Tak Ti zase píšu Tatínku. Píšu slova, která si již nepřečteš. Přesto píšu. Asi jsem vážně cvok, Ty to stejně budeš vědět a víš, co cítím a jak mi je. Jak se ve mně mísí radost, bolest, smutek, ale i asi nafoukaný pocit, že to nejdůležitější jsem Ti stihla napsat, říct…
A tak mi letí hlavou…jak jsi hrával na kytaru a jak se mi do srdce vepsaly Tvé písničky…Zelený pláně, Malý štěně, „brontosaurus“ a s úsměvem idiota od Vodňaského a Skoumala – jo i těmto pánům jsem vloni stačila říct, jakého mám príma tátu a jak moc ho mám ráda, když mi pro Tebe podepisovali svou knihu.
Jak bylo krásný, když jsi za mnou přijel do porodnice a já jsem s nesmírnou hrdostí mohla předat do Tvé náruče malinkou Terezku. Já vím, naše krátká setkání či snad jen potkávání jsou prodchnuta dlouhými odmlkami. Ale ta poslední byla nejplodnější. Napsala jsem Ti dopis, o Vánocích. A Ty jsi mi odepsal, že to byl pro Tebe nejkrásnější vánoční dárek. A pro mne zase Tvá slova stala se dárkem nejdražším. A pak jsme se zase setkali. Vystoupila jsem z autobusu v Boleradicích, čekal jsi na mě, hned jsem se chytla Tvé ruka a pyšně jsem kráčela vedle Tebe. Nebo snad pyšně ne, s pokorou malé holčičky, která zase cítí tátovu teplou, velkou a silnou dlaň. Přišli jsme domů a Ty jsi pro svou holčičku připravoval večeři. Nejbáječnější večeři v mém životě, takovou v žádném luxusním hotelu nedokážou připravit. Nikdo na světě ji nedokáže připravit. Voňavý bylinkový čaj, z bylin, které jsi nasušil a v něm sladký med, sladký jako pusa od táty na přivítanou. A ten báječný rohlík s máslem a salámem. Mňam. A druhý den ta fazolová polívka jen a jen pro mne přichystaná. Už mi ji nikdo neuvaří. Ale je krásné, že jsem tohle všechno mohla prožít, procítit. Pochopit a vnímat, co nás spojuje, jak velký kus Tebe ve mně žije. A je príma, že jsem Ti to všechno řekla a poděkovala Ti za to krásné, co v sobě nosím.
Tatínku, když jsi tu byl, tak nám společných chvil nebylo mnoho vyměřeno či z různých okolností dopřáno, ale to silné a důležité se stalo, bylo vyřčeno a opětováno. A tak, jak jsi tu vedle mne byl a nebyl, když jsi ještě žil, tak tu nebudeš a budeš stále. A tak si s Tebou můžu zase povídat v tom svém světě, smát se a říkat si tohle by se taťkovi líbilo, tomu by se taky smál. Tatínku, mám Tě moc ráda a Ty to víš.
Tvoje Romča Uherčica