Vzpomínám na to, co udělala, jak všechno vycítila, zorganizovala, jak mi nesčetněkrát nabídla pomoc s neodmítnutelnou přirozeností, jak mě po rozvodu nenechala samotnou...Dodnes jsem fascinovaná tím, kolik toho stihla, jak uměla zajistit všechny kroužky nejen svým čtyřem dětem, ale nabídnout zapojení všem v širokém okruhu kamarádek a přátel. Otevřená srdcem, pochopením a přátelstvím, jež ohromuje, když ho třeba sami nejste schopni navazovat s takovou lehkostí a pevností jako ona. Eva, která se nedala zaplašit, když by člověk nejraději utekl. Eva, která podala ruku, když člověk rezignoval, Eva, která se stejnou zásadovostí hrála o život ve víře jako o fair hru ve scrabblích. Eva, která nás všechny dokázala rozesmát a vtáhnout do legrace, glosovat originálně neuvěřitelné množství knih a dění v katolické církvi s opravdovostí a náročností, kterou v sobě chovala. Byla jí asi dána tam se shora, abychom věděli, co máme následovat.

Eva, moje kamarádka, vtipná, veselá, neohrožená bojovnice s problémy i s nemocí. Její sarkastický humor a pohled na věci s nadhledem mi chybí.
Byla mi přítelkyní v mládí, poté kmotrou mého syna.
Jsem ráda, že na ni můžu myslet, není  to smutná vzpomínka.
Děkuju za ni.

Strašně mi chybí ....