Ahoj Vítku,dlouho jsem za tebou nebyla,povídám si s tebou doma,kudy chodím a vzpomínám.Na tebe,na taťku.Ticho v domku- nikdo netluče dveřmi...Jak mě to vždycky rozčilovalo a nadávala ti-ať s nimi netlučeš (že nejsou tvoje).Už více jak 9 let jde život kolem mně bez tebe.Tatin spí s tebou, za Duhovým mostem (už 2 roky a kousek).Já jsem tady s Akinou sama -škoda,že jsi neměl možnost ji poznat.Bylo to takové torpédo,ale už se začíná klidnit.Jsem ráda,že ji mám, i když mi komplikuje život.Odkládám operace kolen,nešla jsem na kapačky do nemocnice - nemůže být doma sama.Stačí mi,když teď už druhý měsíc jezdím na rehabilitace.Nejsem doma 3-4x v týdnu.Nohy zlobí a přidal se mi zánět sedacího nervu.Nikdy bych netušila,že to tak bolí -nepřála bych to ani největšímu nepříteli.Sedět se nedá,stát-chodit,spát - všechno na prd.Ani na hřbitov za vámi nemůžu - chůzi zvládám jen o dvou berlích.Plno prášků,injekcí a moc to nepomáhá.Stáří jsem si představovala jinak.V hlavě mi je ještě 30..líbám

Můj milý Vítku,čas běží,ani se to nezdá.Před pár dny to bylo 20 měsíců,co jsem tady sama bez  taťky.Ty by jsi dnes slavil narozeniny, už 8  "slavíme" bez tebe a ty je máš jen "nebeské".Stále se snažím žít bez vás dvou a je tu prázdno i když se utěšuji,že vy dva jste spolu a je vám někde TAM, dobře. Nikdy by mě nenapadlo, že zůstanu ve velkém domě sama.Ještě že mám Aki - to malé torpédo už vyrostlo,ale vykuk je pořád.Fakt se s ní nenudím.Jestli nás tady vidíš,tak víš,jak žijeme. Miluji tě a vzpomínám...zrovna dnes jsem vzpomínala,jak brzo jsi chodil,jak brzo jsi jezdil na kole,plaval...jen mluvit se ti nechtělo,pro to pilno jsi neměl čas. Musel jsi spěchat,věděl jsi,že máš málo času tady, mezi námi.Tak si ten nebeský mejdan užij,myslím,že za tu dobu,už kamarády máš.Krásné narozeniny,synku...líbám,máma

Po dlouhé době jsem tady. Dnes je výročí "osvobození" 21.srpna,no,  "bratrská pomoc",kdy bez varování a bez důvodu vojáci stříleli...55 výročí,kdy se říkalo,že to, co dělají Rusáci,tak to se nesmí opakovat...opakuje se to na Ukrajině,Rusové jiní nebudou.Dnes je 10 den nehorázného horka...tropického.Před lety jsme říkali,jak je vedro,když je skoro 30.Dnes na sluníčku bylo 42,ve stínku 35st.Minulý týden, byl Robin poséct na zahradě trávu,kam jsem se s traktorem nedostala -kolem plotů,kolem stromků.Dnes jsem to shrabovala a odvážela na kompost.Ostříhané (polámané) větve,mám ještě na zahradě.I jiné dny můžu pracovat,dnes jsem to dala jen na 2 hodiny a v tom vedru jsem to vzdala.Vířivka mě přivedla  k normální teplotě,vodička 29 st. - to bylo to pravé.Vítku,byla jsem dlouho nemocná,měla jsem zápal plic.Dostala jsem ho v době,kdy byl největší vedra.Troje anitibiotika mě konečně postavily na nohy,ale zase "rozházely střeva".Musím pomalu,v mém věku to už moc nejde. Myslím na tě a líbám.

Vítku,synku můj. Dlouho jsem tady nebyla,chodím za tebou a tatinem na hřbitov.Už jste tam spolu a já doma sama.Doma válčím s Akinkou a vzpomínám na mé dva chlapy.Na chlapy mého života.Vzpomínám a počítám.Ty jsi odešel za "duhový most" před více jak 8 lety.Není to ani možné,jak to hrozně utíká.Už 8 let,jeden měsíc a jeden den...a tatin? No 6.4. už 15 měsíců.Musela jsem si zvyknout na to,že jsem na všechno sama.I na tu chlapskou práci.Pravda je,že už skoro na žádnou-bolí nožičky.V lednu jsem položila skútřík,natloukla moje bolavá kolena.Napraskla mi češka a vzadu za kolenem - šlachový úpon..na ten přišli až po třech týdnech a mě se šlacha zkracuje a noha bolí.Chodím do VM na rehabilitace,Dnes už po 21...už mě to štve a unavuje.To mezi tím, byl ještě nemocný podolský Laďa a sháněla jsem,kdo mě tam doveze.Za pár dnů bude rok,co zemřel Petr Pavelka - den po svých narozeninách. Líbám tě,máma

Ahoj Vítku,můj milovaný synku.Čas plyne,i když mi není kolikrát lehce...21.3.2015 - to jsi odešel..,už to je  7 let,8 měsíců a 2 dny.Tanin je pryč skoro 11 měsíců a já stále se s ním "radím" a jdu mu říct nějaké klepy z dědiny.Není tu a já si po 45 letech nemůžu zvyknout.Mirečka říkala,že se jen přehadujeme.Bylo to ze sportu a lásky.Nikdy jsme se neuráželi a spát nešli rozhádaní.Petřík chodí poslední rok do školy. Vítku,tví kamarádi vodí už děti do školky a školy.Zuzka má třetí dítě,Majdalenka a Bedříšek už chodí do školy.Teď je čerstvým tatínkem Robin a má taky Robina.Chodí mi pomáhat na zahradu práci,kterou nezvládnu.Letos už jsem nepoorala ani neporyla.Moje nohy zlobí stále více,letos jsem dělala sama i kvas a prý se mi trnková moc povedla.Už zvládám jenom traktorem poséct trávu a to nejnutnější. 26. se bude rozsvěcet vánoční strom.Nepůjdu-nemůžu se dívat na to "lidské štěstí"-závidím jim,že mají ty, co milují, kolem sebe.Že je můžou hladit a říct  si,že se milují.Líbám, mamča

Už to dnes, je 7 let,co jsi usnul svůj věčný sen.Život plyne,jako by se nic nedělo.Tví kamarádi už mají rodiny a žijí svůj, obyčejný život.Co bych za to dala,kdyby jsi mohl žít, tak jako oni...Bolestí mi pukalo srdce a nemohla jsem se s tvým odchodem smířit.Už dnes vím,že se z dalekých cest nevrátíš,ale přijala jsem to.Pokud je ti TAM dobře,přeji ti to.Snad tam máš plno známých a není ti smutno.Kdyby přece,už  se tam za tebou vydal tatin a vy dva chlapi,jste mě tady nechali samu.Snažím se žít jak to jde,ale je mi bez tvých perel smutno.A tatin, byla má láska 45 let.Jak žít  a být na všechno sama?Spoustu věcí řeším -kdo ořeže stromy,kdo opraví větrem poškubanou střechu,technickou auta?Já neřidič si musím najmout řidiče, lidi na  střechu i zahradu.Chlapi jedni,proč jste mě v tom nechali samu....Mirečka má nemocného Menyho,zřejmě taky půjde do psího ráje..a Petřím prohání tvého Symsona.Ty jsi ho nestihl opravit a on s Petrem ho dali dohromady.A "mladý" ho honí na zahradě..

zase ten PC blbne - napřed mě to nechtělo vzpomínku přijat a pak ji tam lepne zrovna 2x...
A tak jsem jezdila za taťkou a když bylo nejhůř,tak jsem tam i tři poslední noci spala.Jsem ráda,že jsem taťku mohla držet do poslední chvíle za ruku,do jeho posledního dechu.Když jsi ty odešel,hrozně mě mrzelo,že jsem se s tebou, nemohla rozloučit a říct si věci,které se mají říkat...Taťkovi jsem řekla,ať se té cesty nebojí -ty že ho čekáš a budete zase spolu.A až přijde čas,přijdu i já.Dnes máme  pohřeb.ale já vím,že už jste spolu a hodnotíte a chechtáte se nám,tady dole...Tebe zradilo srdíčko a taťku dostihla akutní leukémie.Přišlo se na ni pozdě,už se to léčit nedalo....Loučím se s tebou Vítku,posílám pusu a jednu i taťkovi.Mám vás ráda....

můj, je mi tak těžko...Taťka odešel - TAM - za tebou.Dva chlapi,které jsem milovala,mě opustili a nechali samu.Taťka měl nakročeno za tebou už o Štědrém dnu.Přesto,že nikdo nevěřil (lékaři),že tu krásnou a kouzelnou noc,přežije,bojoval. Když jsem se  s ním loučila a říkala mu,že spěchá a ať neodchází, ať se mnou zůstane - i když byl v bezvědomí,asi moji prosbu slyšel...probral se (i když odcházel a zase se vracel).Zkusili poslední lék,ale už jen proto,že jsem je tak prosila...Věděla jsem,že jeho nemoc rychle postupuje a rychleji,než nám doktoři říkali.Snad mi chtěl dokázat,že mě má rád a bojpval ze všech sil.Byly  i dny,kdy jsme si spolu povídali  a všem,co jsme spolu prožili.V nemocnici je zákaz návštěv a i když tam někdo umírá,pustí jen na chviličku.Víš Vítku,jak jsme říkali-že je nedůstojné dožít na LDNce?Toho jsem tatina chtěla ušetřit a poslední dny už byl na Citadele.Tam mi umožnili být v jeho posledních chvílích co nejdéle.Když byl v bezvědomí,povídala jsem mu o všem možném...

můj, je mi tak těžko...Taťka odešel - TAM - za tebou.Dva chlapi,které jsem milovala,mě opustili a nechali samu.Taťka měl nakročeno za tebou už o Štědrém dnu.Přesto,že nikdo nevěřil (lékaři),že tu krásnou a kouzelnou noc,přežije,bojoval. Když jsem se  s ním loučila a říkala mu,že spěchá a ať neodchází, ať se mnou zůstane - i když byl v bezvědomí,asi moji prosbu slyšel...probral se (i když odcházel a zase se vracel).Zkusili poslední lék,ale už jen proto,že jsem je tak prosila...Věděla jsem,že jeho nemoc rychle postupuje a rychleji,než nám doktoři říkali.Snad mi chtěl dokázat,že mě má rád a bojpval ze všech sil.Byly  i dny,kdy jsme si spolu povídali  a všem,co jsme spolu prožili.V nemocnici je zákaz návštěv a i když tam někdo umírá,pustí jen na chviličku.Víš Vítku,jak jsme říkali-že je nedůstojné dožít na LDNce?Toho jsem tatina chtěla ušetřit a poslední dny už byl na Citadele.Tam mi umožnili být v jeho posledních chvílích co nejdéle.Když byl v bezvědomí,povídala jsem mu o všem možném...

Vítku,dávno jsem ti nepsala,ale to neznamená,že na tebe nemyslím,nevzpomínám.Měla jsem těžké období a na tebe mám velkou prosbu.Byla jsem se dnes v nemocnici rozloučit s tatinem.Zradilo ho zdravíčko a vydal se na cestu za tebou.Vítku,prosím tě,vyhlížej ho,ať tam není sám.Jeho nemoc byla tak rychlá,že překvapila i doktory...a tak dvě mé lásky, ode mně odešly,snad vám tam bude dobře.

půlka srpna je pryč,poslední dny nekonečná vedra.Hrob je už hotový,7.8.položili mramorovou desku.Už to tam máš hezké,krásně ti kvetou kytičky...My s tatinem natíráme na dvoře dřevník,Akině "výběh".Ještě musíme udělat dveře -Akina je poškrabala.Stejně tak vrátka do stodoly a vrata do garáže.V tom vedru se musí po troškách a na tom vedru by se to stejně oloupalo.Na zahradě je plno dozrávajících rynglotů,snad se trošinku ochladí a pak je půjdu sesbírat,aby byly "ohnivé kapky".Víš kolik jich vypiju já,ale tatinkovi chutnají  a rád se "poléčí".Na zahradě rodí zrovna ty stromy,co jsi sázel.Vzpomínala jsem,jak moc jsi se nadřel při zalévání.Když si je vysadil,bylo strašné sucho.Ty jsi v sudech vozil vodu a zalíval a zalíval,pak se stromečky chytly, ale v zimě ti je ožrali srnečci.Nakonec se stromky zvetily a letos mají plno plodů.Momentálně se žene bouřka a v dálce hřmí.Nevím jak to dopadne,tak pospíchá.V poslední době,nám tady při jakémkoli zahřmění vypadává internet.Líbám,máma

dny utíkají a zítra je už polovina prázdnin pryč.Zdá se,že se nic neděje,ale děje,jen to nějak nebereme na zřetel a jde to mimo nás.Tatin byl na druhé očkování a já myslela,že se zblázním strachy.Po očkování zvracel krev,vypadalo to na sanitku,ještě že to trvalo jen jeden den.Já nemůžu chodit,on jako by stratil sílu.Přerostla nám tráva na zahradě - kde se nedá jet traktorkem.Nakonec nám vytrhl trn z paty Robin.Byl u nás 2x,celé dopoledne než to udělal a pokaždé ho vyhnal déšť.Jinak mě tatin co druhý den (15x!) vozil z nohou do nemocnice.Bylo to úmorné,protivné.Stejně to nijak zvlášť nepomohlo.Jeden den je to snesitelné,ale jak něco udělám,tak zase dva dny musím odpočívat.Využíváme aspoň Bahamy.Je horko a tak se člověk aspoň osvěží.Chodíme zalévat okurky,cukety,rajčata,papriky.Tatin.stříkal víno proti plísni a onemocněl z toho.Zřejmě ten sajrajt vdechl a to jsem víno všechno ostříhala sama,abych mu ušetřila nohy.Jinak mě v poslední době nezlobí jen nohy,ale i tatin..

dny utíkají a zítra je už polovina prázdnin pryč.Ač se zdá,že se nic neděje,tak děje,jen to nějak nebereme na zřetel a jde to mimo nás.Tatin byl na druhé očkování a já myslela,že se zblázním strachy.Po očkování zvracel krev,vypadalo to na sanitku,ještě že to trvalo jen jeden den.Já nemůžu chodit,on jako by stratil sílu.Přerostla nám tráva na zahradě - kde se nedá jet traktorkem.Nakonec nám vytrhl trn z paty Robin.Byl u nás 2x,celé dopoledne než to udělal a pokaždé ho vyhnal déšť.Jinak mě tatin co druhý den (15x!) vozil z nohou do nemocnice.Bylo to úmorné,protivné.Stejně to nijak zvlášť nepomohlo.Jeden den je to snesitelné,ale jak něco udělám,tak zase dva dny musím odpočívat.Využíváme aspoň Bahamy.Je horko a tak se člověk aspoň osvěží.Chodíme zalévat okurky,cukety,rajčata,papriky.Tatin.stříkal víno proti plísni a onemocněl z toho.Zřejmě ten sajrajt vdechl a to jsem víno všechno ostříhala sama,abych mu ušetřila nohy.Jinak mě v poslední době nezlobí jen nohy,ale i tatin..

dny utíkají jeden za druhým a zítra je už polovina prázdnin pryč.Ač se zdá,že se nic neděje,tak děje,jen to nějak nebereme na zřetel a jde to mimo nás.Tatin byl na druhé očkování a já myslela,že se zblázním strachy.Po očkování zvracel krev,vypadalo to na sanitku,ještě že to trvalo jen jeden den.Já nemůžu chodit,on jako by stratil sílu.Přerostla nám tráva na zahradě - kde se nedá jet traktorkem.Nakonec nám vytrhl trn z paty Robin.Byl u nás 2x,celé dopoledne než to udělal a pokaždé ho vyhnal déšť.Jinak mě tatin co druhý den (15x!) vozil z nohou do nemocnice.Bylo to úmorné,protivné.Stejně to nijak zvlášť nepomohlo.Jeden den je to snesitelné,ale jak něco udělám,tak zase dva dny musím odpočívat.Využíváme aspoň Bahamy.Je horko a tak se člověk aspoň osvěží.Chodíme zalévat okurky,cukety,rajčata,papriky.Tatin.stříkal víno proti plísni a onemocněl z toho.Zřejmě ten sajrajt vdechl a to jsem víno všechno ostříhala sama,abych mu ušetřila nohy.Jinak mě v poslední době nezlobí jen nohy,ale i tatin..

dny utíkají a já stále nevěřím v tvůj odchod,nikdy na tebe nikdy nezapomenu.Stačí drobnost,která mi tě připomene....Dnes mi tě živě připoměla věc,která se odehraje až zítra.Zatmění slunce. Den před tvým odchodem,bylo taky zatmění.My byli s tatinem u lékaře,pak na nákupu.Přijeli jsme z města po obědě a ty jsi měl nachystaná sklíčka,aby jsme se mohli bezpečně podívat.Bavili jsme se o tom,kdy bude další zatmění,kdy se na něho znovu spolu podíváme.Tehdy nás nikoho nenapadlo,že neuvidíš slunce už příští den.Že tvůj spánek,bude spánkem večným....a tak zítra půjdu koukat na zatmění slunce s tatinem,ale už bez tebe.Je mi Vítku těžko,tak moc těžko.Miluji tě a vzpomínám,s láskou a bolestí v srdci,máma

Minulý týden jsme byli očkovat Akinu proti vzteklině a dalšímu.Bylo to zase u Oú -loni u Jednoty-bylo to blíže.Teď bych to nedošla,tatin nás dovezl autemJeště že jsme Aki naučili jezdit autem -jezdí ráda.Tak se sama cpala do auta a na zpátky taky.Jen v řadě psů se chtěla s každým kamarádit - i s těma,co se kamarádit nechtěli.Ale při očkování byla hodná,košík neměla.Neměl ho tam skoro žádný pes.Kalich říkall,že raději,bez,že to psy,co na to nejsou zvyklí,spíše rozhodí.Ještě jsem vzala tablety na odčervení a dostala od Kalich pipetu rovnou na záda.A platila jsem hned 720,-Kč.Přesto jsem se s ní utahala,a 2 dny jsem nechodila.Tatin ji vodil i venčit.A je vyčuraná jako mraky.Za piškod dá duši.Když jde večer spát,dostane 3 piškoty a neveřil by jsi -umí počítat...

dlouho jsem ti nepsala.Není nic,co by tě těšilo,spíše jen blbé zprávy.Umírají lidé na Covid-už jich zemřelo více jak 30 000...,to si lidé z té nemoci dělali na počátku srandu a zlehčovali to.Byla jsem už na očkování,už mám za sebou oboje,které musí být.Tatin zatím jen jednou,vakcin bylo málo,u obvoďáka to bylo k nedočkání,takže nakonec ho očkovali ve Val.Mezu.Už i lidé u nás z dědiny umírají na Covid nebo komplikace na něj.Anežka z Kelče prošla Covidem a dost měla problémů.Mně bolí moc nohy,po 20 letech se mi ozvala ostruha.Tak se mi to přidalo ke kolenům.Na záhonky jsme se letos vykašlali -už jsme udělali jen zahrádku v průjezdu a na "Bahamách".Nakonec možná dobře.Včely moc nelétají,stále prší a je chladno.Koupili jsme motorovou sekačku s pohonem -to aby tatin stihl vedle toho běhat.Starou už jsme nerozchodili.A tatin taky utopil mobil.Ten tvůj,co jsis koupi.Bylo to 14 dnů před tím,než jsi od nás odešel.Zapoměl ho na bečce na dvoře a dva dny na něj pršelo.Dnes bylo 9 st. a prší týden.

jsou Velikonoce.Už druhé,takové divné.Díky Coronaviru.Je zakázané cestování z okresu do okresu...tak jsme nejeli ani za bababičkou,ani k segře.Nemohli jsme dovézt Peťkovi pomlázku,uvidět se na chvilku.S babičkou si telefonujeme.Už je konečně naočkovaná.Po první dávce byla naprosto v pořádku a po druhé prý je unavená.Má se čím těšit,Mirka jí sehnala kocoura,tak má kamaráda a nenudí se.Je popletená a nemohla si zapamatovat jméno,tak mu říká Jaroušek.S Mirkou si píšeme skoro denně,ale ráda bych se s nimi viděla.Letos na mně byl soused Gross s Davídkem a už nikdo jiný.V dědině je jako po vymření...a zima.Pár dnů před velikonocemi bylo skoro léto.Ve čtvrtek by vás už zábly ruce s klapotků.Klapotáři už druhým rokem nechodí.Dnes i vylezlo sluníčko,ale před večerem, už bylo venku bílo.Zima se nechce vzdát své vlády a topili jsme dnes o dušu.Ještě že jsme ti na hrob hodili jen umělinu a kvete to,co je zasazené.Koupili jsme ti krásnou růžičku,ale ta by asi zmrzla... vzpomínáme,mamča

zítra to bude už 6 let,co jsi večer šel spát a ráno se sluníčkem, už nevstával...stále mě to trápí,moc mi chybíš a vzpomínáme.Chybí tady tvůj nekonečný smích,tvé perly,které nám zpříjemňovaly život....a taky nám chybíš "k ruce".Stárneme,sil ubývá a tvá pomoc by se hodila.Letos už zahradu asi moc šlechtit nebudu.Tatin je nějaký stále unavený a mně zlobí nohy.Nikdy bych si neřekla,jak je těžké, jen sejít z kopečka pod stodolou ,na zahradu.Asi letos uděláme jen to,co nám ještě síla dá....miluji tě,líbám.Milovala jsem tě a vždycky budu,máma

synečku.Začala zima,jak  má být.Minulý týden začalo chumelit a hezky nám to zmrzlo.Sníh drží,neodtává,na sněhuláka to není,je to sypké.Aki má radost ze sněhu,řádí v něm,vždy si to namíří do největší hromady a udělá ze sebe "dělovou kouli"a má z toho velkou radost.Menší radost má asi ze zimy-spí venku a už pár dnů neklesla noční teplota pod minus 7 stupňů.Po "noční" si to namíří v kuchyni ke kamnům a nejméně 1/2 hodiny se nahřívá.Corona si nevybírá a řádí stále.My už po coroně máme,ale nikdy více.Leželi jsme více jak tři týdny a pomalu se dáváme dohromady.Opravdu pomalu.Nikam nechodíme,jen to nejnutnější.Dokonce doma peču i housky.Chleba koupím a máme na celý týden,mezi tím jednou upeču rohlíky,pletýnky. Upletla jsem si na sebe bič-tatinovi moc chutnají a kupované jen v době nutné.Vítku,spíš už více jak 5 let,za 2 měsíce to bude 6 roků.Utíká to neskutečně,ani se tomu věřit nedá.Je hrozné,že jsi od nás odešel,ale jedno mě utěšuje.Nemusím se v dnešní době o tebe bát..

