Moje milovaná maminko, sešel se rok s rokem a dnes by jsi oslavila krásné 97. narozeniny ... Vzpomínka na Tebe..

Dneska uplynulo 34 let kdy nás maminka opustila. Stále vzpomínáme s láskou

„Až jednou půjdeš přes most života, který tě vede z dětství do dospělosti, nespěchej. Podívej se na řeku života, která pod tebou tvoří víry. Postůj a podívej se. Touto cestou půjdeš naposled, nemůžeš se už vrátit. Jen bláznům je dopřáno vracet se.“

V náručí Boží, odkud jsme vyšli, všichni se navečer sejdeme zas.“              
/J.V. Sládek/

V lidských očích mrtví již neexistují, ale v Božích očích mrtví žijí navěky.

„Smrt není opakem života, smrt je jeho součást.“ /H. Murakami/

mami moje milovaná, cely den na Tebe myslím ,nejen dnes,  každý den. Staráme se o babi Boži, kéž bys byla u nás Ty, bolí mne, že moje maminka tak brzo odešla  za tatkem

Maminko moje milovaná,budu Tě mít pořád v srdíčku a nikdy na Tebe nezapomenu.  Chybíš mi moc, humor a úsměv na tváři....:- (

dnes bych mamince popřála ke dni matek..bohužel jen virtuální kytička....

Maminka by dnes slavila 95 narozeniny. Vcera jsme ji vzpomenuli doma. Nejhodnejsi moje milovana maminka

Stále vzpomínám.
  Na světě jen jednu duši máš,
   nejvěrnější jakou, hochu znáš
   Slovem se spokojí, srdce ti zahojí,
   čeká jen, jak ji zavoláš.
   Maminko, mámo šel bych rád,
   na chvíli k Vám si zaplakat.
   Kdybyste u mě, mámo byla,
   hlavičku byste pohladila.
   Maminko, mámo šel bych rád,
   na chvíli k Vám si zaplakat.
   Maminko moje zlatá, vzpomínka věčně svatá,
   v srdci mě budeš hřát.
   Kdyby jednou osud se ti smál
   a tys někde sám ve světě stál.
   Tvé srdce zlomené, ještě si vzpomene
   na duši již jsi radost vzal.
   Maminko, mámo šel bych rád
   na chvíli k Vám si zaplakat.
   Maminko moje zlatá, vzpomínka věčně svatá,
   v srdci mě budeš hřát.
  Těžko se ti bude hochu žít,
   na srdci až budeš tíhu mít.
   Ten, kdo ti život dal a tolik miloval,
   že musel navždy odejít.

Maminko moje, tak ráda bych Ti ukázala všechnu tu krásu, která tady oblažuje mého ducha. Tak ráda bych tady byla s Tebou a vyprávěla Ti historii míst, která navštěvuji. ???? Ty jsi neměla nikdy možnost se sem podívat. ???? Dnes je Svátek matek a chci Ti přinést dárek aspoň touto formou. Poděkovat takto za všechno, co jsi pro mě udělala, za starost, vzdělání, lásku a výchovu ( i když někdy zbytečně přísnou) . ????
Mé myšlenky a srdce jsou u Tebe????????????Maminko moje milovaná dnes a denn ě na Tebe myslím.a mám Tě moc ráda..Bylas bys štastná za pravnuka Tomáška  

Zhasly oči plné lásky naší drahé maminky, nezhasnou však nikdy na ni v srdcích naše vzpomínky.
Ruku Ti už nepodáme, abychom Ti mohli k narozeninám přát. Jen kytičku Ti na hrob dáme a na Tebe budeme stále vzpomínat. Maminka by oslavila 94 . narozeniny.. Škoda že se nedožila mého vnuka Tomáška.. měla by velkou radost..raduje se jen prababi Boženka, ta žije už tři roky u nás v naší péči..

vzpomínka na maminku  dnes 31 let výročí úmrtí

Jak mohla bych popsat tady svou milovanou maminku.
Musím natrhat polního kvítí a jím ověnčit na ni vzpomínku.
Život stará se , co kdo da mu, než vybílí nám vlasy do běla.
Maminka osela všechny jeho stráně, nic za to zpátky nechtěla.
Jsou ještě na úhoru stopy jejich nohou pod nimi sladké osení
na kamen ztvrdly mozol zlíbat jsem zapomněla, teď čekám na den vzkříšení.
Osud ji upletl věnec z trní, nesla ho jako korunu
než odešla, požehnání dala. Dnes dlí v mém srdci na trůnu.

