Myslím na tebe každý den.
Byla to pro tebe úleva. Trpěl jsi až moc. Miluju tě. Gaboša

Víkendy u táty jsem milovala. Byl tři týdny na lodi, a tři týdny doma. Vždycky jsem se na něj těšila, každý pátek utíkat ze školy za ním. Víkendy byly skvělé, jezdili jsme na výlety, ale nejvíc jsem milovola dlouhé procházky po lesích, kdy jsme si povídali, rozjímali o životě, a všechno zkrátka ještě dávalo smysl.

Byl neskutečně nadaný malíř, ale nikdy to neměl jako koníček, jeho kresby byly většinou v různých knichách, časopisech apod., když se nejspíše nudil. Byl tak talentovaný, že o něj projevila zájem škola v Praze. Táta byl ale odevzdaný šífák, a bez váhání nabídku odmítl s tím, že chce být na lodi.

Když mi bylo 9, vzal mně na můj první koncert - David Koller se Support Lesbiens. Díky tomu koncertu jsem začla projevovat zájem o hudbu.
Když mi bylo třináct, krátce po jeho smrti jsem u něj v bytě našla knihu "Nothing more" - Různá prohlášení z tisku Courtney Love a Kurta Cobaina. V té knize byla Courtney Love na fotografiích často obtahována perem, proces táty pro jeho kresbu. Díky té knize jsem začala probádávat obdobnou hudební scénu, její historii, a poznala spoustu výjimečných interpretů.

Asi nejzvláštnější z toho všeho bylo naše poslední setkání. Byl začátek prázdnin, a táta mi za odměnu koupil The Sims 2. To bylo naposledy.