Dnes bys oslavil 53 narozeniny. Už 14 let je slavíš na obláčku. Život Jsi prožil velmi rychle až zběsile . Možná slavíte současně dnes se Zdeňkem jeho svátek a narozeniny 70 let. Oba jste odešli velmi mladí se stejnou dg. Tumor mozku stále nemá řešení.....

„Až jednou půjdeš přes most života, který tě vede z dětství do dospělosti, nespěchej. Podívej se na řeku života, která pod tebou tvoří víry. Postůj a podívej se. Touto cestou půjdeš naposled, nemůžeš se už vrátit. Jen bláznům je dopřáno vracet se.“

V náručí Boží, odkud jsme vyšli, všichni se navečer sejdeme zas.“              
/J.V. Sládek/

V lidských očích mrtví již neexistují, ale v Božích očích mrtví žijí navěky.

„Smrt není opakem života, smrt je jeho součást.“ /H. Murakami/

Míšo dnes by Jsi slavil 52 let...vzpomínka na Tebe

Vzpominka dnes 12 vyroci Tveho odchodu

Míšo,  dneska by Jsi slavil j51. narozeniny, bohužel už 11 let nejsi mezi námi.

Míša by oslavil 50 let ..bohužel už 11 let není mezi námi.. Zetěm mi byl velmi krátce, zemřel velmi brzo po svatbě.. 5.5.2021 svatba a úmrtí 9.9.2021.. j mi to lito ž odešel tak mladý...

V jeho slovníku bylo: “Já tě respektuji , tak ty respektuj mě!” A vím o pár jedincích, co ji od něj koupili, když pokračovali i po takovéhle výstraze.
A to byl asi jeho “Nej přístup” k jiným lidem. Nestaral se o ně. A nechtěl, aby se kdokoli staral o něj.
Šel si celý život Svoji cestou v minulém i současném systému.
Byl neskutečně spolehlivý. Co slíbil splnil.  
Další jeho vlastností bylo, že ten, kdo ho neznal důvěrně, o něm nic nevěděl. A ten, kdo znal důvěrně taky věděl jen to, co Míša chtěl. Nikdy o sobě moc nemluvil. Byl spíš tichý společník.
Žil svoje dva životy. Práci - spolehlivost. Zodpovědného syna a manžela.. a to jen velmi krátce.
Když jsem po něm chtěla nějakou radu vždycky to zařídil tak, abych si to přišla sama.
Pak mi maximálně řek: “Je to tvoje věc, tvoje odpovědnost máš rodinu a ta je na prvním místě! Tak se podle toho zachovej.
A takový byl prakticky do úplného konce.
Takže takový Chlapácký vzkaz: Fuck You. Já tě respektuju, tak ty respektuj mě.

Dnes je to 10 let co Jsi Miso odesel vzpominame

dnes 31.5.2021 se  narodil syn Zdeničce v  8,25 h 4240gr a 53 cm..celá Zdenička...měl bys radost

A přišla dlouhá noc a po ní žádné ráno... (O. Scheinpflugová) dnes by slavil Michal  narozeniny 49 let..10 let už na nás kouká z obláčku....

Nejkrásnější svátky v roce se pomalu blíží. Začátek adventu nás čeká už dnes v  neděli 29. listopadu a to také znamená, že budeme zapalovat první svíčku na adventním věnci. První adventní neděle 29. listopadu
železná neděle se zapaluje na adventním věnci první fialová svíčka. Je to tzv. svíce proroků. Svíčka symbolizuje naději. První adventní týden je spjat se svátky svaté Barbory a Mikuláše. Druhá adventní neděle 6. prosince bronzová neděle má reprezentovat lásku a Ježíškovy jesličky. V tuto neděli by se na věnci měla zapálit druhá fialová svíce. Této svíci se říká betlémská a symbolizuje mír
Třetí adventní neděle 13. prosince stříbrná neděle v tuto neděli se slaví křesťanský svátek zvaný Gaudete, který je spjat s těšením se na narození Ježíše. Advent se přehoupl do druhé poloviny a získává více slavnostní nádech Čtvrtá adventní neděle 19. prosince
zlatá neděle v tento den se zapaluje na věnci čtvrtá svíčka, která je symbolem míru,

