Naše milovaná holčička, moje ptáčátko drobounké, tatínkova princezna, po které nám zbyl v náruči jen divný pocit prázdnoty. Přetězko je mi psát, jak jsme Tě ztratili, odpust nám, že jsme nemohli pro Tebe udělat víc.... Milujeme Tě ....mamka Veronika, tatínek Jára, sestřička Verunka a bráška Daneček
Pomníky
Chcete-li vyhledat pomník, zde je vám k dispozici tento seznam. Hledat můžete dle jména, příjmení
nebo třeba roku narození či úmrtí.
Lucinka Jánská
< zpět na pomník Lucinka Jánská
Vzpomínky
ARE YOU A VICTIM OF CRYPTOCURRENCY INVESTMENT OR NFT SCAM? SCHEDULE A MEETING WITH AN ETHICAL HACKER ASAP TO GET STARTED.
Workmanship fee is to be settled AFTER successful recovery.
Let us show you the art of Ethical Hacking….!
Asore Hack Corp. is a financial regulator, PRIVATE investigation and funds recovery body. We specialize in cases as regards ETHICAL HACKING, CRYPTOCURRENCY, FAKE INVESTMENT SCHEMES and RECOVERY SCAM. We are also experts in CREDIT REPAIR, we analyze what’s impacting your score.
All software tools needed to execute RECOVERIES from start to finish are available in stock.
Contact our team as soon as you can via the email address below to book a mail meeting with an ethical hacker.
asorehackcorp (@) gmail (.) com
Transparency is our watchword !
Stay Safe out there !
KREDIT ZDARMA Kontakt: lopezfinanzas95@gmail.com
úvěr mezi jednotlivci,
– Úvěrové nabídky jsou přizpůsobeny každé potřebě. Žádost může být spojena s:
osobní půjčka pro váš domov
půjčka na mobilní vozidlo
rodinný projekt nebo výdaje související se zdravím
studia nebo školení
Výlet nebo volný čas
peníze
seskupení nebo kredit
Nabízíme různé typy v závislosti na vašem projektu.
Pošlete e-mail: lopezfinanzas95@gmail.com
Obnovení ztracených bitcoinů a peněz může vyžadovat jedinečné hackerské dovednosti a odborné znalosti, které má pouze hrstka profesionálních hackerů. Přestože existuje mnoho webových stránek pro obnovu, je důležité být obezřetní, protože 99 % z nich provozují podvodníci, kteří se snaží vypadat legitimně. Místo toho je nejlepší vyhledat důvěryhodného hackera, jako je Genuine Hackers, který vám pomůže získat zpět vaše prostředky. Dokázali získat zpět BTC v hodnotě 100 000 $, které jsem ztratil při těžbě bitcoinů. Chcete-li kontaktovat Genuine Hackers, můžete jim poslat e-mail na adresu GENUINEHACKERS000@GMAIL.COM nebo jim poslat zprávu na WhatsApp na čísle +1 (260) 218-3592.
Genuine Hackers je nejlepším řešením, jak získat zpět ukradenou kryptoměnu. Pomohli mi získat zpět mé ztracené tokeny poté, co jsem se stal obětí phishingového podvodu na Telegramu, kde útočníci získali přístup k mé peněžence a ukradli všechny mé mince. S pomocí Genuine Hackers se mi podařilo získat zpět celkem 11,8 BTC a 6,479 ETH během 2 dnů od odeslání mého případu. Kontaktujte GENUINEHACKERS000@GMAIL.COM pro spolehlivé a efektivní služby obnovy.
pokud chcete sesilatele lásky, přidejte si ho na whatsapp +2348054681416
V den, kdy mě manžel opustil, vše vypadalo bezútěšně a atmosféra byla plná nejistot. Všechno se zdálo bledé, a tak jsem se rozhodla hledat pomoc u kouzelníků, kteří mají schopnost přivést mého bývalého manžela zpět ke mně. Jak bylo zamýšleno, šel jsem na internet a jak jste také viděli při svém hledání spolehlivého sesilatele kouzel, viděl jsem mnoho svědectví kouzelníků při uzdravování bývalých manželů a milovaných. Poháněn vírou v doktora Mutabu, kontaktoval jsem ho a poté, co jsem mu věci vysvětlil, přijal, že bude čelit výzvám na zemi. Vedl si skvěle. Můj bývalý manžel se ke mně vrátil do 2 dnů od kontaktu s větší péčí a náklonností a slíbil, že mě nikdy neopustí. Rád bych proto využil této příležitosti, abych mu vzdal hold a podělil se o toto svědectví, abych umožnil ostatním v nouzi, aby ho kontaktovali pro jeho nezištnou službu situacím a problémům. Je chvályhodný, prokazuje velkou odvahu, když se chopil nelehkého úkolu najít řešení prakticky jakéhokoli daného problému. Kontaktu
Je to už měsíc, co Charon odvezl dědu za Tebou moje princezno, už tam nejsi sama a snad je vám spolu dobře. Je mi smutno, moc Tě miluju ptáčátko
Tolik času uplynulo.... a bolí to stále stejně. Miluji Tě princezno moje. M.
Moje milovaná Lucinko, dny letí a u srdce to stále nepřestává bolet, častokrát si pokládám otázku, jaké by to bylo, kdybys tu byla s námi. Nepřestávám Tě potřebovat a myslím, že i tatínek, bráška i sestřička, kteří teď bojují s pubertou a my si s nimi nevíme rady. Tvůj odchod nás poznamenal, všechny a navždy.... snad jednou pochopím důvod. Těším se až Tě budu zase moci držet v náručí, do té doby se tam nahoře opatruj. Miluju Tě. Mamka
Vzpomínám<3
Byla si se mnou nakrátko,
ty chvíle nezapomínám,
bylas mé malinké, bezbranné ptáčátko,
stále Tě vidím, když večer oči zavírám.
Každý den čekám, že něco se změní,
ztrácím se v bolesti, když na tvou fotku pohlédnu
stýskání po Tobě k životu není,
vrať se mi na chvíli v kratičkém snu.
Za 10 dní, to bude 5 let,
Vrať se mi, vrať se mi zpět!
Moje milovaná holčičko, dnes je ti 5, Hodně věcí se za tu dobu změnilo, ale prázdnota po tobě, je stále stejně velká. MTR mamka
Ptáčátko moje, i v novém domově mi scházíš :( Nevzali jsme s sebou nic z bytu, krom oblečení, knížek a školního vybavení. Taťka si to nepřál, vše kupuje nové, jakoby si myslel, že tak vykoupí všechny vzpomínky. Ani na hrob se mnou nechodí, ale vím, že Ty víš, že je to jen proto, jak moc ho to stále bolí. Milujeme Tě! Pa a pusu M.
Milovaná.... nemůžu nemyslet na to, jaké by to bylo, kdyby si tu byla s námi. Moc Tě miluju, snad to víš.
Milovaná, kéž bys mě navštívila aspoň ve snu :(, dokola si přehrávám v hlavě poslední chvíle, kdy jsme byli spolu..... ten pocit v setině sekundy, kdy se za Tebou zavřeli dveře....
Ptáčátko moje, dostala jsem knížku Život smrtí nekončí.... Jedinou útěchou mi je, že se máš tam nahoře snad lépe než my, kteří stále cítíme smutek, bolest a žijeme s rozervaným srdcem, ze ktetého zmizel kousek, který nelze ničím vyplnit. Opatruj se moje ptáčátko, opatruj nás <3 S láskou Mamka
Milovaná Lucinko, čas letí a je čím dál smtněji :( Líbám Tě
Snad sis tam nahoře užila svůj svátek <3
Vzpomínky jsou krásné, ale stále pořád bolí :(
Moc Tě miluju ptáčátko. Snad to víš...
Prázdné místo na malý okamžik vyplní sen, kdy se mi o Tobě zdá, moje milovaná holčičko. Jak ráda chodím spát a jak nerada se probouzím, když tě ve snu můžu přitisknout k sobě. Jednou se nebudu z toho krásného snu muset probudit, nevím kdy, ale těším se s Tebou nashledanou a vynahradíme si všechno, co jsme tady na tomhle světě nestihly. Vím, že na mě čekás moje milovaná. S láskou Mamka
Tolik dobrých lidí na Tebe myslí a zapaluje Ti svíčky, princezno moje. Obdivuji jejich dobrotu a lásku, která mi dává naději, že všechno to trápení má nějaký smysl. Upřímně jsem dojatá tím, kolik lásky k Tobě nahoru lidé posílají a proto věřím, že jsi díky nim, tam nahorě aspoň trochu šťastná. Miluju Tě ptáčátko, děkuju Ti a děkuju všem, kdo na Tebe s láskou vzpomínaji.
