Věrusenko, vždyť Ty víš, jsme s Mirečkem v kontaktu. Oběma nám moc chybiš, vždy si spolu o Tobě moc hezky popovídáme...

Věrušenko,dnes na mě vyběhla vzpomínka čtyři roky stará a to z našeho výletu do nádherného Znojma, kde jsme byli i s Tvým Mirečkem.
To krásné město se mi zapsalo do srdce stejně jako Ty. Tak moc mi chybiš,bze na to ani slova nejsou...ach jo ...

Beruško Věruško, tak moc mi chybiš...

https://www.facebook.com/share/r/18NJvjS2A8/

Milá Věrusenko,
Stala jsem na té louce, kde jsme se spolu dívaly do krásného kraje. Ty jsi se až nahoru vyškrabat nechtěla, ale já věděla, že až to uděláš, budeš nadšená. A také to tak bylo.
Teď stojím na tom kopci, který je blíž k nebi a říkám Ti slova svého ❤️...moc mi tu na zemi Věrusenko chybiš...

Sluničko moje, kde jsi? Je Ti tam hezky? Už Tě nic nebolí, alespoň že tak...
Jen to, že jsi tam s Fidorkem, Vojtou, mým taťkou a kamarádkami a kamarády mi dává pocit klidu, že jsi v té úžasné společnosti všech, které nosím ve svém srdci. Tolik mi všichni chybíte...
Tvé zavolání, dohodnutí si kdy a kam vyrazíme...to už nikdy nebude. Srdce mi puká v Předklášteří, kde jsme spolu byly naposledy...u vrbiček, u kláštera, v cukrárně...

Věrušenko, dnes jsme byli v Brně, a já si uvědomovala, co všechno jsi mne naučila. Cestovat vlakem, metrem, šalinou, dostat se kamkoli a vždy jsi měla radost, když jsem překonala svůj strach a zvládla další cestu.
Dnes opět byla ta známá místa, po kterých jsme spolu cestovaly, bolavá ve vzpomínkách na Tebe.
Tak moc mi chybiš...

Jak mám bez Tebe Věrusenko žít, potřebuju Ti toho tolik řict, potřebuju slyšet Tvůj smích...

Víš jak těžké je pít kávu a k tomu mít velký větrník a nevidět na druhé straně Tebe, Věrušenko? To, co bylo vždy milým rituálem nás dvou, Tvůj úsměv a povídání si...najednou tu sedím sama, dívám se do prázdna před sebou a do očí se mi derou slzy.  
Je to tak těžké, bez Tebe,strašně moc mi chybiš a vždy chybět budeš...jsi vilenkou v mém srdci...

Ty moje stále usměvavé sluníčko, moc mi chybiš

Jen to, že jsi Věrusenko ve společnosti tak úžasných lidí, co opustili nàš pozemský svět, jen to tiši moji bolest z Tvého odchodu...mějte se tam všichni moc hezky, nikdy nezapomenu na nikoho z Vás.
Udělala jsem Ti fotoknihu z fotek a zážitků co jsme spolu měly, nestačila jsi ji vidět, teď ji má Mireček a tak Tě má pořád u sebe.
Zbyl mi ten jeden den dovolené na naše setkání...zbyl a už ho nevyberu...

Jen to, že Te nic Věrusenko neboli, tiši moji bolest. Ještě jsem s Tebou chtěla zažít spousty krásných a nezapomenutelných chvil, osud nám to bohužel již nedopřál. Chybíš mi, stýská se mi ...

Potkaly jsme se před téměř 11 lety a padly si hned do oka, pořád jsme se spolu smály a vždycky nám bylo fajn. Poznala jsi spousty mých přátel a zažily jsme toho spousty, hodně projezdily, měly vždy na co vzpomínat a čemu se i po letech smát.
Teď budeš už tam, kam odešla sousta našich společných přátel, mezi anděli.
Vím, že teď už Tě Věrusenko nic nebolí, jen mě teď bolí srdce. Děkuji za vše, čím jsi obohatila můj život, nikdy na Tebe nezapomenu.
Odpočívej v pokoji, má dráha přitelkyně