Ivča ❤❤Když nám děti berou z náručí tak chtělo by se věřit v nebe, že tam jdou že je zas potkáš,  však kdo to zaručí, kdo zaručí že je zas potkáš a že poznaj mámu svou...

Myslím na Vás

Bože, zase jsou tu tvoje narozeniny, jak je možné, že já ještě žiju? Děvčata, nechala jste nás tu samotné, pro mámu není nic horšího, než že se dívá do hrobu svému dítěti!

Matičko má milá,
moje drahá matko,
vy jste jako holub
a já holoubátko.
Vy jste holub sivý,
já holoubek bílý —
kde jsme se v tom širém
světě natrefili!
V tom vašem srdečku
tolik lásky bydlí —
schovejte mne k němu
pod vašimi křídly.

Tak dlouho mé dítě. Každý den Chybíš mi a bolí to jako první den, kdy jsi získal křídla.

Pořád čekám, že je to jen strašný sen, že to přece nemůže být, pravda, za co jsem tak potrestaná, co tak strašného jsem provedla? Nikdy nepřestanu myslit na svou holčičku, nikdy mě ta bolest nepřebolí!

Možná vás Bůh více zbožňuje a obdivuje, proto TĚ vzal dříve zpět. Tolik
nám chybíš Věruško...

Milá Věruško a Janičko, zase přišly ty smutné narozeniny. Ale my obě maminky na vás myslíme každý den! Ale už se hodně přiblížila doba našeho setkání a pak už se nikdy nerozejdeme! ❤️

Chci být znovu s Tebou, jak jednoduchá věta,

chci za Tebou do nebe, chci pryč z tohoto světa.

Tak už lásko chvíli vydrž, za chvíli jsem u Tebe,

Tuhle báseň, tenhle příběh posílám nám do nebe.

Ztratit někoho, koho miluješ je cesta, ne jednorázovka. Ztráta nemá konce, neztrácíš jen jednou, ztrácíš každý den, po celý život.

Napsala jsem Tvoje jméno do mého srdce a zůstalo tam navždy

S tou nejmilejší tváří, co nakreslil jí Bůh,
s náručí, jenž chrání od počátku mých snů,
úsměvem, když září jak slunce, den, co den
s tou nejsilnější láskou, co dává matkám jen....

Kde je Bůh?

Tam nad hvězdama!

Chci ti zase psát
dopis od slz nečitelný
který stejně nejde odeslat

"do nebe to prostě nejde"

kdy ta bolest zmizí... přejde?

Ach, miláčku, ó má krásná paní
Zlatá hvězdo, která vede do ráje
Jako řeka tekoucí do oceánu...

Pro Věrušku v dnešní den..
Kdybyste někdy radu potřebovali,

jen s láskou na mne vzpomeňte,

budu žíti s Vámi i nadále a budu

bdíti nad Vaším každým krokem,

přijdu Vám pomoci, aniž byste věděli.

Drahá Věruško, dnes je to patnáct let, co jsi mě opustila. Stále na tebe myslím, nikdy se s tvou smrtí nesmířím. Chybíš mi nevýslovně, utěšuje mě jen to, že se už co nevidět setkáme! Snad je tobě lépe než mě, ale třeba se také těšíš, až se znovu uvidíme! Spi sladce svůj věčný sen!

Vzpomínka skrze mne poslaná pro Věrušku..
Miluji Tě! Věř mi to,
v tomhle já neumím lhát,
řeknu Ti jen jedno,
lásku já neumím předstírat.

Miluji Tě...

Nikdo, kdo to nezažil, neví, jaké to je, když mamince zemře dítě! Je to bolest, která se ani po létech nezmenší! Jsou tu zase narozeniny, my na vás, Věruško a Janičko, myslíme a pláčeme...

Jsou lidé, kteří pro nás znamenají celý svět...
O to těžší je ztratit je a uchovávat jen ve vzpomínkách...

Byla jsem jen holka,

která jedno přání má.

Chtěla jsem jen žít,

jako skála  být.

Bože můj,

andělská křídla jsi mi dal.

Slzy mé neviděl nikdo z vás neviděl..


Já půjdu k branám věčnosti

a šťastna i tou cestou poslední,

vždyť půjdu k Otci, půjdu k domovu,

kde na věky se pro mne rozední.

Ta cesta k smrti není přece zlá,

když Bůh nás vede jejím údolím.