Koťátko, nejhorší pocit na světě je bezmoc, kdy člověk nemůže pro své milované udělat vůbec NIC :-( Bojujeme a stále na Tebe vzpomínáme, všichni! Mamka, taťka, bráška a sestřička.
<3 <3 <3 Jsi stále se mnou, v mém srdci <3 <3 <3
<3
Bůh není, jen Andělé...... a jedním z nich jsi ty moje milovaná holčičko. Opatruj nás. Miluji Tě. Omlouvám se. Prosím, odpust mi. Děkuji Ti. Mamka
Tvůj svátek, moje narozeniny, dnešní svátek Tvého brášky - bylo by to krásné kdyby.... neni a nebude :-( smutek se nás stále drží a neumíme být šťastná rodina. Hrozně moc chybíš ptáčátko.... máme Tě rádi <3 MTVD
Ty moje ptáčátko :-(( Alžbětka si tady dnes prozoěvovala na chodbě, je jí plný dům a když slyším to její "maaaamíííi", svírá se mi srdce :-( Klopím oči, když kolem ní procházím... je tak krásná. A tak moc bolí, že mi připomíná, jsk velká by si byla a co už by si uměla. Proč zrovna Ty, Andílku můj, proč zrovna TY na mě nikdy nezavoláš
"maaaamííí".... Pořád jsem tvoje máma, pořád tě miluju! S láskou M.
Vím, že víš... Mám Tě v srdci. Navždy tvoje Mamka
Ruce Tě nemůžou obejmout, ústa Tě nemůžou políbit, ale srdce je Tě plné moje milované ptáčátko. S láskou Mamka
Je mi hrozně moc smutno, princezno moje! Buď prosím stále blízko, jestli je to možné....potřebuji věřit, že smrtí nic nekončí. Opatruj svého brášku, prosím ať nemusí na operaci. Ať se aspoň teď stane zázrak! Líbám Tě a hladím. Mamka
Milovaná, jsem stále s Tebou! Mamka
Milá Šárko, nemohu najít mail, tak aspoň touto cestou přes Lucinčiny vzpmínky, moc děkuju za slova podpory. Po pravdě jsem se minulý měsíc psychicky zhroutila a skončila s panickou atakou v nemocnici :( Už nevím jak dál....S láskou pro Tebe, Rostíka a celou rodinu. Veru
Verunko moc na Tebe a Tvojí rodinu myslím. Šárka
Vzpomínáme. Babička Dáša
Budou to UŽ 2 roky. Tvé maličké tělíčko opustil navždy život, snad Tvá dušička žije dál a stráží naše životy. Asi si věděla, proč z tohoto světa odejít, snažím se pochopit, že sis tuhle cestu vybrala sama. Kdo ví, co čeká nás, tady na zemi. Dnes mi volala Ivanka z Itálie, prý si ani neumím představit, co se tam děje za hrůzy. Mám strach. Strach, že od těch hrůz nebudu moci zachránit Verunku a Danečka. U nás zatím ještě nejsou a lidé si ani neumí představit, co se sem řítí. Všichni mlčí, nic nedělají, myslí, že se jich to netýká. Lucinko, já už jsem i tak na pokraji všech sil. Modlím se denně k Tobě, protože Bůh není! Můj život a teď i tenhle svět se obrátil v peklo. Jsi moje ptáčátko a budu čekat, až si pro mě přiletíš a na svých křídlech odneseš tam, kde není ani bolest ani utrpení. Mamka
Moje milovaná holčičko, ani nemám slov a snad ani nejsou potřeba, snad vidíš co se děje. Jestli je to možné, prosím... moc prosím... Opatruj svého brášku! Nechápu, proč musíme jít po tak trnité cestě životem. Vlastně on už to od Tvého odchodu ani život není. Nezbývá mi nic jiného než věřit doktorům v Motole, že rozhodnou správně a pokud bude muset jít na operaci, tak věřit, že Tvůj bráška je bojovník a že to dobře dopadne. Často mám pocit, že tohle není můj život, připadám si spíš jak Matka od Čapka a nechápu, proč se nám tohle všechno děje :(((((( S láskou. Mamka
Děkuji za milý obrázek pro Lucinku.
Každá vzpomínka na tebe je krásná ale ne bez bolesti. Chtěl bych ti napsat něco krásnýho, ale hlavou se mi honí jediná myšlenka... Nenávidím tenhle zkurvenej život! T.
JAK se to jen mohlo stát...
držte se Verčo!cítím fyzickou bolest spolu s vámi..taky mám děti a obdivuji vás, že zvládáte aspon nějak fungovat.Bohužel osud změnit nejde, jen pozdržet....mělo to tak být ikdyž nechápeme proč....přeju hodně síly a myslím na Vás.Hanka
V době kolem Tvých narozenin, jsem byla zas úplně na dně... Vím, že to víš, vím, že to vidíš, vím že to tak nechceš, víš, že s tím neumím udělat vůbec NIC. Je to stále tak silný, bolestivý, nepochopitelný. Věřím, že jednou přijde smíření, ale až tam Nahoře, až se zase potkáme a budu vědět, žes mi to všechno odpustila, že jsi zase moje maličká holčička a že Tě uvidím šťastnou. Promiň Lucinko. Tvoje Mamka
Vzpomínám... Stále si představuji, jaké by to bylo KDYBY...
Kdybych měla Tebe, moje milovaná. Životy nás všech by byly jiné, plnější, šťastnější. Hrozně moc závidím lidem, kteří si ani neuvědomují, jaké mají štěstí, že žijí úplně obyčejné životy. Snad si mě měla svou krátkou přítomností změnit a naučit vidět věci jinak než jak vypadají. Miluji Tě Lucinko!
Prý ti, co navždy odešli žijí ve vzpomínkách. Jen nikdo nemluví o tom, jak moc ty vzpomínky bolí. Svírá se mi na hrudi, když na Tebe Lucinko vzpomínám. Je mi fyzicky zle. Když jsem před měsícem nastoupila do práce, všichni byli na mě moc hodní, usmívali se, u mě na sekretariátu bylo "živo". Dneska jsem si poprvé všimla jak se vše během toho jediného měsíce změnilo. Všichni rozpačitě procházejí kolem mě, radši po mě nic ani nechtějí. Šířím mezi nimi tak hrozně blbou energi, vím to, ale prostě neumím být veselá a šťastná. Píši Ti se slzami v očích moje holčičko. Navždy si změnila můj život a i když tu nejsi měníš ho i těm, kteří Tě neznali. Nauč mě prosím žít, tak jako si mě naučila umírat. Když ne kvůli mě, tak aspoň kvůli těm, kteří se mnou musí žít. Mamka
Lucinko, dceruško moje maličká... čím delší čas je mezi námi, tím větší mám strach a pochybnosti... Dej mi prosím znamení, že JSI. Někde. Kdekoli. Připadám si tak zoufale, jako člověk v posledním stádiu rakoviny, věřící a trpělivě čekající na zázrak.... Zázrak, který nepřichází a všichni ví, že NIKDY nepřijde a přesto stále věří a do posledního dechu se s osudem nesmíří. Lásku posílá Mamka
Moje Milovaná Nejmenší... 14 dní chodím do práce. Nechtěla jsem, ale prý mi to pomůže.... Zas jeden z mnoha pokusů, jak otupit nekonečnou bolest a vrátit mě do " normálního života". Zas jeden z mnoha pokusů, který mi vůbec nepomáhá. Přijde mi směšné, dívat se, za čím se všichni honí... projekty, zakázky, fakturace, platby... tohle mě má vrátit do života? Chtěla bych Tě obejmout, aspoň jednou, jedinkrát. Říct Ti, že Tě moc miluju Lucinko. Mamka
Lucinko, dostala jsem Madonku s pannou Marií a Ježíškem. Přes slzy jsem na ni ani pořádně neviděla. Přepadl mě smutek nad tím, kolik je na světě takových "Marií" a kolik jich ještě bude, bohužel. Každý den tu přibývají a mě srdce bolí s nimi. Nad každou fotkou se mi chce křičet, že to přece nemůže být pravda. Je. Je nás až příliš moc. Ke všem jsem blíž než k lidem kolem sebe a přitom je vůbec neznám. Jen někde uvnitř vím, že osud nám nazul stejné boty a že se v nich hrozně moc těžko jde životem dál. Ztrátě milovaného dítěte se nic horšího nevyrovná. Jestli můžeš, buď šťastná mezi Andílky, moje holčičko. Mamka
Milovaná Lucinko. Je tady... nový rok ... další rok....rok, který musím žít, bez Tebe. ŽÍT, je těžší než než závaží. Prosím pomoz mi to závaží unést. Mamka
Všichni na Tebe myslíme. Všichni Tě milujeme. Všem nám chybíš. MTVD
Nejen Tobě, můj maličký Andílku, ale všem, kteří dnes moc chybí u štědrovečerního stolu... zapaluji svíčku. Mamka
Co Ti mám dnes k svátku popřát Lucinko? Napíšu Ti jen to, co už dávno víš. Neskutečně moc Tě milujeme, ptáčkátko a je nám tak líto, že tu nejsi s námi.