Draha je po operaci srdce, je v pořádku bude na JIPce tak tři dny, byla na sále 5 hodin operoval ji Dr. Fila což jsem ráda,  je šikovný,  tak snad bude ok.
Pokud bude vše  ok, tak ji za 14 dni pustí domů..bude u nás dokud nebude v pořádku .Doma byt sama nemůže ..tak snad bude vše dobře ...

dnes 31.5.2021 se Ti narodil pravnuk Tomáš - František ve 8,25 hodin,  váha 4240gr a 53 cm..celá Zdenička...měla bys radost tak jako dědeček František, Zdeněk se bohužel nedožil...20 let už s Tebou a taťkou sedí na obláčku...je mi po vás smutno..Drahuška je trochu nemocná se srdíčkem a doufám že bude brzo fit...

Matky jsou ty nejobětavější osoby, jaké v životě máme. Jsou to naši andělé od chvíle, kdy přijdeme na svět, až do chvíle, kdy zestárnou a samy musí odejít. Do té chvíle jsme pro ně nejdůležitější lidé na světě. Jsou naší oporou a nejednou si nakládají více než zvládají, jen abychom my, jejich děti byly šťastné. Děkujeme maminky❣️

naše milovaná maminko...dnes by jsme slavili 93 narozeniny....můžu jen zapálit svíčku a zavzpomínat...starám se o Boženu 92 let....co mi zbývá do ústavu ji nedáme....

30 let výročí úmrtí...Maminko má, starostlivá,
jak dávno jsi nás opustila.
Vzpomínka tak zůstala tklivá,
čím vším jsi za nás platila.

Nejkrásnější svátky v roce se pomalu blíží. Začátek adventu nás čeká už dnes v  neděli 29. listopadu a to také znamená, že budeme zapalovat první svíčku na adventním věnci. První adventní neděle 29. listopadu
železná neděle se zapaluje na adventním věnci první fialová svíčka. Je to tzv. svíce proroků. Svíčka symbolizuje naději. První adventní týden je spjat se svátky svaté Barbory a Mikuláše. Druhá adventní neděle 6. prosince bronzová neděle má reprezentovat lásku a Ježíškovy jesličky. V tuto neděli by se na věnci měla zapálit druhá fialová svíce. Této svíci se říká betlémská a symbolizuje mír
Třetí adventní neděle 13. prosince stříbrná neděle v tuto neděli se slaví křesťanský svátek zvaný Gaudete, který je spjat s těšením se na narození Ježíše. Advent se přehoupl do druhé poloviny a získává více slavnostní nádech Čtvrtá adventní neděle 19. prosince
zlatá neděle v tento den se zapaluje na věnci čtvrtá svíčka, která je symbolem míru,

1 list Korintským 13:1-8
„Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a znějící zvon.
Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem.
A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.
Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá.
Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy.
Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.
Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.
Láska nikdy nezanikne.“

dneska je Drahušky....Maminčino jméno září, právě si ho předčítám.
Napsali jej v kalendáři, na maminku vzpomínám.
Ženské křestní jméno Drahomíra je slovanského původu. Jeho významem je skutečně "ta, které je drahý mír" potažmo také "ta, která má ráda pořádek", "ta, která má ráda svět", také "mírumilovná". Většinou bývá šťastná, i když v její duši panuje určitý neklid, s nímž bojuje prakticky po celý život. Než si založí rodinu, většinou se snaží uspět ve svojí profesi, ale pokud se jí to nepovede, nijak se nehroutí a věnuje s největším nasazením rodinnému životu. Její dobré srdce nikdy nikomu neodmítne pomoc, proto bývá mezi ostatními velmi oblíbená. Přestože umí být empatická, rozhodně není přecitlivělá.

