla nikdo z rodiny Aleny neni ochoten se o ni starat. Zrovna ja ..ktera s ni mela obcas kriz ted ji delam maximalni servis. To nevymyslis. Ochranuj nas a dohlizej aby se nam nic zleho nestalo . Myslime na Tebe

Dnes je Zdeňka....vzpomínka na Tebe a Michala od Zdeňky..Dnes by slavil 49 let..ale je už 10 let  s Tebou.. Glioblastom stále nemá řešení.....:-( a drž ochrannou ruku nad Zdeničkou ..čeká vnoučka....narodí se v květnu 2021..konečně snad i Martička přinese potomka ..moc bych ji to přála.. babička Boženka je u nás nastěhovaná to jsem hodná snacha viď..je dost nemocná Alzheimer a demence.co bychom chtěli v tomto věku 92 let.. všichni se na ní vykašlali .... :-( vidíš jak jsem zodpovědná  ..měj se hezky na obláčku a ochraňuj nás..

Nejkrásnější svátky v roce se pomalu blíží. Začátek adventu nás čeká už dnes v  neděli 29. listopadu a to také znamená, že budeme zapalovat první svíčku na adventním věnci. První adventní neděle 29. listopadu
železná neděle se zapaluje na adventním věnci první fialová svíčka. Je to tzv. svíce proroků. Svíčka symbolizuje naději. První adventní týden je spjat se svátky svaté Barbory a Mikuláše. Druhá adventní neděle 6. prosince bronzová neděle má reprezentovat lásku a Ježíškovy jesličky. V tuto neděli by se na věnci měla zapálit druhá fialová svíce. Této svíci se říká betlémská a symbolizuje mír
Třetí adventní neděle 13. prosince stříbrná neděle v tuto neděli se slaví křesťanský svátek zvaný Gaudete, který je spjat s těšením se na narození Ježíše. Advent se přehoupl do druhé poloviny a získává více slavnostní nádech Čtvrtá adventní neděle 19. prosince
zlatá neděle v tento den se zapaluje na věnci čtvrtá svíčka, která je symbolem míru,

1 list Korintským 13:1-8
„Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a znějící zvon.
Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem.
A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.
Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá.
Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy.
Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.
Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.
Láska nikdy nezanikne.“

https://www.youtube.com/watch?v=YHc5SJlrJig
Best Hans Zimmer Music #1 (Top 10 HD)

Musím se ti omluvit, ale nechci mluvit o tom, jaká jsi byl. Minulý čas mám spojený s věcmi minulými, dokončenými, ale tvůj život je důkazem, že i když se člověk zde na Zemi rozhodne přestat používat své tělo, může tu zůstat jeho duch, jeho duše, jeho odkaz. Ty tohle naplňuješ beze zbytku. Stále chybíš, protože tvoje vroucnost byla inspirující a dnes, víc než kdy jindy, kdy je všude ve světě potřeba. Smrt je matka našeho druhého života, a proto ti, Zdenku, víc než klidný odpočinek přeji šťastnou cestu. Máme tě rádi a stále vzpomínáme..

„Nic z toho dobrého a krásného cos učinil, se neztratí. Všechno zůstane." A. France

Zpěv pro krásný čas

Robert Desnos – přeložil Adolf Kroupa

Dnes večer nezpívám o tom, s čím bojovat,
Leč o tom, co je třeba bránit:
Radosti ze života.
Víno, jež pijeme s kamarády.
Lásku.
Oheň v zimě.
Chladivou řeku v létě.
Maso a chleba ke každému jídlu.
Písničku zpívanou na cestě.
Postel, v níž spíme.
Spánek bez prudkého vytržení, beze strachu z zítřka.
Blaženou nečinnost.
Volnost měnit oblohu.
Pocit důstojnosti a mnoho jiných věcí lidem odpíraných.

Motto: „Nezáleží na množství let v našem životě, ale na množství života v našich letech“ Adlai Stevenson

Dnes Tvoje holky slaví 36 let...Tenkrát Jsi potřeboval týden neschopenky...jak Jsi je řádně zapil....Tak doufám, že holky budou slavit tu svoji plnoletost minimálně 5 x...a přeruší linii brzkých úmrtí v rodině..

Dnes je Zdenka....vzpominka na Tebe a Michala od Zdenky..Dnes by slavil 48 let..ale je už 9 let  s tebou..Glioblastom stale nema reseni.....:-(

zemrel Milos Krepela 11.12.2019 pohreb v sobotu 21.12.2019 ve 12 h...

Podzimní motýli od Bohuslava Reynka
Podzimní motýli

Za zdmi a za ploty,
podzimní motýli,
spolu jsme skryli se,
steskem se živili.
Poslední motýli
za zdmi a za ploty
závětří hřálo nás
v nadějích samoty.
Tajemní motýli,
na dlaních jeseně
v tichu jsme zářili
zlatě a růměně.
Podzimní motýli,
ještě mi vzlétněte,
zasviťte na chvíli
touze v tmu zakleté …

Podzimní modlitba (Smutek země)
Bohuslav Reynek

Bože, kol tvých dávných zdí má duše chodí sirá,
patří toužebně a nikdo, nikdo neotvírá,

neotvírá oken, neotvírá dveří.
Zlaty, teply jsou tvé stany, ale zde se záhy zšeří,

a v mé duši záření již chladne, pohasíná;
k svému Světlu pusť ji, smutní sina

a bojí se zimy. Viz, jak mouchy, brouci
v pokoj spánku chystají se. Láska vroucí

tvá je sečteny má. - Přece méně není
duše má než oni!... Ale čím jich snění

jest mi... Nechci. Bože, otevři mi.
Bože, pusť mne k teplu; bojím se zimy.