Děkujeme Ti za všechno, čím si zasáhla do našich životů.
Děkujeme za to, že vcházíš do našich snů.
Děkujeme za to, že stále jsi naše holčička.
Děkujeme Lucinko!
M+T
Milovaná Lucinko, když se dívám na noční oblohu, doufám, že v tom vesmírném nekonečnu existuje něco silnějšího, moudřejšího a láskyplnějšího. Nerozumím ničemu. Tolik bolesti, která se snést nedá a Země se klidně dál točí a hvězdy dál svítí... jak dlouho ještě?!? Chybíš mi. Mamka
Holčičko moje milovaná. Odpust, že tak často pochybuji. Pokaždé, když tu na vzpomínkách vznikne nový pomníček, pomíček Andílka, který opustuil láskyplnou máminu náruč... opouští mě víra, že život má nějaký smysl.
Jestli můžeš, opatruj nás, prosím, protože každý den o té doby, kdy si nás opustila, je jako ten nejtěžší boj, ale musíme jít dál... jako v té písničce od Charlotte.... March on, like a soldiers....
S láskou Můj Andílku
Tvoje Mamka
Moje koťátko, aspoň, že ve snech se ke mně na okamžik vracíš. Jen se mi někam vždycky ztratíš a nejsi nikde k nalezení. V těch snech mám ale aspoň naději, že Tě někde přece jen najdu. Nepřestanu Tě hledat ani ve snech ani v bdělosti Lucinko! Stále nedokážu přijmout, že si tak rychle a nečekaně zmizela z mého života. Snad je to tím, že Tě tolik miluju!
Před 14 ti dny zemřel knínský strejda, bylo mu 93. Normálně bych asi brečela, ale když jsem se to dozvěděla, prolétlo mi jen hlavou - dožil se krásného věku. Jinak NIC, žádné emoce, žádný smutek. Děsí mě, jak mě život změnil. Mějte se tam nahoře Luci! Navždycky Tvoje Mamka
Právě teď... jsme mohly spolu brouzdat listím, koupat se v teple babího léta nebo čistit boty špinavé z čerstvě zoraného pole, sbírat kaštany ... prostě všechno. Tolik mě bolí, že o tohle všechno přicházíš, moje Milovaná. Hrozně moc bych chtěla říct, že je na světě krásně.....vím, že je... ale bohužel ne pro mě. Už nikdy nezažiju pocit opravdového štěstí a závidím všem, kteří si své štěstí vlastně ani neuvědomují.
Kéž by se aspoň jeden den v roce, ten Tvůj svět otevřel....pro nás, všechny, co tu stále bojujeme o každý den, s bolestí, beznadějí, nekonečnou láskou, bez Vás - Andílků. Kéž by šlo jen na okamžik spatřit Vás, šťastné, spokojené a veselé.... Budu doufat, že se tam Lucinečko moje máte dnes všichni dobře.
Stále Tě milujeme, stále nám chybíš, stále doufáme, že jednou...
S láskou za všechny Mamka
Ptáčátko moje maličké, chtěla bych vrátit čas, chtěla bych zase žít, chtěla bych být Tvou maminkou. Moc Tě prosím stůj při mě, ať dokážu jít dál bez výčitek, s nadějí, že to všechno má přece jen nějaký smysl a že to jednou snad pochopím. S láskou Mamka
Teprve dnes na mě dolehla síla slov téhle písničky, kterou jsem si dřív tak bezmyšlenkovitě a ráda zpívala....
Někdy lidem zbyde jenom víra,
co se ztrácí při pohledu na svět.
A milovaný lidi mizej v černých dírách
a někdo doufá, že se potkaj cestou nazpět.
A když ostatní jenom přihlížej
na smutný oči, který vyhlížej....
A některý věci nejsou v lidský moci,
hrdě opětuju tvoje mlčení.
I když jsem sám, jsem s tebou ve dne v noci
a tiše doufám ve vysvobození....
Myslím na Tebe Lucinko!
S láskou Mamka
Lucinko, je tu další podzim. Čas utíká, všechno mi splývá v jedné lince - bez radosti, s nekonečnou bolestí, v šedi každého slunečného i deštivého dne. Ač se opravdu snažím hledat to krásné, vždycky skončím ve zjištění, že život je bezbarvý, nespravedlivý, trpký a úplně zbytečný. Snad ten "život" nahoře má aspoň nějaký smysl. Opatruj se...opatruj nás... jestli můžeš. S láskou Mamka
Moje milovaná. Je mi tak smutno. Doma už mám dva školáčky, ten čas tak hrozně letí a přesto je to jak včera, když jsi tu byla se mnou. Mamka
Milovaná. Dnes jsem nakupovala v Tescu dětem výbavu do školy - tužky, tempery, vodovky, fixy, pastelky, lepidla, obaly, bačkůrky a já nevím co ještě. Když jsme to vyložili na pás, paní která stála za námi se zrozila kolik toho je a začala vykládat, že když to musím kupovat pro dvě děti, tak je to hrůza a to jsou i takoví šílenci, co mají děti i TŘI a kolik to teprv musí stát peněz... Měla jsem co dělat, abych se nerozbrečela. Připadám si, že do tohodle světa čím dál víc nepatřím. Dala bych všechny peníze za jeden jediný okamžik s Tebou. Moc, neuvěřitelně moc mi scházíš Lucinko! Mamka
Moje milovaná Beruško, píšu Ti a v zápětí mažu... všechno mi přijde tak zbytečný. Pořád to nedokážu pochopit . Mamka
Moje Nejmenší, hrozně těžko se mi hledají slova pro pocity, které z duše prochází každým mým kouskem těla. Mám strach, že není žádné Nebe, odkud se na nás díváš. Mám strach, že nic po smrti už není a přesto s Tebou každý den mluvím a v duchu Tě objímám. Nevěřím, že by sis schválně vybrala tak krutou zkoužku, nevěřím, že je to zkoužka pro mě. Jediné, co Tvůj odchod přineslo je jen nikdy nekončící ubíjející bolest, která nikoho z nás neposunula vpřed. Jen nás všechny, kteří na Tebe vzpomínáme udupává do země. Jestli to má být trest pro mě, tak bych to snad i pochopila, ale když vidím jak to změnilo i Verunku a Danečka, tak to nedává smysl!!! Proč?!? Žiješ jen v mých snech a už i do nich vcházíš čím dál méně... Hrozně mě to bolí! S láskou navždy Tvá Mamka
_____/)___/ )______./¯"""/')
¯¯¯¯¯¯¯¯¯\)¯¯\) ¯¯¯'\_„„„,\)pro Lucinku
Tak Luci, taťka koupil pozemek za městem, chce tam postavit dům. Mockrát jsme o tom mluvili, že od té doby, co jsi nám odešla z bytu doslova utíká, kdykoli je to jen možné. Někde uvnitř má prostě napsáno, že doma už pro něj není DOMA. Prý pokaždé když otvírá dveře našeho bytu, otvírá nejhorší sen. Chápu ho a nezlobím se. Jen nevím, jestli nám jinde bude líp :-(. Nikdy jsem na vesnici nebydlela, děti to budou mít daleko do školy a hlavně budou mít daleko kamarády, mám strach, jestli jim tím neublížíme. Stůj při nás Andílku náš a odpust, že opouštíme všechno, čím se nám připomínáš. Nejsme silní a dobří rodiče, nevíme, co dělat, jen musíme nějak jít dál. Milujeme Tě... všichni.... navždy! Mamka
Nejhorší je, že nemůžu pro Tebe už NIC udělat! Moje milovaná holčičko, vzpomínám.... Mamka
Zlatíčko, moc Tě prosím stůj při mě! Mám pocit, že to nezvládnu, úplně reálně cítím, že se opravdu člověk může utrápit žalem k až smrti. Cítím to tak, ale neumím s tím nic udělat. Jsem tak prázdná. Verunka s Danýskem mě moc potřebují. Prosím Tě holčičko moje, dej mi sílu, uzdrav mě, ať jim můžu být mámou. Takovou jakou potřebují. Miluju Tě a děkuju Ti. Mamka
Tvůj praděda je Lucinko z pěti dětí a pamatuju si, jak mi jednou vyprávěl, že se doma prali a jeho maminka jim pak všem dala na zadek. Kluci prý brečeli a stěžovali si, že ten dostal míň než druhý a že má teda radši jednoho víc než druhého a že je nespravedlivá. A děda říkal, že jejich maminka řekla, ať se podívají na její ruku, má na ní 5 prstů jako 5 dětí, každý je jiný a ať jí řeknou, jestli si myslí, že když se do některého prstu řízne, že jí to bude bolet míň nebo víc než kdyby se řízla do druhého. A děda řekl, že v tu chvíli pochopil, že maminka má ráda všechny své děti stejně. Já vás Lucinko taky miluju, Tebe, Verunku i Daníčka, jen doufám, že to víš... Miluju Tě princezno a je mi hrozně líto, že tohle je jediný způsob, jak Ti to říct. Tvoje smutná mamka
Sluníčko moje drahé, dětem začaly prázdniny. Ty loňské si ani nepamatuju. Opravdu si nevzpomínám, od chvíle, kdy jsme přijeli ze hřbitova a já si vlezla do postele a spala a spala, nevím co se dělo. Veru s Dandou byli u dědy a Dáši, tak jako každý rok. Jediné, co mi uvízlo v paměti je, že mi Tvá babička, moje mamka, nosila k posteli polévky a prosila ať jím, ať se snažím kvůli dětem. Všechno se mi slilo jen do téhle jediné vzpomínky. Lucinko, pouto mezi mámou a dítětem, je nad všechny ostatní, žádné nemůže být silnější. A i Ty jsi se mnou navždy spoutaná i když Ti nikdy neponesu polévku k posteli, nikdy Tě neobejmu, nikdy nepolíbím... Miluju Tě! Tvá mamka
Z celého srdce Vám všem děkuji....paní Ilonce, kamarádce Staníka, babičce Davídka, paní Janě, Šárce... opravdu všem. Vám všem, kteří se zastavíte a do Nebe pozdravíte mou holčičku. S láskou v srdci myslím nejen na naši Lucinku, ale i na ostatní Andílky a v duchu objímám všechny, kteří stejně jako já, nikdy nemohou dojít ke smíření.