Překulil se Štědrý den.Donesli  jsme ti na hřbitov výzdobu,ale s posledních sil.Už od 8.12. ležíme s Covidem.Mrcha jedna zákeřná.Když se ti zdá,že je to lepší,tak další den ležíš jako placka a krade ti to sílu.Teprve dnes se nám zdá už lepší a konečně se z toho hrabeme.Začíná se očkovat.Teprve pár dnů,přednost mají důležití lidé.Tak to má být.Taky se budeme očkovat,ale teď po prodělané nemoci stejně nemůžeme a musíme počkat.Na vánoce máme letos poprvé stromeček z umělé hmoty,na naše plantáže by jsme nedošli..nepekla jsem.Lidka a Andulka mi napekla,na skok mezi dveře nás dojela pokontrolovat Mirečka.Taky dovezla dárečky a cukroví.Moc ráda jsem je s Peťkou a Petrem viděla,jen jsem se držela dál,aby to od nás  nedostali.Chybíš nám tady,je tu prázdno a ty by ses postaral o to,aby tu bylo veselo.Miluji tě,máma

na Covid umírá  čím dál více lidí a tak jsou zase zavedená pravidla.Nošení roušek,neshlukovat se,na svatby a pohřby jen 10 lidí,uzavírají se některé obchody,holič...hospody a restaurace jsou uzavřené...s tatinem jezdíme nakoupit co potřebujeme a k lékaři.K Mirečce nejezdíme,je stejně skoro pořád v práci,školy jsou zavřené a tak má Peťku doma.Chystáme se  u ní a babičky zastavit, jak pojedeme na Dušičky.Pojedeme dříve,kytička a svíčka může být i dopředu.Hlavně pojedeme,jak mi dovolí moje noha,V pondělí jsem byla zase vytahovat vodu a na obstřik,potvora jedna,teď mně bolí skoro stále...a prý už to lepší nebude (mně "potěšil"pan doktor).Byla jsem tento týden popřát tetě Lidce,už má 75 let.Chodím si za ní a tetkou Dorotkou na kafe a pokecat.Jinak jsme na VS koupili zase Akince nožičky,miluje je a má na 10 minut hračku.Je škoda,že už jsi ji nepoznal a přišla k nám, až po tvé Tarince.Je to rošťanda a torpédo.Kdyby neječela-to když nejsme s ní-byla by bezva, kouzelná.Chybíš mi,máma

den za dnem utíká a podzim se pomalu hlásí.Jsou ještě hezké dny - mezi tím si zaprší,ale pořád je ještě teplo.Dnes jsme s tatinem sbírali hrušky do bečky a na povidla.Byla jsem přes poledne jen v tričku,ale časem začalo foukat a tak mi byl "hacafrak" dobrý.Chodím v tom tvém,kostkovaném a tatin mi ho nesmí oblékat.Rád se spletl,ale já jsem mu vyprášila kožich - to můžu nosit jen a já.Tvoje vůně tam už není,ale stejně....a tak jsme hrušky  pošrotili a bude z nich výborná slivovička.To ty by jsi dokázal ocenit,dobrá,lahodná slivovička.Bude časem i jako  lék (třeba při nachlazení).Snad nic více nebude,proti chřipce jsme už očkovaní.Sehnal nás nepozval,ještě že jsem se ozvala sama.Prý měl vakcin málo,objednával podle loňska a letos se přihlásili o očkování i zarputilí odpůrci.Pravda je,že má plno známýcha možná by se na nás ani nedostalo.A to jsme v rizikové skupině a očkujeme se od počátku,kdy vakcínu vymysleli.Akina nám pumprdovala tak vehementně u práce,že jsme ji museli uvázat.

je hrozné,jak čas utíká.Bez tebe,bez tvých legrácek.Jak na ně vzpomínám,jsou mi více a více vzácné.Potřebovala bych tě tady,aby mi bylo veselo,aby jsi nám tady pomohl v běžném životě.Kdykoli vařím,pokaždé si vzpomínám na to, co jsi měl rád,jak jsi měl mlsný jazýček.Jak jsi věčně vymýšlel dobroty.Ač jsi byl masař,žádná sladká dobrota by kolem tebe neprošla jen tak,bez povšimnutí.Ani není nutné vařit.S tatinem toho sníme málo a i to málo máme na 2-3 dny.Uvařím a tatin mi řekne,že si vezme jen tak něco a já to schovávám na další (a další) den.Komu nejvíce chutná,to je Aki.Ale už jsme si ji taky stihli zmlsat.Zase začínají nasit roušky,Peťka šel teprve v úterý do školy,Mirečka měla angínu a byla doma.Ještě že tak,má v práci vedle sebe pozitivní kolegyně.Tak stihla po dobu marodky i karanténu.S tatinem se snažíme nikde moc nejezdit,jen co potřebujeme.K lékaři,na nákup,většinou to spojíme.To by jsme dělali i bez Corony,tatin je za volantem čím dál pomalejší.Stárneme Vítku,sil ubývá...

ráda bych ti popřála všechno nej ke svátku....byli jsme za tebou s tatinem na hřbitově,zaléli kytičky,dali svíčky a donesli kytku růží.Ještě jsme si s tatinem dělali srandu,že ty by jsi to okomentoval,že kytka růží je hezká,ale tebe by potěšila kytka - upečená,kuřecí...jak ráda bych ti něco dobrého uvařila,upekla.Tak jsem dnes upekla kremšnyty.Tak si pochutnal jen tatin,ale být to jindy,tak by jste se trumfovali,kdo jich více zvládne.Uvařila bych ti k tomu to tvé "kafíčko" - byla to sice náhražka,ale ty jsi to měl rád.Povzpomínali jsme na tebe,na tvé hlášky...Bože, jak ty mi Vítku tady chybíš...až to někdy bolí,uplně fyzicky tu bolest cítím.jak bych ráda cítila tvou přítomnost,tvou vůni....a tak se utěšuji,že TAM,kde jsi,jsi spokojený,šťastný,pak budu šťastná i já......máma

262 lidí už tady bohužel není.A z počátku si někteří mysleli,že to je rýmička...

jedíme s Akinkou,byli jsme za Kalichem.Onemocněla a byli jsme zase na injekci antibiotik-už dostala 2. včeličku.Nenapadlo mně,že i pejsek může mít virózu,oči už nemá tak červené.Jen na nožičku ještě kulhá.Měli jsme štěstí,měli jsme dojet na tři hodiny,my tam byli na třičtvrtě,vzal pudlíka před námi a pak odcházel pomoc telátku na svět.Ještě jsem se mu tam vecpala.Tatin mezi tím vyzvedl řidičáky-už byly hodové.Před budovou stojí člověk,zeptá se kam jdeš a v jaké věci.Tati řekl,že nám volali,že jsou hotové.Tak vyzvedl řidičáky,já vyřídila Aki (chtěla jsem napsat Tarru-stále se pleteme).Nakoupili v rouškách to nejnutnější v Kaufu a jeli domů.Je ti Vítku ta doba taková divná.Bohužel,lidé stále umírají...Dnes se pokazilo hodně počasí,déšť,kroupy,chladno a hlásí i sněžení.Vítku,myslím na tebe a líbám,máma

dnes je 1. květen- 1.Máj.Máme nemocnou Aki,včera jsme byli u veterináře a dostala antibiotika.Bylo vidět,že jí není dobře,nechtěla žrát ani si hrát,jen pospává.Dokonce ani venčit ven nechtěla..Po dlouhé době trošku ráno sprchlo,přes  den několikrát,ale odpoledne už bylo teplo.Trošku nám zalilo zahrádku.Nikam - když nemusíme - nejdeme.Začaly se rozvolňovat omezení kvůli koronaviru,ale už je 240 mrtvých...Nehysterčíme,ale být opatrný,není na škodu.V pondělí jedeme na kontrolu s Aki - tak nakoupíme a pak zase raději jen u nás,po vesnici,zahradě,do obchodu...Už týden málem lezu "z kože" - u Bačů se někdo učí hrát na bubny a nevíce se to nese po 10 večer.Akina stáhne uši a prchá ze zahrádky (bez vyvenčení)...snad to brzo skončí.

jaro bude za chvíli pryč a léto je na dosah.Tatin 19.4. oslavil už 66 narozeniny. Nakupilo se moc práce na zahradě.Konečně mám zasazené už i brambory a tatin mi pomohl nachystat záhonky na okurky a  rajčata.
Držíme se více doma,do města moc nejezdíme,jen když to je nutné.Po delší době máme namířené - já v pátek k lékaři,ale musíme zítra jet.Je středa a snad budou otevřené úřady.Tatin má už jen 7 dnů do konce platnosti ŘP.Snad tam budou a tatinovi vyfotí ksicht a pak se aspoň po něm nebude někdo vozit,že nemá platný řidičák.Úřady byly zavřené,čas  na nové doklady mají 30 dnů a víš, jak umí být polacajti vstřícní.Už jsme je zažili,za prkotiny rozdávají pokuty jak najatí.Když tatina během jedné jízdy z Brna kontrolovali už po čtvrté (a on se zeptal,jestli něco provedl),víš co mu řekli: né,ale my si něco najdeme.Situace kolem je divná,snad více prázdné ulice jsem nezažila.Někdo to z počátku zlehčoval,bohužel k dnešku je už je 201 mrtvých.Bohužel to není poslední číslo.Miluji tě,máma

tak nám jaro utíká..Velikonoce za námi.V pondělí přišel jen Laďa s Davídkem,s rouškou a jen mezi dveře.Davídek dostal za říkanku pytlíček s vajíčkem i zajíčkem.Obarvila a ozdobila jsem pár vajíček - pro jistotu a taky něco upekla,pár chlebíčků udělala.Jé Viti,to by  sis dal,tatinovi moc chutnaly.Nikdo nedošel,venku ani noha...,tak jsme to po troškách likvidovali sami.V pondělí bylo počasí jako na apríla - dopoledne krásně a teplo,odpoledne se přednala bouřka a docela slušně zalilo.To jsem ráda,aspoň jsem mohla něco udělat na zahradě-jinak to nešlo.No roušky nosíme dál,Peťka se učí doma (školy jsou zavřené), úřady otevřeli na pár hodin v týdnu.Tatin potřebuje prodloužit ŘP-už mu brzo propadne,ale taky to není jednoduché.Já mám už ŘP propadlý...jenže já nejezdím,ale tatin ano.Prý to budou tolerovat-no,nevím,zatím jsem na hodné policajty netrefila...Zasela jsem hrášek a tvé oblíbené ředkvičky,mrkev,petrželí,cibuli,zasadila jahody.
Zítra ještě brambory.Kde jsi,pomocníku?Kdo jiný,než ty?

zítra je Velikonoční pondělí,počasí je, jako by ani jaro nebylo,letní teploty.Přes den skoro 30 na sluníčku a teď večer,v devět hodin je 13 stupňů.A sucho,velké sucho.Na zahradě nemám nic zasazené,čekám až trochu zaprší,jinak je to jako beton.Svátky  jsou letos divné.Díky koronaviru chodíme teď s rouškou všichni.Od malých dětí po staré a zatím všude (jen v lese ne), má se chodit po dvojicích,nejméně 2 metry od sebe.Bohužel si nemoc bere sebou lidi.Napřed se to zlehčovalo a říkali - je to jen chřipka.Tu jsme už zažili,ale toto je opravdu něco  jiné.Momentálně je už 139 mrtvých,nakazených spousta.Napřed říkali,že je to riziko pro staré a mladé to nenapadá.Není tomu tak - umírají i děti.Sice ne u nás,ale ve světě, to jsou i batolátka.Snad to kolem nás přeletí.Bojím se o Mirečku,i babičku...Mirečka v obchodě stále s lidmi a babička -přes 90 let...ale už si dala říct a raději nikam nechodí.Vítku,klapotáři nechodili - to jsem za svůj život nezažila.Jestli zítra někdo přijde na šmigrust?

-na chodbě jsem se natáhla-bolest a na nohu jsem už nestoupla.Náš pan dr. řekl,že to je natrhlý sval.V toto dobu raději nikam nejezdit (sono),noha 3-4 týdny v klidu, nenašlapovat.Prý by to chtělo ortézu - jenže ta nebyla a než bych pro ni 3x jela do města,tak na to kašlu.Tak se zase objevilo teplo,krásně a já jen koukám,jak sousedé sází.Lada už má pohrabanou zahradu (my to stihli z podzimu),ale mech vyhrabat by to chtělo.Tatin má prostříhanou část stromů.Vlaďka stihla minulý týdem mrkev,hrášek a brambory, schovat před sněhem a zimou do země.To já jsem "král" -já letos nemám nic.Moc mi to vadí,ale co?Díky korona, se nosily důchody a na babičku zapomněli.Ještě si na ni paní na poště otevřela pusu-ať si pro důchod dojde,že to není povinnost.Bylo to příkazem,ale bábi se nechala odbýt.Tak jsem to vyřídila já,má přes 90 let a oni jí řekli,aby si došla a přitom stále hlásí,že nad 70 let by  měli lidé vycházet co nejméně.Mirečka jí všechno vyřizuje,nakupuje..Už je 17 mrtvých,starších lidí..

dávno jsem tady nebyla.Život letí kolem nás a má jen 24 hodin.Udělalo se pár dnů hezky,tak jsme s tatinem šli nachystat naši zahradu na sázení.Máme letos zlepšovák-tati má na motorek brány,tak si myslel,že se tolik nenadřeme.Omyl - brány musí tatin vzít do ruk (já mu povolím lano na danou vzdálenost),tatin brány "usadí a jen zmáčnu čudlík.Tatin si hlídá bránu,aby nešmajdala šla rovně.Všechno to vypadá tak jednoduše.Dělali jsme to 2 dny  (odpoledne) po sobě.Já jen u čudlíka - nemůžu chodit (zlobí mě zase Bakerova cysta),ale tatin se netáhá s bránou - ta lehká není.Přetáhl se a nemůže chodit,nakones ho zlobil i tlak a tak sebou doma sekl.Pomáhala jsem mu vstát a mně praskla cysta-mám modré lýtko do poloviny a chůzi nemůže být moc řeč.Tak mně to naštvalo,pokazilo se nám počasí  a záhonky jsem před deštěm už nestihla.Řekla jsem si,nevadí i zítra je den,jen jsem nevěděla,že budu na tom ještě hůř.Naše Akina se napila v chodbě z konve vody a načabrala ta mramorových dlaždicích.

Dnes je to ten hrozný den,co jsi od nás navždy odešel.Celou dobu se snažím pochopit,proč?,proč zrovna ty?Smíšek,optimista ,pohodář,můj milovaný syn.Člověk se srdcem na dlani...odpusť mi,že jsem tvůj dech neuhlídala a že jsem dopustila,že se tvé srdce zastavilo.A taky mně do konce života bude trápit,že jsem se s tebou neusmířila.Pro hloupost jsme se na sebe zlobili a já čekala,že se omluvíš (jako vždy,když mezi námi něco bylo).Ty jsi čekal,že přijdu za tebou dolů - jako vždy a já tam poslala tatina.Dodnes mu závidím,že se s tebou ještě večer setkal.S živým,veselým...a já až ráno,kdy jsi byl za "duhovým mostem" Odpusť...,milovala jsem tě,miluji a budu do konce svého života...máma

pokračování:roušky si šijí lidé doma,nejsou ke koupení.Obec nám dala do schránky 2 roušky,ani nevím,která dobrá duše je šila.Já jsem prozatímně tatinovi včera jednu ušila.měl ji k Petrošové.Nakonec se tel,domluvil,jen aby mu do SMS poslala recet.Taky novinka-to za tebe nebylo.Jen ho naštvalo,že si jel do města schválně pro inzulin (denní) a on nebyl v žádné lékárně.A inzulin má jen na 3 dny.A znáš Petrošku,něco navíc nenanapíše a nenapíše.Říkají,že v této krizové situaci by měli mít lidé léky v zásobě,navíc aspoň na 14 dnů.Copak to jde,když napíše skoro přesně na den?Tak byl naštvaný.Navíc mu dochází řidický průkaz a potřebuje prodloužení.Jenže kvůli viru měli zavřeno a nikdo neví jak to budou řešit dál.Ještě že má termín až 10.5.-snad se to nějak vyřeší.A  ještě se bojím o babičku-má přes 90 let a znáš ji,jak je paličatá.Řekneš jí,že by nikam neměla chodit (že jí to vyřídí Mirečka),ale stejně si nedá říct.Mirečka jí nakoupí,ale pak jde pro nějakou hloupost..líbám,máma

čas utíká,jaro se probouzí a štěňátko nám roste,Už má 12.a půl kila a když jsme ji donesli,neměla ani 8 kilo.Už vypadá jako pes a chytrá je jako policajt.Velice rychle odhalila,že když se stoupne k ledničce,tak vždycky "něco upadne".Granulky jí moc nejdou a to jí tatin v dobré víře - že jí chutnají,koupil tři pytle.Teď je jen k něčemu přimícháváme.A Akina má moc práce...,venku je hezky,tak hrabe kde se dá.Jen já jsem nějaká stále nemocná,pořád se na mně něco valí.Vžycky,kdy to vypadá,že to bude fajn,tak se zase něco přidá.Na zahradě je plno práce a já "lenoším".Ty by jsis s Akinkou rozuměl,je to taková střela,torpédo,ale moc hodná.Teď je tady taková komplikovaná situace,rozšířil se v Zemi virus-koronavirus.Napřed v Číně,pak Itálie.Jezdí tam plno lyžařů,tak se virus rozšířil.V Číně i Itálii byla spousta mrtvých a konečné číslo to jistě není.U nás je skoro 700 nakažených,jsou karantény pro celé vesnice,spousta obchodů je uzavřených,nosí se povinně roušky....

Už to zítra budou 4 týdny,co jsme si dovezli malý uzlíček.Bílo-černé klubíčko.Teď se zrovna směji,že má maskáčový "kožuch".Napadl sníh-moc ho není a naše Akinka se v něm uplně ztrácí.Miluje sníh,dokáže si v něm bez přestávky hodinu hrát - jen musí být někdo z "páníčků" kolem ní.Jinak jekot a takové naříkání,jako by jí někdo ubližoval.Stihli jsme už i léčit zánět močových cest.Někde nám prochladla (nebo se napila studené vody).Už jsme ji naučili,kdy si říct o venčení,ale díky nemoci,jsme skoro na počátku.3 dny jsem jí vařila urologický čaj (no,nesměj se mi),jako by byla člověk,loužičky byly všude,ale už se to lepší.Nechci to zakřiknout,ale snad to bude už dobré - jen na ni budeme muset dávat větší pozor.Je to ještě mimi.Dnes ji hlídal tatínek,já byla na ECHO,ještě že jsem jí uvařila dobrotu a tak ji na chvíli zabavil,aby si nevšimla,že já nejsem doma.tak Vítku,to naše torpédo nás umí zaměstnat a my si říkáme,jak by si s tebou hrála...myslím že by se ti moc líbila...líbám,máma

moc  nemám čas ti tady psát-mám den vyplněný naším malým štěňátkem.Akina je torpédo a pokud neběhá,tak stále něco "objevuje" a pak mi spí na noze.Nesmím se nikam pohnout - její oči jdou všude za mnou a pokud vyjdu ze dveří (nebo mimo její oči),tak vystřelí za mnou.Běda zavřít dveře,ani na WC nesmím sama.To by jsi nevěřil,je to horší jako malé miminko.Už se naučila po večerním venčení (22.30),že se doma utlumí světla,pak vypne televize a já pak se slovy "Aki,jdeme spinkat" zhasnu a odejdu.Už neječí,jen musím okamžitě zmizet (nesmí mě slyšet v chodbě,koupelně..) do ložnice.Tatin si už přenesl do chodby i inzulin,aby už do kuchyně nemusel jít.Vydrží (někdy) do 5.30 -ale jen tehdy,když se otevřou dveře -my se bouřlivě přivítáme a musíme okamžitě ven...žádná moje hygiena,na tu je čas až po našem návratu.Takže na sebe hodím (na noční košili) hopsa-frak a jdu mrznout do zahrádky s naší dámou.Už ví,co se po ní chce,tak nemrznu dlouho...tak tu žijeme a ty to vidíš....máma

tak už máme doma nového psíčka.Po Tarušce bylo doma moc prázdo,tak nám je Akina vyplní . je to takové malé torpédo.Po mamince je bígl,jen se někde zapomněla "s neznámým" vojínem.Majitelka říkala,že tatínek je pravděpodobně sousedův pes - anglický bulteriér.Tedy po něm moc není.Kalichovi se moc líbila-že je čiperná.Odčervená,naočkovaná a očipovaná (dle zákona).Jinak proti vzteklině až u nás.Už stihla "zakousnout" plyšového medvěda.Doufám, že tak rychle, se bude učit,kde nemají být loužičky.Dnes ve tři ráno se dobývala do naší ložnice....snad mně dnes nechá vyspat-zítra jedu  k doktorovi hned ráno...a tak na dvorku začne nové pokolení,nová etapa....

víš jak jsem ti psala,že máme nemocnou tvou Tarušku….,tak dnes odpoledne odešla do psího nebe.A bylo to s ní čím dál těžší,bylo vidět,že už naděje není,čekali jsme její odchod každým dnem.Už se trápila.V pondělí jsme se zastavovali za veterinářem,ale nezastihli jsme ho doma a telefon nám nebral...tak jsme jí vybrali na zahradě krásné místo - nahoře pod břízkou v koutě zahrady,hned vedle lavečky.Snad je už tam nekde u tebe,zavolej si ji...snad ji nic nebolí a je tam šťastná...

užij si krásně nebeské Vánoce.My tady na tebe vzpomínáme a moc nám chybíš.Ne jen dnes,myslím na tebe každý den,každou minutu.Snad jsi došel klidu.Líbám,máma

dnes je u nás rozsvěcování Vánočního stromu.Chodíval ses podívat taky,byla tam príma atmosféra.Program pěkný,dobrý svařáček a pár kousků cukroví...,popovídat se sousedy,nasát vánoční atmosféru.Každým rokem mají program jiný,vtipný,nápaditý.Letos mají mít ohnivou šou…,nevím jestli půjdu,moje nožičky (potvory) nechtějí chodit a bolí čím dál více.Přišlo mi vždycky příjemné se potkat s lidmi z vesnice - třeba i  s těmi,které člověk přes rok moc nepotkává.Popřát si krásné vánoce.Tobě už je nepopřeju,už mně nezobímáš-nepostískáš.Vítku,moc mi chybíš a ne jen v tomto čase...

včera jsi měl narozeniny.41 let a už tady pro nás nejsi 4 roky,7 měsíců a 20 dnů.Každý den na tebe s láskou vzpomínám,poslední dny to bylo bolestivější.Konečně jsem přijala skutečnost,že už se nikdy neobjevíš ve dveřích a nikdy tě nepohladím...Vítku,tvoje Taruška je nemocná,nevím jak dlouho to bude trvat.Napřed jsme si s tatinem mysleli,že to zvládneme.Jeden den to bylo lepší,pak zase horší.Dáváme jí léky od bolesti,ale nemůžu se dívat na to,jak se trápí.Začala tahat zadní nožku.Přišlo to z nenadání, uprostřed září a mysleli jsme,že ji vyléčíme.Začala nám to ale komplikovat - nechce žrát.Viditelně zhubla-ona,která by tě sežrala i s kastrolem,jak byla nedočkavá.Byla tvoje,měli jsme ji pro radost.Bolí mně srdce při pomyšlení,že tady nejsi a bolí mně ji vidět odcházet....

Vítku,jsou Dušičky.Chodím za tebou na hřbitov po celý rok,ale v tuto dobu mě chybíš ještě více jako jindy.Byli jsme za tebou i s tatinem,donesli jsme ti světýko (aby tvá duše našla cestu k nám) a ozdobili jsme ti hrob kytkama.Bohužel do rána přišel dost velký mráz (-6st.),tak nevím,jestli ty kytičky nezmrzly.Půjdu se na ně podívat a uvidím.Vítku, tvoje Tarra je nemocná,léčíme ji,chodíme kolem ní,jako kolem dítěte.Víš jak bývala divoká,  v posledních letech se sklidnila a začala být mazlivá.Snad jí kapičky pomůžou a už nebude mít  bolesti.Skáče jen po třech nožkách,nedošlapuje na zadní nohu.Myslím na tě a vzpomínám každou minutou....