Musím se ti omluvit, ale nechci mluvit o tom, jaká jsi byla. Minulý čas mám spojený s věcmi minulými, dokončenými, ale tvůj život je důkazem, že i když se člověk zde na Zemi rozhodne přestat používat své tělo, může tu zůstat jeho duch, jeho duše, jeho odkaz. Ty tohle naplňuješ beze zbytku. Stále chybíš, protože tvoje vroucnost byla inspirující a dnes, víc než kdy jindy, kdy je všude ve světě potřeba. Smrt je matka našeho druhého života, a proto ti, Maminko, víc než klidný odpočinek přeji šťastnou cestu. Máme tě rádi a stále vzpomínáme..

„Nic z toho dobrého a krásného cos učinila, se neztratí. Všechno zůstane." A. France

Zpěv pro krásný čas

Robert Desnos – přeložil Adolf Kroupa

Dnes večer nezpívám o tom, s čím bojovat,
Leč o tom, co je třeba bránit:
Radosti ze života.
Víno, jež pijeme s kamarády.
Lásku.
Oheň v zimě.
Chladivou řeku v létě.
Maso a chleba ke každému jídlu.
Písničku zpívanou na cestě.
Postel, v níž spíme.
Spánek bez prudkého vytržení, beze strachu z zítřka.
Blaženou nečinnost.
Volnost měnit oblohu.
Pocit důstojnosti a mnoho jiných věcí lidem odpíraných.

„Nezáleží na množství let v našem životě, ale na množství života v našich letech“ Adlai Stevenson

Maminka vždycky nás učila pokoře, velkorysosti, spravedlnosti, zodpovědnosti a úctě k životu, lidem i přírodě, a nikdy při tom nezapomínala na nadhled a legraci. Dala nám fůru písní, a foukala nám i světu do plachet, když bylo zlé bezvětří. Odešla klidná a smířená, nechala nás tady v nesmírným smutku.z tvého odchodu, ale věz, že tu zůstávají dvě slušně vychované dcery, které to, co ty si dala Ty nám, budou dávat svým dětem i všem ostatním dál. Děkujeme za všechno mami...

Maminko co se tady děje....Počet všech lidí, kteří se nakazili novým koronavirem, přesáhl hranici 200 tisíc, uvedla statistická stránka Worldometer. Nemoci COVID-19 podlehlo 8010 lidí. Téměř 83 tisíc lidí se zotavilo. Krizový štáb rozšířil nařízení nosit roušky i mimo prostředky veřejné dopravy. Od dnešního poledne platí také povinnost nosit ochranu úst a nosu i ve všech veřejných budovách, obchodech nebo na zastávkách.Pan Bůh nás ochranuj..

Jen jedno srdce na světě jsme měli, jež dovedlo nás milovat. Kdybychom láskou vzbudit je chtěli, neozve se vícekrát. Utichlo, zmlklo, šlo už spát. Co vděkem za lásku a péči Vám maminko milá můžeme dát? Jen kytici krásných květů na hrob, tiše postát a jen vzpomínat.
Vzpomínka tichá na ruce zlaté, na ochotu, lásku, radost i strast. Vzpomínka tichá na srdce drahé, které tak rádo těšilo nás

Maminko není den kdybychom na Tebe nevzpomenuly...výročí 29 let....Vzpominka na maminku.



Jak mohla bych popsat tady svou milovanou maminku.
Musim natrhat polniho kviti

jim ovencit na ni vzpominku.
Zivot stara se , co kdo da mu, nez vybili nam vlasy do bela ona osela vsechny jeho strane, nic za to zpatky nechtela.

Jsou jeste na uhoru stopy jejich nohou
pod nimi sladke oseni
na kamen ztvrdly mozol zlibat jsem zapomnela
ted cekam na den vzkriseni.

Osud ji upletl venec z trni
nesla ho jako korunu
nez odesla, pozehnani dala
dnes dli v mem srdci na trunu.

