Marie, lidi na Tebe vzpomínají jako na zdatnou, obětavou a laskavou lékařku, jejíž schopnost přesné diagnózy hraničila s jasnovidectvím. Zkusím oživit i jiné vzpomínky na Tebe, aby je medicína úplně nepřeválcovala. Vidím Tě, jak: soustředěně posloucháš gregoriánský chorál * hraješ na klavír a flétnu * s geologickým kladívkem hledáš nové přírůstky do své mineralogické sbírky * táhneš domů koš hub, ve kterých se vyznáš jako málokdo * i bez atlasu určíš každou kytku, kterou potkáš * ve čtyři ráno na zahradě lovíš starým magneťákem hlasy ptáků * třídíš svou sbírku známek * vedeš dívčí skautskou družinu * zpíváš soprán ve sboru * v temné komoře zvětšuješ fotky * jezdíš na motorce * chodíš po slovenských horách * plachtíš i pádluješ * náruživě se koupeš v ledové horské bystřině * ležíš v knihách od rána do večera * ležíš v knihách od večera do rána – s baterkou pod peřinou * nekonečné hodiny diskutuješ s Michaelem o čemkoliv. A to už teď zase můžeš, Marie. Buď s Bohem. Ale stýská se nám!