Živote můj – měl jsem Tě rád, rád jsem si jej užíval, rád jsem se smál, nechtěl jsem všechno, jen jsem chtěl žít! A zažívat to, co každý. Vždyť víš – život. Smrt se neřídí našimi plány…Možná byl čas již odejít, snad to tak bylo v osudu psáno. Zbyly jen sny, jež mohly se ještě snít. V půjčovně času však již měli vyprodáno...   Neumíráme nikdy v pravý čas. Smrt přichází vždycky nevhod. Jak píše Julian Barnes v knižním eseji na toto téma: „Smrti je v zásadě jedno, jestli se jí bojíte, nebo ji ignorujete. Její chvíle přijde bez ohledu na váš světonázor. Smrt není umělec. To umělci jsou nespolehliví“ ....   RIP.. 9.9.2011 devět let výročí....
Přeji Ti hezkej obláček, jak Jsi Ty sám říkával... Smrtí nic nekončí ...Vzpomínky už nám nikdo nevezme.

1 list Korintským 13:1-8
„Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a znějící zvon.
Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem.
A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.
Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá.
Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy.
Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.
Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.
Láska nikdy nezanikne.“

Musím se ti omluvit, ale nechci mluvit o tom, jaká jsi byl. Minulý čas mám spojený s věcmi minulými, dokončenými, ale tvůj život je důkazem, že i když se člověk zde na Zemi rozhodne přestat používat své tělo, může tu zůstat jeho duch, jeho duše, jeho odkaz. Ty tohle naplňuješ beze zbytku. Stále chybíš, protože tvoje vroucnost byla inspirující a dnes, víc než kdy jindy, kdy je všude ve světě potřeba. Smrt je matka našeho druhého života, a proto ti, Míšo, víc než klidný odpočinek přeji šťastnou cestu. Máme tě rádi a stále vzpomínáme..

„Nic z toho dobrého a krásného cos učinil, se neztratí. Všechno zůstane." A. France

Zpěv pro krásný čas

Robert Desnos – přeložil Adolf Kroupa

Dnes večer nezpívám o tom, s čím bojovat,
Leč o tom, co je třeba bránit:
Radosti ze života.
Víno, jež pijeme s kamarády.
Lásku.
Oheň v zimě.
Chladivou řeku v létě.
Maso a chleba ke každému jídlu.
Písničku zpívanou na cestě.
Postel, v níž spíme.
Spánek bez prudkého vytržení, beze strachu z zítřka.
Blaženou nečinnost.
Volnost měnit oblohu.
Pocit důstojnosti a mnoho jiných věcí lidem odpíraných.

Motto: „Nezáleží na množství let v našem životě, ale na množství života v našich letech“ Adlai Stevenson

Dnes bys oslavil 48 narozeniny . 9 let je slavis na oblacku. Život jsi prožil velmi rychle až zběsile . Možná Slavite soucastne dnes se Zdeňkem jeho svátek a narozeniny 65 let. Oba jste odešli velmi mladí se stejnou dg. Tumor mozku stále nemá řešení

Podzimní motýli od Bohuslava Reynka
Podzimní motýli

Za zdmi a za ploty,
podzimní motýli,
spolu jsme skryli se,
steskem se živili.
Poslední motýli
za zdmi a za ploty
závětří hřálo nás
v nadějích samoty.
Tajemní motýli,
na dlaních jeseně
v tichu jsme zářili
zlatě a růměně.
Podzimní motýli,
ještě mi vzlétněte,
zasviťte na chvíli
touze v tmu zakleté …

Jediné, co bude důležité, až odejdeme, budou stopy lásky, které tu po nás zůstanou.Úcta k životu je nejvyšší instance.
(Albert Schweitzer)

