Každý den s láskou na Tebe vzpomínám, je mi moc smutno bez tebe

Dnes je 31.5.2025, 50měsíců od Tvého odchodu, moc se mi stále stýská.
Vzpomínky nám zůstanou na roky kdysi šťastné, jsou v nás ukryté, jsou hluboko a jsou krásné....

Milý Stáňo, dnes máš opět svátek, jak ráda bych s celou rodinou Tobě popřála. Bohužel velkou chybou lékařky jsme přišli o několik roků být s Tebou.
       Jak je mi to moc líto, stále vzpomínám a jsme v myšlenách stále spolu,
Měla jsem a mám Tě pořád ráda.
                                                               Tvoje Hana.

Milý Stáňo, dnes mám narozeniny a to "kulaté", ale je mi moc smutno, moc mi chybíš. I když jsou na mne všichni z rodiny hodní, mám je ráda, ale Ty chybíš moc.
Oslavili by jsme to nejdříve jen spolu - jen my dva, a potom se všemi společně, vzpomínám jak pěkná oslava Tvých kulatin byla.
Mně zbývá jen vzpomínat a mít radost z našich vnoučat a skvělé pravnučky, ta je úžasná, měl bys z ní velikou radost.

Zvykli jsme si na život ve dvou a jeden pro druhého....
Bylo to hezké a bylo nám spolu dobře.

Milý Stáňo, dnes jsou tomu 4roky, kdy jsme se s Tebou rozloučili s velikým pláčem, i pochmurné, deštivé počasí tomu tak chtělo.

Ale láska smrti nezná, jsi stále s námi a my s Tebou......

Milý Stáňo, dnes je tomu 4roky, co jsi od nás odešel vinnou lékařů. Strašně moc mi stále scházíš, stýská se mi. V sobotu jsme byli zaTebou s Vlaďkou a Ríšou, pěkně upravili hrob a vzpomínali.
Také Hela si na Tebe vzpomněla, moc často mi volá.
Co bych dala za několik chvil s Tebou, ale je to jen zbožné přání.
Mám Tě moc ráda .

Tak uplynul další smutný měsíc a to 47., co jsi odešel. Jsem pořád sama, holky si čas neudělají, nějak to musím doklepat, vždyť toho času mi nezbývá mnoho. Stále na Tebe myslím a trápím se.

Včera opět konec měsíce, 31.1.2025. Toto datum tak moc nemám ráda, uplynulo 46 měsíců od úmrtí Stáni. Mnoho smutku, trápení, stesku.
V tomto trápení už dožiju, kéž bych mohla věřit, že se spolu jednou setkáme.

Stále moc mi scházíš, pořád vzpomínám.
Ten, koho jsme ztratili, vlastně žije, žije ve vzpomínkách, ale to je málo, moc málo.
Ke skutečnému životu nepatří nostalgie nenávratna.

Byli jsme dva. Dva na vše - na lásku, na život, na boj i bolest i na hodiny štěstí.
Dva na výhry i prohry, na život a na smrt ..... DVA

                                         Karel Čapek

Milý Stáňo, už je tu čtvrtý Štědrý den bez Tebe, stále vzpomínám na ten náš poslední. Vždy jsi krásně ozdobil stromeček, okna i celý byt, moc Tě to těšilo a bavilo. Já jsem hrozně smutná, moc mi stále chybíš. Byly jsme s Vlaďkou ozdobit Tvůj hrob, obě jsme to obrečely, že nejsi s námi. Také Deniska přijede s naší krásnou pravnučkou, měl bys z ní velikou radost, jaká je moc šikovná.
Stále mi hrozně scházíš, tak už to bude navždy. Mám Tě moc ráda.

Stáňo, včera uplynul 44.měsíc od Tvého odchodu, můj smutek je stále stejný. Dnes začíná období adventu, vzpomínám jak jsme spolu vždy začali chystat
chystat vánoce, zašli na adventní půlhodinku do kostela sv. Bartoloměje. Ten hezký čas už nikdy neprožiju, zbývá mi jen ta krásná léta s láskou vzpomínat.

