„Až jednou půjdeš přes most života, který tě vede z dětství do dospělosti, nespěchej. Podívej se na řeku života, která pod tebou tvoří víry. Postůj a podívej se. Touto cestou půjdeš naposled, nemůžeš se už vrátit. Jen bláznům je dopřáno vracet se.“

V náručí Boží, odkud jsme vyšli, všichni se navečer sejdeme zas.“              
/J.V. Sládek/

V lidských očích mrtví již neexistují, ale v Božích očích mrtví žijí navěky.

„Smrt není opakem života, smrt je jeho součást.“ /H. Murakami/

Před 13 lety ses Ženil, bohužel 9.9. si zemře. Vzpomínka na tebe

24.9.2022  výročí 16 let, neuvěřitelně to letí....dnes Tě už nebolí vůbec nic....

Dnes bys slavila 64. let bohužel nebylo Ti dopřáno....vzpomínáme „A přišla dlouhá noc a po ní žádné ráno…“.Ani nejkrásnější nekrolog nikomu neprodlouží život. Tvůj zkrátila zlá nemoc ve věku 48 let...

Dnes vyroci 15 let neuveritelne to leti....dnes Te uz neboli vubec nic

Dnes bys slavila 63. let bohužel nebylo Ti dopřáno....vzpomínáme

Nejkrásnější svátky v roce se pomalu blíží. Začátek adventu nás čeká už dnes v  neděli 29. listopadu a to také znamená, že budeme zapalovat první svíčku na adventním věnci. První adventní neděle 29. listopadu
železná neděle se zapaluje na adventním věnci první fialová svíčka. Je to tzv. svíce proroků. Svíčka symbolizuje naději. První adventní týden je spjat se svátky svaté Barbory a Mikuláše. Druhá adventní neděle 6. prosince bronzová neděle má reprezentovat lásku a Ježíškovy jesličky. V tuto neděli by se na věnci měla zapálit druhá fialová svíce. Této svíci se říká betlémská a symbolizuje mír
Třetí adventní neděle 13. prosince stříbrná neděle v tuto neděli se slaví křesťanský svátek zvaný Gaudete, který je spjat s těšením se na narození Ježíše. Advent se přehoupl do druhé poloviny a získává více slavnostní nádech Čtvrtá adventní neděle 19. prosince
zlatá neděle v tento den se zapaluje na věnci čtvrtá svíčka, která je symbolem míru,

https://www.youtube.com/watch?v=bZqEaZxOrn8&list=RDbZqEaZxOrn8&start_radio=1

1. Lásko, nejsi má, jsi vzdálená až do smrti,
dávno nečekám, že by mě křídla labutí
zamávaly z vodopádů šedivýho dne,
ze skály naděje mi odletí, odletí.
R :Zlá nemoc jako černá tůň stavěla kříž o něco spíš,
když hnal se v noci bílej kůň jak lítá saň a tvoje dlaň
už byla ledová jak štíty hor, telegraf duše za obzor
donesl skromné poselství: chtěl bych žít.
2. Lásko ukrytá, jsi vyryta v mé paměti,
Neboj, čekám dál jenom v malé naději,
Vysněné jak návrat psance girlandami snů,
všech nekonečných dnů a čekání, čekání.
R :Zlá nemoc jako černá tůň stavěla kříž o něco spíš,
když hnal se v noci bílej kůň jak lítá saň a tvoje dlaň
už byla ledová jak štíty hor, telegraf duše za obzor
donesl skromné poselství: chtěl bych žít.

1 list Korintským 13:1-8
„Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a znějící zvon.
Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem.
A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.
Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá.
Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy.
Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.
Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.
Láska nikdy nezanikne.“

https://www.youtube.com/watch?v=bZqEaZxOrn8

Vzpomínka na koegyni                        
Zlá nemoc jako černá tůň stavěla kříž o něco spíš,
když hnal se v noci bílej kůň jak lítá saň a tvoje dlaň
už byla ledová jak štíty hor, telegraf duše za obzor
donesl skromné poselství: chtěla bych žít.