Já často o ní dlouze přemýšlím

a cesty té se nijak nebojím.

Odešla jsem od Vás, kteří jste mě rádi měli, aniž by rty mé, Vám sbohem zašeptaly.

Do smrti nejdelší Tě ve všech dobrých lidech hledat nepřestanu.

Když vám zemře muž, jste vdova.
Když vám zemřou rodiče, jste sirotek.
Když vám zemře dítě je to taková hrůza, že pro ni není „jméno“ …

Jednou se potkáme, jednou se sejdem,
a do svých náručí se zase stisknem...
Budeme spolu, už nás nic nerozdělíí.
Budeme bojovat za cit, lásku a smrt!

Chybíš mi jak rackům křídla
jako pěně vůně mýdla
Chybíš mi jak život snění
jako tráva kuropění
Chybíš mi jak slunce stromům
jako cesta zpátky domů
Chybíš mi jak notám struny
jako potlesk od tribuny
Chybíš mi jak drápky kočkám
jako sněhu každá vločka
Chybíš mi jak vodě břeh
jako piha na zádech

Prožívám bezcílné záchvěvy života,bez lásky trápí mě smutek a
samota.Pohledy,slova a pouhý smích v srdci mi roztává vločka.Na dotyk
lásky se léta čeká postačí jediná něžná věta bud se mnou napořád
miluji tě jsi jediná v širém světě .Jedinou láskou mou jediným.

Není bolestné zemřít, vždyť všem je to určeno je však bolestné umírat mlád, před zraky rodičů svých.(Músaíos)

Být matkou na plný úvazek je jednou z nejlépe placených prací… Protože odměnou je čistá láska.

Rozhodnutí, zda mít dítě, je velice závažné. Znamená to dovolit vlastnímu srdci vyskočit a chodit okolo

Jste-li matkou, již nikdy nejste ve svých myšlenkách sama. Matka vždy musí myslet dvakrát – jednou za sebe a jednou za své dítě

Nejvzácnější šperk, který můžeš mít okolo svého krku, jsou ruce tvých dětí.

Pes byl vytvořen speciálně pro děti. Je to bůh rozpustilosti

Na celém světě je pouze jediné krásné dítě. Má ho každá matka.

Za trochu lásky šel bych světa kraj,
šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý,
šel v ledu – ale v duši věčný máj,
šel vichřicí – však slyšel zpívat kosy,
šel pouští – a měl v srdci perly rosy.
Za trochu lásky šel bych světa kraj,
jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.

Má lásko
Jsi moje láska čistě bílá
jak bříza spící u břehu
tak rád se na tě vždycky dívám
jsi nejkrásnější z příběhů

Z příběhů celého mého života
ve kterých svítíš mi do dáli
jsi jako plamen, který se mihotá
hřeje, hřeje a nepálí

Kdyby jsi skočila z mostu, neskočil bych s
tebou...Kdyby jsi se mě zeptala, jestli jsem tvůj přítel, řekl bych ne...Kdyby jsi umřela, tak by mě to neranilo...Tak proč Ti to tedy říkám?
Víš proč? Protože kdyby jsi skočila z mostu, chytl bych Tě za ruku a vytáhl Tě zpět! Ty nejsi můj přítel, jsi část mé duše a ne, neranilo by mě to, kdyby jsi zemřela....zemřel bych taky.

Každá minutka mého života bez Tebe je k nevydržení..

Jsi jako kapka rosy na mé dlani, jsi jako vánek, co fouknul mi na ni, jsi jako slunce na mojí tváři, jako ten vánek, co horkost mi sráží. Jsi jako moře, nebe i zem, a ta Tvá vůně je sladší než sen.

Děkuji vám za lásku, kterou mi každý z vás na zemi projevoval,teď je čas, kdy musím jít sama.
Možná se budete krátkou chvíli trápit.
Víra vám přinese posilu a útěchu.
Nejsem daleko a život jde dál…
Když budete potřebovat, zavolejte, já přijdu.
I když mě neuvidíte, nebudete se mě moci dotknout, budu tady.
Když budete poslouchat své srdce,
budete jasně vnímat
lásku, kterou vám přinesu.