Děkuji Veronika
A Tobě Lucinečko, se moc omlouvám. Snad naivně si tatínek myslel, že před tou bolestí utečeme. Musel se přesvědčit sám, že ať jsme kdekoli, Ty jsi stále s námi, v našich myšlenkách, v našich srdcích, v každém kousku našeho života. Teprve včera jsme se vrátili.... domů. S láskou Mamka
Pro maminku Lucinky od maminky Lucinky Kuklíkové - mně zemřelo jediné dítě. :-(
https://www.youtube.com/watch?v=Dx0wXSvRKMk
V myšlenkách se posouvám do bolestné minulosti a zjišťuji, že vzpomínat mi rozedírá srdce, svírá na hrudi, vhání stále slzy do očí...
V myšlenkách se posouvám do budoucnosti, ve které nikdy nebudu moci být šťastná, spokojená, celistvá...
Jsem zacyklená v současném okamžiku, bez energie, bez chuti do života, odevzdaná všemu... a čekám, že se stane zázrak.
Prosím princezno moje maličká, pomoz mi.
S láskou Tvoje mamka
Kolik dokážu popsat pocitů.....jen tenhle jeden je nepopsatelný. Slovy prostě nejde vyjádřit.
Miluju Tě moje holčičko, snad to víš. Mamka
Děkuji všem, kdo na naší milovanou Lucinku s láskou vzpomínají.
Zlatíčko, už třetí týden mě hrozně bolí hrudní kost, dnes v noci jsem kvůli tomu nemohla ani spát. Začíná mě bolet každý nádech, každé polknutí. Přesto je tahle fyzická bolest naprosto zanedbatelná oproti tomu, jak moc mě bolí u srdce při vzpomínce na Tebe. Všechny slzy už jsem vybrečela, ale ani kousek smutku neodplavily. Velká černá prázdnota zůstala a nejde ničím vyplnit. Prosím Lucinečko pomoz mi, jsem hrozně nešťastná. Miluju Tě. Mamka
Každý den vzpomínám. Každou chvíli jsem v myšlenkách s Tebou a pořád doufám, že jednou budu sTebou, napořád. Všechno se ve mně pere a jediné z čeho mám teď opravdu strach je, že žádné JEDNOU nebude. Chtěla bych vrátit čas... S láskou Mamka
Koťátko, není to opravdu jednoduchý - nedokážu pochopit, že tohle je MŮJ život. Život bez Tebe, buď není život nebo není můj. Bez Tebe nedokážu být prostě JÁ. Ubližuju tím všem kolem sebe, moc mě to mrzí, ale neumím být jiná. Hrozně moc mi chybíš. Mamka
Zlatíčko moje. Včera jsem poprvé viděla Chmelovic Alžbětku. Narodila se vloni v červenci a já jsem doteď nebyla schopná se na tu naší malinkou sousedku ani podívat. Terezka s ní seděla na lavičce, když jsme se vraceli z procházky, koukala na mě krásnýma černýma očičkama, je tak krásná. Zalil mě pocit úzkosti. Doteď jsem se uměla vyhýbat kočárku, ale vím, že jejím zvídavím očičkám uhnout nemůžu. Ona za nic nemůže. Každým pohledem na ni si ale připomenu Tebe. Na té lavičce jsme Lucinko mohli teď sedět spolu a Ty ses mohla dívat svýma nebesky pomněnkovýma očima na sousedy a tak to mělo být. Proč není, miláčku, proč?
Lucinko, moc Tě potřebujeme. Však nás musíš vidět, jak jsme zoufalí, jak jsme vyčerpaní i jak moc se snažíme s tím bojovat. Žádné smíření nepřichází a ani nepřijde. Jestli můžeš holčičko naše, stůj stále při nás ať máme sílu jít aspoň po malých krůčcích dál. S láskou M+T
Milí, všem vám moc děkuji, že tady zapalujete svíčky a pokládáte kytičky naší Lucince. Někdy na to sama ani nemám sílu a proto si toho moc vážím a hřeje mě u srdce, když vidím, že si na ni někdo vzpomněl. Že tak malý drobeček, který tady na zemi prožil jen tak málo dní, občas ožije aspoň v myšlenkách lidí s otevřeným srdcem. Přeji vám všem jen to dobré. Veronika
Koťátko moje, čas hrozně letí, čím dál víc mi chybíš, čím dál víc si uvědomuju, že Tě už neuvidím... nikdy... nebo někdy... možná. Veru je na závodech, Danda u kamaráda, je tu ticho, prázdno. Kéž bys mě mohla splnit přání. Vrať se mi lásko, aspoň na chvilku... Mamka
Milá, včera jsem náhodou pustila tv a zrovna mluvila Vendula Svobodová (její holčička před 14ti lety prohrála boj s leukemií). Říkala, že není v lidské moci, přežít to se 100%zdravým rozumem a že ta bolest v ní stále zůstává. S hrůzou si uvědomuju, kolik maminek a tatínků na světě se pere s touhle neskutečnou a nikdy nekončící bolestí a učí se žít na tomhle světě bez toho nejcennějšího, co kdy měl, bez smyslu svého života, bez svého milovaného dítěte. Vidím, jak jsem sobecká, ve chvílích, kdy se utápím v slzách a mám pocit, že nikdo se nemůže cítit tak hrozně jako já, když mi Tě osud doslova vyrval z náruče. Doufala jsem, že třeba časem ta bolest zmizí a budu schopná na Tebe myslet bez lítosti nad tím, že Tě nemůžu pohladit nebo že Ti nebylo dopřáno být právě teď a tady. Vím, že bolest nezmizí nikdy, možná se jen změní, ale zůstane napořád. Tahle prosba, kterou dnes mám, letí nejen k Tobě, ale ke všem Andílkům, kteří tu nechali své rodiče "prosím, stůj při mě/ nás". Děkuju. Miluju Tě
Lucinko, snad Ti nemusím psát dnes víc, nejsou výstižnější slova než jaké napsal Jarek Nohavica.
