Tvůj život si vzal bůh,
to je osud a nic s tím neuděláš.
Budeš nám tu scházet,
všem, kdo tě tu měli rádi,
ale přejem ti,
měj se krásně.

Kdo byl milován, nikdy nezemřel!

Jiříku další tvoje narozeniny bez tebe.Chybíš mi stále tak,jako když jsi odešel.Chybíš nejen mě,ale i tátovi,Jiříkovi,Hance a Pavlovi.Proč osud byl tak krutý a nespravedlivý a vzal nám tě v nejlepších letech tvého života,kdy jsi konečně začal žít spokojeným a klidným životem.Všichni jsme z toho měli radost a snad proto si někdo tam nahoře nepřál,abychom se spolu navzájem radovali.Tak ti jen každý z nás zapalujeme svíčku a snad tam nahoře ta světýlka uvidíš a vzpomeneš si na nás tak,jako vzpomínáme na tebe.

Jiříku dnes mají svátek všichni Jiří,Jirkové a Jiříčkové a tak i ty.Proto ti přeji hezkou nebeskou oslavu.Chybíš mi tady na zemi stále víc a ani čas nic na mé  bolesti neubral. Byl  jsi tak statečný stejně jako tvůj patron svatý Jiří po kterém jsem ti vybrala tvé jméno.Mám a budu tě mít stále ráda a věřím,že se spolu potkáme. Tvoje smutná maminka

Jsou slzy které nepřestanou téct.
Prázdnota,která se nevyplní
Vzpomínky,které se nevymažou.
A lidé,kteří se nikým nenahradí.

Úsměv se vrátí,ale jen proto,aby zakryl bolest.

❤❤Naši mrtví nejsou nepřítomní, nýbrž pouze neviditelní. Hledí očima plnýma světla do našich očí plných smutku.

Jiří,Jirko,Jiříku,Jiříčku už je to dlouhých patnáct roků co jsi náhle bez rozloučení odešel.Je to dlouhá doba a já nechápu jak jsem to tak dlouho bez tebe dokázala žít.Každý den bez tebe je těžký a moc,moc bych tě tady potřebovala jako syna,chlapa a oporu v téhle nelehké etapě mého života.
Tak do nebe píšu ti jak moc mi chybíš Jiříku. Tvoje zoufalá bábová.

Syna, přišla jsem o syna,
vina - není to má vina.
Proč tě nikdy neuvidím,
chlapečku můj?

V srdci zůstal smutek a splín,
nikdy se s tím nevyrovnám,
milovala jsem tě,
byls milý a svůj.

Pro ten tvůj statečný
kousek nevinný,
mé srdce je troud netečný,
shořelo žalem jak piliny.

Jiříku jsi stále v mém srdci a vzpomínkách

❤❤„A my jsme plakali, že někdo tak krásný má tak krátký život.“

Chlapečku bosý nebe dlaň o tebe opřelo si kapičku rosy aby nespadlo…(J. Wolker)

“Tvůj syn odešel bez rozloučení. Nedostal příležitost se rozloučit. Ale přijde den, kdy se otevřou nebeské brány a my ho znovu uvidíme. Synu, z tvé nepřítomnosti nás bolí srdce a toužíme se s tebou znovu setkat. Odešel jsi příliš brzy a strašně nám chybíš a chybět budeš, dokud se znovu nesetkáme.”

Ten život stálý boj

a mír jen bezděky,

a smrt jen krátký boj

a poklid navěky.

“Matčina láska k dítěti se nepodobá ničemu jinému na světě. Nezná zákon ani slitování, pronásleduje a drtí všechno, co jí stojí v cestě.”
  

„Matka je nádherná bytost, která, jak někdo řekl, nosí dítě devět měsíců ve svém lůně, dva roky v náručí a celý život v srdci.“

Čas plyne,ale bolest v srdci a slzy v očích zůstávají...... Jiříku včera jsi měl narozeniny a donesla jsem ti květiny a dlouho,dlouho jsem u tebe seděla povídali jsme si.Chybíš mi dítě moje milované v tuto dobu víc než kdy jindy.
Mám tě ráda.......maminka

Jste stále oba v mém srdci a ve vzpomínkách

A já nežádám větší výsadu
než čest, sedět u Tvých nohou u rodinného krbu.
I kdybys neměl žádný domov,
raději bych Tě následoval přes led a sníh
než odpočívat na nejměkčím polštáři,
v nejteplejším domově na světě,
protože jsi můj Bůh a já tě oddaně miluji.

Udržuj mou misku stále plnou čerstvé vody,
protože já Ti nemohu říct, že trpím žízní.
Krm mne kvalitním jídlem, abych byl pořád zdravý,
abych mohl dovádět, hrát si a plnit Tvé příkazy,
chodit vedle Tebe a být

Jednej se mnou laskavě, můj milovaný pane,
žádné srdce na světě není vděčnější za laskavost
než moje milující srdce.

Nesnaž se zlomit mou duši násilím,
já bych mezi ranami lízal tvé ruce.
Tvá trpělivost a porozumění mne rychleji
naučí dělat věci, které si přeješ.

Mluv se mnou často.
Tvůj hlas je pro mne nejsladší hudba na světě,
jak musíš vědět z divokého mávání mého ocasu,
když zaslechnu tvoje kroky.

Když je chladno a mokro,
prosím, nech mne uvnitř,
protože já jsem zdomácnělé zvíře,
které už není zvyklé na drsné podmínky.

Měj se v tom nebi fajn
a mysli na nás,
tak jako my myslíme na Tebe.
Přeji Ti den plný vzpomínek.



Byl jsi a teď tu už nejsi,
život je změna,
co k nám přichází
a zas odchází.

Byl jsi skvělej kluk,
na to nikdy nezapomenem.
Úsměv tvůj rozzářil celý svět,
a tím jsi nám pomáhal.

Tvůj život si vzal bůh,
to je osud a nic s tím neuděláš.
Budeš nám tu scházet,
všem, kdo tě tu měli rádi,
ale přejem ti,
měj se krásně.

Čas plyne, ale bolest v srdci a slzy v očích zůstávají .....

Tak dlouho mé dítě. Každý den Chybíš mi a bolí to jako první den, kdy jsi získal křídla.

Chci být znovu s Tebou, jak jednoduchá věta,

chci za Tebou do nebe, chci pryč z tohoto světa.

Tak už lásko chvíli vydrž, za chvíli jsem u Tebe,

Tuhle báseň, tenhle příběh posílám nám do nebe.

Jirko,Jiříku,Jiříčku dnes je zase ten pro nás všechny smutný den,kdy jsi nám náhle odešel.Byl jsi za mnou dva dny před tím a myslím,že už jsi věděl.Jen já nic netušila.Kdybych věděla,že je to naposledy co tě vidím,pevně bych tě objala,abych si navždy zapamatovala vůni a teplo tvého těla.Kdybych věděla,že je to naposledy,řekla bych ti čím vším jsi pro mě byl.Byl jsi můj den i noc,byl jsi světýlko ve tmě a maják v bouři.Marné byly moje prosby,marný křik zoufalstvím naplněný.Chybíš nám všem.VŠEM i tátovi,Jiříkovi,Hance a Pavlovi.Spi klidně můj synáčku. Tvoje nešťastná mamča.

❤❤ Tak dlouho mé dítě. Každý den Chybíš mi a bolí to jako první den, kdy jsi získal křídla.

​​Když zemře někdo, koho miluješ, nikdy se z toho úplně nedostaneš. Naučte se pomalu jít dál bez nich. Ale mějte je vždy bezpečně uložené ve svém srdci....

Když velký muž zemře, světlo, které za sebou nechává, leží po celá léta na cestách lidí“

Ztratit někoho, koho miluješ je cesta, ne jednorázovka. Ztráta nemá konce, neztrácíš jen jednou, ztrácíš každý den, po celý život.

Napsala jsem Tvoje jméno do mého srdce a zůstalo tam navždy...

Ještě než jsi se narodil, každý Tě měl rád! Živote nesmíš mi milovaného syna brát!

Budu Tě držet za ruku, budu za Tebou stále stát, vždycky Tě budu z celého srdce milovat.

Chci slyšet maminko miluji Tě mám Tě rád. Nechci při svíčkách na své dítě vzpomínat!