Jdou všichni v Tebe; děti tvé, ne hosti.
Jen já jsem venku. Draví, tiší jdou a prostí.

Bože, otevři mi. A ne v spánek: do Radosti...
Bože, otevři mi do Radosti.

Úcta k životu je nejvyšší instance.
Jediné, co bude důležité, až odejdeme,
budou stopy lásky, které tu po nás zůstanou.
Albert Schweitzer

Jak já se vždycky vracela domů ráda
a těšila se na přivítání!
Na úsměv,na pohlazení unavenou a velkou upracovanou dlaní...
Denně ji tady hledám tisíckrát,ta dlaň už tady není.

Dnes je to 18 let....Když nám zemře někdo blízký, často se snažíme utěšit tím, že se třeba ještě po smrti kdesi setkáme, že na nás čeká v jiném – lepším – světě. Trochu naděje do těchto úvah vnesla i bádání lékaře Raymonda A. Moodyho.
Raymond Moody hovořil s několika desítkami lidí, kteří prožili tzv. klinickou smrt. Zjistil, že některé jejich prožitky se shodují, i když každý je trochu jiný. Většina z nich se shodla na tom, že v okamžiku, kdy umírali, slyšeli, co kdo kolem nich říká. Pak se začali pohybovat dlouhým tunelem a přitom sledovali své tělo zpovzdálí jako diváci. Pozorovali například oživovací pokusy a později citovali doslova, co který lékař řekl. Následovalo setkání s dušemi zemřelých, které je vítaly a nakonec i kontakt s jakousi světelnou bytostí, která spolu s umírajícím zrevidovala jeho život. Dost často se tito lidé nechali slyšet, že už se jim zpátky na zem nechtělo. Zajímavé je, že si uvědomili, že ten druhý svět je vícerozměrný.

zitra bys oslavil 64. narozeniny..18 let je jiz neslavis s nami ale na oblacku...
Mám pro tebe píseň
však nemohu poslat melodii
a než jiná písmenka ji skryjí
zazpívám ji vodě

Jak je to s lidským strachem
Smrti se bojíme
a před životem utíkáme
Mám pro tebe píseň můj milý

Až uvidíš...
v horách duhu
nad hřbitůvkem dobrodruhů
na jednom kameni
rozpoznáš jisté znamení
Sundej klobouk a dej si loka
leží tu pár kluků
co brali smrt jen jako soka
co měli touhu vylézt k nebi blíž
jejich tváře znáš
i když je víckrát nespatříš
poslouchej vítr
něco uslyšíš
Staneš se svědkem
tichýho sdělení
nějakou blbou smrtí
se na věci nic nemění
ta zpráva pomůže ti sebrat síly
vždyť vyhrát i prohrát
se dá v jednu chvíli
se stejnou chutí obehrát svůj čas
dál budeš tahat čerta
za ocas...
(...k poctě )...

Na schodišti věčnosti...
zanechal stopu slimák
prý všechno bylo řečeno
prý všechno bylo jinak
Pár set tisíc let
moudrosti
vtesaných do kamene
nedlouho trvá lidský svět
snadno se zapomene
Vyjdi ven
odlož prastarý pergamen
překroč domu práh
z nočního nebe
nemusíš mít strach
se zvídavou pokorou
začti se ve hvězdách
ujistíš se jistě
všechno je na svém místě
v netečně blikajících soustavách
přichází podzim
Panna se brzy octne ve Vahách
Váhy Venuši hostí
užasneš posté
žádné složitosti
Co je má být prospěšné
Co není stane se užitečným
znamením
nad plamenem dým
je to prosté
jak můj verš
jednou si lehneš
a už nevstaneš...

Nejde to dál...
pleskají karty
vlezls do divný party
kolikrát málem užs to vzdal
nevstávej od stolu
nejsi kus rosolu
jak klepe s tebou strach
prachy jsou prach
srdce jenom sval
až v krku cítíš
jeho horkej cval
strop nad tebou se točí
vír barev oslepuje oči
zvuky a tóny
cpou se do uší
z pohledu za brýlemi
ať nikdo nic netuší
drž pevně v prstech list
ve ztuhlý tváři
nenech si číst
ono to příjde
už nejsi zelenáč
je to tvým chlebem
s tím šklebem
dnes půjdeš spát

Motýlku pestrý...
lítat nepřestaň
můj kluk je smutný
má srdce puklý
ztvrdlou dlaň
chlap jako květ
zachránit chtěl svět
motýlku pestrý
z domu svý sestry
zvažuju procházku
litej pestrásku
nad hlavou všem
co umřeli
za lásku...

Podzim...
lstivá potvora
vplížil se ke mně
do dvora
ta kyprá holka
v rudočernozlatý
sukni
na co bejt smutní?
nebudu volat doktora
rád mám
ženský boubelatý
zrychlí mi dech
jak sundávám z nich
šaty
v tom čase svlíkání
nečekej pokání
nejsem mnich
z nevydaný encykliky
přichází doba politiky
konec romantiky
léta
konec světa
nemám z toho noční můru
řeknou vzdej se!
dám ruce vzhůru
nařídí směj se!
stačí jen se šklebit
kvůli blbcům
je blbý přijít o byt
když v TV radí divnej rádce
kašlu na vlastizrádce
neřeším na co nestačím
však běda
až se zamračím
a napadne mě zlobit
pak nás páni politici
máte milion na ulici
bude mi fuk
do čeho jsem šláp
řek mi ten kluk
takovej obyčejnej chlap..

