Já pracoval a žil jsem jen pro Vás,

za živa srdce své Vám dal,

s bolestí velikou odcházím teď od Vás ..

když nám děti berou z náručí
tak chtělo by se věřit v nebe, že tam jdou
že je zas potkáš,
však kdo to zaručí, kdo zaručí
že je zas potkáš a že poznaj mámu svou

když nám děti berou z náručí
svět ztrácí smysl
z písmen nesložíš už slova
a pokud ano, nejsou opravdová
a pokud ano, nikdy nejsou opravdová

U pana ministra  je dneska veselo
proč by se  hodovat a slavit nemělo
šel Kozák okolo, nestřílel po tobě
tvým dětem hoří svíčky na dortu
a cizím na hrobě, cizím na hrobě

nejhorší vraždy nedějí se střelnou zbraní
a pachatelé nejsou nikdy potrestáni
pražádné výčitky anebo špatné spaní
to jen ti ostatní se nad hlubinou sklání
šel pešek okolo a ty ses nedíval
a tak tě minul a pokračoval dál
šel pešek okolo - nestřílel po tobě
tvým dětem hoří svíčky na dortu
a cizím na hrobě, cizím na hrobě

Často vidím mezi  hvězdami,
jakési svítící body létati.
A nejsou to jen létavice,
ale jsou to andělé...♥

Ivča ❤❤Nevěděla jsem, že můj život končí a že už jen ve snu Vám vyjdu vstříc. Až na ten měsíc na obloze netušil nikdo nic.

Naši mrtví nejsou nepřítomní,
nýbrž pouze neviditelní.
Hledí očima plnýma světla
do našich očí plných smutku.

.. Nenauč se žít beze mě, jen se nauč žít s mou láskou, jiným způsobem. A pokud mě potřebuješ vidět, zavři oči, nebo se podívej do svého stínu, když svítí slunce. Budu tam. Sedni si se mnou do ticha a budeš vědět, že jsem neodešel. Není odchodu, když se duše spojí s jinou. Když půjdu... Nenauč se žít beze mě, jen se nauč hledat mě ve chvílích. Budu tam.

Na nebeských nivách, když se zima blíží,

všechny svaté v srdcích velká starost tíží.

Mnohému to nedá spáti ani v noci,

inu, není divu, vždyť je před Vánoci.

Ivča ❤❤ Zůstávej nablízku mého srdce, prosím...

❤❤„Vzpomínky jsou někdy velmi důležité, protože to je někdy to jediné, co máte.“
  

Až té trávy neseté,
na mém hrobě rozkvete,
čípak vy, mé rodné brázdy,
čípak vy jen budete.
Kdo tu bude u vás stát,
kdo vás bude míti rád,
kdo vás přijde, rodné brázdy,
kdo vás přijde zaorat

Nezemřel.
Spí, má-li sen, je krásný,
zdá se mu o těch, které miloval
a kteří milovali jeho.

❤❤ Spi v krajkách jak brouček v kapradí tma oči uzamyká…(J. Seifert)

„Když se někdo, koho milujete, stane vzpomínkou, vzpomínka se stane pokladem.“

„Smrt pochopíme, až když se dotkne někoho, koho milujeme.“ – Anne L. de Staelová


„Naši mrtví pro nás nikdy nejsou mrtví, dokud na ně nezapomeneme.“

Čechy krásné, Čechy mé,
duše má se s touhou pne.
Kde ty naše hory jsou,
zasnoubeny s oblohou.
S oblohou a nebesy.
Kdo pomýšlí na plesy,
anděl světlem oděný,
slávě Páně stvořený.
Pán, ten stvořil také vás,
slavné Čechy, vlasti krás.
Anděla vám z nebe dal,
váš by národ k zpěvu zval.

Dal jsem si poslední cigaretu,
vypil jsem poslední pivo,
už je to tady, konec je tu,
z těla se vytrácí život...

Dlouho stonal,
nakonec skonal.
Smrt k životu náleží.
Na čem vlastně záleží?

Chlapečku bosý nebe dlaň o tebe opřelo si kapičku rosy aby nespadlo…(J. Wolker)

Ivča ❤❤Na shledanou, drahý, na shledanou  zůstaneš mi v srdci na věky.  Rozejdeme se, není na vybranou.  Svede nás až zítřek daleký.

„Zvíře má stejně citlivé srdce jako ty. Zvíře cítí radost i bolest jako ty. Zvíře má stejný strach ze smrti jako ty. Zvíře má stejné právo na život jako ty…“ —  Peter Rosegger rakouský básník a spisovatel

„Soucit je tvá bolest v mém srdci.“

„Žena opravdu někdy zvířecky trpí láskou, totiž snáší svoje neštěstí, jako zvíře snáší bolest, nesnaží se uzdravit, umí se jenom chvět a lízat si ránu.“

Byl jsi plný života, Tvá mysl plná snění a nikdo z nás se nenadál, jak rychle se vše
změní. Utichly kroky i Tvůj hlas, ale Tvůj obraz, zůstává v nás.