Podzimní motýli od Bohuslava Reynka
Podzimní motýli

Za zdmi a za ploty,
podzimní motýli,
spolu jsme skryli se,
steskem se živili.
Poslední motýli
za zdmi a za ploty
závětří hřálo nás
v nadějích samoty.
Tajemní motýli,
na dlaních jeseně
v tichu jsme zářili
zlatě a růměně.
Podzimní motýli,
ještě mi vzlétněte,
zasviťte na chvíli
touze v tmu zakleté …

Podzimní modlitba (Smutek země)
Bohuslav Reynek

Bože, kol tvých dávných zdí má duše chodí sirá,
patří toužebně a nikdo, nikdo neotvírá,

neotvírá oken, neotvírá dveří.
Zlaty, teply jsou tvé stany, ale zde se záhy zšeří,

a v mé duši záření již chladne, pohasíná;
k svému Světlu pusť ji, smutní sina

a bojí se zimy. Viz, jak mouchy, brouci
v pokoj spánku chystají se. Láska vroucí

tvá je sečteny má. - Přece méně není
duše má než oni!... Ale čím jich snění

jest mi... Nechci. Bože, otevři mi.
Bože, pusť mne k teplu; bojím se zimy.

Jdou všichni v Tebe; děti tvé, ne hosti.
Jen já jsem venku. Draví, tiší jdou a prostí.

Bože, otevři mi. A ne v spánek: do Radosti...
Bože, otevři mi do Radosti.

Úcta k životu je nejvyšší instance.
Jediné, co bude důležité, až odejdeme,
budou stopy lásky, které tu po nás zůstanou.
Albert Schweitzer

Jak já se vždycky vracela domů ráda
a těšila se na přivítání!
A na úsměv, na pohlazení
unavenou a křehkou dlaní...
Denně ji tady hledám tisíckrát,
a ta dlaň tady není.Je mi smutno maminko...

Dneska byste s tatinkem oslavili 68 vyroci svatby..bohuzel jste spolu byli jen 30 let....vzpominka na Vas oba...

Největší dar, jaký člověk může svému blízkému dát, je společný čas.Sdílení.I kdyby měl člověk jen být nablízku. Naslouchat.Když zemře maminka,i slunce zajde,v duši se rozhostí zvláštní chlad.Těžko pak ve světě ještě se najde, kdo by jak maminka uměl mít rád.Nikdo nám neřekne, nikdo nám nepoví čím byla maminka každému z nás.Nikdo ji nevrátí, nikdo ji nevzbudí, nikdy již nezazní nám její hlas.Neopustila jsem vás,odešla jsem jen chvilku před vámi.Maminka moje milovaná by slavila 91 narozeniny.Milovala bramboříky.kytky které kvetly kolem jejich narozenin...Maminko moje nejdražší,
do nebe posílám Ti ten polibek nejsladší!
Odešla jsi a již nikdy jsi se nevrátila,
moji lásku k Tobě však nikdy jsi neztratila!
Pro nás děti žila jsi a pracovala,
ty jsi nás příkladně velmi moc milovala.
Pro nás jsi se až moc obětovala a mnohé jsi si odříkala,
do nás - do svých pokladniček vše jsi jen ukládala.
Ve vzpomínkách jsem stále s Tebou a ty se mnou,
vztahy dcery s matkou - ty nikdy nevyhasnou!

Dnes, přesně před 28 lety zemřela má milovaná maminka ve věku nedožitých 62 let.Jak rádi bychom Tě, maminko, drželi zase za ruku. Jak moc bychom si přáli, abys tu s námi mohla být. Tolik jsi chtěla žít, nechtěla jsi od nás odejít. My bychom, maminko, udělali cokoliv, aby se to nemuselo stát a ty ses s námi mohla ještě hodně let smát.
Zlá nemoc nám Tě vzala, jen vzpomínky na krásné a nezapomenutelné chvíle jsi nám tu, maminko, zanechala.
Ty vzpomínky my teď do pohádky proměníme a vnoučatům Tvým je všechny zodpovíme. Aby i naše děti věděly, jak moc jsme si Tě, maminko, všichni vážili.Za předobré srdce matčino na světě náhrady není,
proto je tolik bolestné s maminkou rozloučení.
Maminka naše milovaná, tolik lásky nám dala,
vždy v jejím srdíčku cestička byla malá,
kam veškerá trápení ukrývala.
Přesto však bývala lásky plná,
navzdory všemu, silná a obětavá.
Za to ti, maminko, patří veliký dík