Musím se ti omluvit, ale nechci mluvit o tom, jaká jsi byla. Minulý čas mám spojený s věcmi minulými, dokončenými, ale tvůj život je důkazem, že i když se člověk zde na Zemi rozhodne přestat používat své tělo, může tu zůstat jeho duch, jeho duše, jeho odkaz. Ty tohle naplňuješ beze zbytku. Stále chybíš, protože tvoje vroucnost byla inspirující a dnes, víc než kdy jindy, kdy je všude ve světě potřeba. Smrt je matka našeho druhého života, a proto ti, Zdeni, víc než klidný odpočinek přeji šťastnou cestu. Máme tě rádi a stále vzpomínáme..

„Nic z toho dobrého a krásného cos učinila, se neztratí. Všechno zůstane." A. France

Zpěv pro krásný čas

Robert Desnos – přeložil Adolf Kroupa

Dnes večer nezpívám o tom, s čím bojovat,
Leč o tom, co je třeba bránit:
Radosti ze života.
Víno, jež pijeme s kamarády.
Lásku.
Oheň v zimě.
Chladivou řeku v létě.
Maso a chleba ke každému jídlu.
Písničku zpívanou na cestě.
Postel, v níž spíme.
Spánek bez prudkého vytržení, beze strachu z zítřka.
Blaženou nečinnost.
Volnost měnit oblohu.
Pocit důstojnosti a mnoho jiných věcí lidem odpíraných.

Motto: „Nezáleží na množství let v našem životě, ale na množství života v našich letech“ Adlai Stevenson

Podzimní motýli od Bohuslava Reynka
Podzimní motýli

Za zdmi a za ploty,
podzimní motýli,
spolu jsme skryli se,
steskem se živili.
Poslední motýli
za zdmi a za ploty
závětří hřálo nás
v nadějích samoty.
Tajemní motýli,
na dlaních jeseně
v tichu jsme zářili
zlatě a růměně.
Podzimní motýli,
ještě mi vzlétněte,
zasviťte na chvíli
touze v tmu zakleté …

Jediné, co bude důležité, až odejdeme, budou stopy lásky, které tu po nás zůstanou.Úcta k životu je nejvyšší instance.
(Albert Schweitzer)

Večer, když slunce zemi opustilo, Tvoje srdce se navždy zastavilo. Odešla jsi tichou tmou, tiše, s bolestí svou. Zavřela jsi oči, chtělo se Ti spát, aniž jsi tušila, co to má znamenat. Nebylo Ti dopřáno s námi být, nebylo léku, abys mohla žít.dnes výroči 13 let.....

Moje milá Zdeňko...
dnes nemluvím k Tobě do nebe nahoru
rukávem utírám žluté březové lístky
z černého mramoru chladného kamene
Dotýkám se a šeptám s úctou  
Pokoj Tobě...

Dnes je to 12 let co Jsi odešla.Člověk je jediným tvorem, který ví o své smrtelnosti, a toto vědomí je označováno za antropinum, tedy znak, kterým se odlišují lidé od ostatní přírody. V mýtech všech národů je dar nesmrtelnosti či alespoň prodloužení života či mládí tou největší odměnou. Říká se tomu „usilovat o
nesmrtelnost“, ale jen málokdy se tím myslí opravdu život v tomto těle. Bylo by to hrozné, žít věčně, ale bez významu přítomnosti, bez významu okamžiku.
Smrt v nejrůznějších podobách prošla kolem mne několikrát. Obdivuji ty z mých nejbližších,
kteří do posledních okamžiků nevkládali patos, nářek, statečně a pokorně zvládali tělesné nemohoucnosti. Dali mně poznání, že život lze uzavřít i v
tichosti. Cítila jsem jejich očekávání budoucnosti – té za životem. Na všechny milované, kteří mě opustili,vzpomínám se slovy 23. žalmu, který nádherně
zhudebnil Antonín Dvořák: „…byť se mi dostalo i jíti údolím stínu smrti, nebudu se báti zlého, neboť Ty se mnou jsi “

Dnes bys oslavila 60 sat...„Člověk má v srdci místa, o nichž mnohdy nemá ani potuchy.
Teprve až se zaplní bolestí, doví se o jejich existenci.“
Léon Bloy
Jednou vždy přijde pravdy hodina a všichni složíme ruce do klína. Někdo se té chvíle děsí. Jiný už čeká a vzpomíná. Někdo se brání. Zuby zatíná. Marně. Spravedlivá je pro všechny pravdy hodina. Přijde, kdy si zamane a neklade otázku, co po kom zůstane. Nedělí na slavné, mocné a neznámé.
Jen svíci hořící, jen krásnou kytici na hrob položíme. Tiše se zastavíme, tichounce pomodlíme, na Tebe zavzpomínáme.

