Dnes výročí 23 let co jste odešla přes  duhový most......                  
Nezemřela.
Spí. Má-li sen, je krásný.
Zdá se jí o těch, které milovala
a kteří milovali ji.

babička Milada by dnes oslavila 94 let...ale už
23 let sedí na obláčku ..měla by radost jak se daří synovi Františčkovi a cele jeho rodině...a z pravnuka by byla nadšená tak jako dědeček...

„Až jednou půjdeš přes most života, který tě vede z dětství do dospělosti, nespěchej. Podívej se na řeku života, která pod tebou tvoří víry. Postůj a podívej se. Touto cestou půjdeš naposled, nemůžeš se už vrátit. Jen bláznům je dopřáno vracet se.“

V náručí Boží, odkud jsme vyšli, všichni se navečer sejdeme zas.“              
/J.V. Sládek/

V lidských očích mrtví již neexistují, ale v Božích očích mrtví žijí navěky.

„Smrt není opakem života, smrt je jeho součást.“ /H. Murakami/

V náručí Boží, odkud jsme vyšli, všichni se navečer sejdeme zas.“              
/J.V. Sládek/

V lidských očích mrtví již neexistují, ale v Božích očích mrtví žijí navěky.

„Smrt není opakem života, smrt je jeho součást.“ /H. Murakami/

Ženské křestní jméno slovanského původu. Vytvořilo se ze staroslovanského Mlada, které vykládáme jako mladá, milá nebo milovaná. Žena vybavená obrovskou vnitřní silou, což může být ovšem někdy spíš na škodu. Zvláště při narození v ohnivých znameních se stává vedoucí postavou v rodině a od svých blízkých důsledně vyžaduje naprostou poslušnost. Běda tomu, kdo se jí pokusí vzepřít. Pokud bude využívat svoji energii především ve prospěch ostatních, povede se jí vcelku dobře. vzpomínka na maminku Františka ...

vyroci 21 let hrob udrzujeme v poradku a vzpominame dnes a denne

Stále vzpomínám.
  Na světě jen jednu duši máš,
   nejvěrnější jakou, hochu znáš
   Slovem se spokojí, srdce ti zahojí,
   čeká jen, jak ji zavoláš.
   Maminko, mámo šel bych rád,
   na chvíli k Vám si zaplakat.
   Kdybyste u mě, mámo byla,
   hlavičku byste pohladila.
   Maminko, mámo šel bych rád,
   na chvíli k Vám si zaplakat.
   Maminko moje zlatá, vzpomínka věčně svatá,
   v srdci mě budeš hřát.
   Kdyby jednou osud se ti smál
   a tys někde sám ve světě stál.
   Tvé srdce zlomené, ještě si vzpomene
   na duši již jsi radost vzal.
   Maminko, mámo šel bych rád
   na chvíli k Vám si zaplakat.
   Maminko moje zlatá, vzpomínka věčně svatá,
   v srdci mě budeš hřát.
  Těžko se ti bude hochu žít,
   na srdci až budeš tíhu mít.
   Ten, kdo ti život dal a tolik miloval,
   že musel navždy odejít.

Odešlas, maminko, neznámo kam,
vzpomínky po tobě zůstanou nám.
Vzpomínky krásné, maminko milá,
ty, která jsi pro nás jen žila.
Kdo poznal tě, ten měl tě rád,
uměla jsi pomoci, potěšit i rozesmát.
Proto by takoví lidé, maminko, neměli umírat.

Dnes výročí 20 let....

Nikdo nám neřekne, nikdo nám nepoví,
čím byla maminka každému z nás.
Nikdo ji nevrátí,
nikdy již nezazní nám její hlas.
V životě se loučíme mnohokrát,
s maminkou jen jednou.
I kdybychom si oči vyplakali,
ty její už se neohlédnou.
Odešlo nám to nejdražší,
co jsme na tomto světě měli.
Mámino srdce veliké,
dobrota a láska neskutečná.
Proto naše prosba
- zdá se být výjimečná
žádáme vás, andělé
- maminka naše, do nebíčka k vám už jde -
prosíme vás vroucně,
doprovoďte ji na její poslední cestě.