Iveto-Gariko,za to,že jste mně zastoupila a Vítek tady nebyl sám.Nemohla jsem na počítač,ale kytičky i svíčky mu tady nechyběly.Ještě jednou,děkuji,Vítkova máma

nemohla jsem za tebou,díky bouřce mi chcípl počítač.Uplně a definitivně.Nakonec v opravě spravili co se dalo a vyměnili to,co se uvnitř spálilo.Jedna bouřka,řídící jednotka u "Baham",lednička a počítač.Dohromady "jenom" 34 000,-....a k tomu ještě oprava střechy.Takové bouřky jsem ještě nezažila,větrná smršť s kroupami a bouřka.Přívalový leják a my měli vodu až v obýváku.Kolem komína,přes trámy,podlahou a nakonec dřevěným obložením až do obýváku.3 kýble podstavené.....už jsme spravili,co se dalo a tak snad jsme si tu smůlu už vybrali.Skoro tři týdny bez počítače,to je jako bez ruky....myslela jsem na tebe,zdálo se mi o tobě (mimochodem,krásný,živý sen).Ledničku už máme novou,Bahamy taky,počítač dnes z opravny,střecha taky opravená - větší leják ji prověří.Myslela jsem na tebe,líbám a objímám,máma

kytičku k svátku.Takovou,kterou jsem ti přidala do fotek, jsem ti včera donesla na pomník.Raději bych ti popřála doma,objala tě,čichla si tvé vůně...už je to tak dávno,co jsem ti řekla,že tě mám ráda.Muluji tě,nikdy nepřestanu -snad někde TAM,si svátek užíváš..líbám,máma

sice jsem se zařekla,že už ti  budu své pocit posílat jen v duchu a nebudu psát (protože nemám pocit,že by si to na Seznamu měl kdokoli číst),ale moc mi chybí to "povídání" s tebou.Jezdili jsme s tatinem na kapačky,dnes už naštěstí naposledy.Jsme z toho hrozně unavení.Tak snad kapačky zaberou a postaví nás trochu na nohy.Tatin mi už zase nachystal "Bahamy".Začnu vířivku využívat po neděli.Počasí má být chladné,teplá voda mi udělá dobře.No a jaké by mělo být počasí? - nic moc,teď je u nás v neděli pouť.Tak to se pěkné počasí očekávat nedá.Na naši pouť bývá krásně,
teplo,bez deště -málokdy.Letos ségra s rodinou nepřijede.Moc ráda bych je viděla,ale jsem unavená jako nikdy a tak si odpočinu.a pak,Petřík prý je nemocný.Dnes volala Mirečka,tak snad bude brzo fit.Zítra se za tebou chystám na hřbitov,snad tam májíčky nejsou po kolena.Byla jsem tam naposledy před 14 dny,ale teď co jezdíme do nemocnice,ne.Jezdíme přímo domů,tatin se už vidí v kanafasu..myslím na tebe,objímám v duchu,máma

už ti tady své pocity a vzpomínky psát nebudu,nechám si je ve svém srdci.Myšlenkou na tebe ti je pošlu.Věděla jsem,že mé vzpomínky si může přečíst každý,kdo si otevře Vzpomínky na své blízké zemřelé.To beru,jsou tady lidé,kteří mou bolest chápou,protože jí taky procházejí.Vítku,ale ani nevíš,jaké bylo moje zděšení,když jsem dnes čistě náhodou na Seznamu otevřela heslem:Klapotka,velikonoce -a tam se otevřely celé mé vzpomínky,které ti píšu tady,všechno,uplně všechno! Zaskočilo mně to,cítila jsem se najednou jako nahá - tak to bylo tak moc veřejné!! miluji tě a už ti sem budu dávat jen svíčku a kytičku,líbám,máma

tak jaro zase poskočilo a my už máme ořezané skoro všechny stromy na zahradě.Už jen drobnosti a smrčky,ale na to je čas.Teď ještě udělat pořádek z haluzama.Vzpomínali jsme tě s tatinem,jak nám chybíš a jak si tuto práci rád dělal.Včera se u nás zastavila Mirečka s rodinou. Petřík roste jako z vody,už je větší než já.Přijeli si pro starou BABETU - tu co jsme ji měli ještě od babičky.Petřík se ve strojích vrtá a moc ho to baví.Děda mu ji dal k svátku - už dopředu,aby se měl čím bavit.Nevěřil by si Vítku,on po zahradě jezdí starým fordem jako závodník,ani couvání mu nedělá problémy.Děda kulil oči,když to viděl...Zítra měli chodit Medvědi,ale nesehnali muzikanty,tak to přesunuli o týden. Objímám tě,lásko moje,máma

už to vypadalo na jaro a zase mrzne.Ráno pršelo a v poledne už padal sníh.Ještě,že jsem si nemyslela,že to jaro pravdu je.Byla jsem na zahradě - tak jak včela - na"prolet".Fakt,že jen na čumendu,jinak to nemá smysl.Ale semínka už mám nakoupené a jak ofoukne trochu hlinu,už tam budu.Škoda,že nemám pomocníka.Tatin to není.To ty jsi mi pomáhal a pobíhal první po zahradě....chybíš mi a ne jen na práci.Ráda bych si popovídala a ty by jsi zase "hodil do placu nějakou perlu"...objímám,máma

v neděli jsme byli za tebou  s tatinem na hřbitově.Konečně jsme odnesli vánoční výzdobu a udělali ti brzké jaro.Moc mně mrzelo,že jsem našla rozbitého anděla.Nikdy by mně nenapadlo,že kamenný anděl může prasknout.Byl "samá pavučina" a když jsem ho vzala do rukou,rozpadl se na 100 kousků.Loňskou zimu přečkal bez problémů,letošní už ne.Budu ti muset sehnat zase nějakého -náhradního-aby ti tam dělal společnost.Snad už bude jaro a začne ti tam něco kvést - čimeřice se už budí a bledulky taky.Moc mi tady chybíš Vítku,chybí mi tvůj pohled na svět,tvoje schopnost všechno převést v humor  a "nic " neřešit.Tvoje filozofie,že se všechno vyřeší s klidem a když to nejde,půjde to časem samo.Kdyby jsi se přišel aspoň na chvilku "pomačkat",moje srdce by tak nebolelo,máma

byli jsme u "ségry".Petřík měl vysvědčení -museli jsme ho vidět a pochválit -měl jen 2 dvojky(z češtiny a matematiky).A byli jsme popřát Mirečce k dnešním (no vlastně už včerejším) narozeninám.Tak nám děti "stárnou - -Mirečka už oslavila 39 narozeniny.Poseděli jsme spolu,bylo nám moc fajn.Petřík se nám pochválil novým "motoristickým gaučem".Dělali ho s Petrem,ze zadních sedadel Mondea,už si zamlouvali i toho našeho "dědečka".Máme těšně před STK,jestli projdeme nevím.Ale potřebovali by jsme ho ještě tak aspoň na rok.Při tom našem budování,je to přece jenom "náklaďák".Předěláváme u tebe dole bydlení.Tak jak je to ve starém baráku - nikdy nevíš co tě překvapí.Původně jsme chtěli zachovat WC,ale zjistili jsme,že to není šťastné řešení.Nechtěli jsme ho dávat do koupelny,jinde to není možné.Tatin bourá,potřebuje udělat odpady a narazil na základy-80 cm široké a když jsme přistavovali barák,přistavěla se i zeď.No na mrtvici. celku 1 metr a v tom betonu ještě šutry.Nenudíme se,máma

dnes se mi zdál hrozný sen.Já se z něho probudila a měla jsem zmáčený polštář slzami.Byla jsem za tebou na hřbitově a najednou jsem zjistila,že nám zrušili hřbitov.Kříž pod naším byl vytrhnutý ze země a opřený o hřbitovní zeď.Všechny pomníky zrušené,nebylo poznat,kde jsme měli měli desku.Všude suché kříbí a suchá,vysoká tráva.A já plakala,že tě nemůžu najít.Že nevím,kde jsme tě uložili k věčnému spánku.Byla jsem ráda,že jsem se probudila a byl to jen sen.Chtěla bych jiný sen - že to,co se nám stalo 21.3.2015 byl opravdu jen sen a ty se odněkud vrátíš.Myslím na tebe a moc mi chybíš,máma

půjčila jsem si kousek básničky,vyjadřuje všechno co mám v srdci.
Budu si přát na Štědrý den -den zázraků,
kdy přání se plní,
ať vrátíš se domů na zem, z oblaků.
Zpět k těm co Tě milovali
a svůj život za Tvůj by dali.
Budu si přát a večer koukat do nebe,
zda uvidím světýlko,
jak padá k zemi polehoučku,
a myslet si,že jsi to ty,
můj broučku.
Snad splní se mé přání,
budu koukat do nebe a čekat na Tebe...
Přijď,je přece noc zázraků...Štědrého dne.

byli jsme včera na rozsvěcování Vánočního stromu.Měli to moc hezky udělané,Vůbec se mi nechtělo,měla jsem strach,že tam tak dlouho s nohama nevydržím.Už druhým rokem to "obec" dělá jinak,než v minulosti.Na hřišti u obchodu dělali scénku z filmu S čerty nejsou žerty a pak ohnivou šou.Pak se přejde ke kostelu,děti zazpívaly koledy a rozsvítil se stromek.Letos to ještě vylepšili.Z aut. čekárny natáhli lano a po něm sjel malý anděl.Pak se přidal průvod - krásný Mikuláš a 12 andělů.Měli udělané posezení na podiu a andělé chodili mezi dětmi,vodily je k Mikulášovi a ten naděloval.Děti dostaly pytlík s ovocem a sladkosti.Dali jsme si s tatinem svařáček - jako obvykle,vynikající.Zakousli jsme trochou sladkého,pokecali se známými.A jako tradičně nakonec - ohňostroj.Bylo to moc  pěkné.Včera ještě na zmrzlé napadl sníh,moc ho nebylo,asi 2cm,ale bylo všechno,jako pocukrované.Vzpoměli jsme s tatinem,jak jsi s námi chodil...a jak je těžké bez tebe žít.A taky naučit se Žít,ne jen přežívat...

včera jsem za tebou nepřišla - nezapomněla jsem,neboj.Byli jsme s tatinem v nemocnici po doktorech.Tatin před nedávnem spadl s plechem a konečně jsem ho "dokopala" k doktrovi na Rg.Jinak to nemohlo dopadnout - má polámanou plotýnku a posunutý obratel - to co si polámal před 4 roky.V nemocnici zůstat nechtěl - že ležet může i doma.I já byla na vyšetření - CTéčku -nějak mně zlobila řeč a špatně jsem viděla.Je to ucpávání tepen,ale to se dalo čekat.A jak jsi říkaval -"no co?,tak ti tady v klidu žijeme"....

v poslední době mně zlobí internet.Je možné,že za tebou každý den nepřijdu.To ale neznamená,že na tebe Vítku nemyslím.Včera tu byl servismen,vypadalo to dobře a dnes to zase odpoledne vypadlo - je to na hlavu,hlavně když pospícháš a nutně se někam potřebuješ připojit.Taky to je moje spojení se světem,nohy mně zlobí čím dál více a v tom sychravém počasí se mi ani nikam moc nechce.Dnes jsem se zlobila s Tarou.Znáš ji,jak ráda hrabe - nejraději vedle hraně dřeva.Ráno jdu - díra,jaky by chtěla "jít" až k sousedům.Pozlobila jsem se s ní,řekla jí důrazně co nesmí a díru zaházela.Aby ji to nelákalo,poskládala jsem tam dlaždice.Odpoledne jdu pro dřevo a kousek dál zase díra!A naše Tara s "úsměvem" - jako by mi říkala,vidíš jak jsem hodná,já hrabu úplně jinde.Nehrabu tam,kde to mám zakázané.Tatin šel za šera a zahučel tam,jako do zákopu - díra hluboká, více jak půl metru.Tak, takto nás baví tvoje Taruška......,ale je naše a nikdy bych ji nevyměnila,máma

dnes to je přesně  40 let,co jsi mi vstoupil do života.Po děsné dřině a komplikacích jsi nakoukl na svět a i když jsi byl maličký,byl jsi to nejčipernější dítě.Když jsem tě poprvé viděla,říkala jsem si,kdy vyrosteš?co  ti přinese život,co ti sudičky nadělí?Páni doktoři pospíchalit,po jejich zásahu jsi měl na hlavičce jizvu.Hrozně mně vyděsilo,že tě pořezali,vždyť dětská hlavička je měkká,tak zranitelná.Nakonec ani ve vlasech nebyla vidět...Nikdy by mně nenapadlo,že svět opustíš dříve než já.Říkala jsem si,že až zestárnu s tatinem,budeš ten, kdo nám bude pomáhat,že nám budeš oporou.Život a osud to zařídil jinak,tak teď mi zbývá,jen se těšit na shledání -až někdy,až přijde ten správný čas.Přávala jsem ti hodně zdraví a ty jsi kdysi prohodil - že chceš hlavně štěstí - ti na Titaniku byli všichni zdraví a bylo jim to k ničemu.Tak jsem se důsledně držela toho,přát ti na prvním místě to štěstí a zdraví,tobě bohužel nepomohlo ani to štěstí.Moc nám tady chybíš,vzpomínáme...,líbám tě,máma

dny utíkají,dušičkový čas je za námi.Je celkem hezký podzim,teplo,jak ten rok,kdy ses mi narodil.Tehdy jsem až do 9.11. chodila jen ve svetru.V den tvého narození,začal padat sníh,stále to vidím ve vzpomínkách,jak jsem se na ten poletující sníh dívala z porodního sálu.Proto jsem byla stále ještě klidná,i když jsme neměli porytou zahradu - říkala jsem si stále,že je do 9. čas,dřív chumelit nebude.Už může,Zdenek konečně zahradu doryl a já jsem si oddechla.To tatin zase nezklamal,před pár dny spadl na dvoře.Na beton,přímo na záda,zrovna na to bolavé.Když před pár lety spadl ze střechy a polámal si páteř,věděla jsem,že ho to bude už do konce života zlobit.Taky že jo,ale teď to má výživný - dobře se mu to rozleželo.No vidíš,my se tady  "nenudíme"....

není den,kdy bych na tebe nemyslela a nevzpomínala.Na to dobré i na to špatné co tě potkalo.Nic nejde změnit,jen to přijmout,i když je to těžké.Už je to 3 roky a 7 měsíců a pořád ve skrytu duše doufám,že tvůj odchod není definitivní.První rok jsem čekala,kdy se otevřou dveře a ty s úsměvem a větou "mamčo,jsem doma" přijdeš a bude tě všude plno.Další rok jsem se snažila přiznat,že moje naděje jsou marné.Ten třetí rok se snažím vzpomínat jen na to hezké a svou bolest nasměrovat jiným směrem,tam kde se přemění v něco dobrého,hezkého.Bolest v srdci zůstala,ale i neskonalá láska.Snažím se s tebou mluvit,říkat ti,co se stalo,co se v okolí děje.Máme už více jak tři týdny "vzrůšo"-toulá se nám tady po okolních lesích medvěd.Kdyby jen v lesích,ale on se procházel přes den na "náměstí" v Rajnoškách.Oznice,
Kateřinice,Lazy,Branky,Rajnochovice,Osíčko,Loukov
-tady všude se toulá a dělá škodu.U nás "hlásná trouba"varovala před Míšou,přestali jsme chodit na hřiby.
Chtějí ho chytit..

přivezli mi kuchyni,co jsem si objednala k tobě dolů.Nic není jednoduché - zatím ji mám složenou v koupelně a těším se,až tatin konečně dodělá dole elektřinu za linku,vodu a podlahy,stropy.Taky jsme zjistili,že zeď je uplně papírová,je možné,že půjde dolů a budeme stavit novou.Tatinovi se do toho nechce,je to zase plno práce navíc.Hlavně neví,kam dříve skočit.Jestli dělat venku na zahradě,nebo doma..teď se 2 dny zdržel s prací s jímkou.Už toho měl plné zuby a já taky.Tak snad do vánoc se konečně dodělá kuchyně - tak mi to aspoň slíbil....

je tu bez tebe tak pusto,prázdno...Dnes byl u nás Stody - kouknout mi na počítač.Tak vzpomínal na vaše "pařby" u tebe dole. Viděl jak to máme rozvrtané,tak to vzpomněl,že jste nejednou poseděli a bedny hučely....Taky prohlásil,že je rád,že tyto domácí úpravy baráku má už za sebou.Marodí se zády,pospíchal,končily mu vycházky.Taky aby se Zuzka nezlobila,kde se "zasekl" po cestě z obchodu.Nebylo to v plánu,jen jsem potřebovala poradit,ale hrnul se,že se na to podívá raději hned.To víš,já a počítač - velcí to kamarádi.Líbám tě a hladím (aspoň v duchu),mamča

tak jsme konečně dovezli sádroše.Snad se nám stavba pohne dál.Venku je krásně,ještě teď před večerem je krásně teplo,vlahý večer,ani to nevypadá na září.Sousedka mi dnes donesla misku praváků,snad to mám za to,že jsem se podělila s rajčaty..,ještě že u nás existuje výměnný systém.Zítra je sběr nebezpečného odpadu,železa..., a tak budeme doma dělat pořádek,aby v baráku byl zase na chvíli pokoj od zbytečných věcí a bordelu - aspoň na chvíli.No,budu muset tatina někam vyslat,abych Vítku mohla zase vyházet něco,co by "z domu" nešlo.Vždycky jsi mi  s tím pomáhal,jak s tím vynesením věcí,tak s tím zabavení tatina...,chybíš mi,tak ráda bych si s tebou popovídala,nějaký tvůj vtípek,hlášky - ty tady chybí,máma  

sádroše jsme nedovezli - pokazilo se auto.Ten,kdo nám to měl odvézt,odtáhl auto v pátek do servisu na "špagátě".A bábi - ta se vybourala na svém "vládním vozidle".Však víš,že jezdí jako závodník.Prý se jí nic nestalo,je prý je podřená - uvidíme zítra.Tatin řádil jako černá ruka.Říkal dávno,že si bábi tu hubu rozbije" - tak nějak to říkali ve Slunce,seno,jahody-no,ty by jsi to věděl naprosto přesně....

čas běží jako splašený a Peťka už šel do páté třídy.Chystáme se v neděli s tatinem popřát našemu vnoučkovi k 11. narozeninám a babičce k svátku.Babička je stále čiperná,90 let na krku,ale její zdraví bych chtěla mít...Pomaličku budujeme nové bydlení - zatím více bouráme než tvoříme,ale zítra by jsme měli dovézt sádroše,musíme s tím pohnout - kuchyň už mám objednanou.Myslím,že by se ti nové bydlení dole líbilo - zatím je to sice více na papíře,ale časem bude všechno.Jen to nevidím na letošní vánoce,na všechno si musíme někoho objednat.Dnes někoho sehnat,aby nebyl lajdák a byl na něho spoleh - to je kumšt.Včera jsem byla za tebou na hřbitově,dovezla jsem ti kytičku a věčné světýlko,tak jsem ti tam popovídala,co mně těší,co mně bolí a trápí...tak moc mi tady chybíš,objímám tě a líbám,tvoje mamča

dnes to je zase to protivné datum - dnes 41 měsíců, co se mi obrátil svět.Ubyl z něj člověk,kterého jsem milovala a milovat nepřestanu - Ty,můj syn.Konečně jsem pochopila,že slovo Nikdy je už definitivní a opravdu NIKDY tě už neuvidím,neobejmu a už tady nepadají ty tvé "perly".Jen vzpomínky ve věcech kolem, zasázené stromky,tvé zapomenuté tričko,oblíbené jídlo,hudba,filmy....moc mi chybíš,moje lásko,máma

dnes je noc plná hvězd.Zase budou hvězdné roje - budou padat hvězdy.Kdysi jsme se na ně dívali spolu a počítali, kolik jsme jich už viděli a potají si říkali přání,jen tak pro sebe - aby se nám splnila.Už třetí léto při padání hvězd si přeji vrátit čas - vrátit tebe Vítku.Ale snad proto,že si to tak úpěnlivě přeji (potichu i nahlas),tak se nic neděje.Hvězdy padají a zázrak se nekoná.Zase půjdu "zkouknout nebe" a budu si přát,aby jsi to pozoroval tam od vás,z jiného světa.Myslím na tebe broučku,můj Smíšku a moc mi chybíš,máma

můj,jdu si popovídat.Tolik mi chybíš,ráda bych si s tebou sedla,popovídala.Já bych potěšila tebe,ty mně.Vždycky,když si myslím,že jde život konečně tak,jak by měl,tak se něco pos... a najednou bác,něco na tebe hodí.Roky nám přibývají,na práci nestačíme,jen tatin si to nechce přiznat..Snažíme si předělat "spodek",jde to pomalu,snad to ani nikdy nedoděláme.Na zahradě je tak moc ovoce,jako nikdy.Ty tvé stromy letos uplně všechny zarodily.Stromy ztěžklé,každý vítr je láme.Rozštíplo nám červenou jabloň až u kmene - tatin řezal haluz - větší než noha.Neodhadl tíhu a neudržel ji.Po odražení mu "shrnula"půl píšťal.Druhým úderem ho praštila nárt a kotník,nohu má opuchlou a černou až k prstům. Nemůže chodit - nic neudělá,polehává,ale o dr. ani slyšet.Aby toho nebylo málo,prohnaly se tu kroupy,na zahradě zničily a orvaly co se dalo,rozbilo nám osvětlení na dvoře.Sousedé jsou na tom hůř,nádstřešky,pergoly-my bez problémů.Auta-my stihli schovat.Na to uklízení jsem sama.Chybíš mi ty,tvé ruce...

zítra by jsi měl svátek.Být to jindy,popřála bych ti zdraví,štěstí...štěstí jsi moc neměl,jinak by jsi byl tady s námi.Byla jsem za tebou na hřbitově,se svíčkou,kytičkou.Vzpomínala na tebe  Mirečka..,i když za tebou nechodí,nikdy na tebe nezapomene,její bráchou budeš na vždy.Tak si ten svátek někde TAM užij,oslav ho s kamarádama.Je mi jasné,že určitě, se svou povahou,nějaké máš a bavíš všechny okolo.Jen mi je smutno,že to nemůžeme oslavit spolu,zase by z tebe "padaly perly" - a po tom je mi moc smutno.Objímám,líbám,máma

konečně mám opravené připojení k netu - nemohla jsem za tebou,na Vzpomínky.Jinak jsem s tebou ve vzpomínkách denně.Včera jsem ti na hřbitov donesla krásné,červené růže.Byla jsem si "popovídat",co je nového,jaké mám starosti..Vítku,Stody se tuto neděli oženil,vzal  si Zuzku.Majdalénka jim půjde už do školy,malý klouček každý den u našeho "kontroluje" kanál.Je krásné vidět,jak plyne život,jen mně bolí,že to není i ten tvůj...chybíš mi,na každém kroku...,líbám,máma

už jsem ti delší dobu nenapsala.Ne,že bych za tebou nechodila na Vzpomínky,ale jen položím kytičku,zapálím svíčku a povzpomínám.Chodíme s tatinem jenom po doktorech.Buď není fit on,nebo já.Napřed to byl tatin - potřeboval by ten tvůj "hlavostabil" - má "motolicin".Dělával jsis z toho srandu,ale byl potřeba.Padá mu  "člověk",už je celá potlučený.A to víš,napřed obvoďák a pak kolečko po doktorech - aby se zjistilo,proč to vlastně je.Mně zase zlobí koleno,včera jsem byla vytahovat vodu a koleno zlobí a zlobí..Sucho,horko,zahrádka chce zalévat -dělám to jen já a je na mně toho moc.Ještě že máme v provozu Bahamy - bublinky mi dělají dobře na záda.Kdyby jsi tu byl,kecali by jsme v bazéně spolu,zase by jsi "něco" vymyslel.Život je hrozně nefér....

je mi moc,moc smutno,mamča

je mi bez tebe smutno.Vůbec se mi nechce věřit,že už nepřijdeš,že tě neobejmu a ty mně "nepostískáš".Tvoje vtípky tady chybí,tatin je stále nějaký nemocný,je z něho morous.Na zahradě se dřu sama,už mně to nebaví.Kdysi to byla moje láska a tvoje radost.Ty tady nejsi a mně ubývá sil.Nevím jaký bude rok,dlouho byla zima,teď,kdy by měly být jarní teploty - je horko jako v pravé léto.Sucho a i když začalo pršet,tak to byla jen "rosička".Studna je skoro vyschlá,ale slimáci si už našli,co by na záhonku sežrali.Chodím čím dál hůř (koleno zlobí a zlobí) a tak každá práce na zahradě už začíná být jen nutnou prací,ne zábavou.Chystáme si s tatinem "bahamy",vyhřeju si staré kosti...i tobě se teplá,"bublinková" voda líbila.Vím,že to tatin chystá spíše pro mně,on je tak už líný,že se mu ze schodů ani do bazénku nechce.Už jsem se smířila s tím,že jsi odešel navždy,že se nevrátíš,ale stejně tomu stále nechci věřit,tak mi vejdi aspoň do mých snů...,máma

dnes byla pouť.Zase jsi chyběl,už by jsme si za ty tři roky měli zvyknout,že s námi na kolotočích nejsi,nejde to.Jsi s námi  ve vzpomínkách pořád.Přijela Mirečka s rodinou a tvůj "malý" synovec už není malý.Vytáhl se,už z něj brzo bude chlap.Už se stydí se mnou pomazlit,ty krásné milé chvíle, jsou pryč.Už ho ani "nepřitulím".Byli dnes s Petrem skoro na všem,co u nás bylo.Mirečku lákal na Dračí dráhu,ale Mirečka si vzpomněla na svůj sen,že "krmila rybičky" na kolotoči,tak neuspěl.Nechala se zlomit na vaše pověstné Labutě (dědó,my nechceme borovičku-my chceme na labutě- i dnes to jako obvykle padlo).Bylo nádherné počasí,jaké na pouť za svůj život pamatuji jen párkrát.Nepršelo týden před,ani na poslední chvíli,loni jsme se brodili bahnem.Dnes bylo letní počasí.Babči se rozmýšlela,jestli nemá přijet s mladými,ale nakonec že ne.Už jí brzo bude 90 let,ale je víc fit než my s tatinem. Mně strašně bolely kolena,tatina kyčel,až mladí odjeli,šli jsme odpočívat.