Před 30 lety ses vdavála. 8.8.1988 . Nepřinesly ti osmičky moc štěstí.neni dne kdy bych si na tebe zdeni nevzpomenula. Za par dnů by jsi oslavila kulaté narozeniny. Nebylo ti to dopřáno ....

Život je dar, smrt je však zákon
Vydala ses na cestu, kde chodí každý sám, jen dveře vzpomínek nechala jsi dokořán. Jen kytičku na hrob Ti můžeme dát, chviličku postát a tiše vzpomínat.
Dnes vzpomínáme 11.let výročí úmrtí

Až tady nebudu, pusťte mě,nechte mě odejít.
Mám toho tolik na práci a tolik k vidění.
Neplačte, hlavně neplačte, když na mě budete myslet.
Buďte vděční za ty krásné roky.
Dala jsem vám všechnu svou lásku a všechno své přátelství.
Můžete si domyslet,jaké štěstí jste mi přinesli.
Děkuji vám za lásku, kterou mi každý z vás na zemi projevoval,teď je čas, kdy musím jít sama.
Možná se budete krátkou chvíli trápit.
Víra vám přinese posilu a útěchu.
Nejsem daleko a život jde dál…
Když budete potřebovat, zavolejte, já přijdu.
I když mě neuvidíte, nebudete se mě moci dotknout, budu tady.
Když budete poslouchat své srdce, budete jasně vnímat
lásku, kterou vám přinesu.
Nechoďte mi plakat na hrob,
nejsem tam, nespím,
jsem tisíc vanoucích větrů,
jsem třpyt krystalků sněhu,
jsem světlo, které proniká obilným polem,
jsem něžný podzimní deštík,
jsem štěbetání ptáků v ranním tichu,
jsem hvězda, která v noci září.
Prosím, nechoďte na můj hrob plakat.
Nejsem tam a nejsem mrtvá.

Dnes by se Zdenka dožila 59 let..bohužel před 11lety odešla...vzpomínám na Tebe Zdeni.
Živote můj – měla jsem Tě ráda, ráda jsem si užívala, ráda jsem se smála, nechtěla jsem všechno, jen jsem chtěla žít! A zažívat to, co každý. Vždyť víš – život. Smrt se neřídí našimi plány…Možná byl čas již odejít, snad to tak bylo v osudu psáno. Zbyly jen sny, jež mohly se ještě snít. V půjčovně času však již měli vyprodáno...   Neumíráme nikdy v pravý čas. Smrt přichází vždycky nevhod. Jak píše Julian Barnes v knižním eseji na toto téma: „Smrti je v zásadě jedno, jestli se jí bojíte, nebo ji ignorujete. Její chvíle přijde bez ohledu na váš světonázor. Smrt není umělec. To umělci jsou nespolehliví“ ....   RIP..

Titus Maccius Plautus 60
římská dramatik -250 – -184 př. n. l.
„Koho bozi milují, ten umírá mlád“

Steve Jobs 21
americký podnikatel a zakladatel společnosti Apple Inc. 1955 – 2011
„Vědomí, že brzy zemřu, je nejdůležitějším nástrojem, který mi pomáhá činit zásadní životní rozhodnutí. Protože téměř všechno - veškerá vnější očekávání, veškerá pýcha, všechen strach z trapnosti nebo neúspěchu - se tváří v tvář smrti ztratí a zůstává jen to, co je opravdu důležité. Vědomí, že zemřete, je nejlepší způsob, jaký znám, jak nespadnout do pasti přesvědčení, že máte co ztratit. Už teď jste nazí. Není důvod nejít za svým srdcem.“

Tomáš Garrigue Masaryk 113
první československý prezident 1850 – 1937
„Život měříme příliš jednostranně; podle jeho délky a ne podle jeho velikosti. Myslíme víc na to, jak život prodloužit, než na to, jak ho opravdu naplnit. Mnoho lidí se bojí smrti, ale nedělají si nic z toho, že sami a mnoho jiných žijí jen položivotem, bez obsahu, bez lásky, bez radosti.“