Maminko Fantiškova, tak ráda bych Ti ukázala všechnu tu krásu, která tady oblažuje mého ducha. Tak ráda bych tady byla s Tebou a vyprávěla Ti historii míst, která navštěvuji. ???? Ty jsi neměla nikdy možnost se sem podívat. ???? Dnes je Svátek matek a chci Ti přinést dárek aspoň touto formou. Poděkovat takto za všechno, co jsi pro Františka udělala, za starost, vzdělání, lásku a výchovu ( i když někdy zbytečně přísnou) . ????
Mé a i  Frrantiškovi myšlenky a srdce jsou u Tebe????????????Maminko milovaná dnes a denně na Tebe myslíme  a máme Tě moc rádi.. Byla bys štastná za pravnuka Tomáška..neboť i František jej miluje.  pokračování rodu ...na hrob jsme dali krásnou kytku ...máme Tě rádi..

babička Milada by dnes oslavila 91 let...ale už
20 let sedí na obláčku ..měl by radost jak se daří synovi a cele jeho rodině...

Ženské křestní jméno slovanského původu. Vytvořilo se ze staroslovanského Mlada, které vykládáme jako mladá, milá nebo milovaná. Žena vybavená obrovskou vnitřní silou, což může být ovšem někdy spíš na škodu. Zvláště při narození v ohnivých znameních se stává vedoucí postavou v rodině a od svých blízkých důsledně vyžaduje naprostou poslušnost. Běda tomu, kdo se jí pokusí vzepřít. Pokud bude využívat svoji energii především ve prospěch ostatních, povede se jí vcelku dobře, pokud se však chystá lidem škodit, nic převratného ji v životě nečeká. Přesto může dosáhnout úspěchu, záleží to ale pouze na jejím přístupu.

dnes výročí 19 let...vzpomínáme...

dnes se Ti narodil pravnuk 8,25 h 4240gr a 53 cm..celá Zdenička...měla bys radost
tak děděček František

Matky jsou ty nejobětavější osoby, jaké v životě máme. Jsou to naši andělé od chvíle, kdy přijdeme na svět, až do chvíle, kdy zestárnou a samy musí odejít. Do té chvíle jsme pro ně nejdůležitější lidé na světě. Jsou naší oporou a nejednou si nakládají více než zvládají, jen abychom my, jejich děti byly šťastné. Děkujeme maminky❣️

Jednou vždy přijde pravdy hodina a všichni složíme ruce do klína. Někdo se té chvíle děsí. Jiný už čeká a vzpomíná. Někdo se brání. Zuby zatíná. Marně. Spravedlivá je pro všechny pravdy hodina. Přijde, kdy si zamane a neklade otázku, co po kom zůstane. Nedělí na slavné, mocné a neznámé.
Jen svíci hořící, jen krásnou kytici na hrob položíme. Tiše se zastavíme, tichounce pomodlíme, na Tebe zavzpomínáme. Dnes by oslavila maminka 90 let....Nikdo nám neřekne, nikdo nám nepoví, čím byla maminka každému z nás. Nikdo ji nevrátí, nikdo je nevzbudí, nikdy již nezazní nám její hlas.

Nejkrásnější svátky v roce se pomalu blíží. Začátek adventu nás čeká už dnes v  neděli 29. listopadu a to také znamená, že budeme zapalovat první svíčku na adventním věnci. První adventní neděle 29. listopadu
železná neděle se zapaluje na adventním věnci první fialová svíčka. Je to tzv. svíce proroků. Svíčka symbolizuje naději. První adventní týden je spjat se svátky svaté Barbory a Mikuláše. Druhá adventní neděle 6. prosince bronzová neděle má reprezentovat lásku a Ježíškovy jesličky. V tuto neděli by se na věnci měla zapálit druhá fialová svíce. Této svíci se říká betlémská a symbolizuje mír
Třetí adventní neděle 13. prosince stříbrná neděle v tuto neděli se slaví křesťanský svátek zvaný Gaudete, který je spjat s těšením se na narození Ježíše. Advent se přehoupl do druhé poloviny a získává více slavnostní nádech Čtvrtá adventní neděle 19. prosince
zlatá neděle v tento den se zapaluje na věnci čtvrtá svíčka, která je symbolem míru,

krizek a vers…puvodni.. vek
1 Janovský František 1880 1938         58
2 Horáková Marie         1863          1943 80
3 Janovský František 1921          1955 34
4 Janovská Milada         1893          1975 82
5 Barák          Rudolf          1908 1982 74
6 Janovská Milada          1931 2002 71
7
8
9
10

Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé.

