Mamince Martínka:
Každý život má svoji míru utrpení.
Mnohdy právě ona, ovlivní naše procitnutí.
Hodně sil pro Vás.

Nový školní rok, a já opět nemám komu kupovat sešity... tolik se mi stejská. Chtěla bych být už zase s Tebou... mamka.

Marťouši, tak už přestaň blbnout a vrať se domů... stejská se mi... mamka

Marťouši, dneska se mi o Tobě zase zdálo. Nepřišels včas domů a když jsem Ti volala, nebrals telefon. Potom jsi byl v noci v kuchyni a když jsem Ti vyčítala, kdes byl a proč mi nezvedáš telefon, usmál ses a řekls: "Já jsem ti přišel pomoct, mamko." Odpověděla jsem Ti: "Ale já to nádobí umyju ráno, to nech bejt." A Tys mě objal a pošeptals mi:"Já jsem přece nepřišel kvůli nádobí... Mám tě moc rád, mamko. A je mi fakt líto, že jsem dneska v těch Slatiňanech nemohl být." Pořád cítím to Tvoje objetí, zlatíčko moje, a vím, žes v těch Slatiňanech se mnou byl. Není vteřiny, abys nebyl v mém srdci, v mých vzpomínkách... Díky, žes přišel, a zase se brzy ukaž... mamka.

Marťouši, zapálila jsem Ti tisící svíčku na tomhle pomníčku... Děkuji všem, kdo sem za Tebou chodí a zapalují je se mnou, nebo pokládají kytičky a věnečky. Chtěla bych umět říct, že bolest je po těch letech už menší, že jsem smířená s tím, co se stalo, a že zase všechno zvládám...  Ale není to tak. Zdá se mi, že jsem za víc než 5 let, co tu nejsi, neušla ani krok. Zkameněla jsem v minulosti, nechci žít budoucnost bez Tebe. Stýská se mi, zlatíčko moje... mamka.

Martine,neznal jsem Tě a nikdy neviděl, ale náhodou jsem se dostal na Tvůj profil.. Nevím co se stalo, ale snad je Ti dobře. Je mi smutno kolik mladých životů končí a je to tak nespravedlivé!!! Přeji Ti "tam nahoru" klid a pohodu.

V srdci jsem s Vámi,také mám velkou bolest v srdci.je to tak nespravedlivé,když umírají mladé životy.drže se maminko.mamka Sabinky

vzpomínej.cz
http://vzpominej.denik.cz/homepage/detail?idvzpominky=6053&text=martin+posp%C3%ADchal&page=1&filter=1

Vzpomínka
http://www.dlouhacesta.cz/cz/laskyplne-vzpominky/martin-pospichal/c558

Marťouši, jsou tu zase Velikonoce... Jestlipak zítra zazvoní zase banda Tvých kamarádů? - když přišli ten první rok, úplně mě dojali. To kvůlu nim zůstávám doma, chystám chlebíčky a chladím slivovici - protože se bojím, že kdyby mě jeden rok nezastihli doma, další by už nepřišli, a já bych tak ztratila další spojující článek s Tebou. Dřív jsem jim nalívala džus a tvářila se výchovně (pamatuješ, jak jsem Vás jednou viděla kouřit? Řekla jsem Vám - "kluci, proč to děláte, než byste si radši koupili třeba.... rohlík!" a Tys mi pak vyčítal "teda mamko, tys mě tak ztrapnila... :-) ) Už jsou všichni dospělí, přes 20, stejně se časem jejich životy rozdělí a oni se rozprchnou do světa... stejně je to zvláštní představa, že bych i Tobě zítra nalívala panáka... chlapečku můj, tolik mi chybíš.

Marťouši, zdál se mi sen. Pozvals mě na návštěvu a ukazovals mi svůj nový pokoj, vypadals nadšeně a chlubil ses, že máš hned vedle něj sprchu a velikou postel. Já jsem byla zaskočená, ten dům se mi nelíbil, byl starý, a k Tvému pokoji se šlo dlouohatánskou chodbou. Pan doktor říká, že to znamená, že jsi na jiném místě, kde jsi spokojený, a možná má pravdu... možná ta dlouhá chodba znamená dlouhou cestu, která mě ještě čeká, než budeme zase spolu. A možná se mi ten pokojíček a dům opravdu nelíbil jenom proto, že jsi prostě JINDE  a já to neumím přijmout.. Stýská se mi, nezlob se...

Marťouši, na webu vzpominej.cz Ti někdo zapálil svíčku se vzkazem "myslím na tebe stále, lásko"... je mi moc líto, že nevím, kdo byla Tvoje láska, že ji neznám, a že jí nemůžu poděkovat za to, že ani po 5 letech na Tebe nezapomněla.... Někdy se mi zdá, že ta bolest je velká a stále živá už jenom pro nás rodiče a pro Peťu, že svět kolem už zapomněl - moc děkuji, že to tak není. Kéž by sis tu svou první lásku mohl prožít, pořád nechápu PROČ.... Moc nám všem chybíš, víš?

Před 5 lety jsem byla v nemocnici už tak unavená, že se mě sestřičkám zželelo a přivezli mi na Tvůj pokoj postel. Lehla jsem si na ni a držela jsem Tě za ruku, nechtěla jsem usnout, ale po 4 dnech a nocích beze spánku se mi oči zavřely. Probudila jsem se v jednu v noci - a poznala jsem, že nám už moc času nezbývá. Srdíčko se Ti zastavilo půl hodiny poté... Dneska v noci se stalo něco zvláštního. Probudila jsem se v jednu s intenzívním pocitem, že tam jsi... byla to náhoda? - nevěřím.... Chybíš mi, broučku, strašně moc... s láskou  mamka

Marťouši, když jsem se dneska ráno podívala z okna a uviděla jsem tu sněhovou nadílku, musela jsem se smát... Věřím, že ten dnešní sníh je pozdrav od Tebe, vždyť je to poprvé, kdy u nás pořádně nachumelilo, a zrovna na Tvoje narozeniny :-)) Moc se mi stýská, broučku, já vím, už by Ti bylo 21, ale pro mě zůstaneš pořád dítětem. Pusu, mamka.

Martínku,moc ráda poslouchám maminky vyprávění o Tobě - vypráví krásné historky - neskutečně jí chybíš. Všem nám, naše děťátka, chybíte. Martínku, máš zítra narozeniny,  ostatní naši andělíčci Ti vystrojí nádhernou nebeskou oslavu, užijte si to!!

Marťouši, dneska budou chodit čerti s Mikulášem. Vzpomínám si, jak jsi plakal, když v Třebíči čerti odnesli Tvého staršího bráchu v pytli - on z toho měl srandu, ale Tys je prosil, ať ho nechají, že už se určitě polepší. Byls ten nejlepší bráška, víš to? Kéž bych Ti i dneska mohla v noci potichounku nadělit na připravený talíř perník, rukavice a bramboru...  

Martínku, minulou sobotu sněžilo a mně je od té doby strašně smutno. Na svůj svátek jsi vždycky běžel k oknu, aby ses podíval, jestli nachumelilo. Když ano, měls takovou radost a všem ses chlubil, že je to Tvoje zásluha, protože jsi přece Martin a přijels na bílém koni. Jak to, že padá sníh, i když Ty tu už nejsi???

Chybíš mi, broučku... mamka.