Vážíme si toho, že jsme mohli Marušku osobně znát. Maruška byla člověkem, který naslouchal a ze srdce se radoval ze štěstí svých bližních. Každá návštěva u Tiška znamenala i setkání s Maruškou. Byla to radost se setkat také s ní, její úsměv, laskavost a povzbuzení nás budou provázet i nadále.

Moje poslední vzpomínka na Marušku je z doby, kdy byla hospitalizovaná v nemocnici kvůli zlomenině pánve.Tehdy jsem ještě pobývala v Brně, tak jsem ji mohla navštěvovat. Byla a je pro mě neskutečně silnou osobností, která příchozí těžkosti trpělivě a pokorně přijímala. V té době jsem si uvědomila, jak je má víra křehká a jak nedokonalá jsem a jak moc musím na sobě pracovat. Pokora, trpělivost a plné odevzdání do Božích rukou pro mě tehdy při setkávání s ní dostaly jiný rozměr. A já jsem za to velmi vděčná. JV

Během let se ustanovila tradice setkávání při koledování. Na Hod Boží v podveřer nebo na svatého Štěpána. V levém pokoji, u Tiška, u nádherného betléma s hořícími svíčkami. Snad jen jedinkrát za poslední roky k nám pro bolesti nemohla přisednout. Legendární bylo její vánoční cukroví, kombinovaného se "slanými" jednohubkami. Ideální kombinace. Nejvíc jsme se těšili na hříbečky z mandlového nebo ořechového těsta. Hnědý klobouček, bílá nožička. Samé praváky :-) Maruška vždycky "někde" byla: při příchodu, odchodu, se svačinou na tácku - pozdravit - a zmizet:-). Chybí.

Oznámení v novince 26. 1. 2013
http://www.taborradost.cz/archiv-vsech-novinek.html