Hřbitov: ÚSTŘEDNÍ HŘBITOV
Oddělení/skupina: 104
Řada: 7
Číslo hrobu: 537-538
Pohřbení: Rudolf Barák , Marie Horáková , Milada Janovská , Milada Janovská , František Janovský, František Janový

1 list Korintským 13:1-8
„Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a znějící zvon.
Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem.
A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.
Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá.
Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy.
Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.
Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.
Láska nikdy nezanikne.“

Musím se ti omluvit, ale nechci mluvit o tom, jaká jsi byla. Minulý čas mám spojený s věcmi minulými, dokončenými, ale tvůj život je důkazem, že i když se člověk zde na Zemi rozhodne přestat používat své tělo, může tu zůstat jeho duch, jeho duše, jeho odkaz. Ty tohle naplňuješ beze zbytku. Stále chybíš, protože tvoje vroucnost byla inspirující a dnes, víc než kdy jindy, kdy je všude ve světě potřeba. Smrt je matka našeho druhého života, a proto ti, Maminko Milado, víc než klidný odpočinek přeji šťastnou cestu. Máme tě rádi a stále vzpomínáme..

„Nic z toho dobrého a krásného cos učinila, se neztratí. Všechno zůstane." A. France

Zpěv pro krásný čas

Robert Desnos – přeložil Adolf Kroupa

Dnes večer nezpívám o tom, s čím bojovat,
Leč o tom, co je třeba bránit:
Radosti ze života.
Víno, jež pijeme s kamarády.
Lásku.
Oheň v zimě.
Chladivou řeku v létě.
Maso a chleba ke každému jídlu.
Písničku zpívanou na cestě.
Postel, v níž spíme.
Spánek bez prudkého vytržení, beze strachu z zítřka.
Blaženou nečinnost.
Volnost měnit oblohu.
Pocit důstojnosti a mnoho jiných věcí lidem odpíraných.

Motto: „Nezáleží na množství let v našem životě, ale na množství života v našich letech“ Adlai Stevenson

není den ..kdy by si František nevzpomněl na maminku a babičku......dnes by maminka oslavila 89. narozeniny...ale jiz 18 let sedi na oblačku...a hlídá náa..:-)

Podzimní motýli od Bohuslava Reynka
Podzimní motýli

Za zdmi a za ploty,
podzimní motýli,
spolu jsme skryli se,
steskem se živili.
Poslední motýli
za zdmi a za ploty
závětří hřálo nás
v nadějích samoty.
Tajemní motýli,
na dlaních jeseně
v tichu jsme zářili
zlatě a růměně.
Podzimní motýli,
ještě mi vzlétněte,
zasviťte na chvíli
touze v tmu zakleté …

Jediné, co bude důležité, až odejdeme, budou stopy lásky, které tu po nás zůstanou.Úcta k životu je nejvyšší instance.
(Albert Schweitzer)

Nikdo nám neřekne, nikdo nám nepoví, čím byla maminka každému z nás. Nikdo ji nevrátí, nikdo je nevzbudí, nikdy již nezazní nám její hlas.Jednou vždy přijde pravdy hodina a všichni složíme ruce do klína. Někdo se té chvíle děsí. Jiný už čeká a vzpomíná. Někdo se brání. Zuby zatíná. Marně. Spravedlivá je pro všechny pravdy hodina. Přijde, kdy si zamane a neklade otázku, co po kom zůstane. Nedělí na slavné, mocné a neznámé.
Smrt se neřídí našimi plány…Možná byl čas již odejít, snad to tak bylo v osudu psáno. Zbyly jen sny, jež mohly se ještě snít. V půjčovně času však již měli vyprodáno...   Neumíráme nikdy v pravý čas. Smrt přichází vždycky nevhod. Jak píše Julian Barnes v knižním eseji na toto téma: „Smrti je v zásadě jedno, jestli se jí bojíte, nebo ji ignorujete. Její chvíle přijde bez ohledu na váš světonázor. Smrt není umělec. To umělci jsou nespolehliví“.
Jen svíci hořící, jen krásnou kytici na hrob položíme. Tiše se zastavíme, tichounce pomodlíme, zavzpomínáme.