Dnes 6.1.2019 zpival Frantisek v kostele mc pekne s muzaky..meli byste z nej radost...

Moji milí zlatí...
dnes nemluvím k vám do nebe nahoru
rukávem utírám žluté březové lístky
z černého mramoru chladného kamene
Dotýkám se a šeptám s láskou
mami,tati,babičko,dědečku  Pokoj vám...

Od svého dětství si maminku vybavuji a jako velmi energickou a silnou ženu. Ženu, která všechno zvládla, nic ji nesrazilo na kolena a když náhodou ano, vždy vstala a pokračovala dál, poučena z nezdaru, posílena vlastním nezdarem. Takového človíčka, na kterého jsem se mohla spolehnout za všech okolností a to i v případě, že by to stálo kus jejího pohodlí. Co kus, snad všechno její pohodlí!Dnes jsem mámou i já, a přes to, že jsem si snad tisíckrát říkala, že nebudu jako moje mamka, jdu stejnou cestou, snad ve stejných šlápotách tím hlubokým sněhem a říkám si pravý opak - snad budu alespoň částečně tak úžasná pro své děti, jako byla pro mne ta moje, milovaná maminka... Mami, moc mi chybíš, i po těch letech je vše tak živé... Tolik jsme toho spolu prožily a já mám pocit, že jsem Ti za to všechno ani nepoděkovala. Jsem vděčná, že právě TY jsi tou mojí maminkou, nejlepší maminkou, jakou jsem si mohla přát...Oslavila bys v neděli 90 let.S láskou vzpomínám na nejlepší mámu na světě..

Nikdo nám neřekne, nikdo nám nepoví,
čím byla maminka každému z nás.
Nikdo ji nevrátí,
nikdy již nezazní nám její hlas.
V životě se loučíme mnohokrát,
s maminkou jen jednou.
I kdybychom si oči vyplakali,
ty její už se neohlédnou.
Odešlo nám to nejdražší,
co jsme na tomto světě měli.
Maminčono srdce veliké,
dobrota a láska neskutečná.                            
Když zemře maminka, i slunce zajde,
v duši se rozhostí zvláštní chlad.
Těžko pak ve světě ještě se najde,
kdo by jak maminka uměl mít rád...

Až tady nebudu, pusťte mě,nechte mě odejít.
Mám toho tolik na práci a tolik k vidění.
Neplačte, hlavně neplačte, když na mě budete myslet.
Buďte vděční za ty krásné roky.
Dala jsem vám všechnu svou lásku a všechno své přátelství.
Můžete si domyslet,jaké štěstí jste mi přinesli.
Děkuji vám za lásku, kterou mi každý z vás na zemi projevoval,teď je čas, kdy musím jít sama.
Možná se budete krátkou chvíli trápit.
Víra vám přinese posilu a útěchu.
Nejsem daleko a život jde dál…
Když budete potřebovat, zavolejte, já přijdu.
I když mě neuvidíte, nebudete se mě moci dotknout, budu tady.
Když budete poslouchat své srdce, budete jasně vnímat
lásku, kterou vám přinesu.
Nechoďte mi plakat na hrob,
nejsem tam, nespím,
jsem tisíc vanoucích větrů,
jsem třpyt krystalků sněhu,
jsem světlo, které proniká obilným polem,
jsem něžný podzimní deštík,
jsem štěbetání ptáků v ranním tichu,
jsem hvězda, která v noci září.
Prosím, nechoďte na můj hrob plakat.
Nejsem tam a nejsem mrtvá.

