Měl jsem to štěstí seznámit se se Zdeňkou Volbrachtovou před mnoha lety, krátce po válce na gymnasiu v Dejvicích. Od roku 1946 jsme se vídali a doprovázeli ze školy každý den, chodili spolu do divadel a na koncerty četli společné knihy. Měli společné ideály i sny. Stala se moji nezapomenutelnou a celoživotní láskou i přes pozdější rozchod. Krátce před svým odchodem z tohoto světa jsme spolu znovu po nekonečných a neuvěřitelných 47 letech mluvili! Ač věděla, že jsem lékař o svých nemocech se nechtěla bavit. Některé věci, které jsem se tehdy dozvěděl mě dodnes trochu straší.Jako vzácný dar ale uchovávám větu kterou řekla ve vzpomínce na dávná léta:"Těm krásným chvílím, těm neublížil čas!" Drahá a vzácná žena. Vzpomínky na společné chvíle, které mi věnovala, patří k největšímu bohatství mého života.