Až umřu, na světě nic se nestane a nezmění,
jenom já ztratím svou bídu a změním se ze všeho,
snad stanu se možná stromem, možná člověkem, možná hromadou kamení,
smrti se nebojím, smrt není zlá, smrt je jen kus života těžkého.

Až umřu, nic se na tomto světě nestane a nezmění,
jenom několik srdcí se zachvěje v rose jak k ránu květiny,
tisíce umřeli, tisíce umrou, tisíce na smrt jsou znavení,
neboť v smrti i zrození nikdo nezůstal jediný.

„Věřím, že fantazie je silnější než vědění. Že mýty mají větší moc než historie. Že sny jsou mocnější než skutečnost. Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností. Že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt.“

„Pravé přátelství nerozloučí ani naděje, ani strach, ani starost o vlastní prospěch. Přátelství umírá s člověkem a člověk umírá za přátelství.“

Moře lásky a něhy nám zmizelo, zůstal jen potok tekoucích slz, který sténá nad tím, jak to dopadlo.



Já milovala Tě ani nevíš jak, sny o tobě se mi zdály každou noc, proč muselo to dopadnout tak, že jsem na pokraji sil a volám o pomoc.

Lásko moje, co se stalo, že se srdce rozplakalo. Tvůj odchod mě bolel víc, než to slovy mohu říct!

Když zemře někdo, koho miluješ, nikdy se z toho úplně nedostaneš. Naučte se pomalu jít dál bez nich. Ale mějte je vždy bezpečně uložené ve svém srdci.

V životě jsou momenty, kdy by jste nejraději stáhli z nebe někoho dolů, aby jste spolu prožili ještě jeden den, slyšeli jeho hlas, mohli ho obejmout a říct mu: Miluji tě

❤❤Smrt není napořád  jen bolí ....jinou cestou dáš...

Proč osud je tak krutý

a tvrdý jako skála,

proč láme mladé pruty

a bere třeba z mála?

Tak už jdu, teď ze světa musím jít,

pomalounku, abych nepředběhl svůj stín,

polehounku, abych neprobudil ty,

kdo již věčným spánkem spí.
  


Umírám, co s tím,

tak málo smím ještě chvilku žít,

se smutkem v srdci mým.

“V slzách je posvátnost. Nejsou známkou slabosti, ale síly. Mluví výmluvněji než deset tisíc jazyků. Jsou posly zdrcujícího zármutku, hluboké lítosti a nevýslovné lásky.” – Washington Irving

Ivča ❤❤“Smutek je jen láska, která nemá kam jít. “

“Nemyslím na všechno utrpení, ale na všechnu krásu, která zůstává.” – Anne Frank


“Stále mi chybí ti, které jsem milovala a kteří už nejsou mezi námi, ale zjišťuji, že jsem vděčná za to, že jsem je milovala. Vděčnost nakonec zvítězila nad ztrátou. “


“Ztratíte někoho, bez koho nemůžete žít, a vaše srdce bude těžce zlomené, a špatná zpráva je, že se se ztrátou milovaného člověka nikdy úplně nevyrovnáte. Ale to je také dobrá zpráva. Žijí navždy ve vašem zlomeném srdci, které se nezahojí zpět. A vy tím utrpením projdete. Je to jako se zlomenou nohou, která se nikdy dokonale nezahojí – když se ochladí, pořád to bolí, ale naučíte se s kulháním tančit.” – Anne Lamott

Spinkej můj maličký,
máš v očích hvězdičky,
dám Ti je do vlasů,
tak usínej, tak usínej.

Ho ho Watanay, ho ho Watanay,
ho ho Watanay, Kiokena, Kiokena.

Sladkou vůňi nese Ti,
noční motýl z paseky,
vánek ho kolíbá,
už nezpívá už nezpívá

Ho ho Watanay, ho ho Watanay,
ho ho Watanay, Kiokena, Kiokena.

V lukách to zavoní,
rád jezdíš na koni,
má barvu havraní,
jak uhání, jak uhání.

Ho ho Watanay, ho ho Watanay,
ho ho Watanay, Kiokena, Kiokena.

V dlaních motýl usíná,
hvězdička už zhasíná,
vánek, co ji k Tobě nes,
až do léta Ti odlétá.

Ho ho Watanay, ho ho Watanay,
ho ho Watanay, Kiokena, Kiokena.

My jsme odešli,
vy žijete,
my čekáme,
vy přijdete.


Posílám pozdrav poslední,
všem, kdo měl mě rád
- mně už se nerozední,
já budu spát...