Stáňo, dnes je den Tvých narozenin, bohužel můžeme jen na Tebe s láskou všichni vzpomínat a dát kytičku na Tvůj hrob.
Je nám všem líto, že ses těchto narozenin nedožil. Vzpomínám na Tvé "kulaté" narozeniny a velikou oslavu, kterou sis zasloužil. Stále se mi po Tobě hrozně stýská, není pravda, že čas trápení zhojí. Mám Tě moc ráda.

Stáňo. dnes je opět 11.září, kromě svátku naší milé vnučky, máme 59.výročí našeho sňatku. Jak ta léta rychle uběhla, zažili jsme moc pěkného, škoda ,že těch roků nebylo více. Dnes celý den vzpomínám na ten náš svatební den a vybavuje se mi vše do detailu.
Je to moc smutné, co nás potkalo vinnou omylu lékařky, že jsi mi musel odejít. Trápím, trápím se, ale bohužel změnit to nelze. Mám Tě moc ráda navždy.

Stáňo, dnes 31.8.2024 je to 41 měsíců, co jsi mi odešel, moc smutné. Každý den na Tebe vzpomínám, je mi stále moc těžko, stýská se mi. Včera jsem si byla pro léky, lékařka se ptala, zda je mi už lépe, bohužel nemohu jí lhát.
Užívám léky, ale stejně nepomáhají, nebo snad jen trochu. Jsem pořád sama,
holky na mne nemají čas, vím, že mají mnoho starostí. Snad už tu nebudu dlouho, vždyť už mám nějaký věk.

Stáňo, dnes 31.7.2024, je to už 40 měsíců - 1218 dní, co jsi navždy odešel zbytečnou smrtí lékařským pochybením.
Já jsem stále nešťastná, smutná, utrápená. Vůbec neplatí, že čas rány zhojí. Jediná útěcha je, že jsem už stará, nějak už musím v tom trápení dožít.
Stále na Tebe vzpomínám, prožili jsme spolu moc pěkné roky, bohužel jich mělo být víc . . . . .

Stáňo, nedovedeš si představit, jak jsem vděčna ve své stálé samotě za vše, co jsme spolu prožili.....

Stáňo, tolik času uběhlo, ale nelze se s Tvojí smrtí smířit, ani netušíš, jak je mi pořád strašně smutno.....                                                                                                                                                                                                                                                                            

Stáňo, každý den na Tebe vzpomínám, je to zoufalé ta samota, ale tak je to v našich životech nastaveno. Nedávno odešla také Věra, tento týden náš soused od naproti Jiří. Musím těch pár chvil co mi zbývá nějak vydržet, jinak to nejde. Chybět nebudu nikomu, to je taková smutná útěcha.

Milý Stáňo, včera jsem upravila živý plot kolem naší  bytovky, který jsme spolu před lety vysadili, větve překrývaly ten nový drátěný, který jsi ještě stačil zařídit. Všem se moc líbí, proto se snažím o okolí domu starat.
    
Přijeli naši sousedé, kteří svůj byt pronajímají a se sousedkou jsme si  pěkně popovídaly a na Tebe vzpomínaly.Je moc hodná.

Stáňo, moc mi chybíš, moc, jsem stále smutná, rodině na obtíž, měli jsme odejít spolu....

Stáňo. dnes jsem se probudila do dalšího moc smutného rána, zdálo se mi o nás, bohužel byl to jen pěkný sen...
Jak je to hrozně smutné být sama jako jsem já, netroufnu si o cokoliv požádat rodinu, obtěžuje to. Oddychnou si, až odejdu za Tebou, snad ten čas nějak přečkají.

Stáńo, moc nám chybíš a s láskou stále vzpomínáme.

Stáňo, dnes máš opět svátek, jak je to pro mne smutné, když tu nejsi.Snad se mnou půjde ke hrobu Kubík, abych tam nebyla úplně sama.
Chybíš moc a moc.

Na krátké procházky chodili jsme spolu,

na dlouhou odešel jsi sám ....

a mně je pořád tak strašně smutno bez Tebe.

Chybíš mi a budeš stále chybět, ale vážím si moc vzpomínek, které na Tebe mám a na náš pěkný život spolu.