Černá a bílá...
mění se v šedivou
cestuješ se mnou
tou dobou bláznivou
má stará kytaro
života půl
pálilo tě slunce
žrala mořská sůl
Všude divnej vkus
ať černý nebo bílý
pořád je to blues
co vrací lidem síly
v putyce nebo venku
pod rybářskou síti
hraj nejlíp jak umíš
jak srdce holek cítí
a chlapy co jdou kolem
nalejt se alkoholem
ať za koule to chytí
každej ti do futrálu
přihodí aspoň pětku
dáma co jde venčit fenku
z šerpy na klobouku
vezme si tvou navštívenku
A máš tu rázem
dobrou stovku svědků
nečum na zem
vyvázneš bez následků
zvedni oči žádný neštěstí
už poslouchá tě půlka náměstí
Stojí jsou tiší
to politici nemaj ve zvyku
lidi pořád rádi slyší
poctivou muziku...

Vysoko na horizontu...
čárou co jen se tuší
moře se stýká s oblohou
splynutím duší
V divokém chorálu
tříští se vlny o skálu
vztekle do pevniny buší
krajkou bělostnou
zdobí je pěna
Tam dole na pláži
ve větru muž a žena
co z toho vnímá?
ptá se on
teskně varuje
pobřežní bóje zvon
chladné prsty
semknuté v dlani
je už jiná
ta paní
neví co je snění
barevné vzpomínání
tma vpadá
do jejího světa bez hranic
Stojí tu tiše
nechápe nic
Půjdeme mami?
ano je mi zima
Chvíle večera
pro každého tak jiná
změní je ve dva stíny
cestou zpět
světýlkům města vstříc
Za rok
možná za měsíc...

Nebudem nadávat...
když zle je
na co hned lehat si
na koleje
ať vítr fouká
a leje
najde se kamarád
Já budu hrát
on bubnovat
na barel od oleje
najdem si pivní
přístřešek
brašnu mám plnou
písniček
ačkoli máme volby
nemusí být všechno
v dolby
Kravaťáci divní
až potáhnou
od uren
rádi narazí
na náš suterén
kde se každým
večerem
s kecama neserem
na neslavnou dohru
rumem zapijou
svou prohru
nátury myší
náš hněv je zpěv
jen ať slyší
ten řev
(šance byla malá
řekla myš která řvala)...

Asi to víš...
čerpáš ze studny času
bolest zármutek
i krásu
ubývání nezastavíš
S koncem září
nebe se stále tváří
nevinně
vzduch začne vonět
po víně
necudně obnažená
zpustlým sadem
projde se plodná žena
v jejím kyprém zadku
touhy sečtené jsou
od počátku
Brankou v plotě
jaksi zadem
na dálku povídáš si
s kamarádem
o smrti o životě
když jsi sám
krám světa
je dávno vyprodán
Pod chodidly cítíš
země temné dunění
všechno už se brzy
promění
buďme trpěliví
v prstech si hrejme
s oblázkama
věční sice nejsme
však každá změna
příjde sama...

Orel...
krouží nad jezerem
ozvěnou ve skalách
kvílivě píská
obloha nad hlavou
šedá je a nízká
Jindy zas večerem
z putyky zní harmonika
stále cosi zaniká a vzniká
mužské a ženské hlasy
po práci žízeň hasí
z radosti i tísně
rodí se písně
jedna za druhou
v krajině za duhou
barvy se ztrácí
Malý velký muž
složil jich na tisíc
lidem dal stokrát víc
jak světem šel
a dychtivě se díval
s pokorou na pódiích stál
a zpíval
ozvěnou v moll i v dur
dnes každý sál
jménu Charles Aznavour
naposled zatleskal...

/Věnováno prostému muži, který dosáhl nejvyššího stupně pozemské slávy, aniž by kdy pozbyl vkus, charakter a šarm. Proto jsme ho milovali. A proto nikdy nezapomeneme./

Běžný podrazy...
On: cení zuby
řve
není to poprvé
nadávky lítají z huby
na krku žíly jak provazy
rybník s protrženou hrází
a Ona:
náramkem na zápěstí
si hází
magickým zlatým kroužkem
v tý potopě
prasátka honí po stropě
na co se hádat se starouškem
On: setře si
pěnu z pusy
Teď se napije
teď ji zabije
obvyklý psí kusy jako vždycky
zašklebí se sarkasticky
je to namále
poskočí mu ohryzek
z očí se nevytrácí vztek
zkusí dát jí polibek
a Ona:
rudým nehtem na krku
probírá jantarový korále
je krásná nádherná
zvláštní
stíny všech vášní
přehozený přes stehna
je smutná
jak hřbitovní túje
jen tak si nohou
pohupuje
jednou nezvládnou
svou zlost
oba je zničí
žárlivost...