V životě se loučíme mnohokrát, s maminkou jen jednou. Kdybychom si oči vyplakali, její se už nikdy neohlédnou.
Maminky neumírají, maminky jen usínají, aby se probouzely v srdcích svých dětí.Neni dne, kdybychom si na maminku nevzpomneli...dnes ..svatek matek...

Titus Maccius Plautus 60
římská dramatik -250 – -184 př. n. l.
„Koho bozi milují, ten umírá mlád“

Steve Jobs 21
americký podnikatel a zakladatel společnosti Apple Inc. 1955 – 2011
„Vědomí, že brzy zemřu, je nejdůležitějším nástrojem, který mi pomáhá činit zásadní životní rozhodnutí. Protože téměř všechno - veškerá vnější očekávání, veškerá pýcha, všechen strach z trapnosti nebo neúspěchu - se tváří v tvář smrti ztratí a zůstává jen to, co je opravdu důležité. Vědomí, že zemřete, je nejlepší způsob, jaký znám, jak nespadnout do pasti přesvědčení, že máte co ztratit. Už teď jste nazí. Není důvod nejít za svým srdcem.“

Tomáš Garrigue Masaryk 113
první československý prezident 1850 – 1937
„Život měříme příliš jednostranně; podle jeho délky a ne podle jeho velikosti. Myslíme víc na to, jak život prodloužit, než na to, jak ho opravdu naplnit. Mnoho lidí se bojí smrti, ale nedělají si nic z toho, že sami a mnoho jiných žijí jen položivotem, bez obsahu, bez lásky, bez radosti.“

Jonathan Swift  
anglo-irský satirik, esejista, básník 1667 – 1745
„Každý chce žít dlouho, ale nikdo nechce být starý.“

John Lennon
britský hudebník 1940 – 1980
„Až jednou půjdeš přes most života,
který tě vede z dětství do dospělosti - nespěchej.
Podívej se na řeku života,
která pod tebou tvoří víry.
Postůj a podívej se.
Touto cestou půjdeš naposled,
nemůžeš se už vrátit.
Jen bláznům je dopřáno vracet se.“

Maminky neumírají, maminky jen usínají, aby se probouzely v srdcích svých dětí.V životě se loučíme mnohokrát, s maminkou jen jednou. Kdybychom si oči vyplakali, její se už nikdy neohlédnou...Dnes by se moje maminka dožila 89 let...bohužel již 26 let odpočivá na křepickem hřbitově..s tatinkem..

Živote můj – měla jsem Tě ráda, ráda jsem si užívala, ráda jsem se smála, nechtěla jsem všechno, jen jsem chtěla žít! A zažívat to, co každý. Vždyť víš – život. Smrt se neřídí našimi plány…Možná byl čas již odejít, snad to tak bylo v osudu psáno. Zbyly jen sny, jež mohly se ještě snít. V půjčovně času však již měli vyprodáno...   Neumíráme nikdy v pravý čas. Smrt přichází vždycky nevhod. Jak píše Julian Barnes v knižním eseji na toto téma: „Smrti je v zásadě jedno, jestli se jí bojíte, nebo ji ignorujete. Její chvíle přijde bez ohledu na váš světonázor. Smrt není umělec. To umělci jsou nespolehliví“ ....   RIP..Dnes je to 26 let co moje maminka odešla...neni dne..kdybych si na ni nevzpomnela..Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.

Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.

A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Amen.

Všichni jsme na cestě na hřbitov.
Jen to každý máme jinak daleko. :-(

Bezprostředně po úmrtí blízkého člověka námi zmítá zmatek, chaos a šok. Jsme jakoby ohlušeni a omámeni a ještě úplně nechápeme, že náš blízký nežije. Ztrácíme schopnost adekvátně vnímat a prožívat. Je to ale v podstatě normální reakce na ztrátu blízkého člověka, na tu nejbolestivější zkušenost v našem životě. Náhle se nám rozbilo to, co jsme doposud považovali za samozřejmé. Svět kolem jako by přestával být bezpečný, spolehlivý a důvěryhodný a my cítíme úzkost z toho, co přijde. Odešel člověk, se kterým jsme sdíleli realitu a my máme nyní pocit, že život začíná postrádat smysl. Mění se místo v našem malém světě a s ním spojená identita. Postupně s ověřováním reality přichází hluboký smutek. Často myslíme na zemřelého, hledáme jeho fotografie, pláčeme. Je to zvláštní doba, hluboce uvnitř sebe hledáme cestu, po které bychom šli dál životem bez zemřelého. Je to období truchlení. Truchlení je přirozené. Přijímáme život jiný – nový, tentokrát již bez zemřelého.