Stáňo, dnes jsou to hrozně smutné 3roky, kdy jsme se s Tebou rozloučili v krematoriu. Taková doba uplynula a já jsem stále nešťastná, moc se mi pořád stýská, často si říkám, proč jsme neodešli spolu.
Život bez Tebe nezvládám, rodině jsem jen na obtíž, nestojí o mámu. Přitom já je opravdu zbytečně neotravuji, ale plně chápu, že mají svůj život.
Snad tu nebudu dlouho, vždyť jsem už také stará.
Stále vzpomínám a trápím se, jak bych chtěla uvěřit, že se jednou spolu setkáme.

Stáňo, dnes je to šedesát let, co jsme se spolu seznámili, také bylo krásné jaro, byli jsme si s partou zatančit, moc jsme se dobře bavili. A potom jsme začali náš moc pěkný společný život.
Také jsme s Helenou na ty časy vzpomínaly, na Tebe, na Jirku, na Slávu.
Ale to už je moc dávno, ale krásné vzpomínky zůstaly.

Stáňo, tak strašně moc mi v těchto dnech scházíš, ve dnech , kdy máme několik výročí, pro nás dva moc důležité.
Chybíš, chybíš, chybíš!!!

Stáňo, opravdu každý den na Tebe vzpomínám, jsem často sama.
Stále platí, že vzpomínka je stále živá, kdo v srdci žije, ten neumírá.

Milý Stáňo,
dnes jsou to smutné tři roky, co jsi mi odešel a já tu zůstala sama. Stále se mi moc stýská, ten smutek a bolest nikdy neodejde. Je to pro mne moc zlé, vzpomínám na pěkné roky, které jsme spolu prožili, bohužel mělo jich být o trochu více.
Také kamarádky, které Tě znaly, se mnou vzpomínají.
Nikdy na Tebe nezapomenu, scházíš mi moc a moc, mám Tě moc ráda, je to zlé zůstat tak sama.                            
                                                                              Tvá Hana.
                                                                                  
                                                                                          
  
                                                                                                                    

Milý Stáňo, dnes jsme zajeli s Katkou k Tvému hrobu, pěkně jej upravily a vzpomínaly na dny před třemi lety. Sice Ti bylo moc zle, trápili Tě v nemocnici, ale já doufala, že se mi vrátíš domů, jak ráda bych se o Tebe starala, věřila jsem, že to spolu zase zvládnem.
Návštěvy nebyly dovoleny, tak jen krátký hovor telefonem.

Stáňo, není dne, kdybych na Tebe nevzpomněla, stejně tak naše dcery, moc a moc nám stále chybíš.

Stáňo, každý den ba i noc, když nemohu spát, stále na Tebe vzpomínám, moc se mi pořád stýská. Od té doby, co jsi odešel, rodina nedrží spolu jako dřív. Já zůstala sama, jsem jako kůl v plotě.
Mám Tě moc ráda, trápím se. Tvoje Hana.

Stále mi běží ve vzpomínkách vše, co jsme za náš společný život prožili.Co bych dala za to, kdybych si o mnohém mohla s Tebou popovídat. Co bych dala za to, kdybych mohla říct úplnou maličkost, která by tě potěšila.Co by to asi bylo? Kdybych to byla řekla včas, bylo by to zapůsobilo?

Milý Stáňo, dnes je neděle a já stále smutná, vzpomínám na leden roku 2020, kdy jsi byl na léčení v Třeboni. Byli jsme Tě navštívit a měli velkou radost, že ses tak zdokonalil v chůzi. Ani se mi nechtělo domů, ale museli jsme jet, vždyť mladí museli do práce a Kubík do školy. Ty zbylé dny, které jsem byla doma sama, moc se mi stále stýskalo a nemohla se dočkat , až přijedeš..
Jak pěkný život pokračoval po Tvém návratu, to nikdo netušil, co přinese další doba za hrůzu.
Dnes jsem viděla videa s naší kouzelnou pravnučkou, jak je mi líto, že ses toho štěstí nedočkal, měl by jsi obrovskou radost, jako před lety z její mamky.

Tak začal další pro mne smutný rok, i počasí deštivé tomu odpovídá. Stále

na Tebe myslím, mám Tě moc ráda, chybíš mi, moc a to napořád.

31.12.2023 jsem vzpomněla na náš poslední společný Silvestr před 3roky. Popřáli jsme si zdraví nic jen a jen zdraví, bohužel vše dopadlo tragicky kvůli omylu lékařky a já zůstala sama.
Dnes je to 33měsíců, co je ze mne chodící troska, chybíš, chybíš moc a moc.