Celou noc se mi zdálo,že zase držím v náručí to krásné sametové miminko a šeptám jeho jméno.Bohužel byl to jenom sen.....a probuzení?Místo tebe prázdná náruč a bezmoc.Tolik,tolik bych tě tady potřebovala a ty to víš.Závidím!Závidím maminkám jejich syny,takové jako jsi byl ty a ty jsi byl hodný syn.Jiříku tak krásné narozeniny tam v NEBI.Víc ti nemohu popřát.Tvoje smutná maminka.

Od Jiříka mamince
.....a když mě budeš potřebovat,prostě si jen v srdci zašeptej mé jméno.
BUDU TAM.

Chci ti popřát ten nejkrásnější den v nebi, i když je mi líto, že nejsi na Zemi. Byl jsi příliš dobrý pro tento svět a a krásný čas v nebi je vše, co si zasloužíš.

Jak děkuje se andělům, těm nocím probdělým,
dál necháváš mě věřit snům a bráníš časům zlým.
Ty nečekáš nic za lásku se srdcem na dlani,
co nespoléhá na sázku, když vchází svítání.

Dnes je svátek všech Jiří,Jirků,Jiříků a Jiříčků a tak i tvůj.Tam nahoru píšu ti jak mi scházíš Jiříku.Budu stále s tebou a v duchu oslavíme tvůj svátek spolu.Od rána ti svítí doma svíčka a na hřbitově voní krásná kytička.Vím je to málo,ale víc už pro tebe nemohu dítě moje milované udělat.A tak nahoru píšu ti jak mi scházíš Jiříku a posílám pusu a pohlazení.Maminka

Nestůj u mého hrobu a neplač,nejsem tam,nespím.
Jsem diamantový třpyt na sněhu,jsem slunce na zralém obilí.
Jsem jemný podzimní déšť,když se ráno probudíš ticho.
Jsem rychlý povznášející spěch tichých ptáků v kroužkovém letu,
jsem jemné hvězdy,které září v noci.
NESTŮJ u mého hrobu a nebreč.
NEJSEM TAM,NEZEMŘEL JSEM.

Kde je Bůh?

Tam nad hvězdama!

Chci ti zase psát
dopis od slz nečitelný
který stejně nejde odeslat

"do nebe to prostě nejde"

kdy ta bolest zmizí... přejde?

Ach, miláčku, ach, můj milí..
Zlatá hvězdo, která vede do ráje
Jako řeka tekoucí do oceánu
Vrátím se k tobě čtyři tisíce mil..

Jirko má mysl k tobě stále mluví,

mé srdce tě stále hledá,

ale má duše ví,že jsi v klidu.

Dopis pro Jiřího..skrze mne..
Miluji Tě! Věř mi to,
v tomhle já neumím lhát,
řeknu Ti jen jedno,
lásku já neumím předstírat.

Miluji Tě...

Čas jako by se zastavil,
bolest v srdci vrytá,
jen vzpomínka nám zůstane,
je v našich myslích skrytá.

Jiříku bez tebe Vánoce nejsou tím svátkem nejradostnějším.Tak sedím u svíčky,dívám se do plamínku a vzpomínám.Vzpomínám na kloučka co jsem držela v náručí s takovou radostí,vzpomínám na rošťáka co tolik zlobil,vzpomínám na tvoje taneční,vzpomínám ......... vzpomínám..... vzpomínám.

Naděje naše slib nesplněný,

perutí smrti zastaven skřivánka let,

je marný křik zoufalstvím naplněný,

nemůže nám syna vrátit zpět.

Jak v bouři vichr, když zlomí mladý květ,

tak v raném rozpuku mládí,

odešel od nás v nadhvězdný svět,

synáček náš, kterého jsme měli všichni tak rádi.

Jirko v neděli jsem byla v klášteře na Piaristickém námněstí tak,jako každý rok.Byla tam mše svatá za zemřelé děti,ať již odešly v jakémkoliv věku a byly tam vystaveny i jejich fotografie na oltáři.Tak tam byla i tvoje fotografie.Každý kdo tam měl fotografii svého dítěte a nebo blízkého přistupoval s rozsvícenou svící a pokládal ji k fotografii.Byla jsem tam a měla v ruce naše společné růženínové srdíčko,které nás spolu spojuje.Pevně jsem jej svírala v dlani a ono hřálo.Hřálo proto,že jsi tam byl i ty.Byl jsi tam se mnou.Pevně jsem tě cítila vedle sebe a celou dobu jsem s tebou v duchu mluvila.Dostala jsem od tebe i ozvěnu.Ano zázraky se dějí.BYL JSI TAM SE MNOU.A já ti moc děkuji za krásnou chvíli spolu prožitou.Tvoje nešťastná máma.

Jirko,Jiříku moc mi chybíš.Tolik moc bych tě potřebovala vedle sebe a zatím mám jen prázdné ruce a zbědované srdce. Nevím,nevím jak dál.

Jiří,Jirko,Jiříku dnes je zase ten pro nás všechny smutný den,kdy jsi nás beze slova rozloučení opustil.Ta bolest,smutek a beznaděj je stále stejná a možn á i větší než v prvním šoku.Byla jsem ráno za tebou v Mladém na hřbitově s kyticí krásných květů,ale černou stuhou.Vždy když za tebou tam přijdu cítím,že tam na tom místě tvoje duše není.Jsi stále se mnou a tam je jen uložena tvoje tělesná schránka.Jsme spoju spojeni růženínovým srdíčkem tak,jak nás spojila Elen.Naše srdíčko mám stále při sobě ať jdu a nebo jedu kamkoliv a tisknu jej v ruce.V tom srdíčku jsou naše srdce spojená a jsme spolu.Odešel jsi před dlouhou dobou a já se k tobě nezadržitelně blížím.Už to nebude tolik roků a ty mě přijmeš a řekneš "Pojď bábová podej mi ruku a neboj se." Já se nebudu bát,protože s tebou jsem byla vždy pod ochranou.To,že tě miluji víš a denně ráno i večer ti to opakuji.Zatím odpočívej v pokoji a čekej až mě uvítáš.

Loučení žádné, nezbyl Ti čas, jen velkou bolest zanechal jsi v nás. Vzpomínky na Tebe v srdcích si zachovají, kdo rádi Tě měli, tak jako my, stále vzpomínají.



Odešel jsi náhle, nikdo to nečekal. Krutý osud nám Tě vzdal, smutný domov a cestu na hřbitov zanechal.


Proč osud nepřál Ti déle žít a své blízké potěšit.

Přišlo ráno a s ním nový den, začal však zprávou, jak nejkrutější sen. Ten sen stále trvá, trvá každý den, nemůžeme zapomenou, nezapomenem.

Proč Tvé srdce věrné, které lásky moře krylo, proč náhle ztichlo, proč se zastavilo.

Tak krátko jsem šel s Vámi. Hle, tu se cesta dělí - a ptáci nad hlavou, mě píseň nedopěli... J. Wolker


Dotlouklo šlechetné srdce, které nás tolik milovalo...


V náručí Boží, odkud jsme vyšli, všichni se navečer sejdeme zas. J. V. Sládek

Jirko dnes byl možná poslední krásný podzimní den.V poledne jsem se rozhodla,že jej využiji pro sebe a svého psa a jela jsem na pískovnu.Ty víš kterou a tam jsem pobyla v duchu s myšlenkou na tebe.Něco mě nabádalo abych ti splnila tvé přání,které ti plním každý rok,ale letos jsem nedostala ještě odvahu až dnes.Je to ta chalupa v pohůří.Jela jsem z hlavní silnice a potom tou cestou po které jsi mi jel jednou naproti.Jasně jsem tě tam dnes viděla.Dojela jsem až k té chalupě,kde jsi to miloval.Myslela jsem,že je všední den a bude opuštěná.Nebyla.Stálo tam auto a bud se přijelo a nebo se připravoval odjezd.Rychle jsem se vracela zpět v ruce naše společné růženínové srdíčko,které nás spojuje.Ano byla tam.Jsem ráda,že jsi ten kraj zase viděl a já plakala celou cestu domů.I teď ti píšu s pláčem a věřím,že existuje karma.

CHYBÍŠ MI JIŘÍKU

Až budu mrtvý, má lásko
Nezpívej pro mě smutné písně
Nesázej růže na můj náhrobek
ani ponuré cypřiše:
Buď na mě zelená tráva
s kapkami a rosou, zmáčej mě.
A pokud chřadnete, pamatujte;
A pokud uschneš, zapomeň.
Už nemusím vidět stíny,
Už nebudu cítit déšť,
Slavíka už neuslyším
zpívat svou bolest.
A snění v tom šeru
která se ani nezvyšuje, ani nesnižuje,
Naštěstí si tě možná pamatuju
A šťastně na tebe možná zapomenu.

