Eliško, Eli...
Nevím co napsat. Už je to několik let a já na tebe pořád myslím. Je mi tak líto, že život pro tebe byl moc těžký břemeno. Znám to. Bipolárka je svinstvo. Mohli jsme to ale zvládnout spolu. Proč sem si jen ničeho nevšimla? Vždyť jsem s tebou trávila každý každičký den. Kdybych si toho všimla, třeba bys to neudělala.
Pořád si to vyčítám.
Ať je ti zem lehká..