čas utíká,tento týden už bude zase pouť. Snad bude slušné počasí a nenecháme botky na hřišti...Už jsem se domluvila se ségrou - přijedou,potěším se  aspoň na chvíli s Peťkou.Vítku - už by jsi ho nepoznal,roste jako z vody.Přes 3 roky to byl klouček,už to začíná být chlap.V neděli si udělají výlet k nám a pak ještě někam na výšlap...Babička už na pouť nejezdí,u bude mít 90 let a chce mít svůj klid.Vítku,zima byla dlouho,ale jaro se rychle probouzí - na zahrádce mi poprvé letos rozkvetla magnolie.Vždycky jsem si ji přála,tak mi ji tatin loni koupil.Na zahradě všechno začíná kvést,zahrádku budu muset udělat sama.Moc mi chybíš,nemá mi kdo pomáhat.Víš,že tatin na to není...škoda,že tu nejsi objala bych tě,bylo by mi lehčeji na duši...

budou brzo Velikonoce.Dnes už ogaři poprvé klapotali a já jsem si vzpomněla na tu dobu,kdy jsi chodil klapotat ty.Jak jsi ráno brzo vstával (a jak se ti do tmy a zimy nechtělo),jak jste měli skoro pokaždé škaredé počasí...zimu,déšť i ten sníh vám létal za krk- a žádné volno ve škole,v pátek jste usínali při vyučování ...a těch pliskýřů co jsi měl na rukách.Tvrdě vydělané penízky.Kdysi ti děda nabízel,že ti ty peníze dá,aby jsi nechodil,ale ty? já dědo musím jít sám,sám si je vyklapotať.A já jsem na tebe byla hrdá - že si stojíš za svým a nejdeš po lehkém zisku.To ti bylo málo,možná ani ne 10 let.Vždycky jsi jsi šel za svým..dnes jsem byla na hřbitově,donesla jsem ti tam zlatý déšť a výzdobu k velikonocům.Nezapomněla jsem na tvůj tatar,je tam i s mašlama od cérek co sis vyšmigrustoval.Šel by si na kámošky,bylo by jaro,teplo venku a začali by jsme počítat,kdy bude pouť.14 dnů po Velikonocích,zase se sjedou kolotoče.A ty tady nejsi,chybíš nám Vítku,máma

zítra to budou už tři roky,co jsi už někde jinde.Ne s námi,ale snad ti je někde TAM dobře.Když za nás Osud rozhodl,byla bych ráda (a věřím tomu).Taky věřím v naše shledání.Ne teď,časem,až si zase Osud vzpomene.Líbám tě a objímám,máma (vlastně,jak jsi mi to říkal? - "mamča")

konečně přestaly mrazy.Ty byly,už na ně nejsme zvyklí.Už jsme si říkali,že příjde jaro a ono u nás minulou středu (1.3.),bylo mínus 18 stupňů.Tento týden už asi začíná jaro.Dnes jsem ráno slyšela letos poprvé zpívat ptáky.Napadlo mně,že ty je už neuslyšíš.A nebo,jsi někde,kde je slyšíš zpívat pořád a kolem je stále jaro.Přála bych si to...,žij někde spokojeně, v rozkvetlé zahradě.Vítku,teď se držíme s tatinem doma,kolem bylo plno chřipek i Petřík s Petrem byli nemocní.Petra postihl virový zápal plic,dostal to zřejmě od Petříka a ten si to donesl před prázdninami domů od spolužáka ze školy.Ani jsme tam nejeli,abychom to nechytili taky.Ještě,že jsme stihli popřát Mirečce k narozeninám.Tatin přemýšlel,že by jsme už mohli dojet,ale přesvědčila jsem ho,ať to ještě posuneme..Moc mi tady Vítku chybíš,je tu bez tebe takové prázdno.Chybí mi tvůj humor,legrácky a to bouchání dveří.Teď bouchají sousedi,už jsem si kolikrát myslela,že to mou trpělivost zkoušíš ty,brala bych to..,líbám,máma

jsou OH,vždycky jsi se díval.Tati se dnes díval na hokej s Rusy málem ho trefil šlak.Během půl minuty jsme dostali 2 góly a tatin prohlásil,že už se podívá jen na výsledky,ale nevydržel,v rozčilení proběhal půl třetiny po kuchyni.Nakonec jsme prohráli 2:0.Chyběl jsi mu k tomu fandění,k tomu aby jsi s ním snášel fanouškovský "stres".Asi před 10 dny napadl sníh,umrzl a začala pravá,mrazivá zima.Člověk musí dávat pozor pod nohama,na dvoře ledovice kam se podíváš.Peťka má prázdniny -myslela jsem,že si ho užijeme a on chudák onemocněl.Má virový zánět průdušek (je to nakažlivé),tak jsme za ním nemohli,nechci to dostat.Petr už onemocněl taky,bohužel,ten má virový zánět plic.A to jsem myslela,že je mírná zima a nemoce se nám vyhnou.Na neděli hlásí v noci až 20 pod nulou,v příštím týdnu až 25! stupňů.Snad taková zima nebude,máme s tatinem strach že pomrznou stromy,začaly se budit do jara.Na hřbitově máš ještě stromeček,přimrzl,odneseme ho,až sluníčko vysvitne a začne hřát.Líbám

už je pár dnů v novém roce za námi a není poznat,že je zima.Sníh vydržel jen dva dny a já si dnes s Tarou venku "zablbla"-měl jsi vidět jak byla nadšená,že mám na ni čas hraji si s ní.Tvoje štěnátko-co jsi mi donesl pohlídat jen na 14 dnů,už mělo v létě 9 let.Víš jaká byla kalamita,ale je s ní už "stará dáma" a úměrně svému věku se zklidnila.Je milá a měl by si Vítku vidět,jak je mazaná.Prohodíš "páníček" už jde a ona pohlédne na dveře a jde si k nim sednout,řekneš chceš baštu? - olízne se a předpisově lehne.Zeptáš se - a co dobrotku?okamžitě sedí a podá pacinu.Jen ji musíme hlídat,aby nevběhla na přední dvorek,žádný plot v předu jí není dost vysoký!Nikdy jsem nechtěla velkého psa,i tu tvou labradorku jsem zpočátku brala tak,že ji hlídáme.Když u nás zůstala,zvykli jsme si a už bych ji nedala ani zanic.Jen se v létě bojí bouřky a o Silvestru ji musíme pustit domů.Jak to bouchá,uplně se třese,čím je starší,tím se více bojí.Co ji vidím,
vzpomínám,jak jsi jsi ji donesl pod bundou..

dnes to vypadá opravdu vánočně.Do rána napadlo asi 15 cm sněhu.Ještě že jsem byla na hřbitově za tebou včera - dnes bych se tam brodila.Sníh je mokrý..dnes mi tvá "ségra" poslala foto - stavili s Petříkem sněhuláka,mají velkého,jako vysoký chlap.Doba vánoční - plno pohádek.Už dávali tvou oblíbenou S čerty nejsou žerty,taky Tajemství staré bambitky.Ty jsi znal nazpaměť a já místo tebe "napovídala".Na Štědrý den byl Anděl Páně 2 - určitě by se ti taky líbila,první díl se ti s Trojanem moc líbil...a tak plyne čas,v televizi jdou pohádky a ty tady s námi nejsi,moc mi chybíš,můj synečku,máma

dnes je Štědrý den..,u stolu,u stromečku bez tebe.Vzpomínám,je mi těžko na duši,jak ráda bych tě viděla sedět s námi.Byli jsme s tatinem za tebou na hřbitově,světýko jsme ti donesli a krásný stromeček.Jen to tvé oblíbené cukroví jsem ti nenesla.Kapra by jsi pokapal citronem,salátek..Kapra by jsme spolu jedli ještě další den.Na oběd bude kachna s knedlíkem - to by jsi chtěl určitě přidat..Tak snad někde TAM slavíš taky,na toho kapra možná taky došlo.Ale,to moje cukroví,tam určitě nemají.Byli jsme nadělit i do Bystřice,Peťka roste jako z vody.Modely aut ho ještě baví - tak dostal auto.Má kamaráda Pavlíka a hrají si s Legem,tak Ježíšek nadělil i Lego.Byli jsme dnes u nás na živém Betlémě - každým rokem to mají jiné a moc hezké.Vzpomínky na tebe na mně dnes padaly kudy jsem chodila...chystám se na Půlnoční a myšlenky půjdou k tobě-snad mi odpovíš.Ještě jsem si nezvykla,že už nejsi a nikdy už nezavoláš -Mamčo,jsem doma...s láskou,máma

dnes jsem ti donesla na hřbitov poslední růže se zahrádky.Je to  v tuto dobu stejně neskutečné,jako tvůj odchod.Mráz jindy dávno růže spálil,letos ti je nechal pro potěšení....,vzpomínám,máma

už je dnes zase to hnusné datum,už je zase 21. den v měsíci...32 měsíců bez tebe,bez tvé přítomnosti.Jak moc mi chybí ty tvoje srandičky,jak moc mi chybí to tvoje "zlobení".Taky už nepříjdeš a nezačneš vymýšlet,na co máš chuť   a co by jsme mohli uvařit,upéct,nějakou dobrůůtku.Zase by jsi přišel s tím,že jsi viděl nějaký zajímavý film,písničku a donesl "drby",kde se co děje.S tebou bylo doma úplně jinak,živo,veselo.Moc mi chybíš a já tě jen tak na dálku líbám a objímám...

kdyby to bylo jako jindy,tak jak by to mělo být,tak ti popřeji všechno nejlepší a hodně zdraví.Vždycky si dodával - ještě chci štěstí,ti na Titaniku byli všichni zdraví a nepomohlo jim to...a tak jsem ti pak několik let přála,podle tvého přání - i s tím štěstím.Dnes ti popřát zdraví už nemůžu...Bohužel se tě štěstí nedrželo a tak ti už dárky nekupuji a už ti můžu dát jen kytičku a zapálit svíčku.Ve vzpomínkách jsem s tebou denně.Tak si ten nebeský mejdan užij,snad ti je tam dobře a nebolí tě srdce,tak jako mně,lásko moje,máma

byli jsme za tebou dnes s tatinem na hřbitově..,máš to tam moc pěkné,Mirečka ti dovezla krásného andílka.Plno krásných barevných kytek,ale co bych za to dala,kdybych ti je tam nemusela nosit...,a já stále hledím ke dveřím,kdy se mi vrátíš? Vím že už nikdy,jen srdce to nechce pochopit.Moje lásko,jak ráda bych tě objala a cítila tvé objetí a vůni,máma

zase na skok za tebou na vzpomínky.Vítku,měli jsme sraz po 40 letech od maturity.Jak to uteklo,ani se mi nechce věřit,že už mám tolik let.Říkali jsme si s "holkama",že to nestárneme my,ale naše děti jsou nějaké "staré".Napřed se mi tam moc nechtělo,bála jsem se toho,však víš jak to na srazech vypadá.Každý se chválí co on,jeho děti,kolikrát jsme babičkami..Dvě spolužačky ví,že jsi nám odešel a tak mně šetřili a nijak moc se nevyptávali.Nakonec to bylo moc fajn.Jen mně zarazila jedna věc-byly tam spolužačky,které už rodiče nemají,nebo mají hodně nemocné a musí se o ně postarat.A tak jsem si říkala,tato generace se stará o své rodiče,ale kdo se postará o nás.Slyšela jsem,že "děti" žijí na Novém Zélandě,Austrálii,Kanadě,v USA,Anglii,Švýcarsku,
tak nevím kdo se postará?až nebudou moct.S tatinem stále děláme koupelnu-vlastně neděláme,zedník si chodí jak se mu chce,dnes dostal padáka.Nejsem "banka",
práci si "šetří",já peníze netisknu.Musíme to vymyslet jinak,líbám,máma

včera jsem konečně"dokopala" tatina k tomu,aby jsme šli na hřiby.Posledních 14 dnů slyším,že každý nosí,ale tatinovi se nechce.Znáš ho-jednou je horko,jindy nerostou nebo prší...Je pravda,že ho bolí nohy a nechce se mu.Nemáme povolenku,tatin ji nechtěl platit jen proto,že možná půjdeme na houby.Auto už nesmíš nikde na přejezdu Lázy-Kateřinice,Lázy-Mikulůvka odstavit,zastavit na cestě v lese nesmíš...naše místa jsou právě uprostřed lesa,však víš,kam jsme chodili.Zaparkovali nahoře nad Lázy a šli do míst,kam nikdy nechodíme,strašný terén,pak začalo pršet.Tatina to přestalo bavit a naháněl mně mobilem kde jsem.A já,že v tom největším kopci..za půl hodiny tam jsem.Zlaté oči,co jsem se otočila,že půjdu zpět,tak na každém kroku hříbek.Donesli jsme 2 košíky,krásné zdravé hříbky.Škoda že tu nejsi,chodil jsi na houby taky rád,rád si je pak konzumoval.Jak jsem je smažila,myslela jsem na tebe a v duchu ti posílala ty nejlepší.S bramborem a okurkem (poslední domácí) do nemělo chybu.Líbám,máma

už je to zítra 30 měsíců co jsi odešel.Chybíš mi každý den,každou minutu.Stále se dívám ke dveřím,kdy se v nich objevíš s větou "mamčo,jsem doma".Co bych za to dala?Byl to krásný život když jsem měla obě své děti.S tebou odešlo i kus mně,už to nejsem já.Snad je ti už dobře a nic tě nebolí. Jestli jsi někde TAM spokojený,přeji ti to.Líbám tě a objímám na dálku,máma

skončily prázdniny a děti zase začaly chodit do školy.Velké vedro najednou zmizelo a přihlásil se podzimní čas.Celý srpen jsem jezdila po doktorech s nohama-kolena bolí a nechtějí přestat.A tatina zlobí nohy taky.K nám do patra za chvíli nevylezeme,zima se blíží,topení taky nosit do patra,tak nás situace dotlačila k tomu,že jsme začali vážně uvažovat o tom,že předěláme "spodek".Po tobě,po babičce...Začali  jsme předělávat koupelnu-přece jen,byla ze 40 let minulého století.Máme v plánu předělat i kuchyň (shodit kachláky) a pak tam udělat ložnici.V tvé "světnici" by časem měla být kuchyňka s obyvákem.Aby se to zvětšilo,musíme zrušit staré schody a rozšíříme to tím asi o metr.Jestli to zvládneme,to nevím,teprve jsme začali tento týden a já už nemůžu.Děláme jen dopoledne a máme toho dost.Vítku,netušíš,co nám dalo práce vytáhnout jen tu vanu.Jenže bez přestavby,se tam žít nedá.Nevyhovující.A taky tě tam stále vidím,tvůj poslední den..Dokud to bude jak je,nemůžu tam žít...,máma

jsou prázdniny.Někdy až neskutečné horko,ale to ty jsi měl rád.My s tatinem už tak ne,jak stárneme,tak nám vyhovuje spíše to umírněné léto.Minulý týden,v sobotu,u nás byl Peťka.Bylo Westernové odpoledne,tak jsem si říkala,že by ho to mohlo bavit.Ráno jsme jeli přes Teplice (nabrali vodu),ve Val.Mezu koupili autíčko-model,ještě takové Peťka neměl a vybral si ho sám.Na oběd jsme měli tradičně kuřízek s hranolkama - bez toho by to snad ani nešlo.Udělala jsem kuřecí vývar.S tatinem jsme jen zírali,kolik toho Peťka sní - roste,snad každý den, to je vidět.Po obědě jsme šli hrát fotbal,no,s mými bolavými koleny se tomu ani tak říkat nedá.Pak jsme se chtěli vydat na western,ale začalo pršet a tak jsme to skoro vzdali.Našli jsme rubikovu kostku a dávali to dohromady.To víš,že jsme to nesložili.Nakonec jsme šli a  Petřík svezl na koni.Divila jsem se.Byla jsem od Peťky pochválená,že žádná jiná babička si s ním o autech nepovídá,ani fotbal nehraje.Chyběl jsi nám,byl by jsi s námi do party...

díky za krásný sen.Pozval jsi mně do práce a já zírala.Měl jsi autoopravnu a moc tě ta práce bavila.Já seděla v kanceláři,tebe někam odvolali a já musela domů..,a najednou jsem od tebe našla vzkaz: mamčo,mám se dobře.To mě tak zahřálo u srdce.Snad to nebyl jen sen a ty se opravdu někde máš dobře.Víra v to,mi pomáhá překonávat tvůj odchod.Zase mi nějaký sen brzo pošli,nějaký krásný.Líbám tě,tvoje mamča

byli jsme včera u "mladých".Oslavit narozeniny babičky(88 let),Petrovy (už 44) a bylo Petra a Pavla,tak Petrové ještě oslavili svátek.Hlavně se musel Petřík pochválit s vysvědčením.A že bylo se čím chválit,zase měl samé jedničky,je moc šikovný.To by jsi valil oči,o čem se s ním v jeho věku dá bavit.Vyšlo nám počasí,poseděli jsme venku pod altánkem.Je sucho,v Bystřici to je vidět ještě více jak u nás.Mirečka nám ukazovala stromky co zasázeli a usychají,trávních žloutne a je jako beton.Poseděli jsme,pokecali a vzpomínali na všechno možné.Prázdniny začaly,už se těším, až bude Petřík u nás.Vždycky si ho užívám a jeho přítomnost je balzám na duši.Škoda,že ho nemůžeš vidět,jak roste..,za chvíli z něj bude chlap.Rozumněli jste si spolu,teď by jste měli společné téma -auta.By ses divil,co všechno o nich ví...a tak si s ním o nich povídám já,jen si každou návštěvu musím nastudovat,abych nebyla pitomá a "měla přehled"...to ty by jsi byl lepším partnerem.Líbám tě synečku,moc nám chybíš,máma

dnes jsem si na tebe vzpomněla,jak jsi byl ještě malý.Byla jsem v obchodě a oni tam prodávali na tyčce malého kašpárka,když jsi sním jel po zemi,tak cinkal.A já si vzpomněla na tebe,jak jsi s podobnou hračkou cinkal na pohřbu své prastařenky.Měl jsi rok a půl a pobíhal jsi s tím "cinkátkem" v kostele a nás chtěli všichni v okolí "sežrat".Jeli jsme stařence na pohřeb a babička ti tuto hračku koupila,aby jsi se nenudil.Nenudil jsi se,ale ta ostuda...novou hračku sis nenechal vzít..,v rodině se pak vzpomínalo na nejveselejší pohřeb v rodině.Stařenka by se na tebe určitě nezlobila,měla děti ráda.Když jsem toto kašpárka viděla,nešlo si nevzpomenout na tuto událost (i slzička mi ukápla) a já měla pocit,že stojíš vedle mně a směješ se té mé vzpomínce taky.Líbám tě,objímám a hladím,máma

Dnes už 26 měsíců co s námi nejsi..,tak moc mi chybíš..Nikdy se nedokážu smířit se skutečností,že se už nikdy nevrátíš a už nikdy nepřijdeš domů.Je to tak neskutečné,že tomu stále nevěřím.Dnes v noci jsem měla krásný,dlouhý sen.Byl jsi v něm ty,zdravý,šťastný a rozesmátý.A já byla šťastná aspoň v tu noc,jen to procitnutí bylo kruté..Dnes jsem se setkala ve snu s těmi,kteří pro mně moc znamenali a byli jsme šťastní.Snad až odtud,z tohoto světa budu jednou odcházet,setkám se s touto milou společností.Donesl jsi mi kotě,bylo tak do dlaně,jen jako kulička.Říkal jsi mi "kočičí máma" celý život a tak jsi asi přišel na to,že mi udělá radost se o něj starat.Cítila jsem, jak je měkoučké,jemné a vonělo - i to jsem ve snu cítila.A taky jsem cítila jak jsi někde šťastný a jestli tomu tak je,tak ti to moc přeju..líbám tě,synečku,mamča

byla jsem dnes na hřbitově,popovídat si a zapálit svíčku Tobě a babičce,pro tebe už prababičce,kdysi jste jí říkali "Malá".Dnes to bylo 120 let co se narodila.Vždycky jsme se v rodině smáli tomu,jak popisovala své narození -svůj datum narození.Její tatínek se po narození Aničky picnul a došel na faru o den později než vyšel z domu a místo 3.5. nadiktoval panu faráři datum 4.5. a  když to porodní bába chtěla uvést na pravou míru (protože ve své zápisníku měla Anička narození 3.5),tak pan farář prohlásil,že mu v knihách nikdo nepořádek dělat nebude a nic nebude šrtat!Tak se babička "narodila" 4.5.1897 a hotovo.Bylo tady zase hnusně,ale co se divím, v neděli je u nás pouť.Včera dojeli šamani.Už teď se topí v blátě a nechci vidět,jak z hřiště budou vyjíždět.Už tam jsou zase autíčka,před 3 lety jsi se vozil s Petříkem.Nemůžu na to zapomenout,stále tě tam vidím...s tvým odchodem jsem se nesmířila a nikdy to nedokážu..stále tě vidím,kudy chodím a za den na tebe 1000 myslím,líbám,mamča  

Vítku můj, včera bylo pálení čarodejnic. Celý týden bylo počasí nic moc.Déšť a zima,do poslední chvíle nevěděli,jestli akci neodpískají.Nakonec to sice udělali,ale nebylo to nic moc.Byla hrozná zima (sice vysvitlo sluníčko),ale byl protivný,studený vítr.Měli to nachystáno pro děti - pro ty tam měli i sladké občerstvení,pak pro ně udělali pár soutěží a nakonec opékání buřtů.Trochu mně zklamala nabídka  "v boudě" - jen pivo, víno a nějaké tvrdé a k tomu nealko-všechno studené,zapomněli,že je lidem zima.Uvařit svařák jim trval skoro hodinu a 2x urgování.Nakonec mně vyloženě otrávili,v té zimě se moc sedět nedalo.Po hodině a půl jsme vzdali a šli domů.Oslavy se táhly hodně do noci,slyšela jsem je ještě po jedenácté hodině.Dnes jsem si přispala,na první máj jsme byli doma,ale políbená jsem taky byla.Tatin to zvládl s třešňovým kompotem v ruce.Zase má problémy s nohama,zase "balíme" zhnisané nohy,na zahradu by nedošel.Ty by jsi doběhl s třešňovou halouzkou a se slovy-ať neuschneš,mamčo

zítra to je už 25 měsíců,co jsi od nás odešel.Je tu bez tebe prázdno,smutno,moc mi chybí tvůj smích..tvůj dupot po schodech,tvé bouchnutí dveřma.Stále čekám kdy se ozve "mamčo,jsem doma"a ještě jsem se nesmířila s tím,že už se té věty nedočkám...líbám a objímám,máma

dnes tatin slavil narozeniny.Popřála jsem mu zdraví do dalších let a tím oslavy skončily.Měl dnes nabručenou náladu,nic mu nebylo recht.Možná je to tím,že nám venku po dlouhé době chumelí.Venku všechno kvete a přitom chumelenice..,to jsem snad nezažila.Vítku,tak moc mi tady chybíš.Ty jsi co chvíli doběhl,pokecat,třeba jen tak,o ničem,ale zároveň o všem.Povídali jsme si o filmech,písničkách,autech,o přírodě i hystorii..tatin,ten se už dokáže bavit jen o politice nebo o ničem.Stále by se hádal,nic mu není vhod..pohoda,radost,veselí - to už bylo a není.Ty jsi byl ten kdo nosil tu radost...i když ti bylo těžko,byl jsi "smíšek".Chybí mi tvůj humor,tvé objetí,ty..
tak bych tě ráda objala,políbila a bylo by mi zase fajn...líbám,máma

dnes je velikonoční pondělí.Ty by jsi na mně s tatarem doběhl první.A zase s nějakou veršovanou koledou,čím veselejší,tím lepší.Tala bych ti vybrat s malovaných vajíček a ty by jsi měl připomínku,že k vajíčku patří stopečka pro zdraví.Mě jsi pro zdraví vyšupal a ty chceš být zdravý taky...Dnes došel místo tebe první tatin,pak se u nás zastavil Vlastik s ogárkama a bylo u nás veselo.Jak říkal tatin - jak jsou u nás - prožene se uragán.Ještě přišel jako každý rok Zdenek,letos už s malým Pavlíčkem.A pak už byl klid. Vzpomínala jsem na tebe,moc mi chybíš,ani to vyškrabané vajíčko,z lásky, sis nemohl odnést...

ještě pár dnů,a budou Velikonoce..budou chodit klapotáři.Nehlásí moc hezké počasí a já vzpomínala,kolikrát ti mrzly ruce.Klapotka,pliskýře,déšť,ale tu dětskou radost sis nenechal vzít.Zvyky zůstávají,klapotáři stále chodí,jen je jich méně než bylo vás.Však ulice byla plná dětí...,dnes je jich méně a už o tu dřinu tolik nestojí.Toto dobu jste pletli tatary,museli jste se přece nachystat a dojít děvčata vyšlehat.A po  velikonocích bude za chvíli pouť.Snad na ni bude hezky a ne jako tradičně,déšť a zima.Moc nám tady chybíš a přesto si tu s námi - aspoň ve vzpomínkách.Líbám,tvoje mamča

Když zítřek začne beze mně
a já tu nebudu moci být s Tebou
až slunce začne stoupat na obloze
a najde Tvé oči plné slz kvůli mně,
přál bych si,abys neplakala.