Jen svíci hořící a hezkou kytici Ti na hrob můžeme dát,chvíli postát a s láskou na Tebe vzpomínat.  
Dnes by se maminka dožila 88 let....                  
Maminky jsou jak knoflíky na kabátě,
drží nás všechny pohromadě.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Amen.

Latinsky:
Pater noster, qui es in cælis,
sanctificétur nomen tuum;
advéniat regnum tuum;
fiat volúntas tua, sicut in cæloet in terra.

Panem nostrum quotidiánum da nobis hódie;
et dimítte nobis débita nostra,
sicut et nos dimíttimus debitóribus nostris;
et ne nos indúcas in tentatiónem;
sed líbera nos a malo.
Amen.

Moji milí zlatí...
dnes nemluvím k vám do nebe nahoru
rukávem utírám žluté březové lístky
z černého mramoru chladného kamene
Dotýkám se a šeptám s láskou
maminko,babičko,dědečku, strýčku...  Pokoj vám...

Jak praví Bible: "Před šedinami povstaň a starci vzdej poctu." Lv 32,19

V životě se loučíme mnohokrát, s maminkou jen jednou. Kdybychom si oči vyplakali, její se už nikdy neohlédnou.
Jen jedno srdce na světě jsme měli, jenž dovedlo nás milovat. Kdybychom láskou vzbudit je chtěli, neozve se vícekrát. Utichlo, zmlklo, šlo už spát. Co vděkem za lásku a péči Vám maminko milá můžeme dát? Jen kytici krásných květů na hrob, tiše postát a jen vzpomínat.

Dnes by maminka oslavila 87. narozeniny..odešla ve věku 71 let…
Když zemře maminka, i slunce zajde,
v duši se rozhostí zvláštní chlad.
Těžko pak ve světě ještě se najde,
kdo by jak maminka uměl mít rád...                      
Maminky jsou jak knoflíky na kabátě,
drží nás všechny pohromadě.
První dotek, první polibek, první pohlazení, první láska, první kamarádka, první utěšování, první úsměv a mnohem vice. To vše Jsi mi dala.
Byla Jsi jediný člověk na světě, který mě miloval jen proto, že jsem.
Byla Jsi má máma.

Až tady nebudu, pusťte mě,nechte mě odejít.
Mám toho tolik na práci a tolik k vidění.
Neplačte, hlavně neplačte, když na mě budete myslet.
Buďte vděční za ty krásné roky.
Dala jsem vám všechnu svou lásku a všechno své přátelství.
Můžete si domyslet,jaké štěstí jste mi přinesli.
Děkuji vám za lásku, kterou mi každý z vás na zemi projevoval,teď je čas, kdy musím jít sama.
Možná se budete krátkou chvíli trápit.
Víra vám přinese posilu a útěchu.
Nejsem daleko a život jde dál…
Když budete potřebovat, zavolejte, já přijdu.
I když mě neuvidíte, nebudete se mě moci dotknout, budu tady.
Když budete poslouchat své srdce, budete jasně vnímat
lásku, kterou vám přinesu.
Nechoďte mi plakat na hrob,
nejsem tam, nespím,
jsem tisíc vanoucích větrů,
jsem třpyt krystalků sněhu,
jsem světlo, které proniká obilným polem,
jsem něžný podzimní deštík,
jsem štěbetání ptáků v ranním tichu,
jsem hvězda, která v noci září.
Prosím, nechoďte na můj hrob plakat.
Nejsem tam a nejsem mrtvá.

V životě se loučíme mnohokrát, s maminkou jen jednou. Kdybychom si oči vyplakali, její se už nikdy neohlédnou.
Maminky neumírají, maminky jen usínají, aby se probouzely v srdcích svých dětí.Neni dne, kdybychom si na maminku nevzpomneli...dnes ..svatek matek...