Vzpomínka na Michalaod jeho smrti uplynulo 8 let... Smrt podle Platóna není univerzálním lékem na problémy života, vyjevuje naše představy o světě a nás samých. Ve smrti se ukazuje, jak sami sebe chápeme. Ve chvíli, kdy se chápeme jako věc mezi věcmi, věc, která může zaniknout, rozumíme smrti jako konci a neštěstí a samotná smrt nás z tohoto omylu nevyvede. Pokud se však snažíme očišťovat duši od zaslepení tělem již během života, smrt budeme chápat jako dovršení této očisty, a ne jako neštěstí.
Jsem přesvědčená, že Platón oprávněně zdůrazňuje, že nejde o to žít, ale žít dobře. Prožít život tak, že ve smrti obstojíme. Myslím, že smrt může sloužit jako úběžník, který nám umožní podívat se na život z perspektivy, která má být životu vlastní. Život ke smrti nutně spěje a může k ní spět tak, že smrt nebude životní katastrofou, která převrátí to, jak jsme se snažili žít dosud. Doufám, že tváří v tvář vlastní smrti nebudu ze svého života úplně zděšená.

Asi to víš...
čerpáš ze studny času
bolest zármutek
i krásu
ubývání nezastavíš
S koncem září
nebe se stále tváří
nevinně
vzduch začne vonět
po víně
necudně obnažená
zpustlým sadem
projde se plodná žena
v jejím kyprém zadku
touhy sečtené jsou
od počátku
Brankou v plotě
jaksi zadem
na dálku povídáš si
s kamarádem
o smrti o životě
když jsi sám
krám světa
je dávno vyprodán
Pod chodidly cítíš
země temné dunění
všechno už se brzy
promění
buďme trpěliví
v prstech si hrejme
s oblázkama
věční sice nejsme
však každá změna
příjde sama...

Až uvidíš...
v horách duhu
nad hřbitůvkem dobrodruhů
na jednom kameni
rozpoznáš jisté znamení
Sundej klobouk a dej si loka
leží tu pár kluků
co brali smrt jen jako soka
co měli touhu vylézt k nebi blíž
jejich tváře znáš
i když je víckrát nespatříš
poslouchej vítr
něco uslyšíš
Staneš se svědkem
tichýho sdělení
nějakou blbou smrtí
se na věci nic nemění
ta zpráva pomůže ti sebrat síly
vždyť vyhrát i prohrát
se dá v jednu chvíli
se stejnou chutí obehrát svůj čas
dál budeš tahat čerta
za ocas...
(...k poctě)...

Milý Michale...
dnes nemluvím k Tobě do nebe nahoru
rukávem utírám žluté březové lístky
z černého mramoru chladného kamene
Dotýkám se a šeptám s láskou
Pokoj Tobě...

„Ne smrt našich blízkých nás drtí, ale vzpomínka na ně.“„Láska je jako popel, i když dohoří, může ještě chvíli hřát ve vzpomínkách.“
„Narodil jsem se v zimě, a tak jsem se stal dítětem zimy. Skutečné štěstí jsem pociťoval jen za krátkých dní, dlouhých nocí a za drkotání zubů. Zimu miluji. Každý rok po ní dychtím, těším se na ni... její krása a samota mě bodá do srdce a přináší s sebou vzpomínky na všechny předešlé zimy.“ „U náhrobního kamene. Drsná černá žula, drsná jak milované ruce. Jenom vzpomínka žije, jenom ta dokáže přivolat tvář a hlas mrtvých. Až vyhasne, vyhasne všechno. Kámen mlčí. Ti, kdo píší a tvoří, se mohou utěšovat, že budou vstupovat do myslí a srdcí ještě dávno po své smrti. Jak velikášské. A jak lákavé.“

Julian Tuwim                                  
Žij tak, aby tví přátelé se začali nudit, až zemřeš.

To bylo i Tve heslo  Miso..Dnes vzpomíname bylo by Ti 46 let...

5.5.2011 svatba...:-( o 4 měsice pohreb...
https://www.youtube.com/watch?v=sOOgqZdztGY
dnes krasnou muziku..a vzpominku...

