Dnes to je 1. rok …
Co jsi odešel …
Bez rozloučení, bez přípravy, bez jediného slova …
Rok vzpomínek, zapálených svíček, položených květin a truchlení …

Rok ve snaze přežít a bojovat o každý nový den …
Rok hledání sil, jak dál …
Rok ve znamení doktorů, nemocnic a prášků, s rekordem v počtu hodin aktivní zdravotní péče …

Rok pláče, ale i rok radosti s novými členy rodiny, kteří nás vítají a těší, kdykoli otevřeme doma dveře a určitě bys z nich byl nadšený také

Rok s naší rodinou, kamarády, rok s krásnými výlety, nachozenými kilometry na Konopišti a nafocenými nádherně kýčovitými fotkami přírody i našich úsměvů

1. rok bez tebe …
… jsou ztráty, které navždy zůstanou ztrátou, nic je nenahradí, jen se naučíme žít se vzpomínkou

S láskou ❤️❤️❤️

Kéž bys našel sílu se rozloučit
Kéž bys našel sílu slůvkem své milující připravit a utěšit, v tom co bylo nevyhnutelné.

Jsi stále s námi, jen už není kam zavolat ani napsat.

Jsi jediný a nejlepší tatínek a navždy budeš. Zůstala nám poslední narozeninová a vánoční přáníčka na památku, které jsme ti vozili marně od vánoc na všechna dohodnutá setkání.

Hřeje nás v srdíčku moře zážitků a krásných společných chvil, když jsi byl.

Smutno i bolest z předčasného odchodu už navždy zůstanou. První tvoje narozeniny bez společného přání, první vánoce …

Kéž najdeme sílu společně tu letošní nálož zvládnout, se vším se vyrovnat a nemoci porazit
Kéž najdeme víru a vůli žít, přestože nic už nemůže být jako dřív

S láskou

Dnes je to půl roku, děcka furt špatný...

Tak je to měsíc... S děckama je to špatný - sebralo je to neskutečně, projevilo se to i na jejich zdraví a stále se to zhoršuje... Drž nám prosím tam nahoře palce, chlape - kéž už je konečně líp!!

Tak jsem včera zahlídl rukopis Tvé dcerky a vzpomněl jsem si na Tebe. Píše stejně úhledně jako Ty - a vypadá, že téměř stejným "fontem". Tvá neskutečná "modelářská" zručnost a pečlivost ve všem - při psaní nebo třeba modelování ozdob z marcipánu na dorty dětem, na to budu vždycky vzpomínat... Posílám pozdravy nahoru...

Tak jsme Tě včera vyprovodili na poslední cestě... Naštěstí věřím, že když to tady skončilo, tak Tam to bude pokračovat a bez těch všech lidských nemocí a problémů. Jo a chlape, fakt jsem zíral, jak se vojáci umí rozloučit se svým kolegou... Kaplan mluvil o naději a já byl moc rád, protože jinak by zůstala jen bolest a vzpomínky - a z toho není úniku... A pouštěli jsme balónky a nejvíc děti - tak doufám, že Ti všechny i s přáníčky a prosbami tam nahoru došly! Zatím se měj.