Až budeš velikej...
tvé dítě pohladí
po vlasech barvy slámy
tichým hlasem mu poradí
matka tvé mámy
nesvěřuj nikomu
co cítíš
když motýlka chytíš
ze strachu že by uletěl
setřeš mu s křídel pel
zbavíš ho krásy
hodíš ho na zem
aby nikdo neviděl
z přítele stane se nepřítel
blýsknutím na jiné časy
city se mění rázem
jak v horách počasí
netahej rozum za vlasy
Die Verwandlung
vypustí tě z kotce
v punkové stopě tvého otce
Nejlepší z tebe je jasné
to nejhorší je temné
zbývá neurčitelné
Výstražným prstem
maják vstříc ti kývá
pro každé příště
měj své přístaviště
cosi nad tebou
věčně se dívá
Příliv a odliv
vše se znovu vrací zpět
budeš to vědět brzy nazpaměť
Kdysi šťavnatá a krásná
zatoužil mládenec
co požádal ji o ruku
babi...bylas šťastná?
To je jen moje věc
víc neptej se mě
kluku...

Ještě jednou...
mlhy se zvednou
pojď se dívat se mnou
Z kopců za řekou
ze strání
přísná tvář podzimu se naklání
k poslušnému svlékání
před cestou dalekou
prázdnotou neklidu
čas velikého úklidu
sklízí po hostině stůl
servis barevných talířů
z obrazů vlámských malířů
Muž má v očích sůl
žena hlavu v pavoučí síti
v nepostižitelném bytí
vedou se za ruku
jeden v druhém svatou záruku
vede ona jeho ?
či on ji ?
prsty stěží něco rozpojí
A nikdo z živých nezjistí
kde uloží se
do listí...

Marné rady...
v mlžnatém ránu
nechoď do zahrady
Svět se tu rozplývá
a ztrácí
nemohou jít pozadu
hodiny přesýpací
žes nezradil?
soudí tě za zradu
dokola cinká
strojek hrací
Docela vzadu
najdeš záhadu
nežiješ tady
pro dišperaci
stesk po srdci ti sahá
stojí tu panna
zrosená a nahá
říjen listím ji obléká
cudně krásu halí
nevnímá v tobě
člověka
že jste se nepotkali
v té její pravé době?
Bílá opona stoupá
nebi blíž
nahoru
iluze mizí
se světlem dne uvidíš
socha je z mramoru
chladná a cizí...

Co lidé smí...
a co mohou
V jediném okamžiku
uvidíš na chodníku
tisíce nohou
každá má svůj stín
Ti co někam jdou
někde svůj cíl mají
stíny se spojují
vzájemně proplétají
uprostřed betonové
pouště
zlehka se dotkneš spouště
skrz objektiv
zastavíš čas
sotva na vteřinu
bez světla není stínů
každý svůj stín hostí
putuje s námi do věčnosti
zvěčnělou stopou
zůstane kouskem
z nás...

Buddy Ungrad 12. října ·
Přicházel denně...
o půl jedné
odpolene
nemíval s sebou holku
odrbanej sešit
na kavárenským stolku
podobal se srdcovýmu spodku
džus a vodku
si objednal
háro až na ramena
rysy jemné
jako žena
sed si a psal
jak by ho k tý židli
přikoval
co ho nutilo
sem se vracet
asi by ho ubylo
kdyby cosi řek
kluk sotva dvacet
džínsy samej flek
Za pár desítek let
mezi polednem
a jednou
to tu bejvá klid
vidím skrz okna
chlápka kolem jít
dlouhej kabát
široký ramena
bylo mi jasný
co to znamená
vlasy a vousy
bílá plíseň
padla na mě divná tíseň
cítil jsem se
jak nemluvně
když džus a vodku
jsem mu nes
on usmál se jen
omluvně
prej musí dokončit tu píseň
ještě dnes...

Na co lítat...
o lítání snít
musím si tě nakreslit
autogenem vypálit
do plechu
dlátem vytesám tě
ze žuly
vyválím tě v rudým blátě
v noční košili
mučednice Korduly
sovy z toho zešílí
až tě zničím
v pelechu
V hadrech na plotě
vidím tě
v nedostupný nahotě
jsi přelud na skále
Sličná
má touha je nebetyčná
ve dne i v noci
tak moc tě chci
zbytečně do volskýho rohu
duju
tak moc tě
potřebuju...

(podzimní blues...)

Na Divoký Orlici...
má svý místo
jen tak máchá udici
dělá si v hlavě čisto
jez dole po vodě
do uší mu šumí
nevěří dávno náhodě
před sebe do zrcadla
čumí
Řeka tu není
věrná svýmu jménu
plyne si tudy tiše
k svýmu cíli konečnýmu
z vědomí k zapomnění
poslední slunce
obrazy na hladině mění
vzpomínky ve smetí
tváře a těla žen
úsměvy jejich dětí
nedá se proti proudu
vydat se hledat chyby
do posledního soudu
nedočká se své zlaté ryby
cigareta
k zahnání pochyby
vážka těkavě lítá
křídly ukazuje
ona tu je!
co kdyby?
Jen řeka ví
v kořenech olší šplouchá
vypráví
o jednom tichým
šílenství...

Pták nad mým dvorem...
křičí
smát se kde jsme
aby se to rýmovalo
se mi příčí
už jednou se tak stalo:
"Vždyť důl je jen díra
v zemi
tu přece nikdo
nevezme mi?!"
Těžko se to
chápe
po mým nebi nad mou
střechou
už se zase chtivá pracka
sápe
S tradicí středověkou
nač to tajit
naslouchat blbců řečem?
před zombie
mečem
je třeba svou tvrz hájit
v srdci led
ve tváři smích
zase je třeba vyrazit
do bitev předem
prohraných...