Až tady nebudu, pusťte mě,nechte mě odejít.
Mám toho tolik na práci a tolik k vidění.
Neplačte, hlavně neplačte, když na mě budete myslet.
Buďte vděční za ty krásné roky.
Dal jsem vám všechnu svou lásku a všechno své přátelství.
Můžete si domyslet,jaké štěstí jste mi přinesli.
Děkuji vám za lásku, kterou mi každý z vás na zemi projevoval,teď je čas, kdy musím jít sám.
Možná se budete krátkou chvíli trápit.
Víra vám přinese posilu a útěchu.
Nejsem daleko a život jde dál…
Když budete potřebovat, zavolejte, já přijdu.
I když mě neuvidíte, nebudete se mě moci dotknout, budu tady.Když budete poslouchat své srdce, budete jasně vnímat
lásku, kterou vám přinesu.
Nechoďte mi plakat na hrob,
nejsem tam, nespím,
jsem tisíc vanoucích větrů,
jsem třpyt krystalků sněhu,
jsem světlo, které proniká obilným polem,
jsem něžný podzimní deštík,
jsem štěbetání ptáků v ranním tichu,
jsem hvězda, která v noci září.
Prosím, nechoďte na můj hrob plakat.
Nejsem tam a nejsem mrtvý.

Titus Maccius Plautus 60
římská dramatik -250 – -184 př. n. l.
„Koho bozi milují, ten umírá mlád“

Steve Jobs 21
americký podnikatel a zakladatel společnosti Apple Inc. 1955 – 2011
„Vědomí, že brzy zemřu, je nejdůležitějším nástrojem, který mi pomáhá činit zásadní životní rozhodnutí. Protože téměř všechno - veškerá vnější očekávání, veškerá pýcha, všechen strach z trapnosti nebo neúspěchu - se tváří v tvář smrti ztratí a zůstává jen to, co je opravdu důležité. Vědomí, že zemřete, je nejlepší způsob, jaký znám, jak nespadnout do pasti přesvědčení, že máte co ztratit. Už teď jste nazí. Není důvod nejít za svým srdcem.“

Dalajláma 64
14. dalajláma, tibetský duchovní vůdce 1935
„Když se ptali Dalajlámy, co ho na lidech a lidskosti nejvíc překvapuje, odpověděl:
"Lidé. Protože obětují zdraví, aby vydělali peníze, potom obětují peníze, aby znovu získali zdraví, potom se tak znepokojují minulostí a budoucností, že si neužívají přítomnosti, a.. tak nežijí ani v přítomnosti ani v budoucnosti. A žijí tak, jakoby neměli nikdy zemřít, a potom zemřou bez toho, aby předtím žili."“

Tomáš Garrigue Masaryk 113
první československý prezident 1850 – 1937
„Život měříme příliš jednostranně; podle jeho délky a ne podle jeho velikosti. Myslíme víc na to, jak život prodloužit, než na to, jak ho opravdu naplnit. Mnoho lidí se bojí smrti, ale nedělají si nic z toho, že sami a mnoho jiných žijí jen položivotem, bez obsahu, bez lásky, bez radosti.“

Jonathan Swift  
anglo-irský satirik, esejista, básník 1667 – 1745
„Každý chce žít dlouho, ale nikdo nechce být starý.“

John Lennon
britský hudebník 1940 – 1980
„Až jednou půjdeš přes most života,
který tě vede z dětství do dospělosti - nespěchej.
Podívej se na řeku života,
která pod tebou tvoří víry.
Postůj a podívej se.
Touto cestou půjdeš naposled,
nemůžeš se už vrátit.
Jen bláznům je dopřáno vracet se.“

Dnes bys oslavil 45....6 let sedíš na oblacku a koukáš na nas...

