Porad na Tebe myslim, porad Te tu vsude mam, ale uz necitim zlobu... Necitim proste to, co jsem citila, kdyz jsem sem naposledy psala a vim, ze za to jsi rad a mozna, ze je to tak nejak i Tvoje prace ;-). Strasne moc se za posledni mesice zmenilo a vim, ze to vis... Zmenil se mi doslova cely zivot a s tim prisly i nove pocity jako treba laska atp. Nedopadlo to sice nijak dobre a pochopila jsem, ze tohle cele bude beh na dlouhou trat, ale uz jen to, ze jsem takovych citu vubec jeste schopna, pro me je zazrak...
Minuly tyden se mi s Tebou zdal sen - sedel si v obyvaku na gauci a koukal si se na fotbal. Ja jsem akorad prisla domu a Tvoje pohoda, ktera z Tebe byla citit, me prekvapila... Potom mi zacal zvonit mobil a kdyz jsem prisla do mistnosti drzel si ho v ruce, dival se do nej a s usmevem na tvari si mi rekl "koukam, ze komunikujes se spoustou lidi a to je dobre, jsem za to rad..." Prekvapilo me to a Ty si stejnou vetu jeste jednou zopakoval...
Myslim, ze to mluvi za vse. Dekuju...

Dohajzlu tak strasne moc mi chybis... tak strasne strasne strasne moc mi chybis! Byl jsi opravdu moje uplne vsechno a ja Ti to nedavala dostatecne najevo a tolik jsem toho promarnila... Tod muj dozivotni trest.

Jeste chci nahlas rict jeste jednu  vec - NENI TO KURVA FER! NENI TO FER TENHLETEN OSUD NEBO KARMA nebo co to je... Vzdyt tolik lidi dela chyby a mnohem horsi veci druhym lidem, nez jsem kdy delala ja! Jsou jich miliony a jsou vsude kolem nas preci...Navic jsem uz parkrat dost drsne dostala co proto a to dokonce v podobe smrti toho nejblizsiho, tak PROC PROC PROC PROC JSEM MUSELA PRIJIT I O VOJTU? Tolik hrozne moc bolesti v osamneni jsem uz zazila a prezila - spadla a vstala znovu a znovu, ale co se tyce Vojtovi smrti - z ty se mam vzpamatovat jak????? TY OSUDE, KARMO, VYSSI SILO atd. BEZ DO PRDELE!

Tolik se toho zmenilo... Tolik. Do zivota se mi dokonce vratilo par pozitivnich lidi z minulosti a jsem za to rada, ale dohaje kazdy z tehle lidi me nuti se vracet k Tobe a tomu co se stalo a strasne me to sere a nemuzu proste pochopit PROC ZROVNA TY a PROC ZROVNA JA? Proc zrovna NAM DVEMA SE TOHLE MUSELO STAT??? Nedokazu to i po ty dlouhY dobe nejak uchopit... Neco  jinyho je o tom mluvit a neco jinyho je si vybavovat vsechny ty NASE SPOLECNY VZPOMINKY a zazitky. Vsechno co se nam stalo at uz to bylo zly tak to preci nakonec sobre dopadlo, ale TVUJ ODCHOD nic dobryho neprinasi a nejde se pres nej prenest... Citim, ze chci zit dal, ale nevim jak... Boze muj dala bych vsechno na svete za to aby ses vratil. A vite vy vsichni co tohle ctete na tom vsem je nejhorsi? ZE SE TO PROSTE NIKDY NIKDY NIKDY NIKDY NESTANE!!!!! ...a ja s timhle vsim musim zit dal... bez nej, bez osoby ke ktery jsem pres 8let hledala cestu, do ktery jsem vkladala svoje nadeje, ze me nikdy neopusti.

Někdy si říkám, že možná chceš, abych tě následovala...Hodně moc času tě nenávidím, protože si mě tu nechal.... Te'd aktuálně se ale utápím do vlastní samoty a bezmoci a je to snad čím dál horší... Kdo by to řekl -  tak dlouho poté že? Jenže mě je nějak jedno jak dlouho to je. Stalo se to a vážně to nejde vrátit. Po tak dlouhý době Ti tady koukám do očí... Chybíš mi. Prosím pomoz mi se vzchopit...

Neumím si představit, že bych do svého života pustila kohokoli jiného... Neumím a nechci. Nechci a nedokážu. Za pár měsíců to budou 2roky, kdy co jsi se asi sám rozhodl, že už tu se mnou nechceš být... Bohužel po celé té době od Tvé smrti, po tom všem co mi po Tobě zůstalo v hlavě, v srdci, v mobilu, v bytě, v práci a všude jinde, vím, že si se ZCELA NAPROSTO ŠPATNĚ A MYLNĚ domníval, že mi po Tvém odchodu bude líp.... Myslel sis, že mi (a možná i nám) Tím, že odejdeš z mého (našeho) života, prokážeš službu, že bez Tebe bude tenhle svět lepší, ale TO SI SE STRAŠNĚ STRAŠNĚ STRAŠNĚ MOC SPLETL!... Pravdou je, že si nemohl cítit KÝM PRO MĚ SI - ŽE JSI PRO MĚ TÍM NEJDŮLEŽITĚJŠÍM ČLOVĚKEM VŮBEC, protože ani já sama jsem si to neuvědomovala... Ani já sama jsem to o Tobě nevěděla. A teď když tu nejsi, o tom nepochybuji a hořce, velice hořce lásko, věř mi, toho dnes lituji... I proto si myslím, že moje trápení nemůže jen tak skončit - patří mi to! Je to můj úděl... Další šanci už nedostanu...