Jsi pro mne na poušti kapka vody,
jsi pro mne to, co fata morgána pro karavany.
Jsi pro mne sluncem na nebi,
jsi pro mne to, co voda pro zemi.
Jsi pro mne záchranným člunem na moři,
jsi ten, kdo mě podpoří.
Jsi pro mne nadějí ve špatné době,
jsi mým světlem ve tmě.
Jsi nezbytnou součástí mých dnů,
jsi pro mne láskou mých snů.
Jsi pro mne prostě vším...

Zachovejte si i lásku mou,
vždyť pro vás byla jedinou.
Ta láska byla silná jako trám,
patřila jen a jen Vám.
Poslední cestu půjdu sama,
ale i tam zůstanu na věky s Váma.
Na mráčku krásném budu bdít
a o Vás tam budu v duchu snít.

Děkuji ze srdce své kamarádce, Ivušce, za slova podpory, pochopení a soucitu, za krásné verše, dojemné vzpomínky, které shánějí slzy do očí všem, kdo si je přečtou!

Zapalte svíce, kdo jste ji rádi měli,
vzpomeňte s námi na krásné chvíle, které jsme s ní prožívali.
Zvadl něžný bílý květ,
dříve nežli poznal tento svět.
Světlo jedné duše uhaslo,
však její teplo hřeje naše srdce dál.
Odešlo děvče, jež jsme milovali,
však v našich srdcích a vzpomínkách bude žíti dál.

Na papír kapou mně slzy,
jedna dobrá žena zemřela příliš brzy.
Brečím a za slzy se nestydím,
skrze slzy na papír pořádně nevidím.
Brečím a proklínám osud zlý,
teď je ta chvíle, kdy dospělý plakat smí.
Brečím, teď už plakat smím,
když co se stalo, už vím.

Brečím, přibývá slzí a marnosti,
smutku ve mně není pořád dosti.
Smutek a žal, je ho ve mně moc,
proč, Danuško, Ti život vzala, zlá nemoc.
Brečím, moje já osud zlý proklíná,
proč život dobré ženě zhasíná.
Vím o tom, jedna lidská stránka se zavírá,
vím o tom, že krásná žena umírá.

Jednou to bude ,vše tu zanecháme úsměvy, pláč i stín- svou zemskou tíž.
A jako vítr zatančim si na střechách a odletím tam ,kam všichni míří....

Vás prosím ,moji blízcí ,až vánek pohladí Vám tvář pak vězte ,že to dotek můj jsem navždy s  Váma , napořád...

Ještě jednou chtěla bych zažít,
ještě jednou chtěla bych prožít,
tu krásnou chvilinku s moji milou Věrunkou

Na nebe z oken koukám,
myslím na tebe,
stýská se mi,
a proto ti posílám tenhle vzkaz,
vzkaz do nebe.

Duše otevřená pro každého,
na dlani srdce pro potřebného.
Se slovem něžným na rtech,
ruce, které hladí, ač jsou v poutech.
Žalem lidským svázaná,
lidem bez citu předhozená.
Přec na tváři úsměv má a každému jej rozdává,
duše kouzelná.

Myslím jen na Tebe
a na nic jiného,
chci se zas ponořit
do toho snu krásného.
Jen Tebe chci mít
a navždycky žít
po boku Tvém
ve světě snovém.

Koukám z okna na měsíc,
chybíš mi tu čím dál víc.
Nechám si zdát každý den,
jen o Tobě krásný sen.
Moje srdce nechce spát,
šeptá mi, jak mám Tě rád.

Věruško..blíží se datum tvého odchodu..tak ti posílám básničku..
Dobrou noc chtěl bych přát
andílkovi kterého mám ráda.
Až den skončí a v noc se změní,
přeje ti to ten, kdo s Tebou není.
Přeje ti ten, kdo Tě v srdci nosívá,
ať se ti v postýlce krásně usíná.
Sladké sny Lásko.

Proč je osud na nás tak zlý? Komu jsme ublížily, že nás musely naše drahé dcerky opustit? Cítím to jako nespravedlnost. Žádné moje slzy ani roky, co uplynuly od smrti našich děvčat neoslabily moji bolest a jistě i bolest paní Marie!

Milá Věruško, zase další vánoce bez tebe...Často myslím na naše poslední společné vánoce a dárek, který jsem od tebe dostala. Dnes tady ale sedím sama a nevím, jestli je na světě člověk, který na tebe také ještě vzpomíná jako já. Přeji ti dobrou noc, spi sladce moje drahá Věruško! Maminka nikdy nezapomene!