Nad hlavou nebe mám
podemnou se moře vzdouvá
vyplul jsem, nevím kam
daleko je břeh
Můj kompas ztratil směr
a koráb do tmy vplouvá
mořský ďáble ber
ber a nebo nech
Zbloudilý koráb můj na vlnách se kymácí
a já zapomněl i signál volací
Zbloudilý koráb můj pluje černým orkánem
když jednou padneme, nevstanem
Hřebeny mořských vln
jsou tvoje plavé vlasy
když jsem se lásko bil
jako Scaramouche
Na hrudi amulet
mi připomíná časy
kdy jsem tak šťasný byl
a co nevrátí se už
Zbloudilý koráb můj...
Za černým obzorem
jehož konce nedohlédnu
je moje nová zem
můj azyl po boji
Koráb vratký je
on přídí míří ke dnu
jenom ten přežije
kdo se smrti nebojí
Zbloudilý koráb můj na vlnách se kymácí
a já zapomněl i signál volací
Zbloudilý koráb můj pluje černým orkánem
když jednou padneme, nevstanem.
Luci, Danda našel v boxu s legem to Tvé natahovací hrací sluníčko, co si poslouchala ještě když si byla v bříšku. Dělala jsem si zrovna v kuchyni kafe, když jsem najednou uslyšela tu známou melodii. Bylo to jak ve snu....Jsi tu stále s námi. Mamka
Zlatíčko moje, víš, že šimpanzí maminky nosí svá mtrvá mláďátka? Čím starší mláďátko, tím dýl ho nosí :-)....Pamatuju si ten okamžik, kdy jsem Tě naposledy držela ve svém náručí a vůbec jsem nebyla připravená na to, že až Tě položím.... už Tě nikdy neuvidím. Šimpanzí mámy mají štěstí, protože mají k rozloučení tolik času kolik potřebují. Mrzí mě, že nemůžu vrátit čas a udělat spoustu věcí jinak, všechno bylo tak rychlé, nečekané, zdrcující, že zpětně nechápu, jak jsme to mohli s tatínkem ustát. Občas mám pocit, že je to jen sen. Tak zatím pa moje malá opičko. Mamka
Možná bys právě dnes udělala své první krůčky, ale to se nikdy nedozvím, můžu si jen představit, jaká bys byla... milá, sladká, moje. Ve vzpomínkách jsi stále moje maličká holčička......malá a přotom velká uvnitř, s křehkým tělíčkem a statečnou duší. Snad sis tuhle cestu zvolila sama, snad si věděla, proč. Jen já to nevím a neumím pochopit, mým úkolem je to přijmout. Ale copak to jde?
Milovaná Lucinko......bez Tebe je svět jak za oponou, nicotný, bezbarvý. Snažím se v něm žít a hledat barevné maličkosti, které by mi pomohly přenést se přes další šedý den. Jde to těžko, ale nevzdám to. Mamka
Dnes v půl čtvrté ráno odjela Verunka na letošní první závody až do Ostravy. Nikdy nejela na závody sama, bez nás a tak daleko. Lucinko moje maličká, opatruj na cestě svojí sestřičku, ať se nám ve zdraví vrátí domů. Vím, že Verunku ani Danečka nemůžu stále držet pod svými křídly, tak spoléhám na ty Tvé. Děkuju. Miluju Tě. Mamka
Zlatíčko, snad vidíš jak mi je. Vrať se prosím, ať je můj život zase životem. Mám strach, že už Tě nikdy neuvidím, mám strach, že se na mě zlobíš, mám strach, že mi nikdy neodpustíš, že jsem Ti nedokázala pomoci, když jsi to potřebovala a že jsem nebyla u Tebe, když jsi bojovala.... Nevěřila jsem, že se to může stát.
Chybíš mi.
Naše milovaná malá Luci, dnes je to rok, co jsi k nám přišla. Všechno je teď jinak, ale to určitě víš. Změnilas nám život a je to nad mé síly, promiň, často nemůžu dělat vůbec nic, ani jít na hřbitov, ani tady zapálit svíčku. Všechno je tak těžký. Nevím ani, co bych Ti popřála moje zlatíčko....
Nekonečnou lásku... ať šťastná jsi,
na měkkém obláčku... ať klidně spíš.
Ať nepoznáš nikdy bolesti,
ať slzy neroníš.
Z hvězdného prachu ať dnes bílé šaty máš,
já Tě v nich nikdy nespatřím,
do vlásků bílého motýlka,
jen v duchu Ti zaplétám, že miluju Tě ať navždy víš.
Mamka
Děkuji moc Šárce i kamarádce Staníka, nemám slov. V.J.
Odpočívej v pokoji moje princezno.
Všichni vzpomínáme.
Lucinko, Tvoje maminka se trápí a přes bolest nevidí, jak moc jí všichni potřebujeme. Opatruj jí prosím. Teta Zuzi
Lucinko, tak tohle je poslední příspěvek tady pro Tebe. Bohužel, šmíráctví je hrozná věc a já nemám sílu ani chuť s tím něco dělat. Budu Ti psát dál, co budu chtít, jen ne sem, budu Ti dál zapalovat svíčky, jen beze slov, budu tady stále pro Tebe - Ty to víš... Byla, jsi a budeš moje holčička a já Tě miluju stejně jako Verunku a Danečka a na tom dotyčná paní NIKDY NIC NEZMĚNÍ. 4ever Tvoje Mamka
Sluníčko mé milované. Daníček měl včera svátek a moc si ho neužil :-(. Od rána ho bolelo bříško, zvracel a měl horečku. Ještě že jsme to oslavili už v sobotu. Dnes už mu bylo díkybohu líp, tak věřím, že na něj z výšky dohlížíš a pomáháš mu. Taky určitě víš, že jsme se s tatínkem dohodli, že se po novém roce na nějaký čas odstěhuje, potřebuje být sám, je to jeho boj a já mu neumím pomoci.... vážně nevím jak. Bude to lepší než aby byl 16 hodin v práci jako doteď. Taky na něj zlatíčko dohlídni, prosím a dej mu sílu to zvládnout. Moc na Tebe myslím Luci, tolik bych tě chtěla k sobě přitisknout.... Mamka
Moje Lucinko....všude na mě dýchají vánoce. Vždycky jsem je milovala, jako malá a pak jsem se do nich zamilovala podruhé, když se narodila Verunka, pak Daneček...protože není na světě nic krásnějšího než dětská radost, čistá a upřímná, stále mě dojímá jejich těšení se, jejich víra, jejich úsměv. Jen pro NĚ tohle všechno děláme, jinak by pro nás Vánoce neměly vůbec žádný smysl. Nikdy to moje milá nezažiješ a je mi tak líto, že pro Tebe nemůžeme udělat NIC. Je tu po Tobě neskutečné prázdno a já se stále neumím zbavit představ, jaké by to bylo, kdyby..... Moc Tě miluju ptáčátko moje a tatínek taky. S láskou Mamka
Děkuji moc všem, kteří na naší Lucinku dnes vzpomněli. Veronika
Vzpomínáme. Teta Zuzi s rodinou
Moje milovaná Lucinko, tak dneska máš svátek.... je pátek 13. Na hrobečku máš od babičky velké skleněné červené srdíčko, ode mně kytičku s beruškou. Promiň miláčku, dál nemůžu psát. Miluju Tě. Mamka
Moje milovaná holčičko, nezlob se, ale v posledních dnech nemám sílu. Děkuju za Verunku a Danýska, že mě stále drží nad vodou. Prosím opatruj je...opatruj nás......Moc Tě miluju a moc mi chybíš. Mamka
Šárko, moc děkuju za Lucinku, že na ní i s Martinkou myslíte, moc si toho vážím. Včera byl smutný den a až do letošního roku jsem o tomto dni ani nevěděla o to víc dojemnější je v této vánoční atmosféře vzpomínka na všechny děti, které by tu s námi měli být... stále věřím, že jsou s námi, nejen v našich srdcích a v našich myšlenkách. Opatrujete se. Verča
Milá paní Zdeňko, je mi tak líto, že prožíváte stejnou bolest - nepopsatelnou, nesmiřitelnou, krutou :-(. Také se stále dokola ptám PROČ... i když vím, že odpověď nedostanu - rozum ani srdce to prostě nechápe a přijmout a smířit se s tím nejde. Snad mě jednou utěší víra, že je našim Andílkům dobře a že jsou stále s námi... Hodně sil i Vám. V.J.
Milá maminko,Vaše slova mě velice zasáhla,taky mám dceru LUCINKU a bohužel je tam kde Vaše holčička,proč nás to potkalo?bolí to......moooooc........cítím to stejně,opatrujte se.Nováková Zdeňka
Lucinko je adventní čas. Děti si ho užívají se vším všudy. Když jsem jim večer plnila sladkůstkami mikulášské ponožky, s láskou jsem vzpomínala na Tebe. Snad jsi šťastná tam, kde jsi. Stále to moc bolí, moc Tě miluju. Mamka
Prý to musím zvládnout...
