Moje nejdražší holčičko,
Když jsem se dozvěděla, že tě čekám bylo mi 16let i přes to jak jsem byla mladá jsem věděla, že tě potřebuji, že tě chci a že tě budu milovat a postarám se o to abys byla vždy šťasná.
Narodila jsi se v neděli 19. prosince 1999. Dali mi tě do náručí byla jsi překrásná, malinká se spousty černých vlásků na hlavičce. Zalilo mne nádherné teplo cítila jsem, že teď už na světě nebudu nikdy sama. Rostla jsi nastoupila do školky, pak do školy byla jsi úžasná. Hodně svéhlavá a drzá po mamince, ale zároveň nejbáječnější holka kterou znám.
Neděle 19.2. 2014 do dnešního dne jsem nevědela nic o bolesti. Do dnešního dne jsme vedli bezstarostný život a tys to dnes změnila. Ještě večer jsi spala se mnou v posteli tulila se ke mně jako malá holčička dávala jsem ti pusu když jsi spala a říkal ti jak moc tě miluji. Kdybych jen tušila, že je to naposledy rozmačkala bych tě něhou. Dopoledne jsme se pohádaly, ale né moc. My se přece nikdy nehádaly moc. Většinou jsem se povztekala ty ses mi vysmála a bylo vše ok. Tentokrát však ne. Naštvala jsi se chtěla jsi mne potrestat. Snědla jsi léky! Za půl hodiny jsi mi to sama řekla. \Na nic nečekám, volám sanitku tebe položím do ložnice a čekáme. Jsi při vědomí, omlouváš se, ptáš se jestli s tebou pojedu do nemocnice, chceš ať ti vezmu s sebou mobil. Maminko nezlob se jsou tvá poslední slova které slyším. Vůbec si neuvědomuješ, že tohle není legrace. Odjíždíš sanitkou, já s Pájou autem. Stojíme před nemocnicí a čekáme až přijede sanitka, která tě veze. Přijíždí chci jít k ní, ale nemůžu. Nemůžu udělat ani krok. Cítím strašnou bolest. Vidím lékaře jak ti dávají masáž srdíčka. Bojím se, cítím, že je zle. Převezli tě z Frýdecké nemocnice do Ostravy. Jedu tam za tebou. Čekám na lékaře moc se bojím, nevím ani kolik je hodin ani jak dlouho tu jsem vím jen, že potřebuji abys byla v pořádku! Lékař mi sděluje, že množství léku bylo fatální, jelikož to byly léky na srdce. Bylas dlouho bez kyslíku tvůj stav je více než kritický. Odjíždím z nemocnice. Doma sedíme s tátou a modlíme se. Nedokážem ani mluvit jen tiše sedíme. Nic jsem si v životě nepřála jako to abys svůj boj o život vyhrála. Ráno nám lékař sděluje, že stav se nezměnil. Každý den nám říká to samé. Říká, že pokud se probudíš budeš mít trvalé následky, nevadí, my se o tebe postaráme hlavně žij holčičko naše to je jediné nač dokážem myslet. Abys žila. Další den, doktor nám sdělil, že tvůj mozek byl tak dlouho bez kyslíku, že pokud se probereš budeš navždy odkázaná na cizí pomoc. Říkám tatínkovi, že nechci abys byla připoutaná na lůžku, byla mimo sebe, že tohle si nezasloužíš. Jedem domů z nemocnice. Odpoledne ti mají dělat vyšetření zda tvůj mozek vůbec žije. Ani nevím jestli ti ho stihli udělat. Než jsme stihli zavolat do nemocnice volal nám lékař, že jsi svůj boj o život prohrála. Strašná bolest.Sedíme vedle sebe s tátou z očí nám tečou slzy a najednou nevíme jak dál. Jak žít bez tebe. Do poslední chvíle jsme věřili, doufali a najednou …..Vždycky jsi nám říkala, že budeš s náma doma nejméně do třiceti. Nebudeš! Už tě nikdy neobejmu. Nikdy ti neřeknu jak moc tě mám ráda a jak moc jsem na tebe pyšná. Už nikdy si s tebou nebudu povídat, nebudu se s tebou smát.
Je to měsíc co jsi odešla do nebíčka a mi to příjde jako pět let co jsem tě neviděla. Tak moc mi chybíš! Mám potřebu zvednout telefon a zavolat ti, ale nemám kam. Vidím tě všude, slyším tvůj smích, ale ty tady nejsi. Všechny místa kudy chodím mám spojena s tebou. Učím se žít bez tebe, ale je to tak těžké. Vím, že jsi nechtěla umřít. Vím, že jsi chtěla postrašit a naštvat mne. Jsem štastná, že jsem mohla být tvojí maminkou. Jsem pyšná na to jakou krásnou a chytrou holčičku jsem měla. Bylas sluníčkem mého života. Bez tebe jsem tady ztracená. Já i táta. Chybíš nám moc beruško naše.
Nikdy na tebe nepřestanu myslet. Nikdy tě nepřestanu milovat. Jsi v mém srdíčku. Věřím, že pokud je nějaký jiný život než ten na zemi jednou se potkáme a budeme zase spolu. Miluji tě s nekonečnou láskou
máma