https://youtu.be/ZxCt9zyVRoY

S Petrem jsme párkrát lezli ve skalách i na horách. Posílám dvě videa, na kterých jsme si to tehdy užívali.
Wilder Kaiser https://youtu.be/gdGQwrLE5ac?t=547
Mařenka https://youtu.be/ZxCt9zyVRoY
Čest Petrově památce!

Byla jsem jedna z těch, co měli to štěstí zažít s Petrem tábor v Lučanech nad Nisou v roli oddílové vedoucí, Petr měl trefnou přezdívku "Hlavas". Osobně nejvíce vzpomínám na jeho docela drsný humor, fakt to sedělo. Pozval nás pak všechny kolegy z tábora na svatbu, užili jsme si kopec srandy. Když jsme se s ním ve stejném kostele loučili, nemohla jsem uvěřit, že se to stalo. Ještě dnes se mi svírá hrdlo. Je fajn, že existují tyhle stránky. Jen je mi líto, že po těch letech netuším, jde skončily fotky z toho tábora.

Vzpomínám na Petra často, na společné rozhovory o Bohu, lidech, bláznivé fakultě i Praze, na koleji Větrník v první polovině 90. let. Jeho nebývalá otevřenost, tolerance a laskavost byla pro tehdy vyjukaného a zmateného benjamín(k)a , autora těchto řádků, důležitá a zásadní. Po odchodu z fakulty jsme si slíbili, že se sejdeme, věděl jsem, že se chystá ke svatbě. Po nějaké době jsem se od společného známého dozvěděl, že Petr zahynul v horách.
Věřím, že jednou navážeme tam, kde jsme přestali.
Petrově pozůstalé rodině přeju aspoň takto pokoj a mír.

I já jsem znala Petra relativně krátkou dobu, pár let jsem s ním jezdila coby vedoucí na letní dětské tábory a moc ráda na ta léta vzpomínám. Myslím, že svou láskou ke skalám a lezení nakazil i všechny děti, neustále pro ně vyráběl různé lanovky a lanové prolézačky, houpačky... Vzpomínek je opravdu hodně. Teď mi na mysli vyvstala jedna, z posledního tábora v létě 1998, který jsme se s ostatními vedoucími snažili zvládnout už bez Petra (na jehož přípravách se však z počátku podílel) ...jak jsme jednou večer potají poslouchali za dveřmi jednoho dětského pokoje, odkud ze ozývaly salvy smíchu z vyprávění vzpomínek na Petra a jak tam ty děti, ve své dětské upřímnosti také vzývaly Petrovu duši... Všem se nám stýskalo a nejen já moc ráda vzpomínám a děkuju za vše, čím Petr můj život obohatil...

Ráda si na Petra vzpomenu. I když šel s námi po tomto světě krátkou - relativně krátkou - dobu, přesto vykonal hodně dobrého a na to se nedá zapomenout. Bylo by toho moc a moc. Když tady teď sedím, honí se mi těch vzpomínek v hlavě tolik, že nevím, která je ta nej....  Petře , moc vzpomínám