Naposledy jsme si popovídali na jaře tohoto roku, kdy jsi mi řekl o své nemoci. Popřála jsem Ti to nejlepší, co v tu chvíli lze jen přát, zdraví ... být s námi, co nejdéle. Doufala jsem, že se ještě setkáme. Bohužel, k tomu už nedošlo...Přeji Ti, aby tam, kde jsi teď, jsi byl šťastný a myslel na nás v dobrém. Tak jako my, tady na zemi, na Tebe v dobrém vzpomínáme…

Při mé předposlední návštěvě jsi mne, tati, doprovodil až k výtahu na chodbu. Cítila jsem, že se Ti nechce jít, ale museli jsme se rozloučit, protože nemocniční budovu za chvíli zamykali. Když jsem Ti mávala z výtahu, něco uvnitř mi řeklo, že se vidíme takto naposledy. Nebyla jsem ochotna tomu věřit. Chtěla jsem Tě ještě přijít navštívit i s dětmi. Bohužel, jsem lehla s antibiotiky, a když jsem se k tobě o deset dní později do nemocnice zase dostala, stihla jsem Tě jen dvě hodiny před smrtí ...