Čas jako by se zastavil,
bolest v srdci vrytá,
jen vzpomínka nám zůstane,
je v našich myslích skrytá.

Přišla noc, která hustou tmou pokořila den,
srazila jej na kolena
a jako smrtící mrak rozprostřela svá křídla.
Jen čas utíká

Spánek je taková malá “smrt” kdy duše opouští fyzické tělo a odchází do astrálních rovin, kde se může setkávat s lidmi, kteří zemřeli a jinými bytostmi, nezávisle na čase a prostoru.

Zítra, za svítání, až se krajina vybělí, odejdu. Vidíš, já vím, že na mě čekáš. Půjdu lesem, půjdu přes hory. Nemohu se od tebe déle držet dál.

Když se v noci koukám na nebe,
myslím při tom na tebe.
Velký vůz mi ukazuje plno cest,
ale já tam vidím slzu z hvězd.

Pro tichou chvíli, kdy duši blízké dáváme sbohem, přejeme Vám odvahu a sílu.

Na nebesích je místo, kterému se říká Duhový most. Když umře zvíře, zvláště takové, které bylo někomu blízké, odchází k Duhovému mostu. Pro naše milé kamarády tam jsou louky a kopce, kde mohou běhat a společně si hrát. Je tam spousta jídla, vody, slunečního svitu a naši přátelé jsou v teple a pohodlí. Všechna nemocná a stará zvířata jsou opět zdravá a při síle, kdo byl zraněn nebo zmrzačený, je nyní opět silný a zdravý, tak jak si ho v našich snech pamatujeme z dávných dnů a již minulých časů. Zvířata jsou šťastná a spokojená až na jednu maličkost: všechna postrádají někoho velmi zvláštního, někoho koho opustila. Hrají si a běhají spolu, ale přijde den kdy se jedno náhle zastaví a hledí do dálky. Jeho jasné oči pátravě pozorují, netrpělivé tělo se začíná chvět. Náhle vyběhne ze skupinky zvířat, letí přes zelené louky, rychleji a rychleji. Až se nakonec ty a tvůj kamarád sejdete v nesmírné radosti. Déšť šťastných polibků pokrývá tvou tvář, tvé ruce opět hladí milovanou hlavičku, znovu h

"Když duha zmizela, přiletěl Albatros a lehce letěl se mnou přes sedm moří. Opatrně mě posadil na okraj světla. Vstoupila jsem do něj a cítila jsem se v bezpečí. Neopustila jsem vás, odešla jsem jen chvilku před vámi."

Srdíčka bolí, jiskra štěstí vyhasla nám v očích, zůstala bolest, zoufalství a prázdnota, do dveří po kradmu hledíme zda úsměv Tvůj vkročí, pohasl zářící plamínek mladého života. Dostal jsi křídla, tak sněhově bělostná, z obláčku shlížíš na naše slzy z nebe, zůstala díra tu po Tobě, tak.

Jen svíci hořící, jen krásnou kytici na hrob položíme. Tiše se zastavíme, tichounce pomodlíme, na Tebe zavzpomínáme.

******************************************************************
A lesy stále šumí, které jsi měl tolik rád. Tvůj hlas se ztratil, úsměv vítr vzal …Stromy rostou a kytky stále voní, jen ten, kdo zažil, porozumí

Po okně stéká kapka deště, hledám Tě pod ní, nejsi tam, říkám si Tvoje jméno, hledám Tě pod ním, nejsi tam…

Kdo byl milován, nikdy nezemřel! ❤️

❤❤Chci, abys věděl, že i když tu nejsi se mnou, chybíš mi každý den. Všechno nejlepší k narozeninám5.ledna by jsi oslavil 70 let.. . Miluji tě a moc mi chybíš.

Chybíš mi každý den, co jsi nás opustil, ale dnes mi chybíš ještě víc, protože máš narozeniny. Přeji vám, abyste se v nebi dobře bavili.

Jsi příliš dobrý pro svět, možná proto tě Bůh vzal k sobě. Jsem si jist, že váš vzhled požehnal nebi také tak, jak jste požehnali náš život. Všechno nejlepší k narozeninám v nebi, manželka.

Až budu spát,

přijď na můj hrob se podívat,

jen podívat - a neplač moc,

kdo zemřel již, spí každý rád

neb svatá je ta tichá noc,

když přejde den.

Ivča ❤❤I když mě neuvidíte, nebudete se mě moci dotknout, budu tady. Když budete poslouchat své srdce, budete jasně vnímat lásku, kterou vám přinesu.

Ivča ❤❤Neuplyne den, kdy bychom netoužili mít tě zpátky.

„Možná to nejsou hvězdy, ale otvory v nebi, kde se prolévá láska našich ztracených a svítí na nás, aby nám dali vědět, že jsou šťastní“

Smutně zmeškaný životem, tiše vzpomínán každý den. Už ