Je tak těžké vše shrnout do pár vět.
Taťka pocházel od Litoměřic. Na vojnu se dostal do Vimperka na Jihu Čech. Tam i zůstal. Začal jezdit v ČSAD, což měl ze všeho nejraději a celý život na to vzpomínal. Jezdil několik let i se sanitkou. V tom čase poznal i mojí mamku, Jarušku. Do důchodu denně dojížděl za prací za hranice. Každý den sám a daleko…
Člověk s velkým smyslem pro humor, oddaný rodině. Celý život dřel pro rodinu. Miloval přírodu a zvířata, nás i autíčka. Tvou vášeň jsi mi předal. Díky tomu jsme spoustu zažili a měli pořád o čem mluvit.
Vidím tě taťko jako velkého frajera! Vzhlížím k tobě! Co všechno jsi zvládnul a zdolal. Nejvíc mě ničí to, že mám hromadu otázek a nemůžu se tě zeptat. Už mi s ničím neporadíš, nevyslechneš…
Neměl jsi jednoduchý konec. Jeden den ti přejeme v nemocnici k narozeninám. Normálně se bavíme, vtipkuješ, směješ se. Druhý den 9.2.2025 volají, ať se přijedeme rozloučit. My však nevěřili. Vždy jsi se ze všeho tak vzpamatoval, a že toho bylo. Byl si velký bojovník. V 19:30 však nastal konec. Nikdy nevymažu ten den a hovor s oznámením. Moc nás to mrzí a neskutečně nás to poznamenalo. Každý den na tebe všichni myslíme. Nic už není a nebude jako dřív.
Měj se tam nahoře krásně. Zdraví tě Tvůj syn Filip, manželka Jaruška a moje partnerka Monička.
Nesmíme zapomenout tvého milovaného kočičího kamaráda Matýska.
Máme tě moc rádi.