Náhlé selhání srdíčka...:-(
Každé ráno vstávám ,sedím v kuchyni a přehrává se mi v hlavě poslední společný den,jako by to bylo dnes.Pořád tě vidím odcházet na trénink a já řekla tatkovi že máme pěkného chlapáka z Tebe.Vidím ten tvůj úsměv jak si spěchal za kamarády.Jsme na Tebe tak pyšný Honzíku..Večer si přiběhl dom,spokojený,vysmátý,hladový.Najedl ses a probírali jsme budoucí školu kam bys chtěl jít.Tatkovo návrh se ti líbil.Pořád vidím ten pohled když jsme diskutovali u stolu..poslední pohled do Tvých očí andílku.Večer jsem Ti šla dát dobrou noc,pusinu a Ty jsi mě obdaroval krásnym úsměvem..A ráno se nám navždy obrátil život naruby..PROČ!..jen tak jsme si v klidu všichni spali a ani netušili že jsi odešel..daleko..Usnul jsi tak tiše andílku..Tak strašně to bolí..Byli jsme tak blízko a nepomohli..Odpust nám to..Moc Tě milujeme a strašně nám chybíš JENÍČKU.