Dnes je druhý svátek vánoční, pro mne stejně smutný jako dny ostatní, stále vzpomínám a brečím, i když to nepomáhá.
"Kdybych si oči vyplakala, jako moře byl můj žal, nikomu tím nepomůžu, život půjde dál".
Dnes je to 32měsíců a 26dní , co jsem zůstala sama. Moc a moc smutné.

Tak mám třetí Štědrý den bez Tebe za sebou, je mi to moc líto. Byla jsem opět u Vlaďky a Ríši, oba jsou na mne moc hodní. Bála jsem se opět, že to probrečím a zkazím jim den. Ale zvládla jsem to, když jsme na Tebe vzpomínali. Také vnučka zavolala a dala k telefonu pravnučku, skvělou a moc roztomilou holčičku.
Celý den mi běžel v mysli poslední náš Štědrý den, jak jsme si to užili, netušili jsme, co nás v dalším roce hrozného potká vinnou lékařů.
Každý den vzpomínám a je mi moc těžko, moc těžko.

Dnes je Štědrý den , pro mne moc smutný. Pomalu končí další rok bez Tebe.
Běží den za dnem v mém trápení. Jediné světlé okamžiky byly, když jsem se stala prabábou krásné holčičky naší vnučky. Je mi líto. že ses toho nedočkal.Měl by jsi velikou radost jako jsi měl z její mamky.
Také jsme vzpomněli nedožitých Tvých půlkulatin.
Tento měsíc oslavil náš vnouček osmnácté narozeniny, také bys měl z něho radost, je to moc hodný kluk.

Začal další smutný rok, nic mne nebaví, netěší, co bylo pěkné, je už pryč Přišel ten nešťastný 31,březen, druhé výročí Tvého odchodu, moc mi chybíš, moc.Katka má na mne pořád zlost, nestojí o mámu, alespoň Kubík je moc hodný a slušný. Ale nemohu chtít, aby tu byl často, má učení a kamarády.
Já to musím nějak "doklepat", stejně mi pořád není dobře.
Stále na Tebe myslím , den co den.

Tak v tom stálém smutku a trápení jsem prožila další rok se všemi výročími, ať to byl Tvůj svátek, naše výročí svatby, Tvoje narozeniny, Dušičky a další zoufale smutné vánoce. Na Štědrý den jsem byla u Vlaďky a pak další dny si přála, aby co nejrychleji uběhly.
Stále vzpomínám, jak pěkné byly vánoce sTebou a celou rodinou, to už je minulost. Zbyly jen vzpomínky, což je opravdu moc málo, ale jinak to nejde.
Silvestr jsem opět probrečela, vzpomněla jsem na ten náš poslední společný. Jak dobře, že jsem už tak stará, snad tu nebudu dlouho.
Také je smutné, kolik nejbližších kamarádů nám také odešlo tam,, odkud není návratu.

Zvykli jsme si na život ve dvou a jeden pro druhého....
Bylo to hezké a bylo nám spolu dobře.
Skončilo to moc brzy....

Stáňo, za všechno, co jsme spolu prožili veliký dík!
Za lásku, jaká byla, za život, který moc pěkný byl!!!

Co bych dala za nějaký čas moci být spolu s Tebou a celou rodinou, bohužel to nejde, já vím, já vím. Jsem sama a je mi hrozně těžko.

Stále vzpomínám, je mi stále těžko, moc těžko.

Ubíhá den po dni a mně je stále hrozně smutno, chybíš mi moc. Prožili jsme i první smutné výročí tvého odchodu na druhý břeh, moc zlé, moc. často si na Tebe vzpomenou i sousedé, jak byl v domě pořádek, když jsi se poctivě staral o vše , co patřilo k Tvé funkci. Já se snažím alespoň udržovat čistotu v domě a úpravu zahrady, ostatním je vše jedno. Vždyť jsi byl poslední z těch, kteří jste naší bytovku svépomocí postavili a kde se nám dobře všem žilo.
Stále na Tebe vzpomínám, je mi tak těžko, moc těžko.

