Nějak nevím na co tu vzpomínat.... Asi úplně na vše dobré.... nemněl jsi odcházet tak brzy a rychle.... Tatínku vrat se prosím.... chybíš nám tu.... vrať se... Jiná slova mne nenapdají

na co tu vzpomínat???? měl jsi toho spoutu před sebou a najedou tu nejsi...... chybíš nám tu všem kteří tě milovali.... bohužel kromě tvojí ženy. Ta neměla problém asi najít náhradu..... a ty se na to musíš koukat... kdyby jsi něco málo naznačil mohl jsi tu mezi námi byl...
Proč jsi se neozval????
PROČ???
PROČ????
PROČ

Vzpomínka? Vzpomínáme společně s Tvými nejbližšími jak nám s Tebou bylo vždy krásně. I když nebyly jen šťastné a veselé dny, vždy jsme společně vše vyřešili... Vzpomínky spíše bolí, než pomáhají.... Bohužel Tebe nám to nevrátí... Je pro nás všechny těžké vše co se v posledním necelém roce událo.... Tatínku můj drahý je mi po Tobě smutno, smutno, smutno...

Tatínku tak už tam nejsi sám. V noci sis povolal tatínka, zřejmě Ti tam bylo smutno.... Mám Vás oba ráda....

Tatínku můj, stále vzpomínám na moje poslední narozeniny, co jsme spolu slavili... Bylo veselo, krásně jsme si povídali a vůbec nikdo netušil, že za 14 dní už tu nebudeš a umřeš mi před očima.... Je mi smutno a nedokážu se smířit s tím, že jsi mi odešel.... Také na Tebe vzpomínají Tvoji rodiče....

Vzpomínám na Tvoji radost z hudby, Tvoje usilovné cvičení, které jsem bohužel nepodědila a zklamala Tě tím, že jsem skončila se hrou na klavír... Také vzpomínám jak jsi snažil mi pomoct, abych dodělala maturita, když jsem otěhotněla, ale zdraví mi to bohužel nedovolilo... A nejvíce vzpomínám jak jsi se věnoval mému synovi, Tvému vnukovi, fandil jsi mu, když hrál hokej a mrzelo Tě, když kvůli astmatu s ním musel skončit.... Tatínku chybíš mi.... Myslím, že teď, když se nás koukáš z nebe, asi chudáčku nechápeš, co máma provádí a jaké s ní mám starosti. Ty jsi to tajil a Tvé srdce to nev ydrželo. Kdyby jsi se svěřil bylo by vše jinak.... Mám Tě ráda a je mi smutno....