Všichni jsme na cestě na hřbitov.
Jen to každý máme jinak daleko. :-(

Bezprostředně po úmrtí blízkého člověka námi zmítá zmatek, chaos a šok. Jsme jakoby ohlušeni a omámeni a ještě úplně nechápeme, že náš blízký nežije. Ztrácíme schopnost adekvátně vnímat a prožívat. Je to ale v podstatě normální reakce na ztrátu blízkého člověka, na tu nejbolestivější zkušenost v našem životě. Náhle se nám rozbilo to, co jsme doposud považovali za samozřejmé. Svět kolem jako by přestával být bezpečný, spolehlivý a důvěryhodný a my cítíme úzkost z toho, co přijde. Odešel člověk, se kterým jsme sdíleli realitu a my máme nyní pocit, že život začíná postrádat smysl. Mění se místo v našem malém světě a s ním spojená identita. Postupně s ověřováním reality přichází hluboký smutek. Často myslíme na zemřelého, hledáme jeho fotografie, pláčeme. Je to zvláštní doba, hluboce uvnitř sebe hledáme cestu, po které bychom šli dál životem bez zemřelého. Je to období truchlení. Truchlení je přirozené. Přijímáme život jiný – nový, tentokrát již bez zemřelého.

Dnes byla u nás na obědě Zdenička...Zavzpomínali jsme..ostatně jako každý den... Dnes i s úsměvnými historkami..V životě jsou chvíle  se kterými se člověk nikdy nesmíří.

„Samozřejmě všichni víme, že zemřeme.
Ale jak zemřeme, je velmi důležité. A to nejen kvůli
nám, ale také kvůli tomu, jak se naše smrt promítne
do života lidí, kteří tu zůstanou.“
Neumíráme nikdy v pravý čas. Smrt přichází vždycky nevhod.Dopřejme umírajícímu, pokud je to jen trochu možné, komfort umřít v klidu, ve známém prostředí a s pocitem, že není sám. Dopřejme to jemu i sobě.Jak píše Julian Barnes v knižním eseji na toto téma: „Smrti je v zásadě jedno, jestli se jí bojíte, nebo ji ignorujete. Její chvíle přijde bez ohledu na váš světonázor. Smrt není umělec. To umělci jsou nespolehliví“ ..Vzpominka na mého Michala, mého zeťe..oslavil by 44 let..ale již 5 let odpočivá v pokoji..  

„Člověk má v srdci místa,
o nichž mnohdy nemá ani potuchy.
Teprve až se zaplní bolestí,
doví se o jejich existenci.“
Léon Bloy
Michal by se dozil 44 let..bohužel je již 5 let tam...kde jej už nic neboli...

Na konci života je bohatství jen aspektem života. Ležím na nemocniční posteli a promítám si svůj život.Uvědomil jsem si, že všechno bohatství, zbledlo a ztratilo význam tváří v tvář blížící se smrti.
Ve tmě se dívám na zelená světla strojů, které mě udržují při životě a slyším jejich mechanické bzučení. Cítím jak se blíží dech boha smrti. Vím, že když nakumulujeme dostatečné bohatství, aby nám vydrželo po zbytek života, měli bychom usilovat i o něco dalšího, co s bohatstvím nesouvisí. Mělo by to být něco mnohem důležitějšího: vztahy. Bezuzdné následování bohatství nás promění v pokřivené bytosti. Bůh nám dal smysly a možnost cítit lásku v srdci každého, ne iluzi kterou přináší bohatství. Bohatství si nemůžu vzít s sebou. Mohu si odnést jen vzpomínky vysrážené láskou.
Jaká postel je nejdražší na světě? Nemocniční postel. Když jede člověk na operační sál, uvědomí se, že existuje jedna kniha, kterou má ještě dočíst – Kniha zdravého života.Ochraňujte lásku k vaší rodině, ženě, dětem

Tento týden si lidé na celém světě připomínají své blízké zesnulé. V té věci jsme si všichni podobni: všichni máme někde hrob našeho tatínka a naší maminky, většinou i dalších našich blízkých. A jednou bude někde ležet i naše tělo. Smrt je něco, co nás staví do jedné řady, co nás i sbližuje. „V jedné hospodě na nocleh pán nepán se sejdem.“ (František Čelakovský)Moudrý člověk před třemi tisíci lety to vyjádřil (v biblickém textu, připisovaném králi Šalamounovi): „Jaký užitek má člověk z veškerého svého pachtění?… I když se člověk dožije mnoha let, ať se v nich raduje ze všech.“ (Kaz 1,3 a 11,8) A v Novém zákoně, po křesťansku: „Oblecte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost…. Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti. Ve Vašem srdci ať vládne mír Kristův. A buďte vděčni.“ Kol 3, 12-14)

(Z knihy Jana Davida – Slovíčko nakonec)

Jen svíci hořící, jen krásnou kytici na hrob položíme. Tiše se zastavíme, tichounce pomodlíme, na Tebe zavzpomínáme.