Když vám zemře muž, jste vdova.
Když vám zemřou rodiče, jste sirotek.
Když vám zemře dítě je to taková hrůza, že pro ni není „jméno“ …

Chybíš mi jak rackům křídla
jako pěně vůně mýdla
Chybíš mi jak život snění
jako tráva kuropění
Chybíš mi jak slunce stromům
jako cesta zpátky domů
Chybíš mi jak notám struny
jako potlesk od tribuny
Chybíš mi jak drápky kočkám
jako sněhu každá vločka
Chybíš mi jak vodě břeh
jako piha na zádech

Prožívám bezcílné záchvěvy života,bez lásky trápí mě smutek a
samota.Pohledy,slova a pouhý smích v srdci mi roztává vločka.Na dotyk
lásky se léta čeká postačí jediná něžná věta bud se mnou napořád
miluji tě jsi jediným v širém světě .Jedinou láskou mou jediným.

Není bolestné zemřít, vždyť všem je to určeno je však bolestné umírat mlád, před zraky rodičů svých.(Músaíos)

ZTRÁTA SYNA
Odnesla voda jara jasná
a přece dálkou poletí,
mladý, pořád stejně krásný
se míháš mojí pamětí.
Naděje moje, slib nesplněný
perutí smrtí zastaven skřivánka let,
je marný výkřik zoufalstvím naplněný,
nemůže syna mi vrátit zpět.

Tvoji kolegové policisté zůstávali v úžasu,když jsi někde sedl ke klavíru,harmonice,varhanům a začal hrát.Nevěřili,když jsi začal povídat jen tak mimochodem o lokomotivách a všechny jsi do detailu znal.Ano byl jsi člověk obdařený od Boha a já jsem za to zaplatila daň nejkrutější,protože si tě Bůh vzal zpět a nedal ti další šanci žít.Moc na tebe myslím a nevím co by bylo pro mne snesitelnější.Snad to kdybys byl člověk bez nadání a schopností.Stejně bych tě milovala ,ale žil bys.Je to pro mne moc bolestivé a nepochopitelné.Vím,že moje myšlenky nejsou dobré,ale jinak nemohu.Tvoje milující maminka.

Moje milované dítě.Dítě,které jsem dostala od Boha a moc jsem si toho vážila.Byl jsi úžasný mladý člověk Bohem obdařený několika talenty.Jeden z darů,který jsi si přinesl na tento svět byl úžasný hudební sluch a s ním spojený talent muzikanský.Jednu dobu jsi se rozhodoval zda jít studovat na Vojenskou hudební školu v Roudnici nad Labem a složil jsi i talentové zkoušky s úspěchem.Byl jsi úžasný muzikant a tanečník.S tímto darem se člověk jenom rodí a nenechá se naučit.Potom v tobě zvítězil druhý dar od Boha a to,že jsi se stal strojvedoucím.Nejmladším strojvedoucím v České republice a  vozil rychlíky z Rakouska do Prahy a vždy jsi přijel s náskokem do každé stanice a všude ti tleskali železničáři i lidé na peronech při pohledu na tak mladého chlapce,který vjel plnou rychlostí s rychlíkem do stanice a potom stál přesně u praporku,který držel v ruce výpravčí.Stal jsi se nakonec kriminalistou par excelanc a nezůstal po tobě žádný nedořešený případ.Také dar od Boha.

Být matkou na plný úvazek je jednou z nejlépe placených prací… Protože odměnou je čistá láska.

Rozhodnutí, zda mít dítě, je velice závažné. Znamená to dovolit vlastnímu srdci vyskočit a chodit okolo

Jste-li matkou, již nikdy nejste ve svých myšlenkách sama. Matka vždy musí myslet dvakrát – jednou za sebe a jednou za své dítě

Nejvzácnější šperk, který můžeš mít okolo svého krku, jsou ruce tvých dětí.

Dívám se na hvězdu jak padá z nebe a přitom říkám si...Jiří jsem pyšná na Tebe  i když mě neznáš co jsi ve svém krátkém životě dokázal...školu během práce a co Tvá hodnost..Neznám žádného kapitána...a teď už Tebe...
Tvá rodinka má radost velikou ,že jsi to dotáhl tak vysoko...ivča

„Mít rád lidi a milovat lidi, to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí. Kdo myslí jenom na sebe, ochudí jiné o sebe, ochudí sebe o jiné, zakrní a zahyne.

Za trochu lásky šel bych světa kraj,
šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý,
šel v ledu – ale v duši věčný máj,
šel vichřicí – však slyšel zpívat kosy,
šel pouští – a měl v srdci perly rosy.
Za trochu lásky šel bych světa kraj,
jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.

Přála bych si,aby nebe mělo telefon,abych mohla znovu slyšet tvůj hlas.
Myslela jsem na Tebe dnes.ale to není nic nového.
Myslela jsem na Tebe včera a pár dní předtím.Myslím,že v tichu často
říkám Tvoje jméno.
Všechno jsou vzpomínky ......a obraz v rámu ......

Má lásko
Jsi moje láska čistě bílá
jak bříza spící u břehu
tak rád se na tě vždycky dívám
jsi nejkrásnější z příběhů

Z příběhů celého mého života
ve kterých svítíš mi do dáli
jsi jako plamen, který se mihotá
hřeje, hřeje a nepálí

Když v bílých břízách vítr si hraje
a letní vzpomínka proplouvá krajem
myslím na tebe, lásko má
čím dám tím víc jsi mi vzdálená....
  

Posílám pusu z lásky věrné
aby tě hřála v noci, ve dne
tak jako moje horké dlaně
dívej se se mnou, dívej na ně

Jak hladím tě něžně po tváři
hned je mé slunce prozáří...

Přeji krásné probuzení, líbám tě na víčka, věř že větší síly není, než láska od Jiříčka.

Přeji krásné probuzení, líbám tě na víčka, věř že větší síly není, než láska od Jiříčka

Jirko moc.,moc mi chybíš....... maminka

Kdybys byl slza v mém oku, nikdy bych neplakala, abych Te neztratila!

Mam rada Tvé oči, Tvůj úsměv a Tvé rty. Nechci byt víc sama, chci byt tam, kde jsi Ty.

Každá minutka mého života bez Tebe je k nevydržení... Miluju Tě!

Tebe, jenom tebe budu milovat, nemít tebe, tak bych musela sama jako kůl v plotě stát. Ale já tvou lásku našla, nemít ji, tak bych steskem zašla!

Prázdná pláž, nad ní sluneční lesk
ztratil se smích, kterým zakrývám stesk
mám zde žít a přitom nevím jak dál
dál s tebou být, přitom svět zůstal stát
splín kráčí pláží tou,
kde cítím lásku tvouJá volám stůj, vrať se mi zpátky
Jsi dál jen můj, a ty se ztrácíš
V dálce bůh a s ním zástup andělů
Má lásko stůj, stůj prosím zůstaň
Ztrácím dech tvůj, i tvá ústa
Jak mořská sůl teď ztrácíš se k nebesůmPrázdná pláž, slunce v dálce mění zář
pár mořských vln a má zarmoucená tvář
v srdci přání aspoň chvíli vrátit čas
být tou co dřív, z tvé lásky na těle mít mráz
ty kráčíš dál a výš, tak proč se nevrátíš

Lásko sbohem ti říkám,
při těchto slovech slzy polikám.
Bolí mě srdce když ti to říkám,
svá slova nikdy neodvolám.
Navždy sbohem ti dávám,

Byl jsi má životní láska,
jak se ukázalo byla však krátká.

Jsi pro mne na poušti kapka vody,
jsi pro mne to, co fata morgána pro karavany.
Jsi pro mne sluncem na nebi,
jsi pro mne to, co voda pro zemi.
Jsi pro mne záchranným člunem na moři,
jsi ten, kdo mě podpoří.
Jsi pro mne nadějí ve špatné době,
jsi mým světlem ve tmě.
Jsi nezbytnou součástí mých dnů,
jsi pro mne láskou mých snů.
Jsi pro mne prostě vším...

Odešel člověk, na kterého jste se mohli spolehnout a jen čas může zocelit tak velkou ránu. I když tělo je mrtvé, obraz ve vašich duších zůstává.