Jonathan Swift  
anglo-irský satirik, esejista, básník 1667 – 1745
„Každý chce žít dlouho, ale nikdo nechce být starý.“

John Lennon
britský hudebník 1940 – 1980
„Až jednou půjdeš přes most života,
který tě vede z dětství do dospělosti - nespěchej.
Podívej se na řeku života,
která pod tebou tvoří víry.
Postůj a podívej se.
Touto cestou půjdeš naposled,
nemůžeš se už vrátit.
Jen bláznům je dopřáno vracet se.“

Všichni jsme na cestě na hřbitov.
Jen to každý máme jinak daleko. :-(

Bezprostředně po úmrtí blízkého člověka námi zmítá zmatek, chaos a šok. Jsme jakoby ohlušeni a omámeni a ještě úplně nechápeme, že náš blízký nežije. Ztrácíme schopnost adekvátně vnímat a prožívat. Je to ale v podstatě normální reakce na ztrátu blízkého člověka, na tu nejbolestivější zkušenost v našem životě. Náhle se nám rozbilo to, co jsme doposud považovali za samozřejmé. Svět kolem jako by přestával být bezpečný, spolehlivý a důvěryhodný a my cítíme úzkost z toho, co přijde. Odešel člověk, se kterým jsme sdíleli realitu a my máme nyní pocit, že život začíná postrádat smysl. Mění se místo v našem malém světě a s ním spojená identita. Postupně s ověřováním reality přichází hluboký smutek. Často myslíme na zemřelého, hledáme jeho fotografie, pláčeme. Je to zvláštní doba, hluboce uvnitř sebe hledáme cestu, po které bychom šli dál životem bez zemřelého. Je to období truchlení. Truchlení je přirozené. Přijímáme život jiný – nový, tentokrát již bez zemřelého.

Dnes by se Zdenka dožila 58 let..bohužel před 10lety odešla...vzpomínám na Tebe Zdeni..Možná byl čas již odejít, snad to tak bylo v osudu psáno. Zbyly jen sny, jež mohly se ještě snít. V půjčovně času však již měli vyprodáno.Život je smutný i veselý, to všichni víme. Jaký čas každému vyměří – neovlivníme …

„Samozřejmě všichni víme, že zemřeme.
Ale jak zemřeme, je velmi důležité. A to nejen kvůli
nám, ale také kvůli tomu, jak se naše smrt promítne
do života lidí, kteří tu zůstanou.“
Neumíráme nikdy v pravý čas. Smrt přichází vždycky nevhod.Dopřejme umírajícímu, pokud je to jen trochu možné, komfort umřít v klidu, ve známém prostředí a s pocitem, že není sám. Dopřejme to jemu i sobě.Jak píše Julian Barnes v knižním eseji na toto téma: „Smrti je v zásadě jedno, jestli se jí bojíte, nebo ji ignorujete. Její chvíle přijde bez ohledu na váš světonázor. Smrt není umělec. To umělci jsou nespolehliví“ ..Vzpominka na přítelkyni, jiz 10 let odpociva v pokoji..  

Na konci života je bohatství jen aspektem života. Ležím na nemocniční posteli a promítám si svůj život.Uvědomila jsem si, že všechno bohatství, zbledlo a ztratilo význam tváří v tvář blížící se smrti.
Ve tmě se dívám na zelená světla strojů, které mě udržují při životě a slyším jejich mechanické bzučení. Cítím jak se blíží dech boha smrti. Vím, že když nakumulujeme dostatečné bohatství, aby nám vydrželo po zbytek života, měli bychom usilovat i o něco dalšího, co s bohatstvím nesouvisí. Mělo by to být něco mnohem důležitějšího: vztahy. Bezuzdné následování bohatství nás promění v pokřivené bytosti. Bůh nám dal smysly a možnost cítit lásku v srdci každého, ne iluzi kterou přináší bohatství. Bohatství si nemůžu vzít s sebou. Mohu si odnést jen vzpomínky vysrážené láskou.
Jaká postel je nejdražší na světě? Nemocniční postel. Když jede člověk na operační sál, uvědomí se, že existuje jedna kniha, kterou má ještě dočíst – Kniha zdravého života.Ochraňujte lásku k vaší rodině, muži, dětem.