Prý se nesmím tolik trápit...
Prý musím žít dál...
Prý Tobě už nepomůžu...
Prý to tak mělo být...
Nepotřebuju a nechci nic zvládat....
Trápení bych hrozně moc ráda někam zahodila, ale copak to jde...
Žít neumím, přežívám...
A že už Ti nepomůžu :-( prosím o pomoc Tebe ....
Takhle to být nemělo...
Lucinko, drobečku můj, jsem tak zoufalá, protože vím, že mi chtějí pomoci, ale pro mě jsou jejich rady jen prázdná slova. Nikdo na světě nemůže cítit to, co cítí mámy Andělů.
Holčičko moje drahá, snad si odešla za lepším, snad se netrápíš, snad je Ti tam někde v andělském Ráji krásně. Miluju Tě. Mamka
Moje drobátko, vzpomínám.... loni touhle dobou jsme Ti vybírali jméno... bylo to těžké rozhodování, protože věřím, že jméno přináší svůj osud. Vybrali jsme Ti Lucie - znamená Světlo a já jsem chtěla, abys byla světlo našich životů a svým narozením rozzářila náš domov. Lucie i proto, že máš svátek den před mými narozeninami a 3 dny po mně má svátek i Danda. Plánovala jsem se jak budeme slavit všichni spolu.... letos.... :-((( Jsi stále naším Světýlkem, ale už jen na Nebi...... Lucinko-BOLÍ TO STRAŠNĚ MOC!!! Miluju Tě. Mamka
Lucinko, včera jsem byla s Dandou nakoupit u nás v Jarce a Daník tam v regálu objevil nádhernou bílou ovečku s šálkou a škemral ať mu jí koupím. No nechtěla jsem a snažila se mu vysvětlit, že plyšáků má tolik, že už se ani sám nevejde do postele. Jen chvilku na mě koukal a pak řekl, že jí teda koupíme pro Tebe, protože Ty nemáš žádného plyšáčka. Ach Lucinko, měla jsem pocit, že se mi v tu chvíli zastavilo srdce a podlomily kolena. Objala jsem ho a chvilku jsme tam stáli, protože jsem potřebovala nabrat dech, abych se nerozbrečela. Řekla jsem, že ovečku koupím, ale jemu, protože Ty máš v Nebi vše co potřebuješ :-( Ovečku jsem koupila, Danýsek jí má v postýlce..... Promiň Lucinko, opravdu bych Ti jí beruško má zlatá tak ráda koupila... koupila bych Ti všechno na světě.... snad to víš :-( , ale taky jsem chtěla, aby Daník pochopil........ že Ty pro nás stále žiješ, jen v jiném světě. Snad mi rozumíš miláčku..Miluju Tě.. Mamka
Lásečko moje, vím, že bych měla být vděčná za to co mám... jsem opravdu vděčná, že mám Verunku a Danýska, ale Ty mi tak moc chybíš. Možná jsem přece jen mohla něco udělat, abys tu teď byla s námi.... Moc nám všem chybíš.
Miláčku, Danýskovi není dobře, moc se o něj bojím. Prosím stůj při něm a dej mu sílu.... děkuju. Mamka
Lucinko, nejde zapomenout.... Andělská křídla Ti narostli v době, kdy jsem pro Tebe byla vším a Ty zas pro mě. Tisíce maličkostí, které automaticky zaměstnávali mé tělo i mou mysl se ze dne na den vytratili... noční vstávání, chování, přebalování, krmení..... A mně zůstaly jen slzy v očích a nekonečná ubíjející prázdnota v srdci. Miluju Tě!
Když ses narodila a tatínek mi Tě přinesl zabalenou na porodní sál, měla si pletenou fialovou čepičku a nebyla si pod ní skoro vidět :-) a tatínek řekl : " Jsem tak šťastný, ale už to nechci nikdy zažít, ten strach, jak to dopadne, jestli to zvládnete, jestli budete zdravé je hrozný a bezmoc ještě horší". Moc mě tím tenkrát dojal, protože jsem si do té doby neuvědomovala, co prožívá. Brečela jsem štěstím, že mám tu nejskvělejší rodinu. Lucinko, i za ten krátký čas si nám dala hodně... věřím, že to všechno mělo svůj smysl, že sis svůj úkol s námi tady splnila a doufám, že jsme Ti byli aspoň trochu dobrými rodiči. Stále Tě milujeme m+t
Dnes, uprostřed noci se probouzím a snažím se ve tmě rozpoznat jestli v rohu u dveří stojí Tvoje postýlka a kde spíš.... není. Není tam a Ty tu taky nejsi. Potichu jdu k dětem do pokojíčku, spí.... obklopeni svými oblíbenými plyšáčky a já se nemůžu na tu krásu vynadívat. Děkuju za tyhle dva nejdražší poklady, které mám. Lucinko moje, miluju vás všechny hrozně moc. Prosím Tě, opatruj svou sesěičku Verunku a svého brášku Danečka.
Spinkej sladce Lucinko. Vzpomínáme. Teta, strejda, Leňa, Luki a babička
Zlatíčko, prý bych měla přestat tolik truchlit a nechat čas ať vše zahojí.... vím, že čas nic nezmění, musela bych se změnit já a já Tě přece nedokážu vymazat ze svého života, jen proto, že tu nejsi, nedokážu Tě nikdy přestat milovat, jen proto, že Tě nemůžu k sobě přivinout... to nejde....
Lucinko, neexistují slova, která by mohla popsat tu neskutečnou bolest a prázdnotu. Nevím, jak budu žít dál, je to tak těžký :-( Už ani nezvedám telefony, neodpovídám na smsky... nechci s nikým nic řešit. Nejraději si povídám s Tebou... tolik moc bych chtěla aspoň jednou Ti pošeptat do ouška "má sladká, miluju Tě"..... Snad mě slyšíš.
Zlatíčko, je mi tak hrozně ZLE :-(((
Dnes se mi zdál divný sen Beruško. Zdálo se mi, že jsme byli u babičky a já Tě přebalovala v ložnici na posteli a pak jsem pro něco odešla do koupelny, kde byl Dandys s Veru ve vaně a já si tam s nima začala hrát. Oblékala jsem je, sešli jsme dolů do kuchyně.... až po dlouhé době jsem si vzpomněla, že jsem Tě nechala nahoře úplně samotnou. Letěla jsem po schodech a slyšela pláč. Spadla si z postele, zvedla jsem Tě, měla si na čele fialovou bouli a já Tě plačící držela v náručí a brečela jsem taky. Najednou ses uklidnila, podívala ses na mě a jakobys mi říkala "netrap se, mě nic není, nic mě nebolí" a ta ošklivá fialová boule najednou z Tvého čelíčka zmizela. Pocítila jsem hroznou úlevu..... Lásko moje, děkuji Ti.
Tuhle fotku, kterou máš tady na pomníčku Lucinko, jsem fotila, 14 dní po porodu. Verunka s Dandou tenkrát dělali hrozný rambajz v obýváku. Danda střílel z blikajícího samopalu a Verunka si do toho zpívala z plných plic její oblíbenou " když jsem šel z hub" :-) a Ty jsi spinkala v kolíbce. Pořád jsem je okřikovala ať jsou potichu, ať Tě nevzbudí a přemýšlela jak to udělám, abys mohla v klidu spát....
Tvá sestřička už nezpívá, Dandovi se v samopalu vybila baterie a Ty spinkáš navždy...... takhle jsem to nechtěla:-(
Moje nejmenší Milovaná... nejhodnější miminko, jaké si jen máma může přát. Tvoje sestřička mi nedala spát, pořád plakala a nebyla k utišení, Tvůj bráška byl zas mamiňák a bez mateřského tepla nikdy neusnul :-) Ty jsi byla Andílek, stačilo Ti tak málo, jen se najíst, uložit do postýlky a sladce spát. Často jsem seděla u Tvé postýlky a jen se dívala jak krásně spíš a byla jsem šťastná... děkuju Ti za ty chvíle štěstí s Tebou. S láskou Mamka
Moje malé ptáčátko, jsi všude kam se podívám, jsi ve všem co vezmu do dlaní, jsi každý můj nádech, jsi každý můj sen, jsi láska, jsi smutek, jsi radost, jsi bolest.... Jsi moje všechno... Bez Tebe bych nebyla celá. Děkuju, že jsi.... že jsi stále se mnou, i když Tě nemohu už nikdy obejmout :-(
Nebe je dnes smutně šedé a Andělé pláčou... stýská se mi po Tobě, Lucinko!