Odnesla voda jara jasná
a přece dálkou poletí,
mladý, pořád stejně krásný
se míháš mojí pamětí.
Naděje moje, slib nesplněný
perutí smrtí zastaven skřivánka let,
je marný výkřik zoufalstvím naplněný,
nemůže syna mi vrátit zpět.

Jirko byla jsem za tebou na hřbitově v Mladém s kyticí dvoubarevných krásně vonících šeříků,tak doufám,že dlouho vydrží a užiješ si také jejich vůni.Potkala jsem se u tvého hrobu s tvojí sestrou Hankou,která ti přinesla také kytici a ještě andělíčka na pomník.Měla tě hodně ráda a byl jsi její "velký" bráška,který ji stále chránil.Až já odejdu a budu spát svůj věčný spánek spolu s tebou bude se ona starat o nás hrob.Dnes dokáži jenom plakat a se mnou pláče i nebe.Všechno co bych ti chtěla říct ti už napsala teta Iva dobrý anděl,který se ujal tvé mámy.Já nejsem básník to víš a tak mi z duše píše Ivuška.Vím,že jsi ji poslal z nebe pro svoji nešťastnou mámu.A tak díky tobě,díky Ivušce a díky andělům přežívám.

Jirko dnes je ten den,kdy se mi narodil sametový klouček ze kterého vyrostl krásný chlap s hnědýma sametovýma očima tak jak ti píše teta Iva.Očima,které se dokázali smát,hladit i zlobit se.Jen na mámu moc nezlobil ses a chápal její těžký životní osud a pomáhal jí jak jen jsi mohl.Tolik jsi miloval život a svou mámu a i když jsi byl dospělý kus chlapa stále jsem ti v duchu říkala "sametáčku".Byl jsi pro mě jediná pevná a neotřesitelná jistota.To jsem si myslela a bláhově věřila tomu,že spolu zůstaneme až do mé smrti.Osud mi zasadil krutou ránu a já tě ztratila.Tak se snažím světem prokousávat jak jen to jde a ty víš,že ačkoli nejsem sama SAMA JSEM.Sama na všechno co jsme spolu plánovali a už nemám sílu po tolika letech osiření dotáhnout plno věcí do konce.Ale to nevadí.Ztratila jsem smysl svého života a tak jsi jen ty stále v mým vzpomínkách,snech a zůstaneš tam až do doby,kdy budu odcházet za tebou.Vím,že mě budeš čekat a jako kdysi řekneš: Pojď bábová a neboj se,už je konec trápení.

Proč se to jen muselo stát,
ztratil jsem člověka, kterého měl jsem rád.
Teď odpočívá v klidu snad,
nekonečnou pohodu v ráji chci mu přát.

Vzpomínám na kluka s hnědýma očima,
co uměli se na svět tak krásně smát.
Toho těšil život, chtěl něco dokázat
a za svým štěstím pořád se hnal.
Byl milý, moc fajn, s každým se znal,
jenže přišel den, kdy fajn kluk odešel.
Tak kde se mi touláš, bráško, proč jsi nepřišel?

Dostal jsi křídla, tak sněhově bělostná,
z obláčku shlížíš na naše slzy z nebe,
zůstala díra tu po Tobě, tak pustá a žalostná,
ani paprsek slunce nehřeje, jen studí a zebe.

Pro svou čistou dušinku andělem ses stala,
ale proč tak brzy povolal tě k sobě?
Žádná slova útěchy nikdy neutiší žal,
aspoň zapálíme svíčku věnovanou Tobě

Jsi moje noc a jsi můj den.
Jsi moje volání o pomoc, jsi můj nejkrásnější sen.
Jsi moje sluníčko, jsi můj sníh.
Jsi šíp, co probodl moje srdíčko,
jsi můj medvídek v bezesných nocích..
Jiří k tvým narozeninám posílám..pár slůvek...

Za sklem bludičky
jak malé lampičky
září do temnoty
z hluboké samoty
smutnou noc jitří.

V dáli se blýskají
vzájemně hledají
tančí a radují
spolu se milují
výskají, křičí.

Blíží se ráno
světélka mizí
je odehráno
zábava ryzí.

Ztrácí se do noci
tajemné temnoty,
ztrácí se do světla, blednou a tají
sivá a pobledlá, po noci v ráji...

Dnes mají svátek všichni Jiří,Jirkové,Jiříci,Jiříčkové a Jurášci,tak i ty mezi ně patříš i když jsi daleko,daleko od svojí mámy. Jiříku miluji tě láskou bez hranic a ty to tam nahoře musíš cítit.Chtěla bych ti toho tolik povědět,ale moje hrdlo se zadrhlo a tak jen pláču a pláču.Chlapečku můj sametový užij si svůj svátek se všemi Jirky co jsou tam,kam naše oči nedokáží dohlédnout.Snad je tam tak hezky jak jsem četla a jsi tam s mými blízkými.Pozdravuj tam od svojí nešťastné mámy a řekni,že Vám všechny miluji.

Vás prosím ,moji blízcí ,až vánek pohladí Vám tvář pak vězte ,že to dotek můj jsem navždy s  Váma , napořád...

To ,že pro někoho truchlíme znamená ,že jsme měli to štěstí potkat člověka, kterého milujeme srdcem....A on měl štěstí, že potkal nás...

Jiříku tak jsem ti dnes nazdobila hrob Velikonoční výzdobou.Máš tam krásné aranže z květinek a také misku s osením ve které jsou vajíčka,pomlázka,zajíček a kuřátka.Snad se ti to bude líbit.O Velikonocích za tebou přijedu každý den a budu si s tebou povídat a tak strávím svátky jara s tebou.Je mi moc smutno bez tebe,stýská se mi a jsem opuštěná a smutná.Každý se připravuje radovat a slavit a jen já stejně jako jiné maminky co jsme ztratily své děti budeme smutnit.Život prožívám jen tak jak kolem mne jde a vím jak jiné by bylo,kdybych věděla,že přijdeš domů z práce.Pekla bych a vařila a zdobila,abych ti udělala radost.Teď je moje jediná radost,když jdu za tebou a to je moc smutné.Žádná máma by neměla přicházet o své děti.Říká se,že Bůh je spravedlivý a měří všem stejně.Ne,není to pravda.
Stále si kladu otázku PROČ?

Děkuji vám za lásku, kterou mi každý z vás na zemi projevoval,teď je čas, kdy musím jít sám.
Možná se budete krátkou chvíli trápit.
Víra vám přinese posilu a útěchu.
Nejsem daleko a život jde dál…
Když budete potřebovat, zavolejte, já přijdu.
I když mě neuvidíte, nebudete se mě moci dotknout, budu tady.
Když budete poslouchat své srdce,
budete jasně vnímat
lásku, kterou vám přinesu.

Na chvíli mít tu moc zvládnout pár zázraků,
napsala bych pro Tebe červánkem do mraků,
že tebe miluji, vryla bych do nebe,
ať všichni vidí, že žiju jen pro Tebe.
Večer bych pohrála si s tou hvězdnou oblohou,
poskládala jen pár hvězd v souhvězdí nás obou.
Slunce bych sebrala a tiskla ho v ruce,
pak vrátila ho zpátky, však ve tvaru srdce.
I dešti bych poručila, jen pro Tebe, z lásky,
aby Tě nesmočil, jen hladil Tvé vlásky.
To vše bych, lásko má, udělala pro Tebe,
však neumím zázraky, dávám Ti jen sebe…

Budu Ti posílat ty nejkrásnější zamilované básničky na světě,
ať vidíš, jak strašně móóc miluji Tě,
jakou lásku k Tobě cítím,
já zahrnu tě vším a nejenom kvítím.
Tohle je zprávička jen pro Tebe????

Těžké je bez tebe žít,smrtí však láska nekončí..........

A když se nevrátím,

počkej až do noci,

až soumrak roztančí hvězdný rej

a když pak nepřijdu, sama se vrať,

mně klidu přej - neplakej.

Jirko dnes je první jarní den a moje narozeniny.Jak moc mi chybí gratulant nejmilejší.Došla jsem si pro to přání za tebou na hřbitov a řekla ti jak moc mi chybíš.Jak krásně mi kvetou sněženky,bledule,čemeřice.Donesla jsem ti jako každý rok narcisky,které ti budou dělat společnost a na vzpomínkách máš u fotografie sněženku.Hrozně to bolí,že tu jarní krásu nemůžeme prožívat spolu a je mi moc teskno i když zase o jeden rok k tobě blíž.Kolik roků ještě?

