Ted procházím cestou co dláždí jen spadané listí,
jen vítr ji odhalí tvář do barev ukrytou,
na konci jen kámen a kříž co nápis jej zdobí,
o spánku co nekončí a co je věčný,
tak věčný jako bolest a ztráta jak smířít se s tím
tak zapálím svíčku a hladím ten kámen co chladí,
světlo ozáří růži v tom kameni zlatem vyrytou,
jen z rámečku úsměv to místo už navěky
zdobí je tvůj je poslední vždyť rok už tady ležíš,
a já vím že tě neprobudím.


Jsi zakletá v ten kámen s tou růží
kde spíš to já bych sám chtěl znát
vrať se mi sem to mi dlužíš ve snech mě zas hladíš
teď zbyl mi jen....jen ten kámen s tou růží




Už jen telegram se zprávou,jak a kde hledat tě mám,
ne nesmíš ještě zpátky a odešla si a mě nezbývá než snů se vzdát,

Teď už mi nepatříš máš jen ty křídla co andělé nosí,
za sebou jen života půl zbytek osud ti vzal,
vím že řekla bys žij ja počkám vždyť sejdem se v nebi,
a já s nadějí hledím tam vzhůru že spatřím tvou tvář,