Dneska je to 616 dnů  co jsi odešel z tohoto světa. Nebyl jediný den od té doby, kdy bych si na tebe nevzpomněla. A myslím si, podle toho jak myšlenky na tebe prožívám, že už to tak bude do konce mých dnů. Kolik těch dnů bude? Možná mnoho. A každý z nich bude zakončený myšlenkami na tebe. Co jiného by vyjadřovalo náš vztah? Jak moc jsme se oba potřebovali, jak moc já potřebovala tebe ve svém životě, jak moc tě potřebuji teď. A nemám tě tady. Nedá se tam nahoru zavolat? Aspoň tě slyšet, mluvit s tebou, zasmát se s tebou. Chybíš mi, Urbi:-(

Vánoce bez tebe. Stále pro mě nepochopitelné. Stále se ptám, kde teda jsi, když nejsi tady? Kam jsi šel? Je tady bez tebe smutno, neveselo, máme všichni málo smíchu, protože ten jsi vždy dodával především ty. Někdy se týrám a představuji si, jaké by to bylo, kdybys žil. Jaký byl byl dnešek, kdybys žil. Tuším... představuji si tě, jak sedíš na zemi se svými dětmi a zkoumáš hračky, co dostaly. Mám obrovský vztek, že Fillípek to zažil jen dvakrát a Amálka ani jednou. Tak ráda bych ti koupila dárek, tak ráda bych tě zase slyšela a ze všeho nejradši tě zase viděla a objala. Už to nikdy nepůjde... bolí to... všechny tyhle myšlenky vždycky končí stejně - hroznou bezednou bolestí a prázdnotou.

Lásko,  jsou to už druhé vánoce  bez tebe. Přijdou mi náročnější  než loni. Možná je to tím,že  Filípek teď víc na tebe vzpomíná  a má o tebe strach. Stále povídá, že si něco řekl  nebo udělal , ale není to tak, spíš by si to asi přál.  Chtěl by mít tatínka
u sebe.  Moc nám tu chybíš. Posíláme  ti do nebe obrovské objetí a hromadu  pusinek❤️❤️❤️

Dnes jsem byla poprvé na koncertě bez tebe. První čast jsem probrečela. Teď už budu chodit vždycky sama... z radostných, výjimečných události se staly navždy smutné, protože mi na nich budeš vždycky chybět. A chodit tam chci, protože chci věřit, že tam jsi taky - akorát se díváš a posloucháš se shora.

Vzpomínáme na tebe. Každý den, mnohokrát za den. Mně chybí můj skvělý brácha,  Anince a Adámkovi milovaný strejda, s kterým se vždy hodné nasmáli.

Můj milý bratříčku, domlouvali jsme se, že sem pojedeme společně. Překazil nám to nejdříve covid a na věky to, že tě tady už nemáme:-( chybíš mi, pořád si těžko zvykám, že mě čekají snad desítky let bez tebe:-(

Urbi, dneska bys oslavil 34.narozeniny... Mám i představu, jak by oslava vypadala, tuším i hlavní téma rozhovorů, které bychom vedli, dokonce vím, co bych ti koupila za dárek... všechno to je jen sladká představa, která se už nikdy nesplní, bohužel. Zvykám si, že tě tady nemám, bratříčku. Některé dny je to lepší, řadu dní je to špatné. Už to tak asi bude napořád. Ale zvyknout si neznamená smířit se. Jdu si na tvou počest koupit tričko, vyberu si nějaké,  co si myslím, ze by sis koupil sám.

Zítra 2.8. 2023 bychom nejspíš spolu slavili 10 let, co jsme spolu začali  chodit. Nejspíš bychom si zašli  do nějaké restaurace na dobré  jídlo. Ty by si mi koupil mimimalně nějakou květinu  a já bych ti dala nějaký dárek. A užili  bychom si večer  bez dětí,které  by nám  jiste pohlidala babička. Stále tě  miluju a moc mi chybíš. Za několik dní bychom i oslavili tvoje narozeniny  zároveň  s tvojí  mamkou. Tyto dny jsou nejen pro mě velmi těžké. Moc chybíš  i Filikovi. Myslím,že by si byl na něho pyšný,  i na Amálku. Sice by tě občas přiváděli  k šílenství,  ale byl by si rád, že  je máš.

