tak jaroušku zítra tři roky co jsme se s tebou rozloučili. zapálím svíčku nejen virtuální.

Jaroušku je advent a když jsem zapaloval svíčku na adventním věnci tak jsem vzpoměl

Tak už Jardo zase uplynul ten čas kdy jsem se s tebou loučil na Hluboké v kostele. Vzpoměl jsem před vánocemi a zapálil doma svíčku jako vzpomínku. Tvůj kamarád má pravdu o tom nebíčku, možná jsi musel na nějaký čásek do očistce za nějaký ten hříšek:-) ale to jen nakrátko. Ahoj někdy Jaroušku

Při tom všem smutku, který mě provází v den Tvého odchodu a vzpomínce na Tebe Jarku, mám přece jen jeden pocit štěstí. Že jsem se s tebou tehdy v březnu roku 2014 mohl setkat po mnoha letech a pak ještě asi čtyřikrát...
Smutek a lítost však zůstává, posílám Ti do nebe vzpomínku...  Joža I.

Tak jsem jardo vzpomněl. byli jsem na country a přišel jsi mě na mysl, když jsem slyšel písničky který by jsi rád slyšel taky.

Moc děkuji panu Jožovi za vzpomínku!!! A dnes si půjdeme s mamkou na chvíli posedět k taťkovi na hrob s jeho oblíbeným Tokajským vínem a přiťukneme si na jeho narozeninové "NAZDAR" :) Jsi s námi pořád, kakýnku :-*

Posílám ti pozdrav do nebe, Jarku.
Raději bych k tvým narozeninám ti popřál osobně
nebo zavolal, nebo alespoň poslal mejl...
Zůstávají jen vzpomínky, ale vzpomínky krásné.
Díky za to, že jsem se s tebou v dětství potkal
a že jsi byl pro mne ten pravý kamarád...
Joža Iščuk z Brna  

Tatínku, včera jsem byla na koncertě Jarka Nohavici a vzpomínala jsem na náš společný koncert v Ostravě 7/7/2014. Chyběl jsi mi moc. Krásné fotky z jeho koncertu jsi tehdy udělal. Dokonce má Jarek jednu doma :-*

Jarku, neodešel jsi, vzpomínáme...

Je to Jardo rok ale pořád to bolí. Vzpomíná L

Milovaný tatínku, za chvíli to bude přesně rok, kdy jsem Tě naposledy slyšela dýchat. Za tu dobu nebyla chvilka, abych na Tebe nemyslela a nebude tomu jinak :-* S Arjinkou Ti posíláme pusinku a máme Tě rády ... a já Tě držím za ruku přesně jako vloni touto dobou ...

Vše nejlepší k svátku, tatínku! :-*

jak jsme s jarouškem prchali. To bylo v Srní. Přes den jsme chodili po Šumavě a večer zašli na pivo. Oba jsme měli kožený bundy a nějaký holky se nám ptali, kluci vy jste piloti, že jo? No a my jsme kývali že jako jo. A můžeme s vámi letět? A my zase že jo. Dali si další pivo a holky říkají tak na nás počkejte jdeme se převlíct. tak jo počkáme. Sotva se za nima zavřeli dveře tak jaroušek se na mě podíval, já přikývnul a už jsme prchali, ani jsme nečekali až nám hospodskej vrátí. Do té hospody jsme už nikdy nešli-) L.O.

S Jaroslavem jsme se setkali jedno, důvod byl, že se kdysi v minulosti bral Pšikal Böhmovou. Bylo to příjemné setkání. Teď mě mrzí, že když jsem byl na návštěvě u známých ve Zlivi, že jsem si nenašel čas, abych se za ním stavil.
Jura

"Jojo, život není peříčko, ale pořádný péro!"

Všem Vám moc DĚKUJI za Vaše vzpomínky!!!! Užívám si čtení a moc si jich vážím :) Všechny si založím.

Jednou jsme rychle potřebovali opravit nějaká data v databázi pokud možno přes noc. Já napsala obsáhlé zadání a Jarda to večer zprogramoval. Kolem půlnoci volal, abych to otestovala. Připravila jsem si pro tento účel testovací data, spistila jsem program a při kontrole jsem stále narážela na tzv. ocásek u jednoho z čísel. Zvedla jsem telefon - hodina nehodina a zavola jardovi. Na můj telefonát čekal. Když jsem vysvětlila, že je asi v programu někde chybulka, která nám do jednoho z polí přidává za desetinnou čárku číslice 1234567, jen suše řekl: "To byla zkouška pozornosti!"