Vím,že budeš přemýšlet o všem,
co jsme si nestihli říct.
Vím,jak moc mě miluješ
a jak moc miluji já Tebe.
A pokaždé,když na mě
budeš myslet,vím, že mi
budeš chybět.

Když zítřek začne beze mně,
nepřemýšlej nad tím,že jsme
daleko od sebe,pokaždé,když
na mě budeš myslet,jsem právě
tam,ve Tvém srdci.
Toto je dopis mého syna mně,kdyby ho mohl napsat.Nenapsal by ho asi tak krásně,ale psal by ho srdcem.Miloval mně,nás všechny.Měl rád život-dokud za něco stál,dotud i bojoval.Dnešní noc je ta prokletá.Večer šel spát a ráno už pro něj nebylo.Spí věčný sen,už druhý rok.Snad odpočívá někde TAM, v pokoji a bez bolesti.Je tam spokojený,šťastný.Vzpomínám na tebe Vítku každý den,s láskou a bolestí v srdci.Možná to bude časem jen s láskou,ale moc tomu nevěřím,ta bolest zatím přestat nechce.Líbám tě můj synku,a objímám,máma

čas ubíhá a já při tvém odchodu myslela,že život skončil.Jde,jako by se nic nestalo.Byla jsem za tebou na hřbitově a taky za babičkou,16.3.by měla 90 let.Zjistila jsem,že ti kytičky nepřežily zimu a vymrzly.Tak jsem ti to tam zase hezky vysázela.Snad to budeš mít aspoň chvilku hezké.Tatin mi pomohl s hlínou (tu bych sama nezvládla),máš tam zasazený drobnolistý rododendron (ačkoli tatinovi říkali,že to je azalka).Tobě to je stejně jedno,ty si dělil kytky na ty co kvetly a na ty,co ne.Zakrslou tujku,protěž a krásné krokusy.A nějakou "petržel",jak tomu říká po vzoru dědy,tatin.Ještě,že jsme to včera stihli,dnes už tady chumelilo a bylo škaredé počasí.Tati si ještě doléčuje zápal plic,tak musí po troškách.Odpoledne šel zasadit stromky na zahradu a měl toho dost.Dověděli jsme se,že nám přes zahradu půjde kanalizace a bohužel zrovna tam,kde máme nejlepší stromky.Tvé oblíbené hrušky,o ty asi přijdeme.Za chvíli bude zase 21.v měsíci,teď už to budou 2 roky co nám tady chybíš.Líbám,máma

zima se drží,i když už to vypadalo na konec zimy.Odtávalo,začalo vonět jarem,ale v pátek zase přišla chumelenice.Měli jsme u nás Peťku,má prázdniny a děda mu slíbil,že se pojedou podívat do Val.Mezu.Měli domluvené v Mototechně,že budou nové autíčka.Bohužel nebyly a tak se domluvili s pánem,že nám půjčí katalog,aby si Peťka mohl vybrat model,který se mu bude líbit a hlavně,který ještě nemá.V knihovně si půjčil 2 enciklopedie aut.Byl spokojený,je do těch aut uplně zažraný.Udělali jsme oblíbený kuřízek s hranolkama a ještě lopaťák.Pak už jsme spěchali,začalo se kazit počasí.Mirečka ti donesla na hřbitov petrklíč,že je jaro na dosah ruky a za hodinku chumelilo.Zase se všechno pokazilo.Peťka dostal horečky a tatin taky.Petřík je z toho snad už venku,ale tatina jsem dokopala,aby konečně šel k doktorovi.Viroza se mu vrací už déle než měsíc.Dostal antibiotika,má jít na rengen plic i srdce a na EKG.Tatina nacpat do postele je problém,však ho znáš.Brigády u babičky budou muset počkat.Vzpomínám

stále se něco děje a život pádí.Mirečka s Petrem se taky nezastaví.Začali v Bystřici přestavovat barák.Mysleli,že první přestavené bude pro ně,ale babička si vydupala první všechno pro sebe.Potřebovali předělat odpady,postavit Petříčkovi pokojík,dát do kupy kuchyň a hlavně koupelnu...Teď má pokojík Petřík,ale krásný obyvák (s francouzským oknem) s východem přímo na zahradu,novou koupelnu ..,má babička.Teď řešíme novou kuchyni.Chtěla linku,zařídili jsme,ale musí se složit a udělat přívod vody,plynu a odpad.A chce to hned! ona se toho chce dožít!Je sobecká.Sama v půlce nového baráku a mladí musí být ve starém.Jsme s tatinem nějací nakřápaní,nemůžeme z toho dostat, babička je neuznalá,jiná už nebude.Mirečka to s ní nemá jednoduché..,stále si stěžuje,nikdo ji nemá rád,každý jí ubližuje,tak si babička vymyslela,že půjde do domova důchodců.Neví co by ji to stálo,nebylo by to jen o penězích,ale i soukromí.Vítku,babičce umřel Mikeš.Ten co jsi ho babičce kdysi dovezl jako koťátko,líbám,máma

dnes to je už 22 měsíců,co jsi od nás odešel,smutný čas..Nikdy se s tvým odchodem nesmířím,nikdy mně nepřestane bolet..Vzpomínám a posílám  ti svou lásku,někde TAM,můj synku,máma

dnes je Štědrý  den a mé myšlenky patří tobě.Byli jsme za tebou na hřbitově a pak jsme byli na Betlémě. Už po 9. u nás byl živý Betlém - něco překrásného,moc mně mrzí,že jsi to nemohl vidět.Živý Ježíšek,3 koně,velbloud,ovečky,
koza,slepice,králík a holubi.
Asi 50,možná 70 účinkujících.Měli to krásné,vtipné.Jen byla letos strašná zima.Já se třepala i v kožíšku.A po celý den jsem se nemohla zahřát.Ještě jsem chtěla
jít na Půlnoční,ale to jsem vzdala,je mi pořád zima a už se mi nikam nechtělo.Dnes jsme s tatinem, na tebe, jen tak tiše,vzpomínali.Druhé Vánoce bez Tebe,moc nám chybíš,lásko,můj synku,máma

máš zase smutné výročí,21 měsíců,co jsi od nás odešel.Blíží se vánoce a já ani nemám pocit,že už jsou za dveřma.V loni jsem se Vánoc bála,letos se na ně netěším a ani kouzlo vánoc,atmosféru necítím "ve vzduchu".Donutila jsem se něco upéct a myslela jsem si,že vanilka a vůně cukroví "přinese vánoce",ale ono nic.Do toho máme doma maroda.Petříček dostal neštovice.A zřejmě si je vybral mírou největší.Měla jsem ho jít hlídat (Mirečka chodí do práce od nevidím do nevidím),ale babička si vzpomněla,že tatin neštovice ještě neměl a tak z hlídání sešlo.Mirečka se bála,aby jsme si neštovice nepřivezli domů.Je mi ho stejně "bobka" líto,pupínků má tolik,že se to nedá spočítat..,vím,že je to dětská nemoc a musí si to "přeskákat",ale to trápení a nemoci nijak pomoct..,kdyby ho to tolik aspoň nesvědilo.Chytil to už v sobotu - to jsme "stěhovali"babičku - na Štědrý den to bude týden,tak snad to už půjde k lepšímu...  Vítku,můj,přijdi mi do snů, ať se potěším...,aspoň trochu.Líbám,máma

včera jsme byli s tatinem na rozsvěcování stromu.Malý Vlastíček zpíval koledy s ostatními "školkáči" a bylo moc pěkné.Letos měli jiný program - udělali Peklo,plno ohňů,pekelný trůn s hlavním pekelníkem.Plival oheň na všechny strany a měli k tomu hudbu s "vychytávkama" z filmu S čerty nejsou žerty...Bylo to milé,navodění vánoc...I počasí bylo fajn - klidné bez větru (bez sněhu),přimrzalo..,ale na to máme u nás vždycky první pomoc - svařáček.Nikde jsem lepší nepila.I ty jsi ho měl rád a tak jsem si na tebe,s svařáčkem v ruce,vzpomněla...,byl jsi se mnou,tak nějak kolem mně...Mikulášskou výslužku jsme dali malým roštákům (od Katky) na schody a namluvili jim,že tam byl Mikuláš,když byli na rozvěcování stromu..A vzpomněla jsem si,jak vás s Mirečkou bulíkoval děda - Mikuláš se spouští  přes pantlu na Hostýn...a pak naděluje...

dnes mám narozeniny. Popřála mi spousta lidí.Chybí mi jeden gratulat - ty. Se svým přáním: Já malé poupě,já stojím v koutě,já vinšovat nepřestanu,dokáť neco nedostanu- mami,hodně zdraví a štěstí.. (ti na Titaniku byli taky zdraví,tak důležité je štěstí jako to zdraví,jsi mi kdysi řekl),co máš dobrého?Tvoje i moje narozeniny jsme slavili dohromady.A dobroty byly vždycky.Myslela jsem dnes na tebe,jak mi chodily gratulace.Moc mi chybíš,je tady tolik věcí,které by jsi měl ještě vidět a zažít.Přijď mi v noci popřát aspoň do snu,já se budu na tebe těšit a nachystám "kapůčo", a "neco" k němu,líbám,máma

je to 38 let,co jsi se mi po děsné dřině narodil.Je takové počasí,jako bylo tenkrát,když jsem viděla ven z porodnice.Jen odpoledne začalo sněžit a ty jsi s prvníma vločka přišel na svět.Maloučký,droboučký.Když jsem tě poprvé viděla,bála jsem se, jak vyrosteš?Měsíce ubíhaly,přidávaly se roky a z tebe už nebyl klouček,kluk,ale už chlap.Celoživotní smíšek,který dokázal bavit celé okolí.Taky jsi mně začal titulovat - naše "malá".Předrostl jsi mě a já se stala nejmenší v rodině.Naoko jsem se na tebe zlobila,že když mně budeš zlobit,vezmu si na tebe schůdky a jednu ti vlepím.Nikdy by mně nenapadlo,že ty,který jsi byl od dítěte zdravý,budeš bojovat v dospělosti z nemocí.Po hloupé nehodě na kole (a špatně léčené pak v nemocnici).Pak se stal inzulin tvým denním společníkem.Z počátku to nevypadalo špatně, s cukrovkou se přece dá žít,jen kdyby pak nepřibývalo kompikací..,pak už jsi bojoval o život.A celou dobu s úsměvem,náš Smíšek.Ani jsi netušil,jak velký to bude boj.Prohrál jsi,moje lásko

Nesmířená s tvou nemocí a skonem,
ve snu tě žalostně volám telefonem.
Telefon,jež spojí "dva rozdílné světy",
noc co noc, v něm znějí mé prosebné věty:
Synečku,máš se?Vrať se,moc mi chybíš
a ty do telefonu se mým slovům divíš.
Přijdeš - a já povídám:"Kde jsi byl?Tys neumřel,moje lásko?
A ty odpovíš - Neboj se,jsem stále s tebou,mamčo.
Jsi šťastný a jen záříš...a já radostně tě objímám...
Ráno vzbudím se - pusto,prázdno,
jen v rukou proplakanou pokrývku mám.
Je to vždy smutné probuzení,
když zjistíš,že koho jsi miloval,už není...
Jsem sama,celý dlouhý den - s tím krásným,romantickým snem...
Moc mi chybíš,nejsi tu a já tě vidím už jen ve snech...máma

všem,kteří se tady zastaví,zapálí svíčku Vítkovi.Často to jsou úplně neznámí lidé.Děkuji maminkám (tatínkovi Toníčka) a všem,kteří obětují trochu času,věnovat vzpomínku mému synovi.Ještě jednou děkuji,máma Vítka  

dnes je den Dušiček.Byla jsem za tebou zase na hřbitově.V neděli jsme tam byli s tatinem spolu.Šli jsme zkontrolovat kytky v tom větru.Zapálit  svíčky.Donesla jsem ti tam anděla,ať hlídá  tvůj klidný spánek.Přišel tam za tebou i někdo z kamarádů,byly tam svíčky,které jsem nedávala já...,nezapomněli na tebe,stále si v jejich vzpomínkách.A včera jsem u tebe objevila krásného,velkého anděla.Přemýšlela jsem,kdo na tebe tak moc myslel a dnes mi řekla Mirečka,že v neděli objížděli hřbitovy.Byli v Loučce jen na skok,tak se ani nestavili.A tak tě tam hlídají andílci dva,můj a od "ségry".Dnes jsem šla s Libou na procházku,chtěla na hřbitov,že to přes den nestihla a tak jsme tam šli až navečer.Vítku,byla to krása,záplava světýlek,třepotaly se,voněly a cítila že jsi tam někde se mnou.Moc nám chybíš,myslíme na tebe stále (nejen na Dušičky) a moc bych si přála,aby jsi byl tady.Neskutečné přání.Jestli někde TAM jsi v  poklidu,bez bolesti,přeji ti to,i když to přináší bolest mně.Líbám tě,máma

dvacátého jsi šel spát,dvacátého prvního ses už nevzbudil.Chlapečku můj,proč je život tak krutý?Tak jsem si život nepředstavovala.Včera se mně zeptala jedna moje známá,jak se máš?,nevěděla,že už s námi nejsi - a já jí řekla,teď už dobře... a pak jsem odvedla řeč jinam...,ani nevím proč jsem jí to neřekla.Asi proto,že mi nadšeně vyprávěla že za týden žení syna a já jí tolik záviděla,ale nechtěla jsem jí tu obyčejnou radost kazit.A uvědomila jsem si,jak jsem si plánovala být mockrát babičkou..
Spi svým věčným spánkem,myslím na tebe,máma

A zase je 21.den v měsíci. Už 19 měsíců od dne,co jsi od nás odešel.Za minutu s tebou, bych synku dala zbytek svého života.Tak snad je ti TAM, někde, Vítku krásně.Nic tě nebolí.To jediné mně utěšuje a pomáhá jít bez tebe životem dál. Vůbec to není jednoduché,vzpomínám každičký den a tak moc bych ti ještě chtěla říct,že jsem tě milovala bez výhrad a se vším všudy.Jen ještě jednou kdybych ti to mohla říct,vidět tě,obejmout...Líbám tě a objímám,tvoje mamča

a můžu pokračovat.Pořád někdo courá kolem (tatin) a já nemám klid na tebe.Rád mi kouká přes rameno a já to nesnáším,tady jsem s tebou ráda sama.Dnes už nebylo tak hezky jako včera,ale Bahamy jsme si  užili.A ještě plánujeme zítra na pňůvky,prý rostou a tatin si je nenechá ujít.Než se nám pokazí počasí,musíme porýt zahradu...,jen kdo to udělá?,tatin s nohama nemůže a já to už nezvládnu.Tak snad Zdenek,předběžně to tatinovi slíbil.Vítku,zítra jdu popřát  "tetě" - Lidce.Má dnes 70 let,taky jí život přichystal nejedno překvapení.Často s ní o tobě mluvím,chápe mně,jako ta nejlepší přítelkyně..,chybíš mi.Chybíš nám,je to vůbec k nepochopení,co se stalo.I když to tak utíká,stejně si stále myslím,že je to špatný sen a já se vzbudím a půjdu k tobě dolů...,ty budeš jako vždy rozesmátý a život půjde "jen tak obyčejně" dál.Co bych za to dala?...,my, mámy,nevíme jaké máme štěstí,když máme vás,naše děti.Člověk to pozná,až o to Štěstí přijde.Nikdo netuší,jak velká je to bolest. Líbám,tě,máma  

tak jsem tady zase.14 dnů pršelo a bylo hnusně.Včera 15.10. se zase udělalo hezky,tak jak podle mně má vypadat podzim.Na sluníčku 25 stupňů,tatin dodělal vylepšení u vířivky.Chtěli jsme si zase užít "Baham",ale nestačila se nám ohřát voda.Tak až dnes.Bylo to úžasné,škoda,že ty to nemůžeš ocenit.Já jsem včera po celý den pracovala na zahradě,chystala jsem záhonky na zimu.Už je poslední mrkvička ze záhonku pryč,drobnou jsem dala Laďovi králíkům.Poslední astry jsem ti donesla..živé kytky budou až na rok.

léto nám uteklo,vypadalo to na dlouhý,krásný,teplý podzim.V sobotu,minulý týden jsem ještě vytáhla kraťase,bylo krásně teploučko,na sluníčku dokonce kolem 25 stupňů.V pátek jsme byli ještě na Bahamách-tak říká naší vířivce tatin a nějak se to vžilo.Užíváme si jí skoro denně,už 3 a 1/2 měsíce.A najednou takový skok,týden prší a je hnusně,že by ani psa nevyhnal.Zima-na teplou bundu.Chceme si vylepšit koupání a tak tatin předělává pergolu a terasu,kde jsme si vířivku umístili.Na dvorku od Laďového,hezky v koutku,krásně tam svítilo sluníčko po celý den.Sice v září se už posunulo a svítilo tak do tří hodin.Pak se schovalo za Laďův barák.S podzimem přichází vítr a plískanice a my vymysleli,že si to pěkně opatříme lexanovými dvířky,uzavřeme.Nebude tam pršet a bude tepleji.Teď to tatin po troškách (denně aspoň chvilku) dodělává,kdoví,jak dlouho bude hezky?Nebo se udělá krásné babí léto-podzim a vířivku použijem ještě letos.A já stále zavařuji,co zahrada dala a že toho letos dala hodně...máma

ahoj synečku.Byla jsem dnes za tebou na hřbitově.Donesla jsem ti kytku,zapálila svíčky,upravila výsadbu..,tatin mi pomáhal vysadit ti kytičku - nevím jak se jmenuje,zapomněla jsem to.To víš, ten "němec" co mi věčně něco schovává, se podepisuje a já zapomínám.Tatin kytičku přejmenoval na  "Milionku" - má snad milion malých červených květů...,snad se ti bude líbit.Vždycky jsi měl kytky rád...Dnes jsme koupili Taře míček a ten píská.A ta naše stará bába si hrála jako štěňátko.Vzpomínali jsme s tatinem,jak jsi ji přinesl pod bundou,byla tak do dlaně..,dnes  má asi 40 kg.Přišla na to,že to v určitém místě píská a tak měl tatin za zády veselo.Motala se kolem něj celé odpoledne a měla škodolibou radost,když to písklo,tatin se lekl a brblal jí.Tak tu žijeme bez tebe a vzpomínáme na doby,kdy jsi tu ještě byl.
Pohlazení a políbení posílám,máma

zítra to bude už 18 měsíců,co jsi od nás odešel.Vůbec nevím,jak jsem tu dobu bez tebe přežila.Myslím na tebe každý den,každou hodinu,každou minutu.Pořád si říkám,co by jsi na "to" říkal,jak by jsi "to" řešil a hlavně,komentoval s tvým neustálým humorem.Ať se dělo cokoli,vždy jsi nás svými hláškami rozesmál.Stýská se mi po tobě a tvém humoru.Tvůj odchod od nás je pro mně stále nepochopitelný.Dnes se mi o tobě zdálo, závodili jsme spolu autíčkami na pouti.Od rána mi v hlavě "hrála" písnička: U panského dvora,nás Vitoušek orá...,to byla písnička,kterou jsem tě uspávala v kočárku.Chodila jsem tě uspávat na hřbitov,tam bylo tak hezky ticho a to drcání přes kořeny tě krásně uspávalo.Časem jsi tu písničku neměl rád a já si na ni dnes vzpomněla.Slzy mi tekly proudem a ty,mi tak strašně,strašně,chybíš.Můj synku,moje lásko,moje srdce patří tobě.Kdybych tě mohla jen pohladit,obejmout.Škoda že Nebe nedává propustku, třeba jen na chvíli.Chtěla bych ti toho tolik říct,třeba,že tě mám ráda,máma

čas utíká,prázdniny skončily a dětem zase začala škola.Petřík  dnes už nastoupil do třetí třídy.Byl u nás  o prázdninách,ale jen na tři dny.Škoda,mám pocit,že mu za chvíli s dědou nebudeme stačit a bude mít jiné zájmy.Přitom já jsem vždycky tak ráda,když je u nás.Snesli by jsme mu "modré z nebe".Vždycky mě nabije takovou energií.Nemám čas na smutné myšlenky a je mi nějak lehčeji na duši.Byla jsem navštívit Anežku v Kelči,je po operaci s rukou.Pochovala jsem si nejmladšího kelečáka.Od Evy, dali mu nezvyklé jméno,říkají mu Vinýsek.Je to takový malý smíšek.Až bude mít skoro půl roku.Moc by se ti líbil,ty jsi měl děti vždycky rád.Na tvoje srandičky je sice ještě malý,ale měl by si ho vidět,je moc pěkný...,a život jde dál,tak jako se nic zlého nestalo...líbám,máma

můj,další měsíc uplynul a ty tady nejsi.Ráda bych slyšela tvoje bouchnutí dveří,kroky v chodbě.A pak plácnutí po zádech se slovy -"mamčo,jsem doma".Tyto slova už nezazní.Jak já se bojím,že zapomenu tvůj hlas.Nikde ho nemám zaznamenaný,jen ve své hlavě.A tebe?,  - v srdci!Pořád si říkám,že jen doma nebydlíš,ale nemám ti kam zavolat.Telefonní číslo do Nebe neznám.Asi ho nikomu nedávají,byly by tam linky přetíženy.Jen vědět,že se někde TAM,máš dobře a bylo by mi lehčeji na duši.S tatinem tě vzpomínáme denně,není chvilky,kdy by jeden z nás neřekl - co Viťa, co by jsi řekl,jaká "perla" by z tebe vypadla.Tvůj humor a slavné hlášky tady chybí...,chybíš ty.Kdybych tě jen mohla obejmout...,už tady nebude nic jako dřív,už je jen "před" a "po".Až bude padat hvězda,vím co si přát.Aby ses vrátil zpět.Už 17 měsíců tady nejsi..,líbám tě a v duchu objímám,máma

včera to bylo 16 měsíců,co tu nejsi.Nemohla jsem včera za tebou ani na Vzpomínky.Tíha a bolest v srdci,vědomí že tu nejsi a už nikdy nebudeš.Každý den na tebe myslím,vzpomínám,co by jsi řekl,udělal,kdyby jsi tady byl.Jsou  dny,kdy se to dá snést,ale i takové,kdy jen pomyšlení na tebe mi žene slzy do očí.Snažím se v takové dny zabavit,nemít čas na myšlenky...Tatin už nechodí do práce (jen si někdy přivydělává) a já tak nemám možnost v ty smutné dny někam zmizet.Chodila jsem za kámoškou (tetou Lidkou),ale jak je tatin doma,jsem více "přivázaná".Taky jsem si myslela,že bude u nás Petřík a ten mi nenechá myslet na minulost.Nevyšlo to,on je takový bezprostřední,živý,vždycky s tatinem pookřejem, když je u nás.Škoda,že to není častěji. Kdyby jsi ho Vítku  viděl,nevěřil by jsi,jak se změnil.Už to není malý kluk,roste z něj "chlap".Je úžasné, s jakým zaujetím a znalostma ti popisuje kdekteré auto.Vy dva, jste si tolik rozuměli,i na lumpárny jste měli stejný "čich".Bolí mně,že tu nejsi.

konečně jsem si našla čas,přijít za tebou.Minulý týden jsme měli na prázdninách Petříčka.Byl u nás 13.a 14.-spal u nás jednu noc. Byli jsme s ním a tatinem v Kroměříži na výstavě -Stavebnice Merkur.Bylo to zajimavé.Co všechno se ze stavebnice dá postavit a hračka bavila generace.Počasí nebylo nic moc,ale nevadilo.Jak jsme přijeli domů,tak jsme snědli kuřízek a hranolky (to si Petřík objednal).Pak jsme šli do vody.Máme vířivku,voda teploučká.Petříčkovi jsme za vysvědčení koupili brýle a šnorchl.Potápěl se a užil vodních radovánek.Perličková koupel se mu taky moc líbila.Večer jsme stihli opékat,ale to už nás vyhnal déšť a slibovaný ohňostroj jsme museli odložit.Petřík byl utahaný a já vlastně taky.Druhý den tatin "ohřál" vodičku a i když pršelo a pokazilo se počasí,vůbec to nevadilo.Na oběd gulášek,Petřík si dal chlapskou porci.Pak jsme zalezli do postele a prohlíželi si vypujčenou knížku-500 stran a samé auta.Moc jsme si vnoučka užili a snad to nebylo naposled.Myslela jsem na tebe...

