Před třemi lety také svítilo slunce a jaro se ukazovalo ve své kráse.Měla jsem volno a věděla, že odpoledne se zastavím na návštěvě za Tebe, tatínku můj v nemocnici...Představy mít můžeme, vědět, co chceme také, jen osud zasáhne a vše je úplně jinak než si člověk naplánoval...místo radosti, že se s Tebou uvidím, přišla krutá a nemilosrdná pravda o tom, že dotlouklo Tvé laskavé srdce plné lásky a místo úsměvů a radosti přišel příval bolestivých slz a beznaděj, že už nejsi mezi námi tady, na tomto světě, že nikdy už nebudu moci říct přímo Tobě, jak moc jsi pro mne znamenal, jak moc jsem byla šťastná, že jsi byl mým otcem právě Ty a provázel mne od narození mým životem, dával mi rady a chránil mne před vším zlým...uběhly tři roky, kdy tu s námi nejsi, ale navždy zůstáváš v našich srdcích...vzpomínáme všichni s láskou k úžasnému člověku, kterým jsi nám byl a navždy zůstaneš, milý tatínku, manželi, dědečku, pradědečku, strýci, švagře...