01.7.1951 se moje maminka vdávala
29.7.1981 ovdověla..
zapaluji oběma mým rodičům svíčku na jejich památku...denně si na ně vzpomenu..:-)

Naše maminko milá, je nám smutno bez Tebe, do očí se derou slzy, při vzpomínce na Tebe. Dnes by moje maminka oslavila 88 narozeniny.. Bohužel už 25 let není mezi námi..:-( Odešla velmi mladá.. tak jako tatínek..

„Samozřejmě všichni víme, že zemřeme.
Ale jak zemřeme, je velmi důležité. A to nejen kvůli
nám, ale také kvůli tomu, jak se naše smrt promítne
do života lidí, kteří tu zůstanou.“
Neumíráme nikdy v pravý čas. Smrt přichází vždycky nevhod.Dopřejme umírajícímu, pokud je to jen trochu možné, komfort umřít v klidu, ve známém prostředí a s pocitem, že není sám. Dopřejme to jemu i sobě.Jak píše Julian Barnes v knižním eseji na toto téma: „Smrti je v zásadě jedno, jestli se jí bojíte, nebo ji ignorujete. Její chvíle přijde bez ohledu na váš světonázor. Smrt není umělec. To umělci jsou nespolehliví“ ..Vzpominka na moji maminku již 25 let odpočivá v pokoji..  

Maminky neumírají, maminky jen usínají, aby se probouzely v srdcích svých dětí. Díky za Vaše vychování, lásku a starosti, za pohádky v dětství a malé dětské radosti.Dnes vzpomínáme 25. výročí úmrtí mé maminky..
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.

Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.

A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Amen.

Na konci života je bohatství jen aspektem života. Ležím na nemocniční posteli a promítám si svůj život.Uvědomila jsem si, že všechno bohatství, zbledlo a ztratilo význam tváří v tvář blížící se smrti.
Ve tmě se dívám na zelená světla strojů, které mě udržují při životě a slyším jejich mechanické bzučení. Cítím jak se blíží dech boha smrti. Vím, že když nakumulujeme dostatečné bohatství, aby nám vydrželo po zbytek života, měli bychom usilovat i o něco dalšího, co s bohatstvím nesouvisí. Mělo by to být něco mnohem důležitějšího: vztahy. Bezuzdné následování bohatství nás promění v pokřivené bytosti. Bůh nám dal smysly a možnost cítit lásku v srdci každého, ne iluzi kterou přináší bohatství. Bohatství si nemůžu vzít s sebou. Mohu si odnést jen vzpomínky vysrážené láskou.
Jaká postel je nejdražší na světě? Nemocniční postel. Když jede člověk na operační sál, uvědomí se, že existuje jedna kniha, kterou má ještě dočíst – Kniha zdravého života.Ochraňujte lásku k vaší rodině,muži, dětem.

Tento týden si lidé na celém světě připomínají své blízké zesnulé. V té věci jsme si všichni podobni: všichni máme někde hrob našeho tatínka a naší maminky, většinou i dalších našich blízkých. A jednou bude někde ležet i naše tělo. Smrt je něco, co nás staví do jedné řady, co nás i sbližuje. „V jedné hospodě na nocleh pán nepán se sejdem.“ (František Čelakovský)Moudrý člověk před třemi tisíci lety to vyjádřil (v biblickém textu, připisovaném králi Šalamounovi): „Jaký užitek má člověk z veškerého svého pachtění?… I když se člověk dožije mnoha let, ať se v nich raduje ze všech.“ (Kaz 1,3 a 11,8) A v Novém zákoně, po křesťansku: „Oblecte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost…. Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti. Ve Vašem srdci ať vládne mír Kristův. A buďte vděčni.“ Kol 3, 12-14)