Duše otevřená pro každého,
na dlani srdce pro potřebného.
Se slovem něžným na rtech,
ruce, které hladí, ač jsou v poutech.
Žalem lidským svázaná,
lidem bez citu předhozená.
Přec na tváři úsměv má a každému jej rozdává,
duše kouzelná.

Jsi jako medvídek,
kterýho ráda objímám.
Já miluju ten pocit, když jsem s tebou
a nic jinýho krom tebe, nevnímám.

Zažívám pocit okouzlení,
chybí mi můj miláček, když se mnou není.
Jsem ráda, Milý, že tě mám,
své srdce já ti navždy dám.

Má něžná lásko,
jsi mým životem, osudem.
Spolu, už navždy zůstat chcem,
musíme vydržet a v štěstí, doufat jen.

Jedno přání chci si přát, aby mé srdce vedle tvého už navždy mohlo usínat. Dobrou noc, andílku posílám ti sladkou pusinku.

Měla bych jedno přání -  vrátit Tě zpět z Nebe.

- Ted procházím cestou co dláždí jen spadané listí,
jen vítr ji odhalí tvář do barev ukrytou,
na konci jen kámen a kříž co nápis jej zdobí,
o spánku co nekončí a co je věčný,
tak věčný jako bolest a ztráta jak smířít se s tím
tak zapálím svíčku a hladím ten kámen co chladí,
světlo ozáří růži v tom kameni zlatem vyrytou,
jen z rámečku úsměv to místo už navěky
zdobí je tvůj je poslední vždyť rok už tady ležíš,
a já vím že tě neprobudím.

Slunce bych sebrala a tiskla ho v ruce,
pak vrátila ho zpátky, však ve tvaru srdce.
I dešti bych poručila, jen pro Tebe, z lásky,
aby Tě nesmočil, jen hladil Tvé vlásky.
To vše bych, lásko má, udělala pro Tebe,
však neumím zázraky, dávám Ti jen sebe…

Nestrávíme tyto svátky spolu,ale neplač.
Vzpomeň si na společně strávené Vánoce a usměj se,
protože i když tam nejsem,sem vždy vedle tebe.

Život umí být krutý. Neptá se,ale shodí vás na dno.

Padala hvězda a já si jen přála,
abys tu byl a já nebyla sama.
Padala druhá a já přála si zas,
aby když jsem s Tebou, šel zastavit čas.
Padala třetí, mohla jsem si přát,
ale to přání chtěla bych Ti dát.


Zase je tu noc a já jdu snít,
alespoň v mých snech s Tebou chci být.
Měsíček se usmívá a hvězdy zdobí nebe,
spinkej sladce, miláčku – miluji jen Tebe!

Zas do nebe píšu ti,jak moc  mi scházíš Jiříku.......

Děkuji vám za lásku, kterou mi každý z vás na zemi projevoval,teď je čas, kdy musím jít sama.
Možná se budete krátkou chvíli trápit.
Víra vám přinese posilu a útěchu.
Nejsem daleko a život jde dál…
Když budete potřebovat, zavolejte, já přijdu.
I když mě neuvidíte, nebudete se mě moci dotknout, budu tady.
Když budete poslouchat své srdce,
budete jasně vnímat
lásku, kterou vám přinesu.

Není bolestné zemřít, vždyť všem je to určeno je však bolestné umírat mlád, před zraky rodičů svých????

Posílám Ti do nebe holuba s balíkem na křídlech.Dávej pozor až jej budeš otevírat.Uvnitř je milion polibků zabalených v milionu objetí,abych Ti mohla říct,jak moc mi chybíš.Držím Tě ve svém srdci a zůstaneš tam do konce mého života,než se znovu setkáme.Moc mi chybí tvůj úsměv a pohled se kterým jsme se spolu dorozumívali beze slov.Je to všechno čím dál víc těžší než jsem si myslela a můj smutek,stesk po tobě a bolest v srdci je nekončící.Moc tě miluje tvá máma.

Jiříku...chci ti zase psát
dopis od slz nečitelný
který stejně nejde odeslat

"do nebe to prostě nejde"

kdy ta bolest zmizí... přejde?

Jirko je sice teprve září,ale dnes jsem si všimla jak rychle se příroda mění.Břízám žloutnou a opadávají listy a i ostatní stromy mají takový nádech do žluta.Nějak brzy se nám hlásí podzim a tak jsem ti sesadila podzimní misku na hrob a také už ti tam dám chryzantému.Vlastně dlouho tam ty květiny nebudou a budou Dušičky a potom ..........zase ten strašný den,kdy jsem tě ztratila.Jak ten čas neuvěřitelně spěchá dopředu a ani se mi nechce věřit,že jsem tě už tak dlouho nezahlédla.Nikde a stále se rozhlížím jestli tě někde jen na zlomek,na vteřinu zahlédnu.Nic,nic,nic jen smutek a zoufalství.

Chybíš mi dítě moje jedinečné,milované,ztracené.Není dne ani hodiny abych na Tebe nevzpomněla.

Jirko je tady další měsíc a začátek léta a zase bez tebe.Jsi stále denně v mých vzpomínkách a v srdci.Usínám i probouzím se se vzpomínkou na tebe.Nevím kolik času mi ještě na této pozemské cestě zbývá a není to cesta - jen utrpení.Lidé kolem mizí a hlavně lidé co trochu měli cit a duši.Pravděpodobně odešel soused proti nám,starý pan profesor,který se alespoň na chvilku zastavil.Dnes vyklízeli přibuzní jeho domek.Uvědomila jsem si,že jsem jej asi tři dny neviděla a tak na mě padla tíseň a smutek.
Byl to jediný dobrý soused a ti druzí se jenom ženou za mamonem a bohatstvím a nikdo z nich si nechce připustit,že rubáš nemá kapsy a nic si sebou nevezmou.těžko se na tomto světě žije sama a opuštěná.Tam někde mezi hvězdami jsi ty můj andílku a k tobě se upínám ve chvílích smutku a ve chvílích radosti,kterých je stále méně.

Andílku můj kde lítáš,že při mne nestojíš?
Možná jsi vzduch a vánek náš.
Myslím,že i tak víc podob máš.
Buď chvilku bouřkou nádhernou,pohlaď mi líce deštěm.
Jak malá jiskra proleť tmou,
všechno ti povím - JSI ANDĚL MŮJ.

Jirko dnešní svoje narozeniny budu zase čekat na gratulanta nejmilejšího marně.Mám tě moc ráda a posílám pozdrav prvního jarního dne.S velkou láskou andílku od maminky.

Jiříku pořád to moc bolí.

Jirko,Jiříku,vím,že oslovení Jiříku jsi neměl poslední dobou rád,protože jsi byl už velký chlap,ale pro mě jsi zůstal stále tím malým Jiříkem.Dnes je zase pro nás všechny smutný den.Hrozných,smutných dlouhých 11 roků co jsem tě neviděla a musím se smířit s tím,že tě už nikdy na tomto světě neuvidím,Chtěla bych mít křídla abych alespoň na chvilku mohla doletět až tam k tobě do nebe a obejmout tě.NE nikdy se s tvým odchodech nesmířím! Rozum říká něco jiného,ale srdci neporučím.Zůstaneš se mnou a já s tebou.Snad sejdeme se někde na půl cesty a přijdeš mi jednou naproti a já s tím počítám,že mě vezmeš za ruku a řekneš:Pojd bábová už na tebe čekám.Tomu věřím a tato víra mi dává sílu dobojovat do konce a se ctí odejít tak,jako jsi odešel ty.Slibuji ti,že nebudu zbabělá. Tvoje smutná,opuštěná máma.

Moc mi chybíš

Jirko dnes bys slavil krásné padesáté narozeniny.Byly jsme dopoledne za tebou s Hankou s kyticemi růží.Byla jsem ráda,že jsme se tam potkaly a nebyla jsem za tebou sama.Je to moc smutné stát nad hrobem takového syna jakým jsi byl ty a neplakat.Scházíš mi moc mi scházíš a já tě nepřestanu všude hledat,ale kde jen jsi?Dnes je zataženo a prší,takže není vidět nebe,modré azurové nebe bez mráčku do kterého se vždycky dokážu dlouhé chvíle dívat a doufám,že někde tě uvidím a nebo se snažím vidět až tam......a tak do nebe píšu ti,že mi scházíš Jiříku.Tvoje smutná,nešťastná,zoufalá máma.