Ráda vzpomínám na všechny společně prožité školní dny. Jarda byl vždy báječný kamarád i pro nás holky a to v letech, kdy nám bylo 11-15 let nebylo zrovna obvyklé. Právě kamarádi Jožka a Jarda mohli být všem klukům příkladem. Jardo, nikdy nezapomenu.

Milý tatínku,

bývá zvykem si v den narozenin popřát a jak jinak než tím naším způsobem, na který jsme od Tebe všichni zvyklí: "TAK NAZDAR" :) Není vteřina, abych na Tebe nemyslela! Moc nám scházíš a slovy se tento pocit vyjádřit nedá. Dnes je den, kdy Tě společně s urnou vložíme do hrobu ve Zlivi. Mamka nechala upravit desku, abys tam měl své jméno a fotografii. Budeme za Tebou chodit o povídat si s Tebou i tam. Máme Tě moc a moc rádi všichni! :-*

Dvakrát v životě se mi podařilo přemluvit Jarka, aby šel se mnou na motocyklovou Velkou cenu v Brně. Bylo to koncem srpna 1962. Mám v živé paměti jednu historku, která by mohla vystihnout, proč jsem s Jarkem býval rád.
Po každém závodě se obvykle hrála na počest vítěze státní hymna. Tehdy se hrála hymna maďarská,
která je táhlá, ne příliš melodická, taková skoro smuteční, spíš tak k usnutí.
Stáli jsme při té hymně, Jarek po mé levé ruce a po pravé ruce můj otec.  V průběhu té hymny se ve vší slušnosti
Jarek ke mně lehce naklonil a pošeptal :  „Bacha !, Za tebou je buldozer!„ A já, celý vyvalený, co se děje,  jsem se mírně otočil a v tom spatřil asi 20ti letou dívčinu neskutečných proporcí napasovaných do přiléhavé teplákové soupravy. Měla snad 120 kg a ani státní hymna nebyla v té chvíli pro ni překážkou, aby nadále jedla… Neubránil jsem se výbuchu smíchu, za což jsem zprava do ramene obdržel od otce výchovný štulec a Jarek se provinile, ale spokojeně usmíval...

Dlouhé roky jsme se neviděli, až shodou náhod jsem měl možnost se s Jarkem setkat před dvěma lety. Jarek byl můj první školní kamarád. Nevzpomínám si, že bych v první nebo druhé třídě nějakého kamaráda měl. To bylo až od 1.září 1957, kdy jsme začali chodit do 3.třídy a Jarek nastoupil k nám do třídy na ZŠ Vranovská v  Brně. Měli jsme rozdílné zájmy, ale spojoval nás už od dětství suchý humor. Byli jsme vlastně malí kluci a bavilo nás vymýšlet hezké nesmysly. Takového jsem si ho uchoval až do toho smutného 20.prosince 2015...
Jarku, není dne abych si nevzpomněl. Posílám Ti pozdrav do nebe...
Tvůj kamarád z dětství Joža Iščuk.

Jardu jsem měl moc rád a často na něj vzpomínám i když jsme se znali pouze ze společného fotozájezdu do USA. Dobrý fotograf a dámy prominou i srandista. Takového si jej zachovávám.

Dovolím si vložit vzpomínku od dědy (taťku taťky), o kterou se s námi podělil 31/1/2016: "Když jsme byli na Vranovské, tak paní Pavlíková byla taková čiperná dívčina, tak mu jednou přinesla od bonbonů škatulu a ten náš miláček se vyjádřil následujícím způsobem: "Krasavica, bonbony sežrala a škatulu mi přinesla prázdnou" :)".

Tatínek byl člověk s velkým smyslem pro humor - zejména ten "černý" :) Dovolím si tedy jednu vzpomínku ze srpna 2015 - kolegyně z práce prominou, až to budou číst, jich se to týká. Přijely nás do Zlivi navštívit a tatínka s maminkou potěšit. Taťka se přemohl a šel mezi nás ven - o hůlku opřený, v kraťasech a ve svém červeném tričku s "Miníkem". Děvčata se na přivítanou a seznámení seřadila a taťka povídá: "Tak se jdu na to panoptikum podívat, když jsem byl tedy přinucen vylézt z postele. No - když to tak vidím, tak jsem kvůli tomu nemusel ani vstávat :)". :) A tak to s ním bylo pořád. A přitom nám to tak slušelo :)