Titus Maccius Plautus 60
římská dramatik -250 – -184 př. n. l.
„Koho bozi milují, ten umírá mlád“

Steve Jobs 21
americký podnikatel a zakladatel společnosti Apple Inc. 1955 – 2011
„Vědomí, že brzy zemřu, je nejdůležitějším nástrojem, který mi pomáhá činit zásadní životní rozhodnutí. Protože téměř všechno - veškerá vnější očekávání, veškerá pýcha, všechen strach z trapnosti nebo neúspěchu - se tváří v tvář smrti ztratí a zůstává jen to, co je opravdu důležité. Vědomí, že zemřete, je nejlepší způsob, jaký znám, jak nespadnout do pasti přesvědčení, že máte co ztratit. Už teď jste nazí. Není důvod nejít za svým srdcem.“

Tomáš Garrigue Masaryk 113
první československý prezident 1850 – 1937
„Život měříme příliš jednostranně; podle jeho délky a ne podle jeho velikosti. Myslíme víc na to, jak život prodloužit, než na to, jak ho opravdu naplnit. Mnoho lidí se bojí smrti, ale nedělají si nic z toho, že sami a mnoho jiných žijí jen položivotem, bez obsahu, bez lásky, bez radosti.“

Jonathan Swift  
anglo-irský satirik, esejista, básník 1667 – 1745
„Každý chce žít dlouho, ale nikdo nechce být starý.“

John Lennon
britský hudebník 1940 – 1980
„Až jednou půjdeš přes most života,
který tě vede z dětství do dospělosti - nespěchej.
Podívej se na řeku života,
která pod tebou tvoří víry.
Postůj a podívej se.
Touto cestou půjdeš naposled,
nemůžeš se už vrátit.
Jen bláznům je dopřáno vracet se.“

Všichni jsme na cestě na hřbitov.
Jen to každý máme jinak daleko. :-(

Bezprostředně po úmrtí blízkého člověka námi zmítá zmatek, chaos a šok. Jsme jakoby ohlušeni a omámeni a ještě úplně nechápeme, že náš blízký nežije. Ztrácíme schopnost adekvátně vnímat a prožívat. Je to ale v podstatě normální reakce na ztrátu blízkého člověka, na tu nejbolestivější zkušenost v našem životě. Náhle se nám rozbilo to, co jsme doposud považovali za samozřejmé. Svět kolem jako by přestával být bezpečný, spolehlivý a důvěryhodný a my cítíme úzkost z toho, co přijde. Odešel člověk, se kterým jsme sdíleli realitu a my máme nyní pocit, že život začíná postrádat smysl. Mění se místo v našem malém světě a s ním spojená identita. Postupně s ověřováním reality přichází hluboký smutek. Často myslíme na zemřelého, hledáme jeho fotografie, pláčeme. Je to zvláštní doba, hluboce uvnitř sebe hledáme cestu, po které bychom šli dál životem bez zemřelého. Je to období truchlení. Truchlení je přirozené. Přijímáme život jiný – nový, tentokrát již bez zemřelého.

„Samozřejmě všichni víme, že zemřeme.
Ale jak zemřeme, je velmi důležité. A to nejen kvůli
nám, ale také kvůli tomu, jak se naše smrt promítne
do života lidí, kteří tu zůstanou.“
Neumíráme nikdy v pravý čas. Smrt přichází vždycky nevhod.Dopřejme umírajícímu, pokud je to jen trochu možné, komfort umřít v klidu, ve známém prostředí a s pocitem, že není sám. Dopřejme to jemu i sobě.Jak píše Julian Barnes v knižním eseji na toto téma: „Smrti je v zásadě jedno, jestli se jí bojíte, nebo ji ignorujete. Její chvíle přijde bez ohledu na váš světonázor. Smrt není umělec. To umělci jsou nespolehliví“ ..Vzpominka na Miladu, matku mého muže..již 14 let odpočivá v pokoji..  

Na konci života je bohatství jen aspektem života. Ležím na nemocniční posteli a promítám si svůj život. Uvědomila jsem si, že všechno bohatství, zbledlo a ztratilo význam tváří v tvář blížící se smrti.
Ve tmě se dívám na zelená světla strojů, které mě udržují při životě a slyším jejich mechanické bzučení. Cítím jak se blíží dech boha smrti. Vím, že když nakumulujeme dostatečné bohatství, aby nám vydrželo po zbytek života, měli bychom usilovat i o něco dalšího, co s bohatstvím nesouvisí. Mělo by to být něco mnohem důležitějšího: vztahy. Bezuzdné následování bohatství nás promění v pokřivené bytosti. Bůh nám dal smysly a možnost cítit lásku v srdci každého, ne iluzi kterou přináší bohatství. Bohatství si nemůžu vzít s sebou. Mohu si odnést jen vzpomínky vysrážené láskou.
Jaká postel je nejdražší na světě? Nemocniční postel. Když jede člověk na operační sál, uvědomí se, že existuje jedna kniha, kterou má ještě dočíst – Kniha zdravého života.Ochraňujte lásku k vaší rodině,muži, dětem.