Fouká...
divokým vírem listí stoupá
do nebe
měla pravdu ta holka
studny se prohloubí
zdi narostou
samy od sebe
Větrnou nocí
v řadě za sebou
neslyšně běží
vlci
V horách sněží
muž na zeď hází hrách
ovečky v ohradách
vyváznou stěží
Dnes nechoď spát
počkej až listopad
projde kolem tvých
dveří...

Máš to marné...
pár hodin do svítání
když nedaří se spaní
rychle se stárne
už dlouho
zíráš do ohýnku
čas nacpat si dýmku
přijď čertův slouho
Hned nahé nymfy
tančí nad plamenem
věci na stole
osloví tě jménem
holky oděné
jen do krajky
zbaví tě
svěrací kazajky
Materia prima
projde ti tělem
ruku si podáš
s Aristotelem
v bílé masce mima
spatříš sebe
v odvěké emanaci
pochopit věčnost
nedá ti práci
dávkou pro silné
chlapy
tma zatáhne drápy
plátno zčerná
na něm tvá věrná
nezobrazitelná
můžeš ji chtít
nevídáno
Jen oči
tak jako tak
budeš mít ráno
jak angorák...

Dveře a brány...
otevřené rány
všech stavení
výhledů do krajin
začátky i konce
všech cest
všech vin
co musíš nést
na čele Kainovo
znamení
Zamrzne smích
přilétají vrány
přinesou sníh...

Můj milý Zdeňku...
dnes nemluvím k Tobě do nebe nahoru
rukávem utírám žluté březové lístky
z černého mramoru chladného kamene
Dotýkám se a šeptám s láskou
Pokoj Tobě...

Dnes bychom slavili 35 vyroci svatby...29.10.1983....17 let odpocivas v pokoji....

Dnes vzpomínáme 17 let co Jsi odešel na onen svět...Čas plyne, vzpomínky zůstávají.Proč osud nepřál Ti déle žít a své blízké potěšit.

Zdeňku,dnes bys oslavil 63. narozeniny. Od rána na Tebe mile vzpomínám,dělám oběd, který by Ti chutnal.Co by Te nazlobilo jako kdysi, když jsme se hádali u voleb..Ty Miloše a Já Vaška..Dnes je to stejné..NIC nedostane Miloš, ale Drahoš..názor jsme nezměnila..Nevolila jsem jej NIKDY, respektovala jsem rozhodnutí většiny a doufala jsem, že dosažená funkce spokojí jeho přebujelé ego natolik, že začne konečně bojovat se svými démony,To se ale nestalo. Stal se pravý opak – pustil je z řetězu. Nezapomněla jsem, jak se obklopil proruskými byznysmany, jak odpustil bezpečnostní prověrku svému kancléři, na vrcholném summitu NATO neváhal pochybovat o ukrajinské agresi víc než Merkelová nebo Obama. Jak chválil totalitní Čínu, jak „učí“ řídit stát, a jak z Číny letěl letadlem nejbohatšího Čecha…a těch atd je hodně...At táhne ke všem čertům a neotravuje vzduch. Na Vysocine mu bude dobře.. Opilý se motal u korunovačních klenotů, Jediný státník s diktátory na Rhodosu. FUJ.FUJ .

http://gis.brno.cz/mapa/hrbitovy/?lb=osmll&ly=uln%2Chr_sk_lab%2Chroby-osobnosti%2Chroby-typ%2Chranice_skp%2Chranice_hrb&lyo=&c=-599525.8%3A-1163776&z=12
nova aplikace..najde se podle internetu kde spočáváš 113/8 Brno ustredni hrbitov

Dnes se vdala Tvoje dcera Marticka a vzala si kdo by to cekal Zdenka...po 7 letech souziti...tak už jen já nosím příjmení Skamenová a babička Boženka..Zdenička je Janotová..i když..Michal odešel před 6 lety za tebou...

Až tady nebudu, pusťte mě,nechte mě odejít.
Mám toho tolik na práci a tolik k vidění.
Neplačte, hlavně neplačte, když na mě budete myslet.
Buďte vděční za ty krásné roky.
Dal jsem vám všechnu svou lásku a všechno své přátelství.
Můžete si domyslet,jaké štěstí jste mi přinesli.
Děkuji vám za lásku, kterou mi každý z vás na zemi projevoval,teď je čas, kdy musím jít sám.
Možná se budete krátkou chvíli trápit.
Víra vám přinese posilu a útěchu.
Nejsem daleko a život jde dál…
Když budete potřebovat, zavolejte, já přijdu.
I když mě neuvidíte, nebudete se mě moci dotknout, budu tady.
Když budete poslouchat své srdce,
budete jasně vnímat
lásku, kterou vám přinesu.
Nechoďte mi plakat na hrob,
nejsem tam, nespím,
jsem tisíc vanoucích větrů,
jsem třpyt krystalků sněhu,
jsem světlo, které proniká obilným polem,
jsem něžný podzimní deštík,
jsem štěbetání ptáků v ranním tichu,
jsem hvězda, která v noci září.
Prosím, nechoďte na můj hrob plakat.
Nejsem tam a nejsem mrtvý.