začínají prázdniny.Petřík už skončil druhou třídu-se samými jedničkami,a snad bude u nás i na prázdniny.Aspoň na dva dny v celku,nějak si ho více užijeme,než když to je jen tak na rychlo.Z tatinem začínáme vymýšlet program,aby jsme si ho užili a Petřík se u nás nenudil. Koupili jsme vířivku,krásně teplá voda,tak snad si ji užije.Napadlo nás koupit mu i brýle se šnorchlem,prý ho to bavilo,když byli se školou na koupališti.Já jsem nemohl ani dospat,když jsme koupili vířivku a poprvé jsem ji měla vyzkoušet.Teď mě to tak už nebere.Je pořád takové hrozné vedro,že už i ta voda není vzácná a pokud by to šlo,tak se stěhuji za chladem do sklepa.Nějak to horko hůře snáším. Vzpomínala jsem na naše cesty po Evropě k moři.Na tvoje první setkání s mořem.Chtěl jsi vzbudit až dojedeme k moři.Já tě ve vlaku budila se slovy - vstávej Vítku,moře, a ty?-otevřel jsi oči,oči jako tenisáky,se slovy "a kde jsou vlny?!-bylo tiž bezvětří a moře jako rybník.Pak jsme zažili i ty vlny.
Škoda,že tu nejsi s námi..

synku,můj,byli jsme včera u Mirečky oslavit svátky Petrů a babiččiny narozeniny.22.6. měla 87 let.Ve stejný den oslavil narozky i Petr.Poseděli jsme chvíli venku,bylo to príma.Nebylo velké horko,jako dny před tím.Myslela jsem na tebe,měl jsi 15.6. svátek a já ho mám 21.7.  a tak jsme se scházeli oslavit to všechno dohromady.Teď nám chybíš.Petřík nám ukazoval jak je šikovný,má na zahradě udělanou "opičí dráhu".Petr ho rozhoupal na laně,až jsem se bála,aby nespadl.Ještě před rokem jsem Petříka zlobila,že je "bábovka",ale není,je z něj chlap.Už ho mám skoro pod bradu.Lákala jsem ho k nám na prázdniny,na teplou vodu ve vířivce.I když bude chladnější léto,nevadí.Tak snad ji u nás taky využije.To by sis liboval,voda teploučká a bublání...Moc  mi chybíš,že tady nejsi,stále si nemůžu zvyknout na to,že je nás o jednoho méně.Proč zrovna ty,mladí nemají odcházet dříve než ti starší.Nikdy by mně nenapadlo,že to tak bude...Líbám a vzpomínám,kam pohlédnu, tam tě "vidím".máma

dny utíkají a ty tady nejsi.Dnes je zase to hnusné číslo - 21.To číslo mi změnilo život.Rozházelo vše,co bylo pevné a stálé.Dnes vše dělím na před a po.Všechno před nebylo nejlepší,ale po,to už nejde změnit,vrátit čas,vrátit Tebe.Chybíš mi tady se svými hláškami,které nikdo jiný neuměl, tak vtipně prezentovat.I situaci,která byla vážná, jsi uměl odlehčit a ostatním se s ní lépe vyrovnat.Asi, když rozdávali vtipnou kaši,šel jsi aspoň 2x.Tatin je proti tobě suchar a mně to tak moc chybí.I to Tvé věčné bouchání dveří,které mně tak rozčilovalo,bych Ti odpustila.Pak by totiž přišla hláška -mami,jsem doma.A já bych byla konečně šťastná,že jsi tady s námi,že jsi nikam neodešel a všechno,co se za dobu 15 měsíců odehrálo,byl jen hnusný sen.Byl by jsi s námi a měl "přehled".Dny tady utíkají,život plyne kolem,lidé se smějí a žijí ten svůj,obyčejný život.Co bych dala za to,kdyby jsi mohl žít tak jako oni - "obyčejným životem".Hladím Tě,líbám,objímám a říkám - mám Tě ráda synečku,máma

Děkuji maminkám:Šárinky,Ály,Dády,Rostíka.Ivetce,Petře,Janě a dalším,za vzpomínku na Vítka.Za kytičku,za světýlko i slova útěchy.Jednou jsem tady napsala,že sem chodím jen já a nikomu jsem o "Vzpomínkách"neřekla.Ani své dceři Mirečce. Odchod "bráchy-brášina" těžce nese,je zahlcena smutkem.Až bude čas,snad tyto stránky najde.Zjistila jsem,že čas nadešel.Snad se jí podaří, návštěvou na těchto stránkách,vypsat se z bolesti.Jak dny,týdny měsíce, utíkají,člověk se smiřuje se skutečností.Už vím,že Zázrak se nekoná a Vítek se nevrátí.Že s ním můžu mluvit směrem jen TAM,nahoru.Bolest nemizí,jen je jiná.Snad příjde doba,kdy budu vzpomínat jen s láskou a bez slz.Strašně mi chybí fyzický kontakt - objetí,pohlazení - tak moc,až to bolí.A jeho pověstné "hlášky".Žiji dál jen proto,že věřím,že se časem setkáme...Ještě jednou díky.

tak Ty dnes slavíš svůj nebeský svátek.Doufám,že jsi se rozšoupl a se svými novými kamarády dobře svátek oslavil.Raději bych to oslavila tady s Tebou,ale ty už s námi nejsi a nikdy nebudeš.Já vím, že dělat dort je hloupost-Ale já ho přesto udělala.Tvůj,tvarohový s jahodama - ten co jsi miloval.Sníme ho zítra s tatinem,budeme na tebe vzpomínat a kousek Ti pošlu TAM, do Nebe.Líbám,objímám a miluji Tě,synku,máma

tak máš zítra svátek.Jindy bych ti upekla jahodový dort.Jak ráda bych tě objala,políbila a popřála všeho nejlepšího-a hlavně zdraví,jsem říkávala.Ty jsi mi kdysi řekl,že chceš popřát i štěstí,protože ti na Titaniku byli všichni zdraví a bylo jim to houby platné.Byla jsem ti na hřbitov donést kytičku.Máš krásnou kytici bílých iris a nádherně ti rozkvetly bílé karafiáty.Snad to sluníčko hned nespálí.Je velké sucho,kamarád mi posílal foto hříbků,které byl sbírat.Kdyby bylo po dešti,už bych na tebe tlačila,ať spolu jdeme na hřiby.A ty jsi na ně chodil rád.A smažili řízečky a dělali tvou oblíbenou kulajdu.Jenže, tady hřiby nerostou a ty,tady nejsi...Je pravda,že bych s tebou do lesa asi ani nedošla - noha mně stále zlobí.A tatin - víš,že jsme ho na hřiby vytáhli jedině z podzimu-v létě se vymlouval na horko...,teď jsem si vzpomněla,jak jsme je sbírali loni.Dojeli autem na Lázy k lesu,pak přes louku na naše místečko.Tam jsem našla pňůvky,tatin sedl,sbíral.Našla jsem další a tati sbíral.

moc Vám děkuji za světýlko pro Vítka slova útěchy na vzpomínkách.Je mi moc líto, že taky zažíváte smutek.Nikdy to nepochopí ten,kdo o svého blízkého nepřišel.Snad se časem s touto bolestí naučíme žít.ještě jednou děkuji za účast,Večeřová

Vážená paní Večeřová, omlouvám se, že jsem četla Vaše vzpomínky, které píšete svému Vítkovi. Na tyto stránky jsem se dostala když mi odešel manžel a já se od té doby se cítím prázdná, jak píšete je mne jen půlka. Jen jsem Vám chtěla napsat, že jste úžasná, milující máma! Přeji zdraví Vám i manželovi, radost z vnoučka a pokud možno klidné dny. Dovolila jsem si Vašemu Vítkovi zapálit svíčku.
Z úctou Iveta    

před 2 dny to bylo už 14 měsíců.Nemohla jsem za tebou na vzpomínky,moc mě vzpomínka na tebe trápila a bolela.Ty, který jsi byl vždy plný optimismu, by si mi plačtivé povídání asi nebral.Dnes už to je lepší,povídala jsem si dnes se Zdenkem o tobě.Vzpomínal dobu,kdy jste spolu chodili do školky.Na vaše rošťárny,na paní ředitelku (jak byla přísná,ale spravedlivá) na vaši "oblíbenou"paní uklízečku(vychovatelku a vše možné).Vzpomínal, jak Petra nacpávala obědem přes jeho odpor a jak to dopadlo.Na tu příhodu si pamatuji i já,kdysi jsme se tomu spolu nasmáli,jak jí Petr oběd "vrátil" do klína.Dělali s tatinem přístřešek za stodolou,tam kde tatin spadl ze střechy.Plánovali jsme to dlouho,ale konečně bude mít traktůrek své místo.Sám by to asi ani nezvládl,už pár dnů si stěžuje,že nějak se mu vytrácí síla.Vítku,na zahradě chodím kontrolovat kosa,jestli to sezení na vajíčkách neflágá.Udělal hnízdo v první tujce,hned u lavičky.Vůbec mu tam nevadíme,když odpočíváme a vpomínáme

byla jsem za Tebou dnes na hřbitově, s tatinem. Donesli jsme Ti krásnou azalku.Rododendron Ti tam zmrzl,před tím krásně kvetl. Dojeli jsme autem,pořád mám problémy s nohou.Taky nám Vítku dovezli dřevo na zimu.Kuláče v metrech.Napřed motorovkou pořezat,pak rozštípat a uložit.Ještě že máme dobré přátele. Laďa pomohl pořezat a Zdenek s Jarou odvozit a uložit.Ale stejně jsme to s tatinem nějak nezvládli a poleháváme.Chybíš nám doma,Ty, Tvá přítomnost,Tvoje ruce,Tvoje průpovídky.Moc,ale tentokrát to tatin řekl dokonce i nahlas.Jak moc by stál o Tvou pomoc.Nejen o pomoc,ale i ty Tvé hlášky.Vždycky,když jsme doma dělali společnou práci,udělal jsi srandy kopec a nějak to líp ubíhalo.Kde je Tvá věta -Jak se máš? Nic moc -vlastně moc nic!Tak, teď to je - moc nic.Ale bude lépe,lépe?A co tvá věta - ještě nikdy nebylo tak zle,aby nemohlo být hůř.Život plyne...,ale Ty už tady nejsi.Ale ve vzpomínkách si s námi stále.Líbám,máma

je to 13 měsíců,co ji odešel bez rozloučení.Celý život jsem tě učila,co je slušnost.Poprosit,poděkovat,pozdravit a když odcházíš -rozloučit se.Nějak si na to zapomněl, a odešel bez rozloučení.Snad to bylo tím,že jsi sám nevěděl,že tě srdíčko v noci zradí a ty už se nevzbudíš, do krásného, jarního dne.Bylo to pro mně kruté ráno.Vůbec nevím jak jsem tvůj odchod přežila,zlé ráno,dny i noci poté.Chybíš mi moc,Kde se podívám,tam tě hledám a ty tam nejsi.Osud mi vzal jedno z mých dětí,tím mi vzal i půl "mně".Nic není jak bylo.Příhody v životě se dělí na dobu před a po.Prohlédala jsem si nedávno společnou fotku,kterou jsme kdysi vyfotili o Vánocích.Tehdy jsem byla spokojená,jen jsem nevěděla,že jsem šťastná.Že vás mít oba,je vrchol štěstí,jen vzpomínky a velké přání -vrátit čas!Vítku,jestli tě TAM, kde jsi nic nebolí a jsi šťastný,přeji ti to.Sice s bolavým srdcem,ale přeji.Splň mi jedno přání-zastav se do mých snů,aby se srdce matky mohlo potěšit,alespoň iluzí.
Řekni,mamčo jsem doma

17.4.-v neděli byla u nás pouť.Druhá bez tebe.Jako vždycky,naše pouť bývá o dešti,nebo blátě.V týdnu před nedělí pršelo a "Šamani" s kolotoči zapadli a s  našeho krásného hřiště, udělali zase tankodrom.Víš jak to asi vypadalo.V neděli už bylo hezky(sice větrno),a musel si se dobře dívat pod nohy,aby jsi v bahnitých lagunách neutopil boty.Petřík přijel nadšený,hlavně z autíček.Je zase starší (už 2x si s ním jeho radovánky prošvihl),tak s ním jezdil tatínek.Dědovi bylo špatně,moc ho bolí záda a tak se nechal zlákat na autíčka jen jednou.Peťka sebral odvahu a jeli s Petrem Dračí dráhu.Napřed oči vykulené a držel se madla,až měl bílé ruce,ale pak se mu to moc líbilo.Letos vyzkoušel už i Labutě.Prošmejdili co se dalo a pak hurá na oběd.Měl objednaný kuřízek,hranolky,předtím snědl polévku s knedlíčky-porci jako chlap.Jen jen jsem zírala,kam to dává,hubený a jako tyčka.Byli ti dát kytičku růží na hřbitov,Mirečka nezapomněla,že jsi měl rád žluté růže.Jsi s námi ve vzpomínkách po celou dobu

nevím,jak je možné,že to skočilo do vzpomínek 2x.Vymazat to neumím.A tak ti můžu jen napsat,co tam nevešlo.Na pouti budeš s námi ve vzpomínkách tak moc,že to bude,jako by jsi s námi byl doopravdy.Pokud nás od někud vidíš,potěš se s námi.Objímám tě VÍtku,líbám,máma

můj, jsem druhý týden sama.Tatina zavalila práce,jel za ní do světa.Mají práci v Králíkách.Už se to chystalo delší dobu.Dokud nešel na předčasný  důchod,tak práce nebyla.Loni v září se z něj stal důchodce.Ještě nebyl na důchodu ani týden a už se mu práce začala hlásit.Napřed měl radost a říkal,že tak 2-3x za týden by to bral.Přivydělat si,být mezi lidmi.Nakonec dělá jakou šroub,dokonce na fušku si pro něj přijdou domů lidé v sobotu,nebo v neděli.Teď jsem to ale v poslední sobotu a neděli zatrhla - musel si odpočinout.Zapomněla jsem ti napsat,Stody se stal tatínkem,o Velikonocích.Mají chlapečka - Bedřicha.Stejně,neobvyklé jméno dala teď i Mireččina švagrová.Evě se po 12 letech narodil chlapeček,pokřtili ho jménem Vincent.Chudák,to si ještě užije.Vítku,bude u nás pouť,už druhá bez Tebe.Budeš nám všem chybět,Petříček si už objednal kuřízek a hranolky.Je tu více jak týden hnusně,kdo ví jak bude v neděli?Šamani dnes zapadli na hřišti,zase to bude na gumáky.Čekáme i Tebe,v duchu budeš s námi

konečně jsem za Tebou byla na hřbitově.Dojeli jsme s tatinem,sama zatím nedojdu a i na kolo můžu zapomenout.Noha zlobí a zlobí.Konečně jsem mohla ostříhat (a pokrátit) dřeviny.Vysadila jsem ti kytičku,pro radost.Snad budeš mít radost,začíná ti kvést rododendron,velikonoční výzdobu jsem ti odvezla.Petrklíčům se sucho nelíbilo a zalévat nemá kdo.Je jaro,ale teploty jako v létě.Už i na zahrada se rychle budí.Kdo mi bude pomáhat?,tatin celý život tvrdí,že se s motykou v ruce nenarodil a ty jsi odešel.To ty,jsi mi pomáhal,chodil potahovat ředkvičky a hrášek,aby byly brzo k jídlu.Nikdo jiný, tak rád, ředkvičky jako ty nemá,ale stejně jsem je vysadila.Jen nevím kdo bude zalévat,noha bolí,špatně chodím.Kdyby jsi tady byl,neměla bych tyto starosti.Chybíš mi tady...,dnes jsem byla otevřít okna  k tobě "dolů",ale musela jsem rychle pryč.Voněl si mi ve skříni,a já zase přes slzy neviděla,tak jsem zase nic nepřebrala...zase jsem utekla pryč..Padla na mně tíseň a smutek.Chybíš mi moc,máma

jsou Velikonoce.Měl jsi je rád a moc nám všem tady chybíš.Mně chybíš,...byl jsi mi za zády stále.Něco jsme spolu řešili,vařili,byli na zahradě..Ani na spanilé jízdy (jak jsi říkal našim výletům) na kole nejezdím.Už by byl i čas,je slušné počasí.Zdravíčko mi to nějak hatí.Zánět v noze se nechce umoudřit a stále mně pronásleduje.Jsem ráda,že chodím kolem "domu",vzpomínám na Tebe a i velikonoční výzdobu jsem ti dělala doma.Na hřbitov nedojdu,ale alespoň jsem ti vysázela jarní kytičky.Snad je ti Tam,lepší než tady,snad tě nic nebolí...Vzpomínám,líbám a objímám,máma

dnes je to rok,co tvá noc byla i ráno, i v poledne a už se nikdy neprobudíš.Spíš svůj tichý,věčný sen.Uplynul rok,rok mého zármutku,rok mých proseb.Na prosby nikdo neodpovídá a to neskutečné,se pomalu stává skutečným,pravdivým a neodvolatelným.Naděje z mého srdce zmizela.Začínám chápat situaci,kdy vím,že se nic nezmění a ty se už nikdy nevrátíš.Nezavoláš ode dveří - mamčo,jsem doma,tvoje hlášky nebudou padat z tvých rtů,už budou jen vzpomínkou na tebe.Není vše u konce,cesta se rozešla,miluji tě hluboce a láska má je nekonečná.
Byls tu s námi jen krátký čas,
nestačil ti zšedivět vlas.
Nemohl jsi zestárnout synku milý,
jak já  bych si přála - buď tu ještě chvíli!
Každý den vzpomenu,
každý den sním...,je těžké žít bez tebe,synku,už vím...  
Bolest nikdy nepřichází v životní velikosti,
je větší člověka
a přesto se musí vejít
do jeho srdce..
Vítku,hladím tě,líbám tě,objímám a vzpomínám tak,jak může jenom máma.

zatím za tebou chodím jen sem.Položím kytičku a z lásky zapálím svíčku.Na hřbitov za tebou zatím nemůžu.Po operaci ještě nejsem fit,dostala jsem zánět do nohy a od tatina nějakou blbou virózu.Tak mi odpusť,že na hřbitov nejdu už tolikou dobu.Naposledy jsem za tebou byla v půlce ledna.Vítku,Mirečka má trápení.Víš jak byla spokojená v práci,měla úžasnou šéfovou,Alenu.Sám jsi ji poznal,pohodová ženská.Před dvěma dny jí nečekaně zemřel přítel.Jen o pár let starší než jsi byl ty.Je to kruté od života.Už dávno vím,že život není spravedlivý...Člověk co žil zdravě,sportovec,k nepochopení..Jestli máš možnost poohlédnout se po tom "jiném světě",najdi ho,bude ti dobrým přítelem..Vítku,vykvetla cibule,co jsi ji opatroval.Jako by chtěla ukázat,že je tu pro tebe.Líbám tě,máma

jsem dnes nějaká celá rozhozená.Neumím počítat.Ne 10,ale už celých 11 smutných měsíců tady žijeme bez tebe.Za chvíli to bude rok a mně se to zdá jako věčnost.Za branou nebeskou,jiný je svět,odtud,už není návratu zpět.Syn,láska má,už tady není,v srdci mém zůstal jen žal a snění.Snad, bolest v srdci mém se zhojí,syna mého už nic nebolí.Vzpomínku věčnou uložte v srdíčku a mému synovi,položte kytičku...,děkuji,máma

Vydal ses cestou,jíž chodí každý sám,
jen dveře vzpomínek jsi nechal dokořán.
Dík za to,čím jsi nám v životě byl,
za každý den,jenž jsi pro nás žil.
Když jsi odešel,podivné ticho zůstalo
a hodně z nás si na to zvykalo.
Tajně jsme doufali,že budeš tam,kde jsme tě čekali.
Tvoje křeslo bylo prázdné dál,
nebyl jsi tam,kde jsi sedával.
Tvůj zvučný hlas a srdečný smích,
už nikdy nezazní v uších mých...
Chybíš nám...
Uměl jsi pomoci,potěšit i rozesmát,
takoví, jako ty Vítku,neměli by umírat.
Měl jsi nás rád,chtěl jsi ještě žít.Nebylo léku,musel jsi odejít...
Dnes je to 10 měsíců,co spíš svůj věčný sen.
Po krátkých cestách,chodili jsme spolu,
na dalekou,odešel jsi sám.
Odešels za světlem,v dálce splynul s ním,
v uších zní mi tvůj hlas,
snad v budoucnu potkáme se zas.
Dnes se jenom trápím vzpomínkami a došlo mi,že syna už nemám,jen ty vzpomínky.Už nečekám na tvůj návrat...,vím,že je to zbytečné.Už neprosím Osud o Zázrak.Zázraky nejsou,jen skutečnost.Miluji tě,máma

dnes u nás byla "ségra"s Petříčkem.Z vlaku to vzali přes pole a stavili se za tebou na hřbitově.Mirečka říkal,že ti zapálili svíčku a dovezli petrklíč,to aby jsi věděl,že se budí jaro.Jsem ráda,že tam za tebou byli,já to ještě nedojdu,ale myslím na tebe doma,kudy chodím.Mirečka mi říkal co bylo na hřbitově.Napomínala Petříčka,ať neběhá a nemluví tak nahlas.ON- a proč? ONA-protože tady lidé "spí".ON-jak spí?Vždyť jsou v Nebi nebo Pekle!Tak tu nejsou! Ona-to je z úcty,že jsme je měli rádi a nechceme je rušit! On - aháá,tak na mně nemluv tak nahlas a neruš je!Říkala mi Mirečka,i když měla slzy na krajíčku,musela se naší "kecce" ukecané smát.Už ti odnesli i vánoční výzdobu a já jsem ráda,ještě fakt nemám sil.Byli u nás celý den.Petřík se musel pochválit s vysvědčením - má samé jedničky.Pak vytáhl auta-veterány a hrál si.Převážel zvířátka-krávu.Já - kam ji vezeš? chtěla jsem se zeptat na jatka? ale zdálo se mi to nepatřičné.A tak se ptám,na pastvu?On - ne!budou stejky!!

už jsem tady u tebe a nabírám síly po operaci.Asi jsi se jako anděl nadřel,ale díky za tvou péči.Věřím,že všechno špatné už bude pryč a já začnu žít zase normální život.Sice ještě čekám na výsledky,ale nic už neovlivním,tak se nemíním stresovat.Co přijde,to bude a podle toho se budu pak muset zařídit.Po celou dobu v nemocnici jsem na Tebe myslela.Lékař mi řekl,že má nemoc je z trápení a bolesti a že už musím myslet na své zdraví.Na Tebe mám myslet s láskou a ne s bolestí a vinou.Měla jsem čas přemýšlet a něco na tom je.Má nemoc je prý z nezdravého života.Tak nevím,nekouřím,nepiju,snažím se jíst a žít zdravě,tak kde je chyba? Někde se vloudila,mrška.Těším se na zítra,přijede Mirečka s Petříčkem.Mirečka už bude mít 36 let,ráda by je s tebou oslavila,tak na tebe budeme aspoň myslet.A ty se u nás dopoledne "ukaž".Věřím,že víš co se u nás děje,že máš možnost nás sledovat.Jsi zván,Petříček roste jako voda.Honem jsem něco dobrého pekla,jejda,to by jsi mohl taky.Dáme kapůčo,jo?Líbá,máma

moc Vám všem děkuji za Vítka.Za dobu,co jsem tu nemohla chodit,nezůstal sám.Tak snad už bude všechno dobré a budu už chodit pravidelně.Ještě jednou děkuji a myslím i na Vaše andílky.
Večeřová

mám na Vás velkou prosbu.Asi nějaký čas sem nebudu moci chodit.Myslete i na mého syna (tak jak já myslívám na Vaše andílky), a rožněte za mně svíčku,položte kytičku.V myšlenkách se synem budu stále...,ale jaký máme osud nevím.Moc děkuji.Budu vděčná,když Vítek nezůstane opuštěný.V.