Na temné obloze hvězdička pluje,
střeží ji dívka, která Tě miluje.
Kouká se na Tebe a přání vysloví,
z malého pytlíčku krásné sny vyloví…
a na křídlech andělů je posílá Tobě!

Pošli mi hvězdu
až přečteš si mé psaní
já ti zas pošlu polibek po ní,
potom ti na hrobě
zapálím svíčku
vedle položím malou kytičku.

Vzpomínám,
tam nahoře to víš
vrátit se zpátky to ale neumíš.

„Se srdcem na dlani kráčím oblohou, abych došla až na její konec, tam jsem potkala tebe a věděla,že to srdce, co nosím, chci dát právě tobě.“

Nemohu být s Tebou, vím.
Jen po vánku Tě pohladím
a v podvečerním větru, chvění,
posílám Ti políbení
– do spánku.

Moc mi tady někdo chybí,
ten nejmilejší ze všech lidí.
Spinkej krásně, ty můj broučku,
zavři očka pomaloučku.
Zavři oči, ať jsi potmě,
ať se Ti zdá jenom o mně.
Krásné snění, dobrou noc,
pusinek posílám Ti moc, moc, moc…

Na chvíli mít tu moc zvládnout pár zázraků,
napsala bych pro Tebe červánkem do mraků ,že dnes svátek máš a v nebi si ho užíváš...

Vyjádřuji ti Věruško lásku....????  protože se říká, že duše ji mohou cítit."

Mé srdce je těžké. Nerozumím tomu, ani nemám odpovědi, ale vím, že jsi mě denně milovala a inspirovala. Nech své fyzické tělo odpočívat a nech svého ducha stoupat mezi anděly.

Jseš moje štěstí na šňůrce,
budu Tě nosit na ruce.
Jseš moje štěstí, kam Tě dám?
Už Tě nikdy nesundám.
Buď štěstíčkem navždy mým,
snad Tě nikde neztratím!

Jen ten, komu neúprosně smrt vzala to nejdražší ví, co je bolest.
Chybí ti Věruška...drahá Aničko....ty víš co je bolest...

Moje drahá Věruško, dnes je to už třináct le, co sníš svůj věčný sen. Mě to ale stále moc bolí, jakoby se to stalo včera. Vím jistě, že už nikdy nebudu tak šťastná jako s tebou. Už jsme zase o rok blíže našemu setkání! Pak už nás nic nerozdělí!

_____/)___/ )______./¯"""/')
¯¯¯¯¯¯¯¯¯\)¯¯\) ¯¯¯'\_„„„,\)
_____/)___/ )______./¯"""/')
¯¯¯¯¯¯¯¯¯\)¯¯\) ¯¯¯'\_„„„,\)

Tak do snů mi vstup, Drahá má,
temnou nocí se mnou pluj,
já těším se, až do Ráje spolu vejdem.

Odcházím a naposledy se loučím,
kapesník bílý v slzách máčím.
Hrob ze zlata já nechci si stavět,
že příběhy se o tom budou vyprávět.
Odcházím a vím,že byl to dobrý svět,
a však vím, že nevrátím se hned.
Na hrob si nechám nápis dát,
že se mi chtělo hrozně spát..

Dnes mají naše dcerušky, Věruška a Janička, narozeniny. Místo veselé oslavy jdeme my maminky na hřbitov, kde se to bez slz neobejde. Dala bych za to cokoliv, abychom mohli zase být všichni spolu! Ani po tolika letech to nepřestalo bolet jakoby se to stalo včera...

Sedíme tiše a v očích slzy máme,
ruce jsou sepjaty a upřímně prosíme,
ať alespoň jednou, třeba na malou chvíli,
tvůj úsměv ještě spatříme.

Zase se blíží vánoce, u nás jsou moc smutné bez naší holčičky...

Srdíčka bolí, jiskra štěstí vyhasla nám v očích,
zůstala bolest, zoufalství a prázdnota,
do dveří po kradmu hledíme zda úsměv Tvůj vkročí,
pohasl zářící plamínek mladého života.

Dostala jsi křídla, tak sněhově bělostná,
z obláčku shlížíš na naše slzy z nebe,
zůstala díra tu po Tobě, tak pustá a žalostná,
ani paprsek slunce nehřeje, jen studí a zebe.