Kdybych věděla,že je to naposledy co Tě vidím,pevně bych Tě objala,abych si navždy zapamatovala vůni a teplo Tvého těla. Kdybych věděla,že je to naposledy,řekla bych Ti,čím vším jsi pro mě byl. Dnes,už to nejde.
                                                                                                               Hanka

Dnes je svátek svatého Jiří a tak i tvůj.Jiří,Jirka,Jiřík,Jiříček,Jurášek to jsou jména kterými jsem tě volala od malička až po dobu dospělosti.Volám tě tak často i teď,když je mi smutno a úzko a když prosím o pomoc a podporu od tebe.Nikdy jsi mě nezklamal v životě a snažíš se o to i teď a já vím,že jen s tvojí pomocí přežívám těžké životní zkoušky.Hned ráno brzy jsem byla u tebe na hřbitově ti dát kytičku a popovídat si s tebou.Jsou tam dvě kočičky,které za mnou přišly k tvému hrobu a hrály si se mnou.Jsem ráda,že tam máš takovou společnost.Vždycky jsi měl rád zvířata a žádnému jsi neublížil a oni tam za tebou chodí a oplácí ti tvoji lásku tím,že se u tebe vyhřívají na sluníčku.Jirko užij si svůj svátek tam nahoře kam já nedohlédnu s ostatními Jiříky a buď prosím pořád se svou mámou.MÁM TĚ MOC RÁDA.

Tam do nebe píšu ti,jak mi scházíš Jiříku.

Jiříku je mi moc smutno a mám tě ráda.maminka

Jiříku je mi tak moc smutno,tolik se mi stýská.Je krátce před Vánoci a já nedělám nic jen mi tečou slzy a je mi neskutečně teskno po tobě dítě moje milované.Chybíš mi,chybí mi tvůj úsměv,tvé kroky,tvůj dech,tvé rozvážné jednání a i tvé objetí při odchodu.Jen ty jsi dokázal,že jsem se mohla volně nadýchnout po všem trápení,které jsem měla.Byl jsi mou oporou a mým světýlkem ve tmě.Zastavoval jsi se cestou ze střelnice a když jsem ti nedočkavě volala,tak jsem uslyšela tvé : Bábová už se sypu.Zdržel ses třeba do noci a když jsi odcházel pozorovali jsme spolu hvězdy,kterých bylo někdy plné nebe i mléčnou dráhu a bylo mi moc hezky.Dnes mi zbyl jen pláč a bolavé srdce.Se mnou pláče i nebe.Dokázala jsem se smířit se smrtí všech svých blízkých,ale s tvojí se nikdy nesmířím.Moc mi chybíš. Každý den se ptám proč,proč musela odejít má jediná radost?

Je nám moc smutno a máme tě rádi náš velký bráško. S láskou vzpomínáme.

Jiříku dnes je to deset roků co jsi od nás bez rozloučení odešel.Srdce bolí,krvácí a volá o pomoc...... a ty jsi daleko,ale svobodný a volný.Slza padá a jako kapka rosy promítá celý život jako nekonečný film.Až zase potkáme se,bude všechno jinak....... zůstaneš se mnou navždy.Jsi mojí cestou,mým cílem.Jsi část mého já a já částí tvou. S velkou láskou a bolestí stále vzpomíná maminka.

Jiříku listí už se barví do zlatova a příroda je krásná.Jenom mě se srdce svírá bolestí a smutkem nad tvým odchodem.Blíží se doba,kdy jsi nám všem tak náhle odešel a zanedlouho to bude již deset roků.Deset roků plných bolesti a žalu.Nemám ráda toto podzimní období.Je smutné a mé srdce je sevřené bolestí.Bolí to stejně jako první den tvého odchodu.Moc na tebe vzpomínám a posílám ti pohlazení a pusu.

Jiříku moc,moc mi chybíš.

Jiříku další tvé narozeniny bez tebe.Užij si je tam nahoře se svými babičkami,dědečky a kmotrem.Odešlo za tebou i pár kamarádů,tak to všichni oslavte.Děkujeme ti,že jsme spolu mohli být a máme tě stále moc rádi a vzpomínáme.maminka,táta,Jiřík,Hanka,Pavel.

Dnes je svátek všech Jiří,Jiříků,Jirků,Jurášků,Jiříčků a tak i tvůj.Jiříku užij si svůj svátek s ostatními tam nahoře a já tady dole na tebe moc vzpomínám a je mi moc,moc smutno.

SMUTNO,MOC,MOC,MOC.

PROČ?

Je mi moc,moc smutno a hodně to bolí.Bez tebe život není životem,ale trápením se na této pozemské pouti.

Jiříku dnes je první jarní den a moje narozeniny.Je krásně sluníčkově,chodí plno gratulací a ta nejdůležitější na které mi nejvíc záleží NEPŘIJDE,

Jiříku miluji tě a je mi mi moc smutno.

Jirko moc nám všem chybíš a je nám bez tebe smutno.Bráško máme tě rádi a vzpomínáme s láskou.

Jiříku toto je pro nás další smutný den.Je to už devět roků co jsi náhle odešel,ale pro moje rozervané sedce je to jako by to bylo teď.Moc tě miluji dítě moje jedinečné a vím,že kdybys žil,můj život by byl jiný.Teď je smutný,neradostný a zoufalý.Ani ty roky nic neubraly na mé bolesti.Nežiji-přežívám a vím,že to tak bude do konce mého života.Snažím se s tím vyrovnat-nejde to.Jiříčku měj se nahoře hezky a někdy v noci se přiď podívatna svoji nešťastnou mámu.MILUJI TĚ.

Jiříku brzy tomu bude už 9 roků co jsi mi náhle a bez rozloučení odešel.Je mi smutno stále víc,myslím na tebe kudy chodím a v duchu se divím,že jsem všechno tehdy vydržela, nezbláznila se a všechno ustála...Dnes mi na zbláznění je jak po tobě moc teskním.Byl jsi hodný syn.Proč je osud tak krutý a vezme mámě vždy to nejlepší.

Jirko chybíš,chybíš,chybíš.Je mi moc smutno bez tebe velký bráško. Hanka

MILUJI TĚ ...... maminka

Stále to moc bolí.

Jiříku oslav svoje dnešní narozeniny nahoře s ostatními co nejlépe a prosím přijď se na mámu podívat.Budu čekat.

Jiříku dnes zase další narozeniny bez tebe.Navíc je také den matek a ty jsi nikdy na mámu nezapomněl a když jsi neměl jinou možnost,tak jsi třeba i orval sousedovi zahradu,ale vždycky,vždycky jsi přišel s kyticí.Já tobě ponesu kytici dnes a ta cesta bude kropená slzami.Jiříku moc,moc to stále bolí a já ti děkuji za kus cesty kterou jsme spolu životem šli.Tvoje nešťastná bábová.

Jiříku moc mi chybíš.

Jiříku mé jedinečné dítě už osm roků sníš svůj tichý sen a přesto jsi stále se mnou.V mých vzpomínkách a v mém srdci.Není dne a hodiny abych na tebe nemyslela.Moc nám všem chybíš a nejvíc Jiříkovi.Odešel jsi v době,kdy nejvíc tátu potřeboval a i když neřekne,tak vím,že mu chybíš.Prosím drž nad svým dítětem ochrannou ruku a veď jeho kroky správným směrem.Vím,že jsi kvůli Jiříkovi hodně chtěl žít,ale Bůh tě povolal do svých služeb.Říká se,že čas rány hojí,ale není to pravda.Moje bolest je stále živá a sžíravá.Mám tě moc ráda a budu tě milovat do svého posledního dechu. S láskou máma....

Jiříku chybíš,moc chybíš.

Jiříku chybíš mi stále víc, ani čas na mé bolesti nic nemění.Všichni už na tebe zapomněli,ale máma je stále s tebou lásko moje.Lásko na celý život.

Jiříku moje milované dítě.Dnešní den,kdy se dožívám životního výročí bych chtěla být jenom s tebou.Je mi bez tebe moc smutno.Těší mě,že jsem zase o rok blíže k tobě.Je mi moc,moc smutno a chybíš mi.Tam nahoru,až tam,kam ani nemůžu dohlédnout ti posílám velkou pusu a vím,že dnes jsi se mnou víc než jindy.Tvoje milující bábová.