zítra nastupuji do nemocnice na operaci.Asi to nebude žádná sranda a tak tě prosím,pohlídej mi zatím tatina,není nejzdravější a všechno se mu musí připomínat.Vím Vítku,že asi budeš mít moc práce,ale koukni na doktory,ať to neodbudou a já ještě nějaký čas zůstanu tady, s tatinem.Myslím,že zatím můj čas ještě nenastal,ale pokud se to stane,nebudu se nikde zdržovat a Tebe si synečku najdu.Kdyby bylo nutno,vyhlížej mně,ať zbytečně nebloudím a uvař kafe na přivítanou.Moc Tě Vítku miluji,ale kdyby se mi za Tebou ještě nechtělo,nezlob se.Mám tady ještě práci.Ještě chci vidět vyrůstat Petříka a tatinovi by tu bylo taky těžko.V poslední době jsem zjistila,že je hrozně nepraktický.Kdysi uměl vařit,přece si pamatuješ,jak jsme se, když bylo nutno střídali.Už to nějak zapomněl,snad by byl jen na polívkách.Vítku,kdybych nemohla,přijdou za mně sem, jistě jiné maminky a svíčku rožnou a kytičku položí.Jak budu moci,ozvu se.Líbám Tě a objímám s láskou,máma

Vítku,dnes je to 10 smutných,dlouhých měsíců, co jsi začal spát svůj věčný sen.Ráno už pro Tebe nebylo jako pro nás druhé.Neprobudil ses,nezačal další svůj den.Vydal se na dlouhou cestu,vydal ses sám,bez rozloučení.Někam,odkud už není návratu.Snad TAM,kam jsi dorazil,v cíli tvého putování, jsi šťastný.Snad "žiješ" už lepší "život".než jsi měl tady.Tato jediná myšlenka mně dává naději a sílu.Špatná bych byla máma,kdybych Ti nepřála pokoj v duši.Stále na Tebe vzpomínáme,Tvůj odchod bolí tak neskutečně moc,že jsem ani netušila,jak může bolet srdce.Steskem a touhou.Touhou,tak silnou,až se člověk zalyká.Nikdy bych netušila,jakou bolestí srdce přetéká.Čas plyne,lidé odejdou,city se mění.Vzpomínky na Tebe, Vítku, ale nikdy nevymizí a srdce moje,na Tebe synečku nezapomene.Dokud budu dýchat,má myšlenka a láska, půjde za tebou.Líbám a objímám (škoda,že ne doopravdy),máma

zatím ti pokládám květinku a rozžínám svíčku jen já.Myslí na tebe tatin i Mirečka,ale ti o těchto stránkách neví a takto dělám i za ně.Tatin je počítačový "specialista",však ho znáš.Mirečka se zatím s tvým odchodem nevyrovnala a tak ji nic nechci ztěžovat.Až příjde čas,najde si k tobě cestu.Byli jste jako dvojčata,hodně lidí,když jste byli malé děti, si to myslelo.A pak, jste byli na sebe tak "navázaní".Mockrát jsem byla svědkem,že jsi nahlas uvažoval,že ségře zavoláš a než jsi to vytočil,volala ona tobě.Vždycky jste se smáli a říkali: to víš mami,telepatie.Zvala jsem tě,ať přijdeš,na kapůčo a ty asi nečteš vzkazy.Nebo máš,jako obvykle,zase pilno.Vydal ses na dlouhou cest,po které musíš kráčet sám.I když jsi tu chtěl být s námi,Život ti to nedovolil.Vzpomínám a snad časem budeme kráčet spolu.-to jsem nevymyslila,někde jsem to četla a přesně to vystihuje mou situaci.Ale než to bude,přijdi,vejdi mi do mých snů a tak se aspoň trochu potěším.Touha po tobě je tak silná,až bolí,máma

napsala jsem ti krásnou vzpomínku,ale nemůžu ti po poslat,protože to tvrdošíjně píše - Vzpomínka může mít maximálně 10000 - to neměla a stejně mi to nechtělo uložit.Po dotazu proč? - zmizela!!Momentálně nemám čas,ale vrátím se za tebou Vítku a ještě Ti napíšu.máma

...a nezapomeň zavolat: "mamčo, jsem doma!"Na tu větu stále čekám...
máma

můj, čas utíká.Dnes u nás byli Tři králové, popřát do nového roku..,vinšujeme Vám štěstí,zdraví,dlouhá léta...,jaké štěstí?to už nás opustilo když jsi odešel Ty.Někde TAM,za duhou,na druhý břeh.Zdraví? -mohlo by ho být víc a dlouhá léta? -vždycky  jsem říkala,že se chci dožít sta let.Teď už nechci.Žít Život je stále těžší.Je bez Tebe Vítku.Děti by měly být budoucností rodičů.Ta, s Tvým odchodem zmizela,zůstala jen bolest.A stejně jsem zestárla na tu stovku, i když věkově mám do ní daleko.Přijď za mnou,do mých snů.Jen tak,popovídat si.A nevymlouvej se,že nemáš čas,myslím,že TAM,Tě nikdo nehoní.To jen tady, na Světě, jsi žil tak rychle,jako by jsi tušil,že máš málo času.Od malého dítěte jsi žil pořád ve shonu.Tak,nespěchej,přijď,uvařím Ti Tvé oblíbené "kapůčo" a něco dobrého se taky najde.Líbám a objímám,Tvá máma

byli jsme se v Rožnově podívat na Ledové království.Vyšlo nám počasí -mrzlo až praštělo.Takové,čisté,jiskrné dopoledne se sluníčkem.Měli výstavu ve stanu,tudíž nebyli závislí na počasí.Vím,že jsi byl na Pustevnách,moc se ti to líbilo,lákal jsi i nás,ale my nikdy neměli čas.Od té doby měli sochaři problémy s teplým počasím.Prý to bude i na Pustevnách,ale asi až od 15.1. - no nevím jak ten led vydrží.Sochy byly krásné,tatin fotil,časem Ti sem nějakou hodím,ať jsi v obraze.I když,Ty jsi s námi stejně byl.Měla jsem pocit,že Tě tam prostě cítím.Jen jsi nebyl vidět.Jsem ráda,že jsme se na sochy vypravili.Tatin bývá slibotechna,moc se mu nikde nechce,ale viděl,že bych o to stála,tak projevil i nadšení.Udělali jsme si po dlouhé době výlet a já snad byla i trochu šťastná.Měla jsem pocit, že by sis to přál.Náš výlet a i ten pokojný pocit (který už dlouho nemám).Líbám Tě Vítku a objímám,máma

zítra se s tatinem chystáme podívat na ledové sochy do Rožnova.Tolikrát jsi nás tam posílal,nikdy to nevyšlo...Teď si ale uděláme čas.Pojedeme a Ty (v duchu) s námi.Budeš nás tam provázet.Už jsi tam byl, moc se Ti tam líbilo.V loni jsme se vypravovali,ale ty jsi půl ledna byl v nemocnici a pak jsi se na to necítil.Byl to pro Tebe náročný výlet.My čekali,až nabereš síly a já jsem si myslela,že to zrealizujeme letos.Když už tu nejsi,pojedeme sami,ale budu na Tebe myslit.Chceme to obhlídnout a pak příští týden (jestli to bude stát za to), tak, to potom pojedeme na výlet i s Petříkem.Snad, bude počasí, zítra docela fajn.Teď je venku pěkná zima 9,5 stupně.Jen aby to moc neklouzalo...,jinak to budeme muset přesunout.Tatin nerad jezdí při náledí.Víš Vítku,už není tak pohotový a taky to o sobě ví.Tak se Vítku, už na ten výlet, s námi těš!,já vím že se přidáš (i když Tě nebudu vidět,budeš s námi).Líbám,máma

Děkuji za krásná slova.Od srdce,od člověka,který ví, co je bolest.Vůbec se nezlobím,že píšete do mých vzpomínek,Vaše slova posilují a dodávají sílu.Pokud budete mít někdy chuť, ozvěte se na :vecerova.vita@seznam.cz.Ráda si "popovídám" soukromě.Toto je přece jen dosti otevřené.A věřte mi,že píši pravdu- Vaše účast a slova útěchy jsou mi kolikrát lékem.
Děkuji Vám,Večeřová

Vážená paní Večeřová,nedá mi to abych Vám nenapsala aspon pár slov..přiznám se,občas zajdu na váš pomníček snad i z důvodu,že jsem v dubnu přišla o svou 64letou maminku,která se 2roky bránila rakovině,kdy už od začátku bylo jasné,že je její boj prohraný..ve vašich vzpomínkách je  tolik lásky a něhy ,jak jen může matka milovat své dítě..Byl to krásný člověk a vyzařuje z vás ,že jste spolu měli moc hezký vztah ,vztah i lásku,kterou vám může každý závidět a i když už nemůže být  váš Vítek s vámi,zůstane stále s vámi tady ,protože kdo žije v srdci ten neumírá...a bude vás chránit..Tak se na mě nezlobte,chtěla jsem Vám popřát do nového roku aby se ta bolest aspon trochu zmírnila časem a vy i přes vše čím procházíte, našla tu sílu jít dál pro ty ,které máte kolem sebe a milují vás...to vám ze srdce přeji..

dnes je Nový rok - 2016.Nikdy by mně nenapadlo,že odejdeš dřív než já.A tak nový rok,začínáme bez Tebe.Vzpomínáme,moc nám chybíš.Rok předtím (2015) jsme si říkali,že horší než rok 2014 už to nemůže být (já, 2x zápal plic,ty 3x po nemocnici,tatin spadl se střechy - zlomená páteř a mé 2 operace).Na jednu rodinu až moc.Víš,že tatinovi
"podnikatel" neplatil.Víš, že 25 000,-tatinovi nezaplatil dodnes? Už jsme to vzdali,ať se těmi penězi "chudák"třeba udáví.Rok 2015 jsme vyhlíželi s nadějí.S nadějí na práci,s nadějí,že Tvůj život nebude tak krátký.Že se zase dáš do pořádku...Doktoři po vánocích sice mluvili o Zázraku,že jsi tady ještě s námi...,když ale ono to potom v lednu, začalo zase vypadat tak nadějně.Myslela jsem,že se lékaři mýlí a čekala a doufala,v další Zázrak.Snad,o to tvůj náhlý odchod,byl bolestnější.Překvapivý.Kdybych jen věděla,že tu budeš tak krátko!Tolik jsem Ti nestačila říct.Kdyby ses mohl vrátit, jen na malou chviličku,řekla bych Ti,jak moc Tě miluji,...

Vítku,a vůbec mně nenapadlo,když jsme si s tatinem loni ťukali s přáním do roku 2015,aby jsme se setkali v dalším roce zase všichni pospolu,že to bude jinak.Byl jsi sice v nemocnici,nebylo to dobré,ale byla naděje.Dnes už je to definitivní a nic se změnit nedá.Nemůžu se veselit,nikdy mi to na povel nešlo,ale teď to je ještě horší.Pomyšlení,že jsem měla děti dvě a jedno už tu není, je hrozné.Čekám,kdy přijdeš,ale už vím,že mi přání nesplníš.Zázraky se nedějí.Spíš svůj poslední sen....líbám,máma

začaly Tvé oblíbené pohádky.Anděl Páně,S čerty nejsou žerty,Shrek,O princezně,která ráčkovala,film Pelíšky,kdo na  to bude koukat?,ty jsi dobu vánoc s pohádkami miloval.Škoda,že nejsme v pohádce.Zlatá rybka a její tři přání.Mně by stačilo jedno - ať se vrátí čas a Ty s ním...Jaká škoda,že život není pohádka a na kouzla a zázraky nevěřím....

Ahoj,můj synku,Štědrý den je tady.Všechno štěstí světa - kdyby mně ho někdo věnoval - dala bych za Tvůj život.Seděli jsme s tatinem u slavnostního stolu,ale třetí židle byla prázdná.Prostřeno i pro Tebe,...ale někde jsi se zdržel...,už dnes asi nepřijdeš.Aby jsme ten večer s tatinem přežili,dohodli jsme se,že na Tebe budeme myslit, každý z nás potichu.Vyslovit tvé jméno,jakoukoliv vzpomínku nahlas, by jsme s tátou neustáli.A tak,jsi u Štědré večeře, s námi aspoň v duchu,v našich myšlenkách.Synku, přeji Ti krásné Nebeské Vánoce.Tvé první..lásko má,máma

Ráno se za Tebou zastavíme na hřbitově,výzdobu tam už máš,ale ještě světýlko Ti s tatinem zapálíme a tiš zavzpomínáme.Pak pojedeme na hřbitov ještě za Bystřickým dědou.A nakonec máme namířeno k Mirečce.Budeš nám tam chybět.Petřík by s tebou zase řádil,měl by jsi vidět,jak roste,snad každým dnem.Uděláme nadílku pod stromeček a pak ještě za babičkou.Polévku jsem uvařila,salát udělala,ještě cukroví nabalit,ať babička má hotovo.Ty jsi mi dnes chyběl,neměl mi kdo "krást" salát a ochutnávat.Víš,že ten Tvůj salát Vítku, si nakonec oblíbili i druzí.A to, se na ten dietní vynález,dívali přes prsty.Je to tady bez Tebe Vítku těžké,je mi za tebou smutno.Ale, dala jsem si na zítřek velký úkol.Vím,že by jsi nechtěl,abych smutnila i na Vánoce.Mrzelo by Tě to.Ty jsi Vánoce miloval jsem jejich tajemné kouzlo,nebudu je ničit slzami.Budu na Tebe, synku, myslit,ale jen s láskou (pokud to dokážu) i když s bolavým srdcem.Pokud TAM jsou taky Vánoce,užij si je i s kamarády.Líbám a objímám,tvá máma

zítra je smutné výročí-9 měsíců,bez Tebe,bez Tvé přítomnosti a Tvého úsměvu.Ty, který jsi dokázal svým úsměvem zázraky,tu už nejsi.Odešel jsi,TAM,na druhý břeh.Tam někde snad bavíš zase svými hláškami druhé.Je mi po nich tak smutno,bez nich a Tebe,život není takový jaký jsem znala.Nechápu,jak může plynou život kolem nás bez Tebe, Vítku.Život je krutý.Někde jsem četla toto:Život se ptal smrti - proč lidé milují mně a tebe nesnášejí? a Smrt odpověděla:protože ty jsi krásná lež a já krutá pravda.Něco na tom je.Nikdy by mě v minulosti nenapadlo o něčem takové přemýšlet.A stačí jedna noc,druhý den je všechno jinak.Všechno,co se nám zdálo důležité,bylo najednou nicotné,malicherné.I naše spory,kdy jsem na tebe tlačila.A ty jsi chtěl jen "obyčejně žít".Tak jako normální,zdraví lidé.Teprve teď mi dochází,jak jsi měl omezený život a ty tvé rebelie chápu,Plnohodnotný nebyl.Měla jsem tě nechat žít.Aspoň těch pár měsíců co ti zbývalo.Tak jak sis přál a zdraví dovolovalo.Lituji.Líbám tě,Vítku,máma

za krásné slova a účast.Snad, se časem, i má bolest přemění jen na láskyplnou vzpomínku.Věřím tomu,že naši Milí nezmizeli,jen nejsou vidět.A pokud žijí někde TAM,kde je nic nebolí a je jim dobře,těší mně to.Raději bych sice svého syna objímala,ale...a život jde dál.
děkuji Vám

Vítku,ani nemůžu psát.Byla jsem u tebe doma,probrat tvé oblečení a darovat ho dál,tomu kdo ho ještě využije,komu pomůže a ještě udělá i radost.A já se těším z toho,že to jen tak někde neleží a je ještě k užitku.Vím kdo v něm bude chodit,peněz nemají nazbyt.Tak vynosí tvé pěkné oblečení, i to na práci a já se nemusím cítit trapně,že někomu něco vnucuji.Oplakala jsem to.Nikde už není tvá vůně,už nikde nejsi TY.Na jednu stranu mi to vadí,ale je pravda,že pokud byla ve skříni tvá vůně,nemohla jsem s ničím dělat pořádek.Dnes Víti máme s tatinem výročí.Je to 38 let co jsme se brali.Život překulil,za chvíli ho bude konec.Představovala jsem si to jinak.Ty a Mirečka budete mít rodiny,budete za námi (bábi a dědou) jezdit na návštěvy,co vám čas dovolí a my budeme užívat vnuků.Život je krutý,všechno zařídil jinak.Mirečka má vymodleného Péťu a tvá rodina se rozpadla."Vyženěné" děti nevídám a tak můj sen o kupě vnuků vzal za své.Vzpomínáme denně s tati a víme,že nic nebude jako dřív.Líbám,máma

Drzte se pani Vecerova,
cetla jsem vase vzkazy a vzaly me za srdce!

Nestydte se za vyliti svych pocitu tady, tenhle web dokaze velmi pomoci...i kdyz je to jen virtualni misto.

I me pred dvema lety VELMI pomohlo, ze jsem mohla "psat tam nahoru"...a dnes je moje bolest uz jen malinka...a prevlada radost z lasky, kterou jsem citila a mela moznost zazivat.

Moc vam preju totez!

Drzte se!!
Marketa

začala jsem péct cukroví na vánoce.Včera jsem otevřela sešit s recepty - že něco vyberu.Stejně pečeme to naše,osvědčené.Měla jsem dobrou víru,ale uviděla jsem poznámku u receptu, o kolik méně cukru a jak ti cukr nahradit - to abys mohl cukroví i ty.Už jsem nepekla nic,nešlo to.Chybíš mi Vítku,moc,hrozně moc.A dostávají mně maličkosti.Tvé tričko (co se zamíchalo nějak do prádla),tvé oblíbené jídla...Jak já jen ty vánoce přežiju??Vždycky jsem měla vánoce ráda pro jejich kouzlo,atmosféru.Všechno je pryč.Když nejsi ty,není nic.S láskou jsem pekla a chystala všechno na vánoce.Dnes to je jen povinnost.Nutnost udělat vánoce druhým v rodině.Jak já je mám mít veselé?Kdo mi poradí žít dál?Vím, že i ty Vítky by jsi nechtěl,abych se trápila.Mozek to ví,srdce nechce poslouchat.Život okolo jde dál,jen ten tvůj,už není.Líbám tě synku,máma

můj, v pátek se u nás rozsvěcoval vánoční strom.Byli jsme s tatinem nakouknut mezi lidi.Napřed jsem nechtěla jít,chyběl by si mi tam.Chodil jsi s námi...Ale nakonec mně přesvědčil.Bylo docela slušné počasí a bylo to fajn.Nikdy mě nepřestanou udivovat ty rozzářené dětské oči.A bylo to jako vždy s ohňostrojem.Pozdravili jsme se se známými a byli s námi i Katka s Vlastikem a dětmi.Malý Honzíček to skoro všechno prospal,pak se mu nejvíce líbilo cukroví.A Vlastíček,jako uragán,ten je nezničitelný.Padl na ně takový smutek,že tu s námi nejsi a už nikdy nebudeš,málem jsem odešla.Tatin to vyřešil.Víš že jsme vždycky koštovali svařáček? Každým rokem ho mají Vítku lepší,tak mi donesl na zahřátí jeden,Vlastík druhý.Pak se to ve mně nějak uvolnilo a bylo to fajn si zazpívat koledy.Jen škoda,že tu s námi nejsi,ale ty to snad vidíš a víš jak tady žijeme.Miluji tě a se vzpomínkami si tu se mnou pořád,máma

víš, na co jsem zapomněla?,nenapsala jsem ti synku,že tatin má konečně práci!Šel na předčasný důchod,od ledna neměl práci.Noha začala zlobit začátkem červa a stále dohojujeme.A když koncem září odešel tatin do důchodu,netušili jsme,že ještě na nějakou práci narazí.A teď dělá už třetí týden,v oboru a je spokojený.I když je to náročné.Byli dělat elektřinu v Boskovicích,na dva dny.Byli tam nakonec tři.Tatin prohlásil,ať se kouknu,jestli mu žebřík nepřirostl k nohám.Dovezl si "rozházené kosti" - ta zlámaná páteř ho bolí čím dál víc a zase pliskýř.A toho se bojím.Víš,že všechny problémy začínají od toho.Už má na noze 2 a zase balíme nohu.Snad mu zdravíčko ještě měsíc vydrží,v lednu bude volněji a to se domlouval se šéfem na volnu.Bábi je fit- ta nás přežije všechny.Jen nabourala své "vládní vozidlo".Ona s tím el. vozíkem jezdí tak rychle,že by mohla jezdi F1 - to není z mé hlavy,to prohlásil Petřík.Je s něho šikula, a perly co z něj padají.Vy by jste si mohli podat ruce.Líbám tě,máma

Díky za položení kytičky i poslání světýlka.Neznámé(mu).Poděkování za Vítka.Děkuji i já.Těm, kdo nezapomněli na mého syna.

dnes to bylo ráno 8 měsíců, co jsi nás taťkou nechal tady na Zemi samy.
Chtěla jsem Ti dnes zavolat a říct Ti,že Tě mám moc ráda,
ale Tvoje staré číslo již není aktivní.
Zkusila jsem operátora,řekl,že je mu líto,ale to číslo pro mě nemá.
Zkusila jsem jít k Tobě domů,ale Ty tam už nebydlíš.
Na poště tvrdili,že Tvou adresu nemají.
...asi proto, že Nebe je příliš daleko.
A tak,i kdybych si oči vyplakala a jako moře byl můj žal,nikomu tím nepomůžu,život bez Tebe (Vítku) jde dál...
A tak jen zapálit svíčku,položit kytičku a vzpomínku poslat TAM,kde jsi.S láskou a bolestí, na Tebe, Vítku, stále myslím,máma

někde jsem teď četla toto:
Moje touha zboří zeď, chtěla bych být s Tebou teď.
Jen na malou chvíli smět,pohlédnout Ti do očí,
uvidět v nich celý svět.
Zapomenou na všechen splín,dát Ti do rukou květy kopretin.
Jenže už je večer,kopretinky šly spát,tak si o Tobě nechám alespoň zdát.
V těch verších je obsaženo vše, co bych Ti chtěla říct.
Budu ráda,když mi vstoupíš do snů,moc mi chybíš.Moc tě miluji.Když člověk něco má,bere to jako samozřejmost.Teprve,až to ztratí,teprve tehdy pozná jak mu to moc chybí.Radost ze života,štěstí a mít někoho blízkého.

