Milý Dušánku,
před 2 lety jsem Tě naposledy pohladila,dala Ti pusu na čelo,posedela u Tvého nemocničního lůžka, četla Ti knížku a věřila, že se mi vrátíš domů.Tak moc mne to bolí,že už se to nestalo...:-(Každý den,každou hodinu na Tebe myslím a je mi moc smutno.Tolik mi Dušánku chybíš,že se to nedá slovy vyjádřit.Miluji Tě a navždy budu a nikdy to nebude jinak.Zivot bez Tebe už není co býval,každá vzpomínka na Tebe je tak vzácná.Vzpominam na chvíle s Tebou,byl jsi pro mne vším.Jak žít dál bez Tebe,dodnes nevím . Můžu jen doufat,že už Tě nic nebolí,netrápí a máš se dobře.Verim,že tam,kde jsi na mne čekáš a já budu mít klid,až se sejdeme.Chybis mi milý Dušánku moc.Miluji Tě navždy.
Tvoje maminka