Říkali jsme mu Honzíku nebo Jéňo a teta mu říkala Jeníčku Přesně si pamatuji ten den kdy se narodil,27.listopadu byla sobota,všude bylo plno sněhu a ve třináct hodin deset minut kdy se narodil sem si pomyslela „zase kluk!“Ale stejně sem ho milovala od prvního okamžiku.Byl to  mazílek, rád se tulil a moc se těšil na brášku hladil ho když byl ještě v bříšku Rád pomáhal v kuchyni taky rád mlsal, rád hrál fotbal a četl knížky,moc rád koukal na televizi a bohužel taky rád poslouchal hudbu.Ve špatný okamžik na špatném místě.Cesta podél trati se sluchátky na uších mu byla osudná.Miloval nás a my milovali jeho.Nikdy nezapomenu a jistě nikdo z nás.

Krátké dny co slunce jenom tuší,
to je listopad.
Ten rozbolaví mojí duši.
Dvanáctý den připomíná dny,kdy jsme byli šťastní
A kolotoč vzpomínek pomalinku roztančí.
27. skoro advent
u Nás však dort bez svíček,
nemá je kdo sfouknout
kdepak je můj chlapeček???
A pak přijdou Vánoce.
Rozbolaví srdce zas
Veselé jsou neříkám,
štěstí, ale odnes čas.
Silvestr je dohání a mé srdce svírá žal,
když se lidé se veselí,
já si říkám čert ho vzal.
1.leden co to je?
Jedna velká upomínka.
Že je tu !Kdo?
Další rok bez Honzíka :(