Aninka chtěla, ať si vzpomenu na srandovní zážitky s tebou. Většinu jí ještě nemůžu říct, musí si ještě pár let počkat. Ale vzpomněla jsem si třeba, jak si poprvé použil oslovení pan Šamík, jak tě sral "solo solik", až jsi nasraně odešel od řízení, a já nevěděla tehdy, jestli se mám smát nebo co mám vlastně na to říct, protože nám po cestě dlouhé přes 2000 km chybělo asi posledních 5 km do cíle, jak jsi se v Nerjě málem počůral smíchy při pozorování vorvaně a my se s mamkou zas málem počůraly smíchy z tvého smíchu, jak si chvíli na to velmi osobitým způsobem loupal krevety a já místo jídla na to pobaveně hleděla... Úplné nesmysly a blbosti, z kterých jsi vždycky dokázal vyčarovat úžasnou srandu a které málokdy jdou předat-člověk tě musel aspoň trochu znát, aby ty vtípky a tebou vytvořené situace pobral. Když tě ale poznal tak tebe i tvůj humor musel jedině milovat. Ten tvůj humor tady chybí. Ty tady chybíš.

Byli jsme na otvírání pramenů v Luhačovicích, na které jsi jezdíval nejdříve za Andrejku a později s ní. Bylo smutné, bolestné i krásné vidět tvé děti, jak jsou výstrojené v krojích. Tolik by vám to všem čtyřem slušelo.... ani jste se tak nestihli společně vyfotit...

Lásko, včera to byl rok kdy sem ti volala sanitku a to sme ani jeden z nás netušili, že už se za mnou nevratíš. Všichni na tebe stále moc myslíme, moc nám  tady chybíš. Moc bych si přála, aby si tu byl se mnou. Viděl naše  děti vyrůstat, těšil  se z každého  jejich pokroku. A pomáhal mi je vychovat. Byl si pro mě  vším, moje jistota, pocit bezpečí. S tebou jsem byla šťastná.❤❤❤

Kalousku náš, tak jsem dnes konečně našla odvahu tady napsat vzpomínku na Tebe, napsat, jak strašně moc nám všem chybíš. Snad se na mne Zuzu a Andrejka nebudou zlobit, když napíšu, že mi asi nejvíc. Stále přemýšlím, proč se to muselo stát, ale odpověď nepřichází. Vždy, když vidím Tvoje dvě krásné, veselé děti, mám co dělat, abych vzteky něco nerozbila, že s nimi a s námi všemi nemůžeš být. Ale slibuju, že uděláme všechno pro to, aby byly spokojené a šťastné alespoň v rámci možností. I když takového skvělého tátu jim nikdo nenahradí.

Dnes je to rok, co se vám narodila Amálka. V 7 ráno jsi založil skupinu Urbáně vol.2 a my všichni jsme se strašně moc těšili na každou tvoji nebo Andrejčinu zprávu. Dneska jsem si vše znova pročítala. Skončila jsem u fotky, kdy držíš Amálku poprvé v náručí, dále jsem číst nezvládla. Mám schované a dvakrát zálohované všechny naše zprávy, abych si v nich po zbytek života mohla číst a připomínat si hezké chvíle, zážitky nebo si jen tak číst i v našich zprávách, kdy si dáváme vědět kdy a kde sejdeme, co koupíme rodičům za dárky,... Strašně mi chybíš, Urbi, a je hrozně moc kruté, že jsi nemohl svůj život prožít celý a že my všichni jsme tu zůstali bez tebe.

Urbi, před rokem jsme spolu slavili Silvestr tak, že jsme si šli lehnout jako unavení rodiče ještě před půlnocí. I tak to zase s tebou byla velká zábava a sranda. Pak jsme se čtyři a půl měsíce neviděli, protože pořád byl někdo nemocný a pak jsme se setkali, až v nemocnici... ale volali jsme si, psali. Kéž by šel přetočit čas a zařídit vše tak, aby se nic z těch strašných věcí nestalo. Kéž by. Byl jsi jedna z mála pevných jistot mého života, na kterou jsem se mohla vždy spolehnout. Chybíš mi, bráško, strašně moc.

Synáčku chybíš nám všem, první vánoce bez Tebe...

Lásko  moje dnes je tu silvestr  za několik hodin bude nový rok a ten už neprožijeme spolu. ????????Už žádný  rok nebude takový jako ty roky prožité  s tebou. Za několik  dní  bude mít naše  dcera Amálka svoje první  narozeniny  a ty tu nebudeš.???? ????Moc nám chybíš.❤️❤️

Pročítám si naše zprávy. Jsou tak hezké, hřejivé, od tebe vždy vtipné. Strašně bolí, že už nikdy žádnou od tebe nedostanu... Před rokem jsme se chystali na Vánoce a plánovali, že letos zase uděláme společné na chatě a vy už  budete ve čtyřech...