Vítku, když,tak si to TAM někde užij.Udělej nebeský mejdan,takový,jaký jsi tady na Zemi dlouho neměl.Zdraví ti nedovolovalo v poslední době žít normálně,tak jako obyčejní lidé.A tak si pozvi partu těch nejhodnějších kamarádů,určitě je jich tam dost.Tady se Země jich odchází dost,určitě je TAM přeplněno.A jak vidím,odchází ti nejlepší.Nevím,proč si někdo přeje ty nejlepší,to asi aby rodičům pukalo srdce,Darebáci zůstávají..A tak hodně štěstí aspoň TAM, když to už nejde tady.Milovala jsem tě,miluji a vždycky budu.Kdyby to jen šlo, vrátit čas!!!!!!!!!!!!!!

můj synku, toto období je pro mně strašně těžké.Stále více a více si uvědomuju,že tady už nejsi,že nikdy nepříjdeš domů a nezavoláš ode dveří.To tvé obligátní:"Mamčo,jsem doma"...Hrozně moc mi chybíš a já se stále nemůžu smířit s krutou pravdou.Byla jsem na hřbitově,ale raději si za tebou chodím "popovídat" když tam nikdo není.Je tam jako na Václaváku a já to nedávám.Soucitné řeči,konec věty - ono bude líp! - nenávidím.Ono lépe už nebude.Bylo by,kdyby jsi se vrátil,ale zázraky se nekonají,už to vím.A dala bych za to cokoliv. Líbám tě Vítku a stále vzpomínám,máma

Jsem ráda, že jsi konečně vstoupil do mých snů.Tolikrát jsem Tě prosila,ale asi jsi "neměl čas".Snad máš plné ruky práce.Ty jsi stejně nikdy neposeděl.I z té nemocnice jsi kolikrát odešel na reverz.Jo, k tomu snu.Tak, jak jsi býval vtipný,tak veselý byl ten sen.Přesně vím co se mi zdálo.Byli jsme v nemocniční kuchyni ochutnávat dušenou mrkev.Tu jsi vždycky miloval.Říkal jsi,že moje bývala lepší.Pak to bylo ještě zábavnější,ale to Ty asi víš.Víš,Vítku,že jsem po dlouhé době byla aspoň na chvíli šťastná?Až mám z toho pocit viny.Ale klidně se mi do snu zase zastav, budu čekat.Doufám,že jsi Vítku TAM NĚKDE šťastný.Líbám Tě,miluji a stále vzpomínám,máma

zítra to je 7 měsíců co jsi ty bez nás a my bez Tebe.Moc,moc nám chybíš.Snad to je Tam lepší,než tady a tvé trápení skončilo.Škoda jen,je za mnou nechodíš aspoň ve snech.Když už tě nemůžu objímat,líbat,chybí mi tvé vtipné hlášky.Nikdy se nesmířím s tím co se stalo,nikdy se nepřestanu ptát, proč???Miluju Tě, Vítku,lásko.Dokud budu žít,dýchat,budu na Tě myslet,s láskou,máma

dnes to je půl roku,co jsi od nás odešel.Půl dlouhého roku,co nám chybíš-Přesně půl roku od okamžiku,kdy jsem tě našla věčně spícího,tam "na druhém břehu".Bože, synku,nikdo ani netuší jak strašně moc mi chybíš.Jak je mi líto,že jsem Ti nestačila říct jak moc Tě miluju.Vím,že jsi to věděl,ale slovo "miluji,mám tě rád",by si měli říkat častěji.Nikdo nevíme kolik máme času být s někým koho milujeme.Mrzí mě,že tě nemůžu obejmout,políbit.Odpusť,jestli jsem ti někdy ublížila.Jestli to tak bylo,tak jedině v dobré víře,z lásky.máma

konečně mám síly Ti zase napsat.Aspoň něco.Malou vzpomínku, i když jsem v nemocnici na Tebe synečku stejně myslela pořád.Včera jsem se vrátila a snad už to bude dobré.Tatin stále hojí nohu a já foukám na bolístka po operaci.Ještě je mi všelijak,nohy,sulcové a hlava se mi točí,ale doma, je doma.Jsem ráda,že jsi po doma "pohlídal" tatina",když byl tak sám.A vidím,že je na mě stále více závislý.Petřík měl 11.9 už osmé narozeniny.Budeme je slavit (snad) příští týden i s babičkou.Ludmila je v půli týdne a tak to spojíme.Neví,že tatinovi "pokrátili" nožičku,ani že já jsem byla na operaci.Co neví,to ji nebolí a jak říká Mirečka - není nad blaženou nevědomost.Tak se TAM někde měj hezky.Je tu bez tebe Vítku tak prázdno a ticho.Na hřbitov zatím za tebou nedojdu a tak ti zapálím svíčku aspoň tady.Líbám a objímám,máma

konečně jsem dnes vyřešila tvou pojistku.Na motorku.Zatím stojí v garáži a asi tam bude i dál.Zrušila a znovu další  zařídila,aby nás někdo časem  nehonil,že jsou na pojistce dluhy.Tatina dnes pustili domů,že už mu neteče noha.Než dojel,tekla.Snad se díky lepším antibiotikům noha rychle vyhojí.Konečně víme,proč se to tak rychle rozjelo.V nálezu stafylokok a ekoli.Oboje dvoje hnusné a obyčejné antibiotika pak nezabírají.Už spí,dostal teplotu a je moc unavený.Kdyby lékaři udělali stěry dříve,tak jsme si tu amputaci možná mohli ušetřit.Vítečku,konečně zarodily stromky na zahradě.Jako by věděly,že ty tady už nejsi a chtěly ukázat,že tady jsou za tebe,Ty jsi je sázel,kolikrát si je zaléval.Ošetřoval okousané od srnek.Letos tam jsou nádherné broskve,ryngle,špendlíky byly výborné.A holyvud hvězda je osypaná.Snad tu jsou za tebe.Nebo jsi je v noci chodil zalévat letos,v tom suchu.Soused Laďa se ptal,co s nima děláme,že jeho stromy schnou nastojato.Už vykácel 2 jablůňky.Vítečku,vzpomínám

tvoje přímluva zabrala.Tatin je po operaci,nakonec mu vzali jen ten prst.Mělto nahlé,2x mu měnili antibiotika,jenom ať zaberou a noha se začne dobře hojit.Starostmi jsem neměla čas za tebou chodit.Nemohla jsem vydržet doma,mezi čtyřmi zdmi.A tak jsem byla co nejvíce na zahrádce.A gruntovala celý dům.Až mi to připadlo stejné,jako tenkrát,když ty jsi od nás odešel a já musela uklízet,uklízet a stále dokola.Připadala jsem si uplně pitomá,ale ono to nešlo zastavit, i když se tehdy o to tatin snažil.Jak já byla na něho zlá!!Teď mě neměl kdo brzdit a tak jsem chodila spát až "zítra",do té doby jsem musela pořád něco dělat.Dnes jsem už klidnější,už nešílím.Mluvil jsem s tati a už začíná mít chuť žít.Začal mít i "hlášky".Už vím Vítečku od koho ses to naučil.Po kom jsi byl.Bože,já už začínám myslet v čase "byl"??!!A to jsem ještě nedokázala říct nahlas že jsi nám um..,že tu nejsi,že jsi odešel.Zítra jdu řešit toho tvého Symsona,nikdo neví,co všechno se musí řešit.Vzpomínám s láskou,máma

tak jak na tebe stále vzpomínáme,vzpomeň i ty na nás. Drž ochrannou ruku nad tatinem.Ten prst asi nebude jediné co mu uříznou.Ať to není nárt,či část nohy.Jestli máš tu moc, tak se přimluv.Toho špatného už bylo hodně a já jsem na konci sil.Nechodíš ani na návštěvy ve snu a to jsem tě tak moc prosila.Ráda bych tě políbila,objala.Je to tak velké přání?Asi je,jinak by mě tak moc srdce nebolelo.Líbám tě synečku,máma

Vítku,lásko moje, byla jsem dnes za tebou na hřbitově.Dnes mi bylo opravdu moc,moc těžko.Tatin jel s nohou na převaz (má komplikace), já bych byla špatný společník a musela jsem pryč z domu,mezi lidi.Jinak bych proplakala celý den.Noc jsem proplakat stihla.Vím, že Tě to Vítečku můj, nevrátí,ale nemůžu si pomoct.Proč je život  tak těžký? Radost se mi z něj vytratila a  nikdy už nebude jako dříve.Snad se pak jednou setkáme, pevně v to věřím.A to mě drží při životě.Bez této víry bych ani neměla sílu žít.A tak prosííím,přijď aspoň do mých snů! Líbám Tě, na srdce tisknu, alespoň v duchu,máma

Vítečku,už to bude pátý měsíc co tu nejsi.Je to tak neskutečné,věřit tomu stále nemohu.Jsi tady ve vzpomínkách všude s námi-na zahradě,v domě,mám ještě stále pocit že se vrátíš,k nám domů.Když si uvědomím,že už to NIKDY nebude,trhá mi to srdce.Trápím se.Dala bych cokoli za to,že budeš tady,živý,zdravý.Chybíš mi,nám všem.Chybíš nám Ty,Tvoje šikovné ruce.Tatin by uvítal pomoc.Přestává  mu sloužit zdraví,noha zase teče a sil ubývá.Chybí nám Tvůj humor,nakažlivý smích,byl jsi jako vítr,každou chviličku někde jinde.A ty Tvé "hlášky",Tvoje komentování jakékoliv situace.Byla radost s Tebou žít,byla jsem ráda Tvou mámou.Až po Tvém odchodu vidím, kdo všechno Tě měl rád a komu chybíš.Nikdy bych neřekla,že jsi byl tak oblíbený.U "mladých" bych to pochopila.Ale vidím, že i pro tebe staří,Tě měli v oblibě.Pro Tvou ochotu a úsměv.Bylo mi řečeno,že jsi uměl,pomoci,potěšit,rozesmát.Jak jen mohou takoví,jako Ty,"odcházet"???Proč jsi odešel dříve než já?Spravedlnost na světě není.Líbám,máma

Prázdniny utíkají a ty Petříčkovi moc chybíš na ty vaše společné rošťárny.Včera jsme byli spolu v Teplicích na vodu,nakrmit kačenky a lázeňské oplatky.Petříček si oblíbil oříškové,ještě teplé.Dědu jsme nechali nabírat vodu (a odpočívat,zase mu teče noha)a šli jsme krmit sami.Než jsem s berlou sešla schody,Petřík už byl na mostě.Obhlédl situaci, kde je to lepší a krmili jsme přímo z vody.Kačeři byli vlezlí a Petřík se jich pak bál.Vyběhli jsme (tedy Peťka)na most.Ještě že jsme měli velké zásoby rohlíků.Koupili jsme motorku-Heyrele-Petřík byl nadšený,tu ještě nemá.Zmrzku jsme díky vosám oželeli.Jsou přemnožené a byly úplně agresivní.Tak jsme si ji po obědě dali raději doma.Pekli jsme s Petříkem tvou oblíbenou pizzu,jen jsem ji upravila Petříkovi na jeho chuť.Říkal:mamka kupuje formadžo,jaká je naše?Já:Večeřová-Juráň!Měl s toho švandu.Moc nám tady všem chybíš,ani netušíš jak moc.Sbírali jsme trnečky z tvojí trky,co jsi ji sázel s dědečkem.Dnes mají padat hvězdy,přání mám,vrátit čas!Líbám.

Vítku,synečku můj.Pár dní jsem za Tebou nebyla,měli jsme u nás na prázdniny Petříka.Zaměstnal nás s tatinem oba dva.Byli jsme s ním v Rajnoškách,je tam nová,malá železnice,u Dvora.Postavili ji nadšenci za své.Seděl i v mašince, prohlédl si všechno z blízka.Pak z dědou sekli traktůrkem Žlab,to bylo něco pro něho.Večer grilovali a poprvé u nás spal.Dědu "přestěhoval"do kuchyně,že prý chrápe.Druhý den jsme spolu s Petříčkem byli na hřbitově a otázek měl plno.Dostal mě,když se ptal,jestli to bolí(žes umřel)stejně jako přiskříplý prst?Já no to,že jako všechny a ještě víc.Tekly mi slzy proudem,utíral mi je prstíkem a že prý,tak budeš babičko špatně vidět na sázení kytiček."Kecka" malá,nevěděla jsem,jestli mám plakat nebo se smát těm jeho poznámkám.Neměla čas jít za Tebou Vítku na Vzpomínky a zapálit Ti svíčku.Tu jsme Ti zapálili na hřbitově a doma.Byli jsme u Katky,jen tak posedět.Měla 35let a Vlastíček 4,malý Honzíček začíná chodit.Byl by jsi překvapený,jaký je "Pirát"šikula.

Vítku, v Rajnochovicích je Anenská pouť!Letos je krásně,dalo by se jít vrchem přes kopec.Ani se s tatinem nejedeme podívat.Zase bude Tvé výročí,Tvého odchodu od nás.V tyto dny na Tvůj smutný konec myslím více a více.A veselit se mezi ty druhé mi nějak nejde. Ve čtvrtek u nás byl známý, co nám vždycky vozí "drogérii".Volal na mě,ať to netahám,že zazvoní na Tvůj zvonek ať mi pomůžeš.Nevěděl, že ty jsi už jinde,na druhém břehu.Že Ty, mi Vítku, už nikdy nepomůžeš,nikdy nepříjdeš,neuslyším Tvůj hlas.To důvěrné plácnutí po zádech a hláška - jsem doma, mamčo! mi strašně chybí.Vůbec tomu nechtěl věřit.Ani já tomu stále nevěřím.Budou to 4 měsíce,ale mě se zdá,že jsem Tě synečku neviděla 1000 let.A já zestárla nejmíň o sto.Utěšuji se stále jen tím,že Tě už nic nebolí a Tam, je Ti můj chlapečku dobře.A snad,až příjde ten správný čas,tak se setkáme.Až to bude muset být, půjdu rovnou cestou za Tebou.A konečně zase poznám, co je štěstí.Líbám Tě ,Vítku,máma  

Ahoj Vítku, prázdniny utíkají a já díky Petříčkovi nemám čas na smutek.Zase jsme měli našeho vnoučka u nás a byli na výletě.Jeli jsme do Teplic na zmrzlinu,nakrmit ryby a kačenky a do jeskyní.Dědu bolely nohy a tak jsme jeskyně vzdali.Nakonec jsme měli jen menší výlet, jak říkal Petřík,ale zato ho děda povozil v traktůrku a nechal řídit.To bylo něco, Petříček vzpomínal,že jsi ho naposledy vozil Ty.Děda přes slzy málem neviděl.Pak ještě spolu hráli fotbal,a když mu děda říkal,že ho má nechat vydechnout,tak Petřík prohlásil:dědo, děláš jako by jsi byl starý,co budeš dělat,až Ti bude padesát?, a my smíchy nemohli.Dědovi ubral 12 let a mi Petříček taky lichotil - babi ukaž ruce a já ukázala a říkám proč,Peříčku? a on na to -no babi na 58 let fakt nevypadáš!A v autě jsem to zazdila já.Vysvětlovala jsem mu cosi a říkám, Vítečku... (místo Petříčku) a on na to,ale babi já jsem Petřík,strejda Vítek přece už není...,dostalo nás to s dědou oba.Byl jsi s námi ve vzpomínkách včera všude.Líbám,máma

Vítku,dnes je Petra a Pavla.Kdysi jsme to celá  rodina slavili s Tvým svátkem (i mým) a ještě z narozeninami babičky a Petra.A hlavní oslavenec-přece Petříček!Co jsme se nasmáli tomu našemu nejmladšímu oslavenci.Roste, ani nevíš, jak se za ty necelé 4 měsíce-co jsi ho viděl naposledy,vytáhl.Zvážněl,je přece už školák.Zítra si jde pro první vysvědčení.Jak rád by se pochlubil milovanému strýčkovi.A pokud by Ti zdraví dovolovalo,tak by jsme plánovali zase výlety, stejně jako loni.Letos jsme neslavili jako rodina nic, pojedeme se s dědou podívat na ty jedničky a domluvit hlídání přes prázdniny.Snad nebudu mít při Petříčkovi čas na smutek.Škoda jen,že u toho nebudeš, vy jste se v těch rošťárnách skvěle doplňovali.Ty ses vracel do klučičích let a Petřík Tě zbožňoval.Tebe Vítku nešlo nemít rád,co na srdci- to na jazyku,srdce na dlani a vždy,skoro vždy, vesele.Ty jsi i "hadičky" v nemocnici(někdy)vtipně glosoval.Líbám,máma

Dnes je mi smutno,hrozné smutno Vítku.Sbírám síly na všechno a všechno kolem je takové těžké...
Děkuji všem za položené kytičky a světýlka lásky.Vidím, že i kdyby mě nebylo,nebudeš tu Vítečku sám.Dnes je mi tak nějak úzko,balvan na srdci,ani dýchat pomalu nemůžu.
Dobrou noc.Líbám tě synečku, máma

Ráda bych touto cestou poděkovala maminkám: Jiříka,Rostíka,Barunky,Marečka D.,Lucinky(snad jsem na někoho nezapomněla,jinak se omlouvám),za to,sdílejí mou bolest a pomáhají mi jít dál.Za Tebe, Vítku, jim děkuji- za  kytičky i světýlka.Z rodiny na Vzpomínky nikdo nechodí,nikoho jsem na ně neupozornila.Chci být s Tebou Vítečku na těchto stránkách sama.Je to pro mě tak niterně bolestné,že se až stydím za vylévání citů.Nebylo to u nás zvykem.Jiným maminkám ale za účast děkuji.Ty vědí, jak mi je.Samy prožily tu největší ztrátu v životě.Taky se musí naučit se svou bolestí žít ( a možná i  skrývat před okolí,jako já).Čas,bolest neléčí,jen nás naučí,jak ji maskovat a schovat před cizími.Sedím na Vzpomínkách skoro denně i několik hodin a vidím,že v tom neštěstí nejsem sama.Ani taťka neví,co na počítači večer tak dlouho dělám. Zlobí se.A neví,že se děsím noci,kdy schovávám před ním pláč a nemůžu spát.Pro někoho je nepochopitelné,že někdy nemůžu ani spočítat příklad pro potvrzení vzkazu.Díky,máma

Synečku můj,Vítku,dnes to jsou tři měsíce co jsme s taťkou sami bez Tebe.Čas strašně letí, na jednu stranu se mi zdá, že jsme spolu mluvili včera a na druhou,že to je sto let. Já si aspoň jako stoletá připadám.Už se neptám proč se to stalo, proč nám,proč zrovna Ty?odpověď stejně nepřichází.Jen vím, že by se lidé kteří milují a jsou milováni, takto rozcházet neměli.Vím, že Tě budu milovat po celý zbytek života.A doufám, že se časem někde setkáme.Až bude čas,vyhlížej mě, příjdu za Tebou ráda.S láskou,máma

Zítra to bude Tvůj první svátek, co s námi Vítku nejsi.A tak kytičku ti donesu na hřbitov i se svíčkou a položím i tady na Vzpomínkách.Jak ráda bych vrátila čas,jak to jen udělat a být s Tebou jen na malou chvíli.Já vím,že zázraky se nedějí,tak Ti jen posílám polibek a v duchu Tě objímám,za sebe i tatina.S bolestí v srdci,máma

Ahoj můj synečku.Byla jsem dnes na zahradě a je plno jahod.Těch, co jsme spolu loni sázeli.Už loni byla úroda,ale menší,to teď by si je mohl jíst na kolik způsobů by jsi chtěl.Urodily se krásné,velké.Jak ráda bych Ti udělala Tvůj oblíbený tvarohový dort.Ten by jsi mohl i při dietě a už Tě vidím jak labužnicky vychutnáváš každou lžičku.Tvoje "hlášky" mi  chybí,Tvoje lichocení,jak se mi to povedlo.A jak tady žijeme my?Nic moc, vlastně,Ty jsi říkával "Moc nic"!Kudy chodím,tudy Tě vidím a nemůžu pochopit (a ani nechci!),že už tě neuvidím.Smrt mi vzala to nejdražší na světě co máma má.Dítě-Tebe.Jediné co mi už nemůže vzít je láska k Tobě Vítku.Moje láska je nekonečná,nekonečně velká a přitom tak malá,když Tě nedokáže přivolat zpět.Jen na okamžik,na malou chviličku! Obejmout Tě,políbit, slyšet Tvé vtipné hlášky a nakažlivý smích.Příjdi aspoň v mých snech a buďme chvilku šťastní.Líbám Tě synečku,máma

Ahoj Vítečku,čas utíká,život okolo jde dál.Jak je svět nespravedlivý.Je mi smutno.Uvědomila jsem si, že se blíží čas Tvého svátku.Babička bude mít narozeniny,Petr narozky a s Petříčkem oslaví společně svátek.Jen Ty chybíš.Slavili jsme to společně i s mým svátkem,celá rodina.Už nic není, jak bylo.Už je jen čas před a po.Ale mám pro Tebe Vítku novinu.Snad jsi držel tatinovi "palce" a konečně našel práci.Prolomil smůlu?,Konečně nebyl pro někoho starý.Ožil a jsem tomu moc ráda.I boj s rakovinou bude pro něho lehčí. Snad vidíš jak tu žijeme, není to zrovna lehké.Chybíš nám v tom obyčejném,lidském životě.Líbám Tě, synečku,pro slzy nevidím,máma

Vítečku, dnes to jsou rovné 2 měsíce co jsi tak tiše od nás odešel a více tě nemůžu pohladit,políbit,obejmout.Přitiskla bych tě na srdce a třeba by moje, tlouklo za to Tvé.Jak ráda bych dala život svůj za ten Tvůj.Snad se Ti někde "žije" snadněji a bez bolesti.Snad je to "TAM" lepší než tady,proč by jsi jinak odcházel?Tady žiješ v našich vzpomínkách každý den,jen kdyby to tolik nebolelo.Líbám Tě synečku,Tvoje máma

Vítečku,tak jsem se vrátila z nemocnice po operaci domů a hned Ti jdu rozsvítit svíčku a položit kytičku.Je od nás s tatinem, za oba dva.Má taky chudák těžké období,našli mu rakovinu a dnes se to dověděl. Úplně ho to položilo.Tušil to,ale tušit a vědět, je rozdíl.Jestli máš synečku  někde nějakou moc,stůj při něm,ať to všechno dobře dopadne.Dnes jsme spolu na Tebe vzpomínali a řekl mi,že už toho za poslední rok na něj bylo moc.Napřed pád ze střechy,pak moje nemoc,Tvoje nemoc a "toulání" po nemocnici,přišel o práci,o peníze a pak o syna.A teď se musí poprat s tou bestií -rakovinou.I takový člověk jako já,optimista a bojovník, toho má plné zuby.Dnes se mi o Tobě poprvé, co jsi od nás odešel, zdál sen.Krásný,ani se mi nechtělo probudit.Chytal jsi motýla u nás v zahrádce.Ten motýl byl krásný,barevný a Ty, zdravý,smál ses a byl jsi takový,takový živý!!Proč to byl jen sen? Myslím na Tebe,mysli i Ty na nás.Líbám Tě synečku můj,máma

Vítečku, dnes je první máj,lásky čas.Škoda že Ty, už žádnou svou lásku pod jabloní líbat nebudeš.Uzavřela se část života nás všech.A strašně nám všem chybíš.Pořád tomu nemůžu uvěřit.Jak rychle člověk zmizí je k neuvěření.Jeden den jsi tady a do rána je všechno jinak.Proč jen nejde vrátit čas? A jak žít dál? Kdo mi poradí, aby to tak nebolelo.Miluji tě synečku můj a s tatinem stále vzpomínáme.S láskou a bolestí v srdci,máma

Ahoj Vítku,tak jsme si Tě dovezli domů.Tedy to, co s člověka zůstane hmatatelně po jeho odchodu.Vybrali jsme Ti hezkou urnu a tatin chtěl,abychom tě zrovna uložili.Zjistili jsme,že nám dřeviny přerostly a dvířka se do vitrínky nedají otevřít.Tak jsme nakonec vykopali všechny 4 chvojky.Jak jsme to plánovali loni a nedostali se k tomu.Vysadila jsem Ti tam Vítečku krásné skalničky s mini dřevinami.Máš tam fotku (tu co jsem po Tobě vyptala a díky za ni), jinou díky mobilům ani nemám. Nic se neukládalo,k fotografovi jsi šel, když jsi měnil občanku.Zítra je u nás Vítečku pouť,v loni jsi vozil Petříčka na autech.Snad se nezeptá se kde jsi? Ještě je malý,ale Mirečka říkala, že Tě vzpomíná.Půjdeme zítra na Pouť kvůli němu,těší se.Ty budeš s námi taky,ve vzpomínkách,budu se snažit být veselá,snad jsi někde tady s námi.Vítku,na hřbitově Ti přibyla kytice bílých chryzantém se stuhou - Vzpomínám navždy,Katka.I když vám vztah nevydržel a rozešli jste se, je hezké,že na Tebe nezapomněla.Líbám,máma  

Zítra to bude měsíc.První měsíc co s námi už nejsi.Je to tak neskutečné,že to nemůže být pravda.Stále čekám, kdy konečně otevřeš dveře a bude Tě všude plno.Někdo mi řekl,že časem Tvůj odchod bude bolet méně a méně.Když si uvědomím  tu krutou pravdu,je to naopak.Bolí to více a více.Synečku, můj, je nám s tatinem smutno.Miluji Tě Vítku,máma

Vítečku můj, dnes jsme s tatinem měli těžký den.Byli jsme Ti ráno u "Pikasa" objednat Tu poslední službu.Vyklepání jména na pomník a pak Ti vybrat urnu.Chci,aby jsi na hřbitově byl vidět,když už s námi nemůžeš být tady.Tímto krokem ale potvrzuji,že je to pravda,že se opravdu NIKDY nevrátíš.Nechci se s tím smířit,nechci tomu uvěřit!Dnes mi říkala Mirečka že jsi byl v noci ve snu za ní a prosila Tě ať neodcházíš.Prý jsi se otočil,usmál a řekl - ségra, nepruď, je mi fajn.Chybíš nám všem,každou minutou.Synečku můj, je mi moc,moc smutno.Líbá Tě,máma

Stále na Tebe Vítku myslím,kudy chodím,tam Tě vidím.Mámy by se neměly dívat do hrobu svých dětí.Je tu bez Tebe takové prázdno a ticho.Jakoby světa ( i mě) bylo jen půl.Srdce mě bolí,synečku,jak ráda bych Tě viděla živého a zdravého.Nikdy jsem nezáviděla,ale teď lidem kolem závidím,štěstí,zdravé a hlavně živé! děti.Už Tě snad nic nebolí. "Tam",kam si odešel, odchází spousta lidí,tak snad je tam hezky a máš se dobře.Moc bych Ti to přála.Líbá Tě,máma

Synku můj,lásko moje.Nejde nevzpomínat na tvůj úsměv,ochotu,přátelství,kamarádství...Nebyl jsi jen můj syn,byl jsi kamarád,přítel.Tajemství mezi námi nebylo,jen ta hrozná nemoc,co ti brala sílu.Budí se jaro, kdo mi bude pomáhat na zahradě? Proč se nemůžeš probudit taky?Vzpomínám s láskou a bolestí,máma