Desáté Vánoce bez Tebe tatínku....a vstup do jedenáctého roku,kdy na Tebe budu "jen" vzpomínat. Bol nad Tvou ztrátou má stále ostré hrany a smutek zůstává.

Můj drahý tatínku, dnes je den Tvých 86 narozenin a jako každý rok od Tvého odchodu, jej slavím se skleničkou dobrého moku a vzpomínkou na to krásné co mi díky Tobě život nadělil.Zapaluji svíčku a posílám Ti pozdrav do nebe...paradně to Tam oslav. Moc mi chybíš.

Je neuvěřitelné,že už je to 10 let co s námi nesedíš za vánočním stolem tatínku. Připadá mi to,jako by to bylo včera,co jsme se společně tešili ze stromečku, který byl vždy naší chloubou.  Vánoce už nejsou svátky radosti,ale krásných vzpomínek na to co bylo. Chybíš mi tati...pořád....a moc.        

Milý tatínku o svátcích jara si palčivě uvědumuji,jak moc mi stále chybíš. Velikonoce jsi měl rád.Těšil jsi se společně s námi z probouzející se přírody.Snad tam na tom druhém břehu,také vzpomínáš na dobu společných radostí..

Milovaný tatínku,před devíti lety jsme spolu prožili poslední společné Vánoce a já mám pocit,že to bylo včera. Stále jsem si nezvykla na tvé prázdné místo u stolu a když se v roce 2020 uprázdnilo i místo maminky,ztratily pro mě vánoční svátky to magické kouzlo,které jste,jako rodiče dokázali vytvořit. Snažím se seč mohu,ale bez vás ji prostě vytvořit nedokážu.Tak hezké Vánoce tatínku, v mém srdci žiješ stále.      

Jsou dny, které navždy změní náš život...dny, které jsou zahaleny smutkem... a i když svítí slunce,v duši panuje pošmourno a teskno. Pro mně je takovým dnem 7.říjen. Dnes je to přesně 8 let, co jsi přeplul řeku Styx tatínku...už 8 let mi chybí Tvůj úsměv,Tvá moudrost,Tvá muzika.Mám palčivý pocit, že s Tebou odešel tam kamsi daleko i kus mého já a bolest v srdci je pořád stejná????

Milovaný tatínku,smutek  v srdci je letos o to palčivější,že tyto Vánoce budou i bez maminky,která se odebrala za Tebou.Věřím,že tam nahoře jste šťastní a příjdete dnes večer pobejt ačkoli zůstanete očím neviditelní.Chybíte mi!

7.říjen 2020 a 7 smutných let od Tvého odchodu milovaný tatínku.Čas ránu v srdci nezacelil a smutek v duši stálé zůstává.Chybíš mi,tati!

Můj milý tatínku,dnes bychom oslavili Tvé 83 narozeniny. Vzpomínáme na Tebe s láskou a připíjíme na Tvou věčnou památku. A nezapomeň TAM v tom nebeským bandu uspořádat pořádný jam session.  

Už sedmé Vánoce jsme prožili bez Tebe milý tatínku a ačkoli se říká,že vše časem přebolí,není to pravda,ztráta nejbližší osoby nepřebolí nikdy. I tyto svátky tak nesly punc smutku a Tvé místo u stolu, nám bude navždy připomínat ten nesmiřitelný fakt,že nejsi s námi.

Stále jsou naši mrtví s námi a nikdy vlastně nejsme sami.A přicházejí jako stíny ve vlasech popel kusy hlíny.Tváře jakoby vymazané a přece se jen poznáváme.Pochrpách,které kvetly loni slabounce jejich rece voní. Tiše mne zdraví jako svého hrbáčka času přítomného. J.Skácel.

Opět se přiblížil 7.říjen...nejsmutnější datum mého života. Den,kdy se před šesti lety odebral do muzikanského nebe můj milovaný táta Milan Holaň. Říka se,že čas léčí bolest ze ztráty blízkého člověka,ale není to pravda! A tak jen doufám tati,že tam válíš s Věrou Špinarovou a kamarády z Majesticu stejně,jako před lety. Chybíš mi a moc.

Tatínku náš milý v té slavnostní chvíli,stále na Tě myslíme a je nám smutno bez Tebe.

"Když k smrti zvadnou růže a nektar vydechnou,lehounké jejich duše do Elysia jdou. A tam, když nehostinný proud zapomenout dal,vonící jejich stíny nad Léthé kvetou dál."
Dnes je tomu již pět let co jsi odešel. Pro mně je to, jako by jsi zmizel z mého života včera. Tati stále mi moc chybíš a mé slzy ani pět let neosuší.    