Lásko moje... Ty přeci víš, že to, že sem nepíšu častěji neznamená, že na Tebe pořád nemyslím. Někdy Tě nenávidím a nemůžu pochopit jak si mě tady mohl nechat... Dost často se utápím v šílených depkách a samotě, do který se teď už tuplem musím schovávat, protože život, když je člověk sám bez toho druhého, je tolik krutý a zlý a cítím se prostě bez Tebe tady tolik moc zranitelná. A pak tady máme tyhlety momenty -jako teď - a ty jsou asi úplně nejhorší, protože jsou to chvilky, kdy se chci radovat a kdy chci rozdávat lásku - ale jen Tobě Lásko moje... A chci být s Tebou... Chci, abys tu teď byl a chci Tě milovat... Jenomže... Vybavují se mi hlavně vzpomínky na ty hezký časy - je to přesně jak se říká - člověk si pamatuje hlavně to hezké, protože já osobně si nepamatuju jak jsem se cítila ani při jediný z našich psychotických hádek, za to si přesně pamatuju jak krásně mi bylo, když se konečně poštěstilo a byli jsme tu jeden pro druhého... Tyhle vzpomínky bolí nejvíc...

Vzpomínka? Jedna, dvě nebo snad všech milión, který mám? Víc než to bych tu chtěla Tobě Vojto a tak nějak všem sdělit jak moc, MOC, MOC MI CHYBÍŠ a jak smutné to je se dívat na to, že i můj život tak nějak s tím Tvým skončil a nemoci udělat něco, aby se to změnilo... Nevím, ale myslím, že díky tomu, že Tvá smrt není první, kterou jsem v životě zažila, tak mohu posoudit jak vypadá člověk, který "to dává" a naopak ten, který "to nedává"... A.... Nedávám to. Ne, nedávám... Neumím si představit do svého života pustit někoho jiného a prostě to ani nechci. Tak strašně mě mrzí a nikdy si to neodpustím, že tomu co se stalo se dalo zabránit a mohli jsme být dál spolu - tedy opravdu OPRAVDU SPOLU! ...tušit tak jen setinu toho co dnes už mezitím vím na 100%...  

Čas plyne neúprosně dál a já se snažím přežít - totiž musím žít dál - nemám na výběr... Někdy na malou chvilku podlehnu tomu všemu shonu a žiju... O to bolestivější je však procitnutí a zjištění, že Ty tu nejsi a zjevně už nebudeš - že už Ti nikdy nebudu večer po práci doma vyprávět co jsem ten den zažila - že už nikdy se nebudeme navzájem dotýkat - že už nikdy se nepojedeme koupat na Měřín - že už nikdy mi nebude na displeji telefonu volat Tvoje jméno - že už nikdy se nebudu moci spolehnout na to, že až přijde konec světa tak Ty tu budeš pro mě a já pro Tebe... Neumím si představit, že bych někomu jinému v budoucnosti ze sebe dala tolik jako Tobě Vojto...  

Život by byl tak krásný, kdyby jsi v něm mohl TY opět být... Dala bych za to cokoliv! Moc mi chybíš. Smutek neslábne a já si začínám být jistá, že tohle nepřebolí už nikdy nikdy nikdy... Kéž bych mohla... vrátit čas. Je to vlastně moje jediná naděje. Nenávidím se za to, že jsem si neuvědomovala jak silné pouto mezi námi těch skoro 9 let bylo. Kéž bych tě teď mohla pohladit po tváři a říct Ti jak moc Tě miluju... Řekni mi - stalo by se co se stalo 23.12.2020 kdybys tohle všechno věděl? Lásko moje... PROČ SE TO STALO? A CO SE VLASTNĚ STALO? Vrať se prosím...

Vojto, moc mi chybíš. Věřím, že je ti tam nahoře dobře a díváš se na nás   :-(

Čím dál tím víc mi tady chybíš... Nepamatuji si skoro nic zlého čeho by ses dopustil... V mysli mi zůstaly jen vzpomínky, na tojak si byl dokonalý a o to víc to bolí... Jako by ty špatné věci nebyly tolik důležité. Tak strašně moc bych chtěla dostat ještě jednu poslední šanci Ti být tou správnou ženou Lásko moje.  

Lásko moje... Tolik mi chybíš... Kde jsi? Jsi tam? Slyšíš mě? Čteš mě? Prosím, dej mi znamení, že cítíš mou bolest z tvého odchodu, že cítíš mou bolest nad vším tím promrhaným časem, kdy jsem Ti nedávala jasně najevo jak moc Tě miluji a jak důležitým pro mě jsi... Byls moje všechno! Byls celý můj svět! Byls mojí druhou půlkou a já byla tak slepá... Vojťásku, prosím, vrať se! Tvoje D.