Pro svou čistou dušinku andělem ses stala,
ale proč tak brzy povolal tě k sobě?
Žádná slova útěchy nikdy neutiší žal,
aspoň zapálíme svíčku věnovanou Tobě

Kometa
Jaromír Nohavica
Spatřil jsem kometu, oblohou letěla,
Chtěl jsem jí zazpívat, ona mi zmizela,
Zmizela jako laň u lesa v remízku,
V očích mi zbylo jen pár žlutých penízků.
Penízky ukryl jsem do hlíny pod dubem,
Až příště přiletí, my už tu nebudem,
My už tu nebudem, ach, pýcho marnivá,
Spatřil jsem kometu, chtěl jsem jí zazpívat.
O vodě, o trávě, o lese,
O smrti, se kterou smířit nejde se,
O lásce, o zradě, o světě
A o všech lidech, co kdy žili na téhle planetě.

Miluji TĚ a MILOVAT budu,
nikdy na TEBE nezapomenu.
Bylo hodně hezkých dní,
o kterých každá máma sní.

Ještě jedenkrát vyjít do polí, ještě jednou moci potěšit se jarem, vidět louky kvést a zlátnout obilí, ještě rozloučit se s životem jak darem…❤

Děkuji všem, kdo si vzpomněli na mou Věrušku, hlavně Ivušce a Janě! Hodně to pro mne znamená!

Jak děkuje se andělům,
těm nocím probdělým,
dál necháváš mě věřit snům,
a bráníš časům zlým.
Ty nečekáš nic za lásku,
jsi srdcem na dlani,
co nespoléhá na sázku,
když vcházím svítáním

Život mi lásku dal
a pak mi ji zas vzal,
tak co si myslet mám,
smutkem tu umírám

Odpočinutí věčné dej jim, ó pane, a světlo věčné ať jim svítí, ať odpočívají v pokoji...

Dnes by měla moje Věruška narozeniny a i Janička by slavila narozeniny. Ale zatím místo oslavy jsme tu s paní Marií zůstaly samy. Udělala bych cokoliv, jen aby tu obě dívky byly s námi!

Andělé jsou neviditelní, mocní Boží služebníci, kteří žijí v duchovní říši. Existují nezávisle na lidech. Jsou to duchovní osoby, které stvořila láska ♥♥

Jakmile nastane noc,
pošle ti Bůh anděla,
aby ti rozsvítil několik hvězd.

J. V. Sládek: Tráva Za moře jsi neodešla, nejsi ani za horami, jen ta hrstka polní trávy roste, roste mezi námi. Za ty hory ptáče letí, přes to moře vítr táhne, ale zde, tou hrstkou trávy, ruka ruky nedosáhne.

Jen jednoho anděla v srdci mám,
a proto s klidem v duši usínám.

Děkuji vám za lásku, kterou mi každý z vás na zemi projevoval,teď je čas, kdy musím jít sám.
Možná se budete krátkou chvíli trápit.
Víra vám přinese posilu a útěchu.
Nejsem daleko a život jde dál…
Když budete potřebovat, zavolejte, já přijdu.
I když mě neuvidíte, nebudete se mě moci dotknout, budu tady.
Když budete poslouchat své srdce,
budete jasně vnímat
lásku, kterou vám přinesu.

Když jsem tě pod srdcem nosila, svou láskou jsem tě hřála. Když ses narodila, svou láskou jsem tě přikrývala a moc se o tebe bála. Až jsi dospěla a na cesty se dala, křížkem na čelo jsem ti žehnala a šťastný návrat domů přála. Jednou vybrala sis cestu, ze které návratu není. A já i tam, do nebeských bran, modlitby denně posílám a na dálku tě hladím, mateřskou láskou objímám. Láska je silnější než smrt... protože láska neumírá.

Vzpomínám na svoje dítě, na to smutné výročí...

Lesy šumí smutnou píseň …že Věruška výročí  má..♥♥♥

Když se na Tvou fotku dívám,
brečet se Mi chce,
o ní totiž snívám,
včera,dneska zase.

Ten Tvůj krásný pohled,
a ještě hezčí hlas,
není to jen nadhled,
to je realita,to je tento čas.

Proč to takhle musí být,
ptám se sebe teď,
nebaví Mě snít,
chci Tě zpátky-hned!