Anne-Sophie Mutter - Air aus der Suite Nr. 3 von Johann Sebastian Bach
https://www.youtube.com/watch?v=sOOgqZdztGY

Titus Maccius Plautus 60
římská dramatik -250 – -184 př. n. l.
„Koho bozi milují, ten umírá mlád“

Steve Jobs 21
americký podnikatel a zakladatel společnosti Apple Inc. 1955 – 2011
„Vědomí, že brzy zemřu, je nejdůležitějším nástrojem, který mi pomáhá činit zásadní životní rozhodnutí. Protože téměř všechno - veškerá vnější očekávání, veškerá pýcha, všechen strach z trapnosti nebo neúspěchu - se tváří v tvář smrti ztratí a zůstává jen to, co je opravdu důležité. Vědomí, že zemřete, je nejlepší způsob, jaký znám, jak nespadnout do pasti přesvědčení, že máte co ztratit. Už teď jste nazí. Není důvod nejít za svým srdcem.“

Tomáš Garrigue Masaryk 113
první československý prezident 1850 – 1937
„Život měříme příliš jednostranně; podle jeho délky a ne podle jeho velikosti. Myslíme víc na to, jak život prodloužit, než na to, jak ho opravdu naplnit. Mnoho lidí se bojí smrti, ale nedělají si nic z toho, že sami a mnoho jiných žijí jen položivotem, bez obsahu, bez lásky, bez radosti.“

Jonathan Swift  
anglo-irský satirik, esejista, básník 1667 – 1745
„Každý chce žít dlouho, ale nikdo nechce být starý.“

John Lennon
britský hudebník 1940 – 1980
„Až jednou půjdeš přes most života,
který tě vede z dětství do dospělosti - nespěchej.
Podívej se na řeku života,
která pod tebou tvoří víry.
Postůj a podívej se.
Touto cestou půjdeš naposled,
nemůžeš se už vrátit.
Jen bláznům je dopřáno vracet se.“

Dnes 16 smutne  vyroci...
William Shakespeare
anglický básník a dramatik 1564 – 1616
„Až teprve naše společná láska mi ukázala co je v životě důležité. Teď vím, že štěstí je jen poloviční, když se o něj nemáš s kým dělit, a že smutek je dvojnásobný, když Ti z něj nemá kdo pomoci. S Tebou jsem poznal, co to znamená opravdu milovat a jaké to je, když je moje láska opětována...“

Matka Tereza
římsko-katolická jeptiška 1910 – 1997
„Hymna života

Život je šance - využij ji
Život je krása - obdivuj ji
Život je blaženost - užívej ji
Život je sen - uskutečni ho
Život je výzva - přijmi ji
Život je povinnost - naplň ji
Život je hra - hrej ji
Život je bohatství - ochraňuj ho
Život je láska - potěš se s ní
Život je záhada - pronikni ji
Život je slib - splň ho
Život je smutek - překonej ho
Život je hymna - zpívej ji
Život je boj - přijmi ho
Život je štěstí - zasluž si ho
Život je život - žij ho.“

Dnes zemrela Tvoje sestra Alena..take byla dlouho nemocna..zustala jen babicka...no nevim jak dlouho prezije svoje deti...je ji 88 let...musi to být pro ní zlé..

Jen svíci hořící, jen krásnou kytici na hrob položíme. Tiše se zastavíme, tichounce pomodlíme, na Tebe zavzpomínáme.Dnes bys oslavil 62. narozeniny..Nikoliv ten člověk žil více, co se dožil vysokého věku, ale ten, který svůj život skutečně procítil. Rousseau

Zdenku, je pondělí 23. ledna 2017. Dnes bys slavil svátek...Neměl Jsi zrovna lehký život, karmická zátěž Tě stáhla ke dnu ve chvíli, kdy Jsi byl ještě mladej. Většinou Jsi býval natolik silný, vše dokázals ustál.Ve čtvrtek 26.1.bys oslavil 62,narozeniny..jenže už 16 let je slavíš na oblačku....Myslíme na Tebe denně...

Všichni jsme na cestě na hřbitov. Jen to každý máme jinak daleko. :-(

Kdysi jsme si prstýnky dali
a už je to 33 let.
Věčnou lásku jsme si slibovali
a ten slib nikdy nevzali jsme zpět.
Jen zlá nemoc ukončila po 18 letech společného života slib...Dnes jsem byla na hřbitově svíčky zapálit..květiny položit.. odpočívej v pokoji...

Bezprostředně po úmrtí blízkého člověka námi zmítá zmatek, chaos a šok. Jsme jakoby ohlušeni a omámeni a ještě úplně nechápeme, že náš blízký nežije. Ztrácíme schopnost adekvátně vnímat a prožívat. Je to ale v podstatě normální reakce na ztrátu blízkého člověka, na tu nejbolestivější zkušenost v našem životě.Náhle se nám rozbilo to, co jsme doposud považovali za samozřejmé. Svět kolem jako by přestával být bezpečný, spolehlivý a důvěryhodný a my cítíme úzkost z toho, co přijde. Odešel člověk, se kterým jsme sdíleli realitu a my máme nyní pocit, že život začíná postrádat smysl. Mění se místo v našem malém světě a s ním spojená identita. Postupně s ověřováním reality přichází hluboký smutek. Často myslíme na zemřelého, hledáme jeho fotografie, pláčeme. Je to zvláštní doba, hluboce uvnitř sebe hledáme cestu, po které bychom šli dál životem bez zemřelého. Je to období truchlení.Truchlení je přirozené.Přijímáme život jiný – nový, tentokrát již bez zemřelého.

