Chanan Rozen (1918 – 2013) – náš muž v Izraeli

Setkávat se s člověkem, kterému je přes devadesát let a kterému věk nezabraňuje vyvolávat z paměti události ostatními dávno zapomenuté,  je vždycky zážitek.  Chanan vyprávěl rád a hodně, češtinou, která uchvacovala svou čistotou, elegancí a jakousi staromilskou noblesou..

V kulisách jeho bytu v Ramat Ganu, kde žil dlouhá léta se svoji ženou Rivkou, při pití čaje z cibulákových hrnečků, ožívaly příběhy o Maxu Brodovi, se kterým Chanan zakládal Ligu česko-izraelského přátelství, i historky z jeho první poválečné návštěvy Československa. Chanan s podivem k paradoxům života vyprávěl o „tajném“, který ho při této návštěvě měl hlídat a zabránit jakýmkoliv nevhodným kontaktům a který nakonec dopomohl tomu, že se Rozenům domů vrátila jediná vzpomínka na nacisty zavražděnou rodinu ženy Rivky - hrací empírové hodiny.

Nepochybně, Chanan Rozen,  narozený jako Valtr Rosenzweig, byl člověkem  minulého století. Prvních dvacet let svého života prožil v Moravské Ostravě. Jako zapálený sionista odjel v roce 1938 do tehdejší Palestiny. Devět let před vyhlášením samostatného státu, se Chanan musel k izraelským břehům doslova proplavat  po tom, co jeho loď po odstřelováni Brity ztroskotala.  S úsměvem dával k dobru, že zřejmě z tohoto zážitku pramenil jeho odpor k moři a plavání.

Na  svoji starou vlast nikdy nezanevřel. Celá desetiletí se snažil dmýchat a podporovat vzájemné kulturní vztahy.  Znovuobnovení diplomatických styků v devadesátých letech pro něj znamenalo postavit se do první linie krajanského života. Najdeme ho na fotografiích vedle Václava Havla, který Izrael navštívil hned v dubnu 1990. Záhy se stal našim generálním honorárním konzulem.

Poprvé jsem se s ním setkala v roce 1998, kdy mu  rezident České republiky Václav Havel propůjčil  Řád bílého lva za zvláště vynikající zásluhy ve prospěch České republiky. Malý stařík s bílými vlasy a ozbrojujícím úsměvem.  

Stejně tolik energie, kterou věnoval Československu a posléze Česku, dokázal věnovat své nové vlasti. Mezi lety 1939 a 1948 byl členem Hagany a v 80. letech velmi aktivním náměstkem primátora města Ramat Gan. Ostatně ještě po jeho devadesátinách ho člověk mohl zastihnout v kanceláři na ramatganské radnici.

Chanan byl nejenom člověk velkých ideálů a ohromné energie, ale i muž velmi galantní a milující. Svoji v posledních letech nemocnou ženu opečovával něžně a s láskou. I když mnoho jeho přátel už odešlo, jak v Čechách tak v Izraeli zbude hodně lidí, kterým bude chybět.  Chanan Rozen zemřel 18. února v Tel Avivu.