Dneska jsem byla koncertě. Po více jak 5 letech. Naposledy jsme byli spolu. Pořád jsem myslela na tebe, že by se ti dnešní koncert taky líbil a myslela jsem na všechny ty koncerty, představení, kde jsme spolu stihli být... A na tvá vystoupení. Na ten tvůj hlas, jak praskaly zdi, když jsi zazpíval. Chybíš mi, Urbi. Chybí nám ty naše dlouhé pokecy...

Blíží se advent a Vánoce. Dneska jsem začala s dětmi vánoční výzdobu a najednou se stavidla slz pustila tak silně jako už pár týdnů ne. Vzpomněla jsem si na naše Vánoce v dětství, na dárky a hračky, co jsme dostali. Třeba ty slony, kterým z chobotu stříkala voda. Kolik ti tak bylo? Možná 4, 5 let? Nejvíc vzpomínám na krásné Vánoce 2018 a 2019. Ty si nejvíce uchovávám v srdci... Už se bohužel nikdy nezopakují...Žádné Vánoce už nebudou tak veselé... Navždy budou neúplné.

Kalousku náš, moc nám všem chybíš.

Dneska u nás spí kamarádka dvojek a s ní její bráška ve věku Filípka. Byla to celkem fuška, ale děti byly zlaté. Chtěla jsem ti v jeden moment všechny čtyři vyfotit a připsat něco rádoby vtipného. Znáš mě. V ten samý moment mi došlo, že to už nejde... Tohle uvědomění je jako bodnutí do srdce, zas a znova, už to asi nikdy nebude jiné. A vlastně asi ani nechci, aby to časem bolelo méně. Pořád na tebe myslím, vzpomínám, Urbi. Každý den.

Dnes jsou to přesně 3 roky, co nám zemřel děda. Tehdy jsi mi s mámou volal, co se stalo. Zařídil jsi pohřeb, o všechno ses postaral. Vzpomínám si, jak jsem mezi úmrtím dědy a pohřbem byla ještě v Olomouci ve škole a večer na hotelu jsme si volali a ladili smuteční řeč a písničky, co měl děda rád. Byli jsme na to spolu. Bylo to díky tobě a že jsme na to byli spolu, více snesitelné... Aspoň já jsem to tak cítila. V den  pohřbu si tě pamatuji, jak v černém kabátu stojíš u kaple a o všechno se staráš - o dědu, o nás o rodinu, o všechny smuteční hosty... Dokázal jsi vše zkoordinovat s citem, s citem jsi mluvil, s citem ses o všechno postaral. A nebylo to asi pro tebe vůbec jednoduché, pamatuji si, jak jsi byl bledý. Uběhly jen tři roky a ty už tady s námi nejsi... Ani jsem ti nestihla říct, jaký jsi na mě tehdy udělal obrovský dojem, jak dokážeš zařídit s citlivostí tobě vlastní tak těžké životní úkoly. Přišla jsem v tobě mimo jiné o parťáka pro těžké chvíle, které mě v životě ještě čekají.

Dneska jsem se dívala na film. Byla v něm scéna, u které mi hned naskočilo, jak by ses začal smát a přitom se dotknul obličeje, jak jsi to dělával. Tak moc to bolí, že tě už tak nikdy neuvidíme a neuslyšíme se smát, že si zakazuju na hezké chvíle s tebou myslet. Pokaždé  mě to rozbrečí.

Denně je tolik situací, kdy mě napadá, co bys řekl, čemu by ses zasmál, jak by ses zatvářil... strašně moc chybíš, Urbi, mně, Mišákovi i dětem.

Lásko  moje dnes jsou to 4 měsíce od doby kdy si  nás  opustil a zároveň dnes bychom slavili výročí  svatby 3 roky. Bohužel nám osud nedopřál být už spolu. Moc mi chybíš  a nejen mě ale i Filipkovi a Amálce  se který by si dělal  blbosti. Stále te budu mít ve svém srdci. Byl si moje životní  láska. Lepšího  muže sem si vzít nemohla. ????Byl si skvělý přítel i manžel a ikdyž by sis to asi nemyslel byl si dobrý táta  našim dětem  byť s Amálkou si dlouho nepobyl.♥️♥️♥️♥️♥️♥️♥️♥️♥️♥️♥️♥️♥️

Dneska bychom slavili tvé 33. narozeniny a že by to byla zase parádní oslava, o tom nepochybuji. Místo toho tady celý den brečím a je mi strašně smutno... Od tvé smrti už bylo tolik situací, kdy jsem ti potřebovala zavolat, napsat, sejít se s tebou, zeptat se tě na názor, nechat se rozesmát... S tebou odešel totiž také veškerý humor a sranda v naší rodině. Bylo ho s tebou tolik... Ty tvé vtípky, legrácky, hlášky, ... Byl jsi ten nejlepší brácha na světě, Urbi.