Dnes je to měsíc, kdy jsem Tě pohladila naposledy, tati.  Věřím, že už je Ti dobře.

Vzpominam si, jak jsem byla mala a s dedou jsme stali na dvore. Zeptala jsem se ho, kdyby mohl byt zvire, co by chtel byt a rekl, ze ptakem. Pozorovali jsme zrovna asi kanata, jak leti vysoko. Nebo to byly sykorky, pro mne v te dobe vypadalo vsechno stejne :) Rekla jsem, ze ja taky, ze bych chtela umet litat a mit tu jejich svobodu.
Tak snad ji ted mas dedo. A litas si svobodne co nejvys a vidis na nas vsechny.
Mam te rada.

Tvoje vnucka,
Kristyna

Vzpomínám, když jsem jako malé dítě chodila s dědou krmit zvířata. Navždy si budu pamatovat vůni horkého šrotu pro prasata, jak to děda míchal rukama a za chladného rána se z toho pěkně kouřilo. A jak na prasata volal: “Čí je tohle království?” a prasata se z nadšením rozchrochtala a děda se smál. Odpočívej dědo, s láskou tvoje vnučka Kája