Mám jednu takovou vzpomínkovou omluvu, kterou je slib. slib který sem se snažil plnit v podstatě ještě před tím než mi byl řečen. moc let zpátky když jsem šel pro jeho neteř Sandru,  že půjdeme ven, otevřel mi Pan Milý s tím že Sandra není doma ale že mi chce něco říct, cituji : Poslouchej na to kolik ti je mi přijdeš docela rozumný, slib mi jako chlap že to střevo "Sandru" zkusíš nějak usměrnit a dáš na ni pozor. neváhal sem ani sekundu, podal mu ruku a řekl že slibuji. V tu dobu to to tak nějak šlo, ale od doby co jsem se musel odstěhovat se mi ten slib bohužel moc nedaří plnit.. Tak alespoň takto bych se chtěl omluvit, že jsem ten slib nesplnil. když už jsem to bohužel nestihl s omluvou do očí. Omlouvám se a mrzí mne to

Nejlepší chvilky strávení s tebou :) <3 Jak jsi mi říkal malý ouchyl počitačový :) nebo že mám kamarádku pupu (Puberťačka)