Tento týden si lidé na celém světě připomínají své blízké zesnulé. V té věci jsme si všichni podobni: všichni máme někde hrob našeho tatínka a naší maminky, většinou i dalších našich blízkých. A jednou bude někde ležet i naše tělo. Smrt je něco, co nás staví do jedné řady, co nás i sbližuje. „V jedné hospodě na nocleh pán nepán se sejdem.“ (František Čelakovský)Moudrý člověk před třemi tisíci lety to vyjádřil (v biblickém textu, připisovaném králi Šalamounovi): „Jaký užitek má člověk z veškerého svého pachtění?… I když se člověk dožije mnoha let, ať se v nich raduje ze všech.“ (Kaz 1,3 a 11,8) A v Novém zákoně, po křesťansku: „Oblecte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost…. Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti. Ve Vašem srdci ať vládne mír Kristův. A buďte vděčni.“ Kol 3, 12-14)

(Z knihy Jana Davida – Slovíčko nakonec)

Někdy se  modlívám: „Dopřej mi, Bože, milost pokojné smrti“. Je to prosba možná příliš troufalá, ale současně pochopitelná. Kdo by si nepřál dostat takový dar.Znám několik případů pokojných náhlých úmrtí. Milovaný člověk ulehne, a ráno se již neprobudí. Usedne do židle, ruka mu klesne a srdce se zastaví. Jsou naopak konce zmrazující: smrt matky malých dětí, konec života vlastního dítěte, jemuž nemůžeme pomoci. Ztráta milovaného člověka v nejlepším rozletu vztahu.
Všechny tyto situace jsou velikou zkouškou anebo podnětem k zamyšlení. Připomíná mně to důležitou myšlenku: příchod smrti není výsledkem „obchodu“ s Bohem. Mnozí lidé se domnívají, že byli vzorní, bez hříchu, dobrodušní, žili ve spořádaných vztazích, dělali dobro všem v okolí, a mají proto nárok na dlouhý život a milosrdný konec. Nedostaví-li se, pociťují to jako velkou nespravedlnost. Rozdávám rady, jako kdybych už branou smrti prošla. Jen jsem ji mohla pozorovat. Maminka umírala dlouze, nemoc byla zlá.

Ahoj Marti, sdílím s Tebou rozhořčení nad okrádáním hrobů, ale zas mě tak moc to nepřekvapuje. Chodívám na hřbitov od 60.let minulého století a vidím, co se stalo za tu dobu. Uražené sochy a další věci. V urnovém háji nakonec zastřihli raději túje kolem hrobů, které dříve sahaly do výše až 5 metrů, nyní na 1 metr, aby bylo vidět z dálky, co se tam děje..
Materiální bída se bohužel nechává provázet i bídou duchovní a mezilidské vztahy se stále zhoršují. Lidi sice na sebe donášeli STB do roku 1989, ale pomoc bližnímu byla samozřejmostí. Místa, jako hřbitov bývala posvátná..... Zlatá šedesátá.. pak už se to začalo zhoršovat. Ovšem po roce 1989 se stalo zbožím všechno, dokonce kameny, na nichž bylo patrné, že pochází z dob Rakousko-Uherska.

jsem rozcilena..nejaky darebak nam zdevastoval novy hrob...ukradl novou drahou vazu a svitilnu....doufam, ze jej trest nemine...darebak; lidske hyeny....

http://www.youtube.com/watch?v=oP-Bhc1qwd8&feature=related

http://www.youtube.com/watch?v=6NXhZvVqxbE&feature=related

http://www.youtube.com/watch?v=T2NEU6Xf7lM&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=T2NEU6Xf7lM&feature=related

Bylo-li na světě
zásluhou blízkého člověka
trochu víc lásky a dobroty
trochu víc světla a pravdy
měl jeho život smysl
a zůstává navždy zapsán
v našich srdcích