Janičko, často na tebe vzpomínám, ale k vůli Covidové nákaze nebudu hrob fyzicky navštěvovat. Sdělil jsem to Honzovi ať to řekne mamince.
Tatínek

Dostal jsi křídla, tak sněhově bělostná,
z obláčku shlížíš na naše slzy z nebe,
zůstala díra tu po Tobě, tak pustá a žalostná,
ani paprsek slunce nehřeje, jen studí a zebe.

Znám jednu dívku, o který se mi každý večer zdá.
Překrásné oči, úsměv i srdce má.
Možná, že právě teď slyší tahle slova
a možná, že už víš, že Ty jsi ona.

Není bolestné zemřít, vždyť všem je to určeno je však bolestné umírat mlád, před zraky rodičů svých

Jak je těžko najít útěchy,

když bolest nedá spáti,

dítě tak náhle ztracené,

nikdo nám nenavrátí.

Vzpomíná tatínek na tebe i na sestru Zuzanku