(Z knihy Jana Davida – Slovíčko nakonec)

Smrt v nejrůznějších podobách prošla kolem mne několikráte, zcela blízko nebo velmi blízko. Obdivuji ty z mých nejbližších, kteří do posledních okamžiků nevkládali patos, nářek, statečně a pokorně zvládali tělesné nemohoucnosti. Dali mně poznání, že život lze uzavřít i v tichosti. Cítila jsem jejich očekávání budoucnosti – té za životem. Na všechny milované, kteří mě opustili si vzpomínám se slovy 23. žalmu, který nádherně zhudebnil Antonín Dvořák: „…byť se mi dostalo jíti údolím stínu smrti, nebudu se báti zlého, neboť Ty se mnou jsi…“ Rozdávám rady, jako kdybych už branou smrti prošla. Jen jsem ji mohla pozorovat. Stojím před její záhadou a velebností se stejnými nejistotami a strachy jako každý člověk. Je však namístě si připomenout, že milióny lidí prošly a projdou touto branou, čeká i na mne. Znám stíny i paprsky svého života, ale neopírám se o ně. Pouze prosím o milost pokojné smrti...vzpomínka Dušičky 2015

Někdy se  modlívám: „Dopřej mi, Bože, milost pokojné smrti“. Je to prosba možná příliš troufalá, ale současně pochopitelná. Kdo by si nepřál dostat takový dar.Znám několik případů pokojných náhlých úmrtí. Milovaný člověk ulehne, a ráno se již neprobudí. Usedne do židle, ruka mu klesne a srdce se zastaví. Jsou naopak konce zmrazující: smrt matky malých dětí, konec života vlastního dítěte, jemuž nemůžeme pomoci. Ztráta milovaného člověka v nejlepším rozletu vztahu.
Všechny tyto situace jsou velikou zkouškou anebo podnětem k zamyšlení. Připomíná mně to důležitou myšlenku: příchod smrti není výsledkem „obchodu“ s Bohem. Mnozí lidé se domnívají, že byli vzorní, bez hříchu, dobrodušní, žili ve spořádaných vztazích, dělali dobro všem v okolí, a mají proto nárok na dlouhý život a milosrdný konec. Nedostaví-li se, pociťují to jako velkou nespravedlnost. Rozdávám rady, jako kdybych už branou smrti prošla. Jen jsem ji mohla pozorovat. Maminka umírala dlouze, nemoc byla zlá.

V životě se loučíme mnohokrát, s maminkou jen jednou. Kdybychom si oči vyplakali, její se už nikdy neohlédnou.. Zítra by maminka oslavila 87 narozeniny...

DNES V NEDELI 18:3:2012 BY SE MOJE MAMINKA DOZILA 84 LET::SKODA; ZE TU NENI S NAMI..:.-*

Maminko,budu tě mít pořád v srdíčku a nikdy na Tebe nezapomenu.
Bude mi chybět Tvůj humor a úsměv na tváři....:- (

http://www.youtube.com/watch?v=6NXhZvVqxbE&feature=related

http://www.youtube.com/watch?v=CEPC5vmA5Hg&feature=related

Když zemře maminka,
i slunce zajde, v duši se rozhostí zvláštní chlad.
Těžko pak ve světě ještě se najde,
kdo by jak maminka uměl mít rád...
Dopracovaly pilné ruce,
utichlo navždy předobré srdce.
Očima se už nepodíváš,
teď klidným spánkem odpočíváš.
Utichlo srdce, zůstal jen žal,
ten, kdo Tě miloval, vzpomíná dál.
Bylo-li na světě
zásluhou blízkého člověka
trochu víc lásky a dobroty
trochu víc světla a pravdy
měl jeho život smysl
a zůstává navždy zapsán
v našich srdcích
dcera Marta