Smrt v nejrůznějších podobách prošla kolem mne několikráte, zcela blízko nebo velmi blízko. Obdivuji ty z mých nejbližších, kteří do posledních okamžiků nevkládali patos, nářek, statečně a pokorně zvládali tělesné nemohoucnosti. Dali mně poznání, že život lze uzavřít i v tichosti. Cítila jsem jejich očekávání budoucnosti – té za životem. Na všechny milované, kteří mě opustili si vzpomínám se slovy 23. žalmu, který nádherně zhudebnil Antonín Dvořák: „…byť se mi dostalo jíti údolím stínu smrti, nebudu se báti zlého, neboť Ty se mnou jsi…“ Rozdávám rady, jako kdybych už branou smrti prošla. Jen jsem ji mohla pozorovat. Stojím před její záhadou a velebností se stejnými nejistotami a strachy jako každý člověk. Je však namístě si připomenout, že milióny lidí prošly a projdou touto branou, čeká i na mne. Znám stíny i paprsky svého života, ale neopírám se o ně. Pouze prosím o milost pokojné smrti...vzpomínka Dušičky 2015

Někdy se  modlívám: „Dopřej mi, Bože, milost pokojné smrti“. Je to prosba možná příliš troufalá, ale současně pochopitelná. Kdo by si nepřál dostat takový dar.Znám několik případů pokojných náhlých úmrtí. Milovaný člověk ulehne, a ráno se již neprobudí. Usedne do židle, ruka mu klesne a srdce se zastaví. Jsou naopak konce zmrazující: smrt matky malých dětí, konec života vlastního dítěte, jemuž nemůžeme pomoci. Ztráta milovaného člověka v nejlepším rozletu vztahu.
Všechny tyto situace jsou velikou zkouškou anebo podnětem k zamyšlení. Připomíná mně to důležitou myšlenku: příchod smrti není výsledkem „obchodu“ s Bohem. Mnozí lidé se domnívají, že byli vzorní, bez hříchu, dobrodušní, žili ve spořádaných vztazích, dělali dobro všem v okolí, a mají proto nárok na dlouhý život a milosrdný konec. Nedostaví-li se, pociťují to jako velkou nespravedlnost. Rozdávám rady, jako kdybych už branou smrti prošla. Jen jsem ji mohla pozorovat. Michal měl to štěstí, že zemřel doma, u své Zdenky a maminky.

Donald X. Burt:
Nevím, co se děje s motýly, když se jim krátí den. Nepamatuji se, že bych viděl motýla mrtvého nebo že by některý vypadal nějak zvlášť staře. Kdo ví? Možná vybuchnou do věčného jara. Možná, že když se jim schyluje k večeru, Bůh se pro ně sehne, chytí je a vypustí do svého světla, kde se nikdy nestmívá. Tak to bude i s námi, lidmi. Po krátkém soumraku budeme chyceni z tohoto světa a vypuštěni do věčného dne, které nezná západu...

Smrt se neřídí našimi plány…Možná byl čas již odejít, snad to tak bylo v osudu psáno. Zbyly jen sny, jež mohly se ještě snít. V půjčovně času však již měli vyprodáno....

Michale,
budu tě mít pořád v srdíčku a nikdy na Tebe nezapomenu.Bude mi chybět Tvůj humor a úsměv na tváři....:- (
maminka - tchyne

http://www.youtube.com/watch?v=T2NEU6Xf7lM&feature=related

http://www.youtube.com/watch?v=3JWTaaS7LdU&feature=related

Bylo-li na světě
zásluhou blízkého člověka
trochu víc lásky a dobroty
trochu víc světla a pravdy
měl jeho život smysl
a zůstává navždy zapsán
v našich srdcích
Michal by v pondeli oslavil 40 narozeniny...
vzpominame na tebe stale...maminka