Po okně stéká kapka deště, hledáme Tě pod ní, nejsi tam, říkáme si Tvoje jméno, hledám Tě pod ním, nejsi tam...

Přešla doba vánoční, svátky to šťastných lidí, je však též mnoho domovů, kde někdo z drahých chybí.

Dnes by moje Věruška oslavila narozeniny. A také Janička by dnes měla narozeniny. Ale už tu s námi nejsou! Nám maminkám zbyla jen samota a beznaděj...

Chtěla bych vrátit čas
a být s tebou zas,
však vím, že to nejde.
Tak ti aspoň od srdce přeju
nebeské narozeniny♥♥♥

Věrušce od mamky Andulky...♥

Má láska tě nikdy neopustí miluji tě před tím i potom
ať si odešla kamkoliv ..Jsi má dcera! Já tvá matka!

Odcházím za světlem,

kdes' v dálce splynu s ním.

Těm, které miluji,

na cestu posvítím.

Říct tomu, kdo je nám blízký, že ho máme rádi, není těžké, neváhejme, dokud je s námi...

V očích máme napsáno to, co by srdce řeklo, kdyby mělo ústa.

Blíží se smutné období, kdy květy náhrobky ozdobí a se vzpomínkou na časy minulé uctíme naše zesnulé. Podzim pláč schovává pod víčky, rozežnem smuteční svíčičky. Vzpomínky na duši zastudí, na blízké a jejich osudy, kdy nad žulovým kamenem na všechny milé vzpomenem.

V ten dnešní den si vzpomenem,
kdo mezi námi chybí,
kdo měl nás rád, byl kamarád
a víc nás nepolíbí.

V tu dobu zavírám už oči abych tě měl něžná lásko
v soukromí tak tiše jako voda tečky hvězd
nádhernou a bílou jak svý ruce ke mě vzpínáš
jak často nechávám se tebou do ztracena něhy vést.

Zvony zvoní jen chvíli, ruce budou se třást a pak zmlknou má lásko,
to kohout je umlčí k ránu když mě opouštíš.

_____/)___/ )______./¯"""/')
¯¯¯¯¯¯¯¯¯\)¯¯\) ¯¯¯'\_„„„,\)

pro Tebe Věruško....

Aničko..pro tvého anděla..
Kromě viditelného světa Bůh stvořil také anděly čili bytosti zcela duchové, které jsou jako tvorové sice nižší než Bůh, avšak dokonalejší než člověk, nad něhož vynikají jak jasnějším rozumem, tak i mocnější vůlí.

Když se dívám na tvé tváře,
vidím smíchu svatozáře,
když se dívám na tvé vlasy,
vidím nitky té tvé krásy,
když se dívám na tvá ústa,
vidím růži, co tam vzrostla.
Miluju tě čím dál víc,
chci tě mít… a nic víc.

"Na malinovém nebi
rozpouští se den.
Za zídkou z cihel
omamně voní bezy.

Je slyšet každý list.
Bez hnutí vrůstá
kaštan do noci.

Donald X. Burt:
Nevím, co se děje s motýly, když se jim krátí den. Nepamatuji se, že bych viděl motýla mrtvého nebo že by některý vypadal nějak zvlášť staře. Kdo ví? Možná vybuchnou do věčného jara. Možná, že když se jim schyluje k večeru, Bůh se pro ně sehne, chytí je a vypustí do svého světla, kde se nikdy nestmívá. Tak to bude i s námi, lidmi. Po krátkém soumraku budeme chyceni z tohoto světa a vypuštěni do věčného dne, které nezná západu...

Ti, co žijí pro druhé - neumírají. Jednoho dne pouze změní místo pobytu - přestěhují se do světa vzpomínek

"Když duha zmizela, přiletěl Albatros a lehce letěl se mnou přes sedm moří. Opatrně mě posadil na okraj světla. Vstoupila jsem do něj a cítila jsem se v bezpečí. Neopustila jsem vás, odešla jsem jen chvilku před vámi."♥♥

Moje dcera bude chvilku držet moji ruku, ale celý život moje srdce.

Barvu očí pomněnek  měla,
tolik, tolik by pro něj žít chtěla.
Leč život jí nebyl přán,
život jí nebyl dán.
Odešla od nás, aniž by chtěla,
třeba by zůstala, jen kdyby směla...
Bože můj, proč vzals mi ji...
no tak nestůj a vrať mi ji...
Jak novou lásku hledat mám,
když bez ní jsem tak moc sám!!!

