Když sedím, jako teď
u našeho stolu
snad cítím Tvoji vůni
jsme tu občas spolu ?
A oheň v kamnech sálá
a děti už jsou větší
já pořád stejně malá
jen vrásky ... ty mám hlubší.
Někdy se stýská tak
že nadechnout se ... bolí
a to čím žijem právě
se pod tím žalem drolí.
Pak přijde okamžik
kdy u našeho stolu
pijeme náš čaj ...
A jsme tu ... zase spolu.