Milovaná maminko, je mi moc smutno, chybíš mi! Ráda bych tě tady měla, objímala tě a radila se s tebou!

Maminky neumírají, maminky jen usínají, aby se probouzely v srdcích svých dětí

Nic nechci víc než v duši klid
     a žádného víc štěstí,
než co ho ptáče může mít
     na květné ratolesti.

Na svahu stráně Láska spala
     a nad ní šípek odkvétal,
nad čelem růže máku plála
     a svlačec vlas jí proplétal.

Jen chviličku Tě obejmout a pohladit Tvou tvář, jen chviličku sevřít Tvou dlaň a zašeptat, jak moc, maminko, chybíš nám.

Matka je někdo, co může zaujmout místo kohokoliv jiného. Její místo však nemůže zaujmout nikdo

Když řekneš maminka, za život jí děkuješ, i když Ti zemřela, stále ji miluješ.

Slzy zase neskrývám,
kde matičko, kde těm mám?
Tady za tebou chodívám,
často na tebe vzpomínám…
Už nikam se neprojdem,
už jenom pohladím tu chladnou zem.

Říct tomu, kdo je nám blízký, že ho máme rádi, není těžké, neváhejme, dokud je s námi...

V očích máme napsáno to, co by srdce řeklo, kdyby mělo ústa.

Blíží se smutné období, kdy květy náhrobky ozdobí a se vzpomínkou na časy minulé uctíme naše zesnulé. Podzim pláč schovává pod víčky, rozežnem smuteční svíčičky. Vzpomínky na duši zastudí, na blízké a jejich osudy, kdy nad žulovým kamenem na všechny milé vzpomenem.

Andulko našla jsem krásného anděla pro mamku..♥

„Žena je nejdokonalejší ze všech stvoření. Je přechodem od člověka k andělu.

Mamince...♥♥

Matičko má drahá,
moje milá matko,
vy jste jako holub
a já holoubátko!

Vy holoubek sivý,
já holoubek bílý -
kde jsme se v tom světě
spolu natrefili?

V tom vašem srdéčku
tolik lásky bydlí,
schovejte mě k němu
pod vašimi křídly!

Moje milá hvězdičko,
splň mi moje přáníčko,
splň mi málo nebo víc,
budu ráda na tisíc.
Mé přáníčko zní,
a není to mé poslední:
Vrať se ke mně maminko navždy zpět..

Jsi můj anděl, který hlídá můj stín.
Jsi má naděje a já nevím co s tím…
Miluji Tě! maminko

V bříšku jsi mě nosila,
v kočárku mě vozila.
Pamatuješ první zoubek?
natlučené kolínko?
U všeho jsi vždycky byla,
moje zlatá maminko.
Za každou chviličku,
nosím si Tě v srdíčku.

Píšu Ti, lásko,
píšu Ti psaní.
Že na Tě myslím,
nemáš už zdání.
Přeji Ti klid
a pokoj v duši.
Srdce mi stále
myšlenkou na Tebe buší.

Kdybys někdy radu potřebovala, jen s láskou na mne vzpomeň, budu žít s tebou i nadále a budu bdít nad každým tvým krokem, příjdu Ti pomoci, aniž bys to věděla ...

Mámo, moje, matičko,
vyslyš mé přáníčko!

Jsi ta nejlepší, jsi jak anděl můj,
jsi stále nablízku, jsi domov můj

Dokud jsme lásku matky měli,

nemohl větší lásku nikdo již nám dát,

náhradu za ni marně bychom hledat chtěli,

jen vděčně na ni budeme stále vzpomínat.

Děkuji, je překrásný!

Pani Aničko dovolila jsem dát mamince andělíčka..

Co lásky nejčistší

nám srdce matky dalo,

to poznali jsme

od svých dětských let,

a proto nitro naše

se žalem rozplakalo,

když zlíbali jsme její čelo naposled.