Tento týden si lidé na celém světě připomínají své blízké zesnulé. V té věci jsme si všichni podobni: všichni máme někde hrob našeho tatínka a naší maminky, většinou i dalších našich blízkých. A jednou bude někde ležet i naše tělo. Smrt je něco, co nás staví do jedné řady, co nás i sbližuje. „V jedné hospodě na nocleh pán nepán se sejdem.“ (František Čelakovský)Moudrý člověk před třemi tisíci lety to vyjádřil (v biblickém textu, připisovaném králi Šalamounovi): „Jaký užitek má člověk z veškerého svého pachtění?… I když se člověk dožije mnoha let, ať se v nich raduje ze všech.“ (Kaz 1,3 a 11,8) A v Novém zákoně, po křesťansku: „Oblecte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost…. Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti. Ve Vašem srdci ať vládne mír Kristův. A buďte vděčni.“ Kol 3, 12-14)

(Z knihy Jana Davida – Slovíčko nakonec)

Jednou vždy přijde pravdy hodina a všichni složíme ruce do klína. Někdo se té chvíle děsí. Jiný už čeká a vzpomíná. Někdo se brání. Zuby zatíná. Marně. Spravedlivá je pro všechny pravdy hodina. Přijde, kdy si zamane a neklade otázku, co po kom zůstane. Nedělí na slavné, mocné a neznámé....
Jen svíci hořící, jen krásnou kytici na hrob položíme. Tiše se zastavíme, tichounce pomodlíme, na Tebe zavzpomínáme....9 let výročí Tvého odchodu...Zdeni...

Někdy se  modlívám: „Dopřej mi, Bože, milost pokojné smrti“. Je to prosba možná příliš troufalá, ale současně pochopitelná. Kdo by si nepřál dostat takový dar.Znám několik případů pokojných náhlých úmrtí. Milovaný člověk ulehne, a ráno se již neprobudí. Usedne do židle, ruka mu klesne a srdce se zastaví. Jsou naopak konce zmrazující: smrt matky malých dětí, konec života vlastního dítěte, jemuž nemůžeme pomoci. Ztráta milovaného člověka v nejlepším rozletu vztahu.
Všechny tyto situace jsou velikou zkouškou anebo podnětem k zamyšlení. Připomíná mně to důležitou myšlenku: příchod smrti není výsledkem „obchodu“ s Bohem. Mnozí lidé se domnívají, že byli vzorní, bez hříchu, dobrodušní, žili ve spořádaných vztazích, dělali dobro všem v okolí, a mají proto nárok na dlouhý život a milosrdný konec. Nedostaví-li se, pociťují to jako velkou nespravedlnost. Rozdávám rady, jako kdybych už branou smrti prošla. Jen jsem ji mohla pozorovat. Zdenka umírala dlouze, nemoc byla zlá.

Donald X. Burt:
Nevím, co se děje s motýly, když se jim krátí den. Nepamatuji se, že bych viděl motýla mrtvého nebo že by některý vypadal nějak zvlášť staře. Kdo ví? Možná vybuchnou do věčného jara. Možná, že když se jim schyluje k večeru, Bůh se pro ně sehne, chytí je a vypustí do svého světla, kde se nikdy nestmívá. Tak to bude i s námi, lidmi. Po krátkém soumraku budeme chyceni z tohoto světa a vypuštěni do věčného dne, které nezná západu...

Vzpomínáme nedožitých 57 let.... Večer, když slunce zemi opustilo, Tvoje srdce se navždy zastavilo. Odešla jsi tichou tmou, tiše, s bolestí svou. Zavřela jsi oči, chtělo se Ti spát, aniž jsi tušila, co to má znamenat. Nebylo Ti dopřáno s námi být, nebylo léku, abys mohla žít.

Smrt se neřídí našimi plány…Možná byl čas již odejít, snad to tak bylo v osudu psáno. Zbyly jen sny, jež mohly se ještě snít. V půjčovně času však již měli vyprodáno....

http://www.youtube.com/watch?v=CEPC5vmA5Hg&feature=related

Odešel člověk, na kterého jsme se mohli spolehnout
a jen čas může zocelit tak velkou ránu.
I když tělo je mrtvé, obraz ve vašich duších zůstává.