Hanko, jsou Vánoce, to bys měla "fofr". Vzorná kuchařka, pekařka - toto vzpomínám pouze proto, že je dnes 21.12.Všechno už bys měla vyleštěné, zabalené a otáčíš se v kuchyni. Jsi pro mě nezapomenutelná. Byly jsme kamarádky a já od doby co jsi odešla, nemám žádnou. Je mně smutno. Kdykoliv jedeme okolo vašeho domu je všechno tak jak má být. Snaží se Karel i Bohunka.
Moc, moc mně chybíš. Spinkej sladce - Martina H.

Pět let...pět smutných let bez Tebe, maminko.

Hodní lidé by neměli odcházet předčasně. Moc na Tebe, Hanko, vzpomínám, chybíš mě už dlouhých pět let.

Měla by jsi radost, kdyby jsi tu byla, maminko.  Bohužel tu, ale již čtyři dlouhé roky nejsi... Chybíš strašně moc.

Odešla jsi, jak osud si přál, v mém srdci a vzpomínkách zůstáváš dál.
Roky plynou, nedá se zapomenout.

Tři roky...

Je 13,30 hod. ... skoro přesně 2 roky... neuvěřitelné stále... to se nemělo stát.

Dva roky...Maminko, chybíš mi...

...a za měsíc už to budou dva roky.

.... 1 rok a 4 měsíce...už tu nejsi, maminko...

Maminčiny narozeniny...již druhé nedožité...

Hano, myslela jsem na tebe dnes celý den...

Maminko, dnes je pátek. Před rokem v pátek  jsem Tě naposledy držela za ruku, už Tě nic netrápilo a Ty jsi se jen usmívala... Chybíš mi.

Hanko, vzpomínám na Tebe denně po ten skoro celý rok, co nejsi s námi. Ale teď v květnu, kdykoli se podívám na zahradu, na rozkvetlé kytičky, svěží zeleň a krásné sluníčko, myslím na Tebe každou chvilku.
Vždy Tě vidím jak s láskou a vrozenou pečlivostí pipláš svojí zahradu. Tvoje zahrada byla vždycky krásná, vkusná a nádherná. Jak taky jinak, pečovala jsi o ní Ty, žena se smyslem pro estetiku ve všem.
Moc mně chybíš......

Maminko, dnes je to rok, co jsi se nám vrátila domů, vzpomínám na tu ohromnou radost, kterou jsme všichni měli...Byla jsi doma s námi...Byla jsi šťastná...

Maminko, dnes je to již jedenáct měsíců...dlouhých měsíců bez Tebe...

Maminko, kdyby mi někdo před rokem řekl, že za rok už s námi nebudeš, tak bych mu nevěřila. Právě před rokem jsem Ti telefonovala, že mi zemřela Markéta a obě jsme z toho byly smutné a nechápaly jsme, jak je možné, že u ní objevili rakovinu v pokročilém stádu a jak je vůbec možné, že to nezjistili dřív. Vidíš a dneska je to právě osm měsíců, co jsi nás i Ty opustila stejným způsobem... Vzpomínám, jak jsi nám říkávala, až tu nebudu, tak si na mne vzpomenete...vždy když jsi to říkala, tak jsem jen nevěřícně kroutila hlavou...dneska už jí nekroutím, dneska a vlastně od toho pátečního odpoledne vzpomínám stále. Tenkrát v pátek, kdy jsi odešla, jsi se usmívala a venku začalo svítit sluníčko... Chybíš mi.

S touto skutečností jsem se doposud nesmířila a mám pocit, že nikdy nesmířím. Jednou se ale, Hanko, opět sejdeme. Mám Tě moc ráda. Martina
http://vzpominky.nezavirejteoci.cz/hana-zemanova-2010