...již páté Vánoce jsem prožila bez Tebe drahý tatínku. Stejně tak, jako v předchozích letech i dnes večer zavládl v mém srdci smutek. Vzpomínám na Tebe stále a čas  mou bolest  a žal nijak neotupil

Před čtyřmi lety jsi tatínku odešel na své nejdelší umělecké turné. Roky bez Tebe jsou pro nás velmi bolestné,nicméně zůstáváš v našich srdcích a vzpomínkách.

Tatínku můj drahý,včerejší den nám opět vliv smutek do srdcí, oslavili  bychom Tvé úžasné 80 narozeniny. Osud však rozhodl jinak a již skoro čtyři roky, na Tebe v den Tvých nedožitých narozenin, pouze s láskou vzpomínáme.

Zas je tu zpátky ten zázrak jara,sasanky v lese, fialky pod keři. Rozkvete bíle i haluz stará a člověk na ráj uvěří. Vzkříšení přírody slavíme zas,vše živé ke slunci dere se výš. Ať máme krásný ten požehnaný čas,sluníčko v duších a k sobě blíž. Žel Bohu stejně jako Vánoce i Velikonoce jsou pro nás, už navždy, svátky poznamenané smutkem, jelikož tady tatínku nejsi.

Čtvrté Vánoce bez Tebe tatínku. Smutek stále zraňuje naše srdce a moc nám chybíš. Kéž bys tady mohl být s námi alespoň na pár chvil o Štědrém dnu.

Těžké je každé loučení, když drahý z očí schází, nejtěžší však to poslední,když zpátky nepřichází. Tu zůstanou jen vzpomínky, mnohdy i slza skane. Láska však k Tobě, tatínku, nám nikdy neuvadne.

Plinius řekl: "Poněvadž nám není dopřáno dlouho žít, zanechejme něco po sobě jako svědectví, že jsme žili."

Ty jsi tatínku po sobě zanechal nejen nás, Tvé děti, ale díky svému talentu a moudrosti zde zůstali také Ti, kterým jsi přinášel radost a nezištnou pomoc.

Včera jsme si připomenuli Tvé nedožité 79 narozeniny a květinu, která je určena do rukou oslavence, jsme se smutkem položili na Tvůj hrob. Vzpomínky nám však v srdcích zůstanou navždy... a to je dobře.    

Tatínku můj milovaný, já vím, že dnes večer budeš u sváteční tabule s  námi. Ač neviděn, v našich srdcích však obraz Tvůj zjeví se.    

Už uplynuly dva roky od úmrtí mého milovaného táty,rodáka a patriota městské čtvrti Ostrava-Nová Ves.
Byl vzdělaným a dobrým člověkem,uměl skádat hudbu,zpívat,skvěle na klávesy hrát.
Svou hudbou dokázal lidem pocity štěstí a radosti rozdávat.
Takový člověk by neměl umírat. Vzpomínky však zůstávají a stejně jako hudba, budou žít v srdcích nejen nejbližších.

Dnes bychom slavili Tvé 78 narozeniny tatínku. Fakt, že jsi před dvěma lety "odešel" je stále velmi bolestný a nelze se s ním smířit. Vzpomínám na Tebe každý den a dnešek nebude výjimkou.      

Tvé místo u štědrovečerního stolu dnes zůstane zdánlivě prázdné tatínku, ale vím, že budeš s námi tak ,jako vždy. Budeš našim očím neviditelný,avšak naše srdce Tvou přítomnost postřehnou.

Jsou dny, které navždy změní náš život...dny, které jsou zahaleny smutkem... a i když svítí slunce,v duši panuje pošmourno a teskno. Pro mně je takovým dnem 7.říjen. Dnes je to právě rok co přeplul řeku Styx můj táta...už rok mám palčivý pocit, že s ním odešel tam kamsi daleko i kus mého já a srdce tak převelice bolí.
Říkají, že čas vše spraví, ale já...vím své.

Ještě před rokem jsme společně slavili Tvé narozeniny tatínku,ještě před rokem jsi byl s námi...dnes tady chybíš...zbyly jen vzpomínky... a verše:
"Tam kde čas končí
a věčnost začíná
je ona krajina
Kde každá vidina
stává se skutečností -
přítomnou budoucností
kde člověk žasna
listuje v oblacích
v tajemné knize knih
a chápe jak dohrát má svou roli." (Josef Jelen)

Všechno nejlepší k svátku tatínku, je pro mně velmi smutné, že Ti mohu popřát již jen touto virtuální cestou. Chybíš mi..... Pokoj Tvé duši.

První Vánoce bez Tebe tatínku...nejsmutnější svátky v mém životě...chybíš nám,ale chci věřit,že ačkoli Tě nevidíme,jsi s námi a budeš navždy <3 <3 <3