Úmrtí partnera patří k nejtěžším událostem, jaké život přináší. A nejen kvůli pocitům bolesti a ztráty. Pozůstalé čeká i strastiplná pouť po úřadech a firmách, v níž se chvílemi zdá, že stát se smrtí vůbec nepočítá. Šok působí jako anestezie, moc nevnímám realitu. Smutnou zprávu posílám do světa. Nikdo tomu nevěří, ani já ne. Ovdověla jsem příliš brzy, v necelých čtyřiceti letech, proti řádu věcí. Vrátím se z karu a nechtěně jsem doma jak v hodně smutném květinářství. Nejradši bych všechny kytky hodila do popelnice. Mám pocit, že se mi to zdá. Žijeme složitý život,bohužel si to naplno uvědomíme právě po smrti blízkého člověka.V pudu sebezáchovy chodim plavat. Je to psychický a fyzický zápřah. Musím dětem vydržet. Už mají jenom mě. Vzpomínám na hlavní hrdinku v podání Juliette Binoche,v Kieślowského trilogii Tři barvy: Modrá chodila plavat, aby se vzpamatovala z rodinné tragédie. Už ji chápu. Za čtyřicet bazénů si toho v sobě hodně proberu a každou středu odcházím s očistným pocitem...

„Člověk má v srdci místa, o nichž mnohdy nemá ani potuchy.
Teprve až se zaplní bolestí, doví se o jejich existenci.“
Léon Bloy

Dnes je to 15 let.....:-(
Jen svíci hořící, jen krásnou kytici na hrob položíme. Tiše se zastavíme, tichounce pomodlíme, na Tebe zavzpomínáme.

„Samozřejmě všichni víme, že zemřeme.
Ale jak zemřeme, je velmi důležité. A to nejen kvůli
nám, ale také kvůli tomu, jak se naše smrt promítne
do života lidí, kteří tu zůstanou.“
Neumíráme nikdy v pravý čas. Smrt přichází vždycky nevhod.Dopřejme umírajícímu, pokud je to jen trochu možné, komfort umřít v klidu, ve známém prostředí a s pocitem, že není sám. Dopřejme to jemu i sobě.Jak píše Julian Barnes v knižním eseji na toto téma: „Smrti je v zásadě jedno, jestli se jí bojíte, nebo ji ignorujete. Její chvíle přijde bez ohledu na váš světonázor. Smrt není umělec. To umělci jsou nespolehliví“ ..Vzpominka na mého muze..oslavil by 61 let..ale jiz 15 let odpociva v pokoji..

Dnes je svatek Zdenka...zapaluji svicku pro Tebe a i pro zete Michala Janotu ...ten by dnes oslavil 44 let...ale uz 5 let Jste na jednou oblacku...odesli jste oba dva tak mladi...necht je Vam obema lehla zem...

Na konci života je bohatství jen aspektem života. Ležím na nemocniční posteli a promítám si svůj život.Uvědomil jsem si, že všechno bohatství, zbledlo a ztratilo význam tváří v tvář blížící se smrti.
Ve tmě se dívám na zelená světla strojů, které mě udržují při životě a slyším jejich mechanické bzučení. Cítím jak se blíží dech boha smrti. Vím, že když nakumulujeme dostatečné bohatství, aby nám vydrželo po zbytek života, měli bychom usilovat i o něco dalšího, co s bohatstvím nesouvisí. Mělo by to být něco mnohem důležitějšího: vztahy. Bezuzdné následování bohatství nás promění v pokřivené bytosti. Bůh nám dal smysly a možnost cítit lásku v srdci každého, ne iluzi kterou přináší bohatství. Bohatství si nemůžu vzít s sebou. Mohu si odnést jen vzpomínky vysrážené láskou.
Jaká postel je nejdražší na světě? Nemocniční postel. Když jede člověk na operační sál, uvědomí se, že existuje jedna kniha, kterou má ještě dočíst – Kniha zdravého života.Ochraňujte lásku k vaší rodině, ženě, dětem.

29.10.1983 jsme se vzali..nebyla to vždy prochazka ruzovym sadem..ale peknych chvil prevazovalo....prozili jsme spolu 18 let....v dobrem i zlem...

Tento týden si lidé na celém světě připomínají své blízké zesnulé. V té věci jsme si všichni podobni: všichni máme někde hrob našeho tatínka a naší maminky, většinou i dalších našich blízkých. A jednou bude někde ležet i naše tělo. Smrt je něco, co nás staví do jedné řady, co nás i sbližuje. „V jedné hospodě na nocleh pán nepán se sejdem.“ (František Čelakovský)Moudrý člověk před třemi tisíci lety to vyjádřil (v biblickém textu, připisovaném králi Šalamounovi): „Jaký užitek má člověk z veškerého svého pachtění?… I když se člověk dožije mnoha let, ať se v nich raduje ze všech.“ (Kaz 1,3 a 11,8) A v Novém zákoně, po křesťansku: „Oblecte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost…. Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti. Ve Vašem srdci ať vládne mír Kristův. A buďte vděčni.“ Kol 3, 12-14)

(Z knihy Jana Davida – Slovíčko nakonec)  

Smrt je jedna z mála jistot v našem velmi nejistém světě. Nevíme, kdy zemřeme, nevíme, jak budeme umírat, ale víme, že nás to jednou čeká. Smrt je přirozenou součástí našeho života. Jak čas plyne, odcházejí ti, kteří na svět přišli dříve. Až odejdeme my, zůstanou zde později příchozí. Chtěla bych umřít v kruhu svých nejbližších. Pomalu se na to připravuji, abych jednou, až přijde můj čas, přijala smrt s porozuměním a vděkem. Přála bych si být pohřbena do země, přestože nejsem silně věřící. Chci, aby se mí blízcí a přátelé na mém pohřbu sešli a strávili spolu hezký čas, trochu smutný a trochu radostný. Přála bych si, aby jim spolu bylo dobře, může jim k tomu hrát hudba, kterou jsem i já měla ráda. Vím, že o svých přáních musím mluvit, jinak se to všechno odehraje nějak jinak…Rozloučení tak důstojné, aby moji potomci a přátelé chodili rádi s kytičkou na místo posledního spočinutí.Při cestách na hřbitov si člověk uvědomuje, je krátký čas na tomto světě a měl by ten dar využít co nejlépe.