Chybíš mi Jiříku,štěstí moje ztracené.

Jiříku mé milované dítě dnes je zase ten smutný den,kdy jsi nám odešel.Nechci plakat aby tě to nebolelo,ale pláču a se mnou pláče i nebe.Moc se snažím být navenek silná i když mé srdce uvnitř krvácí.Chtěla bych tě alespoň jednou vidět a pohladit a tolik ti toho říci.Vím,že i ty mně.Čekala jsem tě dnes v noci,ale ty jsi nepřišel a nepřisedl na okraj mé postele tak,jako nedávno.Jiříku prosím přijď za svou mámou,která tě miluje a bude až do posledního výdechu.Jsi moje slunce i měsíc.

Jiříku dítě moje jedinečné a statečné.Je mi tak smutno bez tebe až se mi srdce svírá.To prázdné místo je stále moc,moc bolavé.Myslím na tebe kudy chodím,ve chvílích volna se dívám do jasného nebe a večer na hvězdičky a říkám si,kde asi jsi?Stále častěji "malému"Jiříkovi vyprávím co taťka dělal,říkal.I on si hodně často vzpomene a mluví o tobě.Díky jeho práci,která je podobná jako tvoje zkontaktovalo jej poslední dobou dost lidí,kteří tě znali z práce a zvou jej na posezení na která jsi chodil i ty.Často tam o tobě mluví a vzpomínají na tebe jako na rovného chlapa.Nejsi zapomenut.

Jiříku další tvé narozeniny a ty jsi stále pryč.Vím jsi už doma tak,kam se všichni jednou vrátíme.Věřím tomu,že jsi spokojený a šťastný.Kdybych tomu nevěřila nemohla bych dál žít.Jsi doma,ale ještě jsi mohl chviličku tady počkat se mnou.Sedím a vzpomínám jak jsem byla ten den šťastná i přesto,že bylo třináctého v měsíci a věřila,že ti to číslo přinese v životě jen to dobré.Je mi bez tebe smutno,moc smutno.Prostě chybíš.Chybíš nám všem.Jiřík dnes ráno dělal zkoušku na stejné VŠ jako ty a věř,že mu bylo težko,ale můžeš na něho právem být hrdý.Udělal na výbornou.Snad se z něho raduješ tam nahoře a držíš nad námi ochrannou ruku.Miluji tě dítě moje a stále budu a posílám ti tam nahoru narozeninovou pusu.maminka

Jiříku dnes je mi tak smutno bez tebe.Bolí, bolí to stále víc proto,že čekám na nejmilejšího gratulanta a on stále nejde,nevolá ani nepíše a já vím,že to by nikdy neudělal.Miluji tě z celého srdce štěstí moje ztracené.

Jiříku další smutné vánoce bez tebe.Ten smutek až bolí u srdce.Chybíš mi moje jedinečné dítě stále víc.Byla jsem až do večera u tebe na hrobě,kde ti svítí hodně světýlek a povídala jsem si s tebou.Jak ráda bych tě vzala za ruku a odvedla domů,tak jak jsi odvedl ty mne od hrobu mé maminky.I dnes jsem doufala v zázrak,ale nestal se a já musela odejít sama.Každý den jsem ti blíž a jednou budeme spolu navždy.Posílám ti tam nahoru do nebe velkou pusu a pohlazení.Maminka.

Moje jedinečné dítě dnes je zase ten smutný den,kdy jsi mi náhle odešel.Jiří tohle jméno jsem ti dala jako svému prvorozenému.To krásné jméno Jirka,Jiřík,Jiříček a vznešené Jiří.Pojmenovala jsem tě po svatém Jiří a věřila,že budeš také tak statečný a ty jsi byl.Už od malička ochránce slabších,spravedlivý a nebojácný.Takový byl celý tvůj život.Moc mi chybíš a ani čas nic neubral na mé bolesti a smutku.Chybíš i svým sourozencům hlavně Hance.Měj se tam nahoře moc hezky a prosím přijď někdy za svojí mámou,která na tebe netrpělivě stále čeká a stále tě miluje. ♥♥♥♥♥

Můj milý, tak ráda bych vymazala tento den z kalendáře  a zase  se  s tebou smála a prožila  krásné  chvilky s Tebou,tak jako  dřív...posílám Ti pozdrav tam  nahoru, buď stále se mnou...

Jiříčku naše srdíčko jsem s pomocí tvojí a andělíčků našla.Nosím jej zase stále u sebe. Blíží se zase ta hrozná doba,kdy jsi mi odešel a i když to bude 6 let je to jako dnes.Stále to moc bolí a chybíš mi na každém kroku.Vím,že mám ještě Hanku a Pavla,ale mají své rodiny a tak na mámu není čas.Takovvá už je dnes doba a nemám jim to za zlé.Jen ty jsi si čas vždycky našel a Jiřík si jej na babču také každý den najde a zavolá.Snažím se mu poradit,ale cítím,že mu chybíš také víc a víc.Prosím tak buď s ním a neopouštěj svoje dítě,stůj při něm a veď jeho kroky správným směrem.Můžeš na něho být právem hrdý.On v této době připravuje tvůj memoriál a dělá všechno pro tebe,abys byl spokojený.Je stejně dobrý střelec jako ty a já se o něho bojím stejně tak,jako o tebe.Vždycky jsi mi říkal,že se nemám bát,že věříš pistoli ráže 9 a ona ta smrt přišla úplně nečekaně a z jiné strany.Mám tě pořád moc ráda a chybíš mi dítě moje.Tvoje bábová

Jiříčku moc,moc to stále bolí.Je tady Jiřík,který se snaží mi tebe nahradit,ale ani on to nemá lehké.Tak nás prosím opatruj.Ztratila jsem někde tvé krásné růžové srdíčko z růženínu,které nás spojovalo a bylo stále se mnou.Od té doby jako bych ztratila tvou pomoc a podporu.Prosím pomoz mi jej najít.Tvoje nešťastná maminka

Moje nejdražší dítě dnes jsou další tvé narozeniny bez tebe.Moc nám chybíš a ty to jistě dobře tam nahoře víš a proto nás ochraňuješ.Nejvíc Jiříka a mne.
Prosím stůj stále při svém dítěti,které to hodně potřebuje a veď jeho kroky.Jde nelehkou cestou stejně tak,jako ty a tak mu buď nápomocen.Přejeme krásnou oslavu narozenin s ostatními v nebíčku.Miluje tě maminka,táta,Jiřík,Hanka a Pavel.

Milá maminko nebudu psát nepačte a netrapte se,protože to nejde.
Jen vám chci napsat,že naše děti žijou dál,jen né tady mezi námi,Dáda mi dal znamení už víckrát i se mi ukázal,ale po dnešku vím,že ví o nás včechno,dnes se stal zázrak a vím,že my naše děti nevidíme,ale ony nás jo a pomahají nám.Nemám váš email jinak bych vám to napsala co se mi přihodilo.Sem se to nevejde.At naše děti mají věčný život a klid,modlím se každý den.Chci se podělit se všmi maminkami o můj zážitek.
S objetím maminka Dády

°“˜¨¨★ ´¨`˜“°¤.¸★Bolest zná jen málo slov a smutek nejtěžší je jako kámen němý. - A láska zůstala – ta smrti nezná.♡♡♡ Vzpomínám na Tebe Jiříku ♡♡♡

Jiříku další smutné vánoce bez tebe a já tě tolik čekala na štědrovečerní večeři jako vždycky.Asi jsi nemohl přijít. Ty jediný z mých dětí bys mne nenechal čekat a já věřím,že jsi si vánoční pohodu užil u vás nahoře s ostatními andílky.Miluji tě mé štěstí a těším se na tebe.S láskou maminka

Jiříčku štěstí moje vymodlené,dnes odpoledne na bohoslužbě jsme byli spolu,ale bylo pro mne bolestné,když jsem musela nechat tvoji fotografii na oltáři a odejít bez tebe.Ta drásavá bolest je stále větší.Kdy už budeme spolu?Miluji tě maminka

Moje milované dítě,můj Jiříčku.Tolik,tolik bych chtěla jít za tebou.Být spolu tak jako když jsi za mnou přijel.Kluk pohodář,který dokázal mámu uklidnit,potěšit,ale i si jí vylít srdíčko.Už nemůžu dál snášet zlobu,ponižování,nadávky,i napadání a hlavně lži,nekonečné lži a všechno je ihned použito proti mne. Moc chci být s tebou.Můj život je prázdný a jedno velké trápení. Kde jsi moje štěstí,můj chlapečku,kde tě najdu?Kdyby mi někdo řekl,že tě najdu na konci světa,šla bych pěšky a bosa a našla bych tě.Jiříčku moc chci k tobě.Tvoje zoufalá osamocená maminka.

https://www.youtube.com/watch?v=eQWeneJrdPw
To je pro Vás a Vaší maminku.Vy jste teď andílek a ochraňujete jí pane Jiří. Pozdravujte mého brášku a řekněte,že je nám tu bez Vás smutno.