Drobečku můj, na Tvém hrobečku hoří tolik svíček... Danda jich napočítal 19 :-) Dvacátou Ti posílá tatínek, nemohl jít s námi, protože je stále v Berlíně. Babi Dáša Ti přinesla krásný veliký květináč plný bílých listopadek, plakala..... takový svátek jsme si pro Tebe nikdy nepřáli :-(
Dušičko moje nejdražší, opatruj se v nebi a pozdravuj všechny Anděly, které máš kolem sebe a po kterých dnes tady na zemi s láskou v srdci a slzami v očích vzpomínáme... Děkuju Ti za všechno, cos mi dala. Mamka
Milá paní Šárko, moc děkuji za Vaše krásná slova. Je to ošklivé, ale hodně mi pomáhá, že díky Vám vím, že v tom trápení nejsem "sama", že truchlení a vzpomínání je přirozené a normální... Ta bolest ke mně patří, tak jako ke mně navždy patří moje Lucinka. Když vidím, jak celá Vaše rodina a spousta dalších lidí, kterým Váš milovaný Rostík chybí, každý den vzpomínáte, poznávám, že tahle bolest nikdy neodejde a nikdy nepřebolí. Děkuju, že jsem Vás mohla poznat, moc si vážím Vašich slov a Vašeho pochopení...Verča
Lásko moje, Týnka měla dnes už desáté narozeniny. Jen jsem děti na oslavu odvedla, neměla jsem sílu tam pobýt dýl...Milánek na mě natahoval ručičky a krásně se na mě usmíval, je tak nádherný a mě se hrozně moc chtělo brečet... Já už snad nikdy žádné miminko nebudu moci vzít do náruče, tolik mě to bolí, že se to nedá ani vydržet. Chybíš mi čím dál víc a čas není vůbec milosrdný. Vypadá to, že se snad všichni s Tvým odchodem už smířili... jen já ne! Miluju Tě! Mamka
S Tebou...
http://www.youtube.com/watch?v=psyH97U0BEs
Lucinko, jedinou mou útěchou ve stesku po Tobě je víra, že Bůh Tě miluje mnohem víc než my a je Ti tam nahoře s ním dobře. Včera jsem viděla na Youtube video s panem Janem Boštíkem- Život po smrti a díky němu už nepochybuji o tom, že se máš krásně. Miluju Tě!!!!! Mamka
Ptáčátko, děti si dnes psali dopisy Ježíškovi a mně bylo do pláče, když jsem si vzpomněla na Tebe... nikdy jsme spolu nic neoslavili... ani jedny vánoce.... ani jedny narozeniny.... ani jeden svátek... Život není fér!
Miluju Tě mamka
Existuje něco prázdnějšího než prázdná náruč?
Miláčku můj sladký, princezno maličká... v náruči Tě nedržím, ale v srdci jsem Tě navždy zamkla.
Oči vyplakané až pálí,
Srdce rozervané na tisíc kousků,
Hlava v oblacích,
Duše bolavá,
Taková jsem... Tvá máma
...můžu si jen představit, jaké by to bylo.
Srdíčko, máš moc bezva brášku. Dneska mi Danda skočil kolem krku a povídal :"Mami až budu velkej, budu mít hrozně moc dětí a budu mít taky Lucinku, abys už nebyla smutná."
Taky mu moc chybíš.... všechno by bylo bývalo tak krásné, kdyby....
A přišla dlouhá noc a po ní žádné ráno....
Chybíš nám Lucinko. Teta Zuzka, strejda Michal, Lenička a Lukášek
Dneska jsou to 4 měsíce. Sluníčko svítilo a hřálo a já věřila, že když je takový krásný den, nemůže se stát nic ošklivého. A pak přišel podvečer..... Všichni se snažili.... doktoři i sestřičky a Ty jsi bojovala ze všech sil. Bylo to málo :-(
Venku se stmívalo.......
Moje maličká, vydala ses na cestu, odkud není návratu. Snad je Ti tam líp než v mém náručí. Chybíš mi, lásko! Mamka
Sluníčko moje. Tvůj střapeček vlásků, který Ti tatínek ustřihl při našem loučení nosím stále v amuletu. Babička Věra říká, že jsem morbidní, ale je mi jedno, co si myslí, já vím své :-). Miluju Tě...stále a na věky věků. Mamka
Ach Lucinko..... chybíš mi :-(
Má sladká.... cítím v sobě takový zvláštní klid. Hrozně jsem se změnila, věci, které byli dřív důležité, najednou nejsou. Nikam nespěchám, nic mě nerozčílí jako dřív. Naučila si mě toho tolik, zkatíčko. Miluju Tě a děkuju, že Tě mám a že jsi stále se mnou.
Dnes jsem v autobuse slyšela povídat si 2 starší paní a jedna řekla, že život je nespravedlivý a jediná spravedlnost je prý smrt. Měla jsem chuť se jí zeptat, co jí přijde spravedlivé na tom, když umře dítě... tak čisté jako si byla třeba Ty, Lásko moje.
Ptáčátko...život mi Tě dal a pak i vzal, ale spravedlivé to není!
Moje nejdraží ptáčátko, asi to těžké břemeno společně s tatínkem neuneseme. Stesk po Tobě kolem každého z nás postavil zeď a každý jsme v tom smutku sám. Každý bojueme o to své přežití a já opravdu nemám sílu být tatínkovi oporou, protože sama jsem na dně svých sil. Myslím, že on je na tom stejně. Jen už si nedokážeme povídat jako dřív, přestali jsme plánovat, přestali jsme se radovat....Vzdalujeme se každým dnem čím dál víc :-(, ale je hrozné, že mi to ani nevadí. Nezlob se. Miluju Tě ptáčku.
Můj nejkrásnější andílku, je to všechno jak blbý film, noční můra....a já to nemůžu vypnout a začít znova..... show must go on :-(
Luci, dneska jsem jela na hřbitov do Kuklen, tam, kde spí Tvoje prababička a praděda. Prosila jsem je, ať se mi o Tebe postarjí, protože nikoho jiného tam nahoře nemáš :-( Cestou zpátky jsem se zastavila u nástěnek, kde visí parte a četla je....nějaký starší pán ke mně přišel a rěkl : "Ještě tam nejsme..." a já na něj vyjeveně koukala, protože jsem měla chuť říct, že je to škoda, ale jen jsem se pokusila usmát a řekla jsem " Zatím nejsme." A pán povídá: " Ale nechystáte se tam." A to mě překvapilo, řekla jsem "ne".
Lucinko, vím, že kdybych šla za Tebou, trpěla by Verunka a Danda a to taky nechci. Je mám strach, že se steskem po Tobě usoužím... Asi si toho všiml i ten pán. Já ten smutek neumím nikam schovat, nejde to! Líbám Tě.
Drobečku, tak hrozně moc chci vědět jak se máš..... proč sis vybrala takovou těžkou cestu...proč si tu byla jen tak krátce.... jestli jsem mohla zabránit tomu, abys odešla.....
Nikdy si neodpustím, že jsem Tě nedokázala ochránit:-(
Omlouvám se.
Prosím odpust mi.
Miluji Tě.
Děkuji Ti.
Andílku, kde lítáš?..... Přileť za mnou. Mamka
Sluníčko maličké, myslela jsem si, že antidepresiva mi pomůžou, myslela jsem si, že budu zas ta bláznivá matka, co ráno děti budí zpíváním, co se směje až k pláči, když děti hrají loutkové divadlo, co vaří 3 obědy, jen aby každý měl, co má rád :-) Vím, že mi nikdo neslíbil, že život bude jen samá radost, ale je tohle vůbec život?
Lucinko moje, pomož prosím svýmu taťkovi otevři mu oči, aby našel smysl. Pomož prosím svýmu bráškovi, aby byl zas zdravý, veselý a šťastný kluk. Pomož prosím své setsřičce, aby cítila jistotu, že je milovaná. Chybíš nám....
Lucinko, jestli jsi tam někde nahoře...a jestli existuje nějaký.... Bůh.... tak mu řekni, že o žádné životní zkoušky a překážky jsem nestála a nestojím,že mu na ně kašlu, protože mě už víc zlomit nemůže. Chtěla jsem jen žít ve zdraví s těmi, které miluji, chtěla jsem jen být máma a vychovat své děti, chtěla jsem jen žít úplně obyčejný život... ale tohle mé ubohé přání asi všemocný Bůh nepochopil.
Daníka dnes šíleně bolela hlava, plakal bolestí a já jsem zijistila, že už jsem na konci. CHce Bůh abych se dočista zbláznila, chce mi vzít ještě i Danečka? Nesnáším zkurvený nemoce a to Bůh nikdy nezmění! Měj se tam nahoře, zlato moje, nevzdávám se, jen nedokážu být pod tíhou okolností pokorná k Bohu. Prostě to nejde! Takový život jsem si nevybrala!