Někdy se  modlívám: „Dopřej mi, Bože, milost pokojné smrti“. Je to prosba možná příliš troufalá, ale současně pochopitelná. Kdo by si nepřál dostat takový dar.Znám několik případů pokojných náhlých úmrtí. Milovaný člověk ulehne, a ráno se již neprobudí. Usedne do židle, ruka mu klesne a srdce se zastaví. Jsou naopak konce zmrazující: smrt matky malých dětí, konec života vlastního dítěte, jemuž nemůžeme pomoci. Ztráta milovaného člověka v nejlepším rozletu vztahu.
Všechny tyto situace jsou velikou zkouškou anebo podnětem k zamyšlení. Připomíná mně to důležitou myšlenku: příchod smrti není výsledkem „obchodu“ s Bohem. Mnozí lidé se domnívají, že byli vzorní, bez hříchu, dobrodušní, žili ve spořádaných vztazích, dělali dobro všem v okolí, a mají proto nárok na dlouhý život a milosrdný konec. Nedostaví-li se, pociťují to jako velkou nespravedlnost. Rozdávám rady, jako kdybych už branou smrti prošla. Jen jsem ji mohla pozorovat. Můj muž měl to štěstí, že zemřel smířený doma u své rodiny.

Donald X. Burt:
Nevím, co se děje s motýly, když se jim krátí den. Nepamatuji se, že bych viděl motýla mrtvého nebo že by některý vypadal nějak zvlášť staře. Kdo ví? Možná vybuchnou do věčného jara. Možná, že když se jim schyluje k večeru, Bůh se pro ně sehne, chytí je a vypustí do svého světla, kde se nikdy nestmívá. Tak to bude i s námi, lidmi. Po krátkém soumraku budeme chyceni z tohoto světa a vypuštěni do věčného dne, které nezná západu...

Smrt se neřídí našimi plány…Možná byl čas již odejít, snad to tak bylo v osudu psáno. Zbyly jen sny, jež mohly se ještě snít. V půjčovně času však již měli vyprodáno.... 14 let....:-(

Byl jsi plný života, Tvá mysl plná snění a nikdo z nás se nenadál, jak rychle se vše změní. Utichly kroky i Tvůj hlas, ale Tvůj obraz, zůstává v nás.Jen svíci hořící, jen krásnou kytici na hrob položíme. Tiše se zastavíme, tichounce pomodlíme, na Tebe zavzpomínáme...dnes bys oslavil...šedesáté narozeniny...Marta a holky...

Vydal ses na cestu, kde chodí každý sám, jen dveře vzpomínek nechal jsi dokořán. Jen kytičku na hrob Ti můžeme dát, chviličku postát a tiše vzpomínat. Dnes vzpomínáme na Tebe a Michala...zemřeli jste oba dva velmi mladí...nechť je vám oběma lehká zem

Smrt není zlá, smrt je jen kus života těžkého.
Co těžké je, co zlé je, to umírání je.
dnes je to 13...let..zapalujeme svicku a vzpomínáme..ale nejen dnes...každý den si vzpomeneme...

dnes by oslavil muj první muz 59...narozeniny...vzpomínáme..

pred 12 lety dotlouklo Tvoje srdicko....vzpominame na Tebe...:-)

Dnes vecer v 18,40 hod to bude 11 let..co dotlouklo Tvoje srdicko....
vzpominame.....
Marta a holky

Zdenku,
budu tě mít pořád v srdíčku a nikdy na Tebe nezapomenu.Bude mi chybět Tvůj humor a úsměv na tváři....:- (

http://www.youtube.com/watch?v=T2NEU6Xf7lM&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=T2NEU6Xf7lM&feature=related

Čerešničky, čerešničky, čerešně,
vy ste sa mě rosypaly na cestě.
|: Kdo vás najde, ten vás pozběrá,
já som mala včera večír frajíra. :|

Bol to šohaj malovaný jak růža,
toho bych si vyvolila za muža.
|: Ani bych mu robit nedala,
enom ako růžu bych ho chovala. :|

Jako růžu, jako růžu červenú,
ja bych bola jeho ženů milenů,
|: ja bych bola jeho lalija
a on moja růža, růža červená. :|

A keď bych ho, a keď bych ho dostala,
potom bych sa mu, pak bych sa mu vysmiala,
|: robit bude a já tancovat,
však si já umím chlapca vychovat. :|

http://www.youtube.com/watch?v=3JWTaaS7LdU&feature=related

Bylo-li na světě
zásluhou blízkého člověka
trochu víc lásky a dobroty
trochu víc světla a pravdy
měl jeho život smysl
a zůstává navždy zapsán
v našich srdcích
Dopracovaly pilné ruce,
utichlo navždy předobré srdce.
Očima se už nepodíváš,
teď klidným spánkem odpočíváš.
Utichlo srdce, zůstal jen žal,
ten, kdo Tě miloval, vzpomíná dál.
Zdenek by oslavil 57 narozeniny.....
Marta s dcerami a maminka