Zoufale smutné jsou všechny dny, jen tak přežívám v pláči a smutku Nejhorší jsou dny výroční v roce 2022. Snažím se rodinu neotravovat, mají svůj život. Dřív jsem měla plno zájmů, něco vylepšit, ale to už je také pryč. Hlavně abych tu nebyla zbytečně dlouho, aby se nemuseli o mne postarat.
Scházíš mi moc , moc, jsem nešťastná.

Ubíhá jeden den po dni, stálý smutek, nic mne nezajímá ani netěší,jsem ráda, že už jsem stará, nějak už to tu musím dožít sama.
Máme skvělá vnoučata, jsou na mne hodná
, přeji jim úspěchy v životě.
Kubík je už student, měl bys z něho radost a Deniska získala další vysokoškolský diplom, také by Tě to potěšilo.
Zastavil se soused z chaty pro podpis na dokument k přestavbě chaty a ptal se proč nejezdím na chatu. Vysvětlila jsem mu, že vlak nezvládnu a mladí mne autem nevezmou.

Stáňo, je to bez Tebe moc zlé, stále mi Tě vše připomíná, A hlavně jsem v Tobě a ty ve mně měl vždy podporu a zastání. To je všechno pryč, zbyly mi jen krásné vzpomínky, ale to je málo, strašně málo. Snad když člověk milovanou osobu ztratí, daleko více si uvědomuje, jak moc jsi moc pro mne znamenal.
Navždy utrápená, smutná, nešťastná Tvoje Hana !!!
Mám Tě moc a moc ráda a vždy jsem měla.

Stáňo, ten stesk je tak hrozný, přežívám den po dni, nic mne nebaví , netěší.A to jsem ještě onemocněla 2x trombozou, pro další zdravotní problémy musila na CT a do nemocnice.
Často mi volá Hela, vzpomínáme spolu na společné zážitky s Jirkou a Slávou.
Soused Pavel už také odešel jako Ty, můj kolega Honza také, ubýváme.
Tak často bych Tě potřebovala, poradit se, popovídat, jsem chodící troska.
Ztráta životního partnera je nejhorší ztráta v životě.

Strašně se mi stýská a to pořád.Holky mi pomáhají, vnoučata jsou také moc hodná, ale mají všichni svůj život, svoji náročnou práci.
Byli jsme na sebe moc zvyklí, i když jsme prožili mnoho let, přece jen bych chtěla o nějaká léta víc.
Lékařka, ke které chodím pro antidepresiva, říká, že jsme prožili spolu moc pěkných let, že se to každému páru nepodaří.
Já mám pocit, že mne zůstalo jen půl. Často se mi dostaví pocit, že sedíš ve svém oblíbeném křesle nebo v noci že ležíš vedle mne. Je to strašně zlé, strašně.

Je mi strašně smutno, tak hrozně, nespím, trápím se, stále brečím. Vždy jsme chránili sebe i okolí. Když jsme si popřáli 1.1.2021 hlavně jen a jen zdraví, netušili jsme , co hrozného nás potká. Že na tvůj svátek, výročí svatby, narozeniy, Dušičky půjdeme s květinami ke tvému hrobu. Jak hrozné byly první vánoce bez tebe. Vždy jsem se o tebe moc bála, když jsi měl zdravotní problém, ale ty jsi vždy tvrdě bojoval a problém zvládnul.
Stále na tebe myslím, vše mi tě připomíná, jsem jako kůl v plotě, strašně sama.

Stále si připomínám ten zlý den, kdy mi oznámili tu tragickou zprávu. Byla jsem nejprve jako v mlze a doufala, že to není pravda, že se musím z toho zlého snu probudit. Bohužel skutečnost byla jiná.

Stáňo stále na tebe vzpomínám, trápím se. 31.3.2021 se mi zastavil život, když nám oznámili tu tragickou zprávu. Já jsem tolik věřila, že ti v nemocnici, kde jsi se nakazil, pomohou. Je mi stále líto, že jsem nemohla v poslední chvíli být s tebou.Ještě večer jsme spolu mluvili a ráno přišla ta hrozná zpráva.
Jak jsme se moc těšili na jaro, na naší milovanou chatu, Už nikdy nebudu žít spokojeně.

Stáňo, moc a moc mi scházíš, žije se mi samotné těžko, moc těžko.