Beruško, ani tisíc slov by nestačilo k tomu, abych napsala jak moc Tě miluju. Chybíš tatínkovi, sestřičce, bráškovi... všem :-( Jsi naše sluníčko.
Sim, děkuji za slova. Věřím, že naší Lucince je líp, věřím, že si tenhle svůj krátký život z nějakého důvodu vybrala :-(. Snažím se to tak brát, mozek to ví, ale srdce nechce připustit :-( Jakoby mi někdo amputoval část duše a já stále cítila fantomové bolesti. Vím, že tu Lucinka není, že ji nikdy už neuvidím, neobejmu, nepohladím a zároveň jí cítím a vnímám jakoby byla stále se mnou..... a to tak neskutečně bolí! Sim, budu doufat, že jsou naši andílci dnes veselí a spokojení :-) Mějte se hezky.Veronika
Milá paní Jánská,přeji Vám hodně síly,je to k nežití,protože ty naše děti,které odešly jsou ty co nám chybí.Věřte,že je jí líp,už necítí bolest,jen si hraje a raduje.Zkuste si najít knížku "Z Boží kanceláře",je tam i o Vaší Lucince.Se srdečnou vzpomínkou a objetím,simona.
Chybíš mi :-(
Lucinko, teď jsem zjistila, že sem někdo vložil pomníček pro pejska - bišonka. Já se už asi fakt dočista zblázním nebo se mi všechno jenom zdá. Celej svět mi přijde divnej a já v něm musím žít....
Moje nebeská lásko, chtěla bych Tě zase držet v náruči.... moc brzo si roztáhla křidélka a zmizela mi z dohledu, ale vím, že jsi blízko!
Lucinko, Danda byl dneska nějaký smutný a tulivý, tak jsem se ho ptala, co ho trápí a on řekl: "Mami, myslíš, že taky umřu?" Úplně mi vyrazil dech. Řekla jsem, že nejdřív bude chodit do školy, pak se ožení, pak bude mít děti, vnoučata, pravnoučata a pak až bude hodně starý, tak pak teprv umře a teď ať na smrt nemyslí, protože má před sebou ještě dlouhý život....neměla jsem odvahu mu říct, že nevím.... že nikdo neví, kdy bude muset opustit svět.Myslím, že to v té své šestileté hlavičce tuší a jen potřeboval ujistit, že jeho bude anděl strážný opatrovat jako oko v hlavě a Bůh nad ním nikdy nepřestane držet ochranou ruku. Kéž by to tak bylo. Pak jsme si povídali o Tobě, o tom, že i když tu nejsi, máme tě v srdíčkách a moc Tě milujeme! Jsi s námi a navždy budeš náš andílku....
Ach miláčku.... všude se teď prodávají svíčky, lucerničky a věnečky... Dnes jsem Ti jednu lucerničku koupila, moc se mi líbila a když jsem ji donesla domů a postavila na stolek, tak mi došlo, že nic víc jiného už pro Tebe udělat nemůžu.... a zase jsem brečela..... vzteky, zoufalstvím i lítostí. Teď vím, že "zlomené srdce" není jen fráze. Líbám Tě. Mamka
Sluníčko milované, stále se ptám, jestli jsem mohla zabránit té neskutečné souhře náhod, kvůli kterým jsi tolik trpěla, kvůli kterým tu nejsi. Nebo jestli bys stejně musela od nás odejít a nikdo tomu nemohl zabránit.....cikánka, co si mě před 10 ti lety vyhlídla v davu při Kmochově Kolíně, chytla mě na ulici za ruku a věštila.... ta to věděla, jen já jsem si myslela, že je naprostý blázen a plácá nesmysly.....nic nedávalo smysl, ale teď :-(((....Teprve teď se její slova bohužel naplnily, už jim rozumím....bohužel:-(( Měla jsem taky vědět! Ona mi svou věštbou dala znamení, možná šanci všechno změnit a já.... Odpust mi, lásko! Odpust! Miluju Tě!
Princezničko, ráno vstávám s myšlenkou na Tebe i přes celý den jsi v každé volné chvilce se mnou a večer, když jdu spát patří poslední myšlenka Tobě. Tomu se snad nedá ani říkat vzpomínání... prostě mám pocit, že ani ta hnusná smrt, co mi Tě vzala, nás nerozdělila. A to je dobře. Možná jsem blázen, ale mám pocit, jako když jsi stále se mnou. Kde jinde by jsi taky byla, Ty moje drobátko, než u mamky.... Miluju Tě, moc!
Zobáčku můj maličký, nevím, jestli se naučím žít bez Tebe :-(. Tatínek od Tvého odchodu začal zas běhat, běhá každý druhý den nejmíň hodinu. Asi mu to pomáhá. Je tak natrénovaný, že se přihlásil na půlmaraton:-) Myslím, že poběží hlavně kvůli Tobě, pro Tebe... Milujeme Tě a chybíš nám!
Drobečku můj nejmenší.... Verunce i Dandovi už je o hodně líp, roztáhla jsem jim dnes gauč v obýváku a přenesla jim tam i peřiny, takže pelešili oba na gauči, svorně prskali a kašlali a vzorně se koukali na pohádky. Odpoledne už se škádlili a k večeru už pištěli na celý byt. Zlatíčko, v takovém rambajzu by se Ti tězko spinkalo :-) Líbá Tě mamka.
Děkuji všem, kdo naší Lucince zapalují svíčky a dávají kytičky. Mic si toho vážím.
Srdíčko moje, měla bych Ti sem psát láskyplné vzpomínky na Tebe a když si to po sobě čtu, tak je to jen fňukání nad sebou samou. Lucinečko odpust mi. Nestihly jsme toho spolu zažít moc, jen na kratinkou chvilku jsi tu s námi byla. Přesto Tě miluju, miluju Tě o to víc, že jsi byla tak bezbranná, čistá, nevinná.... Byla jsi opravdový andílek a možná proto máš teď křídla. Tak leť beruško, nechci Tě spoutávat svým smutkem..... Miluju Tě! Mamka
Když mi řekli, že už nežiješ, stála jsem v tom nemocničním pokoji, jak solný sloup. Nebrečela jsem, tupě jsem koukala do země a říkala jsem si, že jsem se přeslechla a že mi Tě zas přivezou, já Tě pochovám, nakojím a Ty usneš. Sestřička mě vzala za ruku a řekla :"Jste statečná." Kdyby tak věděla, že nejsem. Nejsem, neumím být, nechci být...
Lucinko, nedaří se mi sem vložit fotku, abys měla pomníček se vším, co k němu patří. Zkusím poprosit tatínka, ten by to určitě uměl :-), jen nevím, zda ho o to požádat.... víš, Tvůj odchod tatínka totiž nesmírně bolí, snaží se být statečný kvůli nám a proto se každé vzpomínce na Tebe se brání. Nemysli, že když nechodí ke tvému hrobečku, že Tě nemá rád. Kdepak. Miluje Tě srdíčko naše, že to popsat nejde. Jen asi nemá sílu, nechce brečet... Stůj při nás, andílku, prosím, ať dokážeme jít dál i když se nám nechce.
Danínkovi je už líp, zato Verunka se dnes probudila s horečkou a zvracela:-(, ještěže Tebe snad nic už netrápí, lásečko.
Vzpomínám, jak jsem byla dojatá, když jsem Tě viděla ve 20tt na UZV a pan doktor řekl, že "jsi krásná a zdravá holčička, která už umí i zamávat". Ty jsi opravdu svou pěstičkou na mě mávala..... Zamávej mi andílku.... aspoň křídly, ať vím, že jsi stále se mnou.
Tvůj bráška od včerejška stůně, snad to bude jen nachlazení, ale mně se svírá žaludek a mám strach.... co kdyby.....
Miluju Tě. Mamka
Snad kapka dešťová, co padá z nebe
Snad ptáček, co křídly zamává
Snad vítr podzimní teď hladí Tebe
- já tomu věřím, Lásko má.
Dík Tobě se smrti už nebojím,
je to jen zastávka, kde k Tobě vystoupím.
Budem zas spolu a doufám, že napořád, Lásko má.
Lucinko, jestli se máš dobře, dej mi prosím znamení. Tvé oblečky jsme dali s tatínkem do krabice na skříň. Říkala jsem si, že i když se venku ochladilo, Tobě tam nahoře snad zima není. Má Tě kdo pochovat v náruči, zlato moje?