Kdybys někdy radu potřebovala, jen s láskou na mne vzpomeň, budu žít s tebou i nadále a budu bdít nad každým tvým krokem, příjdu Ti pomoci, aniž bys to věděla ...

Dnes uplynulo deset let, co mě opustila moje Věruška. Pořád mě to moc bolí...Vzpomínám a pláču...

Není bolestné zemřít, vždyť všem je to určeno je však bolestné umírat mlád, před zraky rodičů svých

A láska zůstala – ta smrti nezná

Nikdo mne nemusí slzami ctít a pohřbívat s pláčem. Když o mně hovoříte a myslíte na mne, žiji přece dál...(Ennius)

Musím také vzpomenout na Janičku, která by oslavila 29. narozeniny! My maminky jsme tu zůstaly tak samy...

Dnes bychom slavili 37. narozeniny naší Věrušky...

Dnešní vzpomínku chci věnovat dvěma děvčatům, která mají společný den a měsíc narození, ale také to, že už nežijí! Je to moje Věruška a Janička H. Zbyly tu jen dvě nešťastné maminky, pro které už nikdy nebude slunce svítit jako dříve, když tu byly naše holčičky!

Dnes uplynulo dlouhých devět let od chvíle, kdy mi Věruška umřela. Je to strašně nespravedlivé, že já ještě žijiNeuběhne ani den, kdy bych se na své dítě nevzpomněla!

Dnes by moje Věruška oslavila 36. narozeniny, nemohu se smířit s tím, že jsem tu sama! Ale vím, že dnes myslí na svou holčíčku i maminka Janičky, která by dnes také slavila narozeniny. Je to nespravedlivé, že mladí umírají a staří tu zůstávají...

Stále na Tebe myslím, Věruško! Ale také myslím na Janičku! Moje vzpomínka patří i její mamince s díky a rozsvícené svíčky!

Věruško, narodila jsi se ve stejný den, jako moje holčička, jen o několik let dříve. Často myslím na tvoji maminku a dnes pláču s ní.

Vzpomínám a pláču, Věruško!

Moc na Tebe a Tvojí maminku Věruško myslím. Je nám tak po Vás smutno, děti naše.

Myslím na Tebe, bože, kdyby se to dalo vrátit!

  
_____/)___/ )______./¯"""/')
¯¯¯¯¯¯¯¯¯\)¯¯\) ¯¯¯'\_„„„,\)  

Neznám větší bolest než je ztráta dítěte! Nikdy na tebe nepřestanu myslet, nikdy mne to nepřestane bolet! Je mi tak smutno...

_____/)___/ )______./¯"""/')
¯¯¯¯¯¯¯¯¯\)¯¯\) ¯¯¯'\_„„„,\)

Prosím všechny přátele a známé, aby dnes vzpomenuli na nedožité 33. narozeniny mojí drahé holčičky! Děkuji

Moc vzpominam na my dve babicky,ktere umrely tohohle roku. jedna umřela 13.4.2013 a druhsa umřela 4.8. 2013. Moc na ne vzpominam

Ze srdce děkuji všem maminkám, kamarádkám a známým za dárky i vzpomínky!

Věruško, dnes máme to strašné výročí, mě je ale pořád stejně strašně smutno a pořád cítím stejně velkou bolest! Ale už je s tebou táta, snad je Vám oběma lépe!

Věruško, tak moc nám chybíte - každou vteřinkou, každou minutou, celým srdcem, celým tělem - máme Vás holčičky naše úplně všude, v celém těle - žijete s námi dál a žít budete, děťátka naše milovaná.....strašně nám chybí to Vaše nádherné fyzično - naše naše

Verunko, nikdo si neumí představit, jak mi je, jen máma, která také ztratila dítě!

Věruško, moc mi chybíš!

Verunko, jsem tady a myslím na tebe!

Verunko, nezapomenu nikdy!

Věruško, pro mne budeš žít věčně!

Stále vzpomíná máma!

Stýská se mi, holčičko!

Mám tě moc ráda, Verunko!

Holčičko moje, myslím na tebe každý den!

Myslím na tebe, holčičko!

Mám tě moc ráda!

Dobrou noc, holčičko!

Prosím, vrať se mi!

Strašně mi chybíš!

Věruško moje, maminka na Tebe stále myslí!