Jen napíšu ách jo, čas běží za pár dnů to bude měsíc a já si na to pořád ještě nezvykla..na to, že už se nikdy neusměješ, že si nikdy spolu neprohlídneme hrníčky ze kterýho víc chutná káva :( Dnes mi je zase mizerně...Je to jako na houpačce, jeden den mozek i srdce chápe, že Ti nic nepřinese a nepomůže, že se tady o Tebe trápíme, druhý den to nedokáže pochopit ani mozek natož srdce. Plahočím se ve smutku, že jsme o Tebe přišli, že já jsem o Tebe přišla...Tvoje tichá přítomnost ...snažím se představit, že jsi prostě jen někam jel, na dlouho cestu, že se vrátíš, že tohle jen sen ze kterýho se probudím :( Prostě dneska- ách jo :( Tati...už nikdy to nebudu moc vyslovit tak aby to k něčemu bylo..aby ses otočil, pousmál....Nikdy bych nevěřila, že duše umí bolet fyzickou bolestí....Potkávám Tě na ulici, vidím Tě doma...cítím jak mě hladíš ...mám Tě moc ráda....