Jiříku dnes je zase další smutný den. Stále se říká,že čas rány hojí. Pro mámu, která ztratila to nejcennější žádný čas není. Bolí to dnes stále stejně tak, jako tehdy před pěti léty. Za chvíli pojedu za tebou do Mladého položit ti kytičku na hrob.Stokrát jsem si slibovala,že už nebudu plakat,že budu statečná kvůli tobě a potom přijde zkrat a všechna předsevzetí jsou pryč a zbyde jenom strašná bolest u srdce a pláč.Proč jen musí maminkám umírat jejich děti? Není na světě větší neštěstí. Mám tě moc ráda zlato moje vysněné a prosím počkej tam nahoře na mne.Posílám ti tam pusu a pohlazení.

Pro maminku Jirky,v dnešní vzpomínkový den

_____/)___/ )______./¯"""/')
¯¯¯¯¯¯¯¯¯\)¯¯\) ¯¯¯'\_„„„,\)

V tento smutný svátek přeji Vám Jiří jen hodně hodných andělů kolem sebe a velkou energii lásky ,kterou posílá Vám Vaše milující rodina .Sestra Járy

Moje milované dítě zůstala jsem tak sama.Mám tě moc ráda a dokud budu žít,tak tě budu milovat.Prosím počkej tam někde na mne a přijdi za mnou někdy v noci.
Moc to potřebuje tvoje nešťastná bábová.

Milá maminko Jirky, omlouvám se, že si dovoluji psát do vzpomínek.Děkuji Vám mnohokrát za všechna světýlka a květiny Álovi.
Viděla jsem, že jste začala zapalovat Radimovi a chci Vám poděkovat, nikdo z blízkých už za ním sem nechodí.Je tu ještě Jan Palach, Karel Kryl,Petr Muk, tak kdyby jste měla čas a chuť, tak prosím, zapalte svíčku i jim.Nějak těch dětí přibývá a já nestíhám...s láskou a objetím, mnoho sil,simona

Jiříku mé milované dítě dnes by ti bylo krásných 44 roků a já vzpomínám na den,kdy jsem tě poprvé přivítala na tomto světě,pohladila a políbila.Byl jsi pro mně dar.Jak ráda bych tě pohladila i dnes.Moc mi chybíš.Chybíš Jiříkovi,Hance i Pavlovi.Bez tebe je život prázdný a smutný.Máme tě všichni moc rádi a stále vzpomínáme.S láskou tvoje bábová.

Jiříku při východu slunce i při jeho západu na tebe vzpomínám.
Když vane vítr a v chladu zimy na tebe vzpomínám.
Při rozpuku poupat a v horku léta na tebe vzpomínám.
Při ševelení listů a v kráse podzimu na tebe vzpomínám.Na počátku roku a když rok končí na tebe vzpomínám.Když jsem unavena a potřebuji sílu na tebe vzpomínám.Když jsem ztracena a nemocná ve svém srdci na tebe vzpomínám.Když zažívám radost o kterou bych se s tebou tak ráda podělila na tebe vzpomínám.
POKUD BUDU ŽÍT, BUDEŠ ŽÍT I TY.Mám tě moc ráda a stále vzpomínám.

Můj milý, další vánoce bez Tebe a já bych Ti chtěla tolik toho napsat, stejně jako každý rok, když jsme si o vánocích psali....Letos jsem nemohla dnes za Tebou osobně,tak aspoň tady posílám vzpomínku a určitě se za Tebou zastavím co nejdříve...Chybí mi tvůj úsměv, pochopenía pohlazení...Mám Tě ráda a vždycky to tak zůstane. Beruna

pamatuješ?Moc mi chybíš
http://www.youtube.com/watch?v=-X01450Meus

Jiříku dnes jsou to 4 roky co jsi odešel.Čas letí neskutečně rychle,ale bolest zůstává a můj stesk po tobě je stále silnější.Chybíš mi,chybí mi tvůj pohled na život.Stačil nám jen pohled na sebe, slova nebyla třeba a už jsme věděli.Květinářka,která tě znala dnes řekla,že člověk jako ty by neměl být zapomenut.O to větší je moje bolest a zoufalství.Vím,nechal jsi mi tady Jiříka,aby mírnil můj žal a já ti za tento dar děkuji.Je to věrná kopie tvé podoby i povahy. Jen bych vás chtěla oba.Nejde to a tak musím čekat až přijdeš, vezmeš za ruku a řekneš "Bábová přišel jsem pro tebe pojď Domů" a já půjdu ráda.Věřím,že se máš lépe než tady,protože kdybych tomu nevěřila nemohla bych dál přežívat.Myslím na tebe a chybíš mi na každém kroku.Chybíš i Hance,kterou tvůj odchod hodně zasáhl.Byli jste spolu spojeni víc než jen sourozenci.Vaše pouto bylo pevné a i ona na svého jedinečného brášku vzpomíná s láskou a bolestí.Nosíme tě ve svých srdcích.Tvoje bábová

Moje milované dítě dnes máš narozeniny a já bych tolik chtěla být s tebou a třeba jenom sedět,mlčet a bylo by nám spolu dobře jako tolikrát.Děkuji ti za to,že mi bylo dovoleno být tvou maminkou.Tvůj těžký život tě naučil být chápavý,spravedlivý,kamarádský a čestný.Dokázal jsi vzít člověka za ruku a jít s ním kus cesty dokud bylo potřeba a vést jej tím správným směrem.Za to všechno ti patří velký dík.Moc mi chybíš a já stále čekám,že se vrátíš domů a prosím o zázrak.Nemohu a ani nechci se s tvým odchodem smířit i když vím,že tě tím trápím.Tak alespoň doufám,že se ti nahoře líbí s ostatními dětmi a také s tvým dědečkem a babičkou.Těší mě,že tam nejsi sám a jsi se svými blízkými.Já tady musím čekat,až se naplní můj čas a potom budeme stále spolu.Na to se těší tvoje maminka a posílá ti nahoru pusu a jednu z tvých obíbených písniček.

Na Sever
http://www.youtube.com/watch?v=Th8GEhanoT4

Jiříku dnes mám narozeniny a přišlo mi plno sms s přáním.Neznamenají nic.Stále čekám na tu jednu jedinou i když vím,že nepřijde.Moje nejmilejší dítě moc to bolí,tak bolí.Bez tebe jsem jen zoufalec tápající ve tmě.Mám hodně trápení a starostí které nejsem bez tebe schopna zvládnout.Potřebuji slyšet tvoje slova"bábová to dá se zvádnout",které jsi mi vždycky říkal.Jsem na světě mezi miliony lidí a přece bez tebe sama.Moje štěstí,moje lásko,moje všechno,kdyby šlo vrátit čas všechno by bylo jiné.

Jiříku dnes jsou to 3 roky plné smutku a bolesti,kdy jsi náhle odešel.Chtěla bych ti toho tolik říci.Jen jsem klečela u tvého těla a prosila Boha o zázrak.Nabízela jsem svůj život výměnou za tvůj,ale dnes už vím,že bys to nikdy nepřijmul a nedopustil.Źivot se s tebou nemazlil a každý krůček vpřed jsi musel tvrdě obhájit jak v práci,tak i v osobním životě.Zůstal jsi čestný,spravedlivý a skromný člověk pro všechny kamarád,který vždy pomohl.Navenek tvrdý chlap,ale v duši cit a něha.Měl jsi rád zbraně,auta a písničky D.Landy.Tvého oblíbeného Motýlka ti Jiřík poslal nahoru.Byl jsi pro něho Colombo a on pro tebe Garfield jak jste si spolu říkali.V tom oslovení bylo plno lásky.

Jiříku tolik mi chybíš.Chtěla bych tě alespoň vidět a pohladit.

Motýlek
http://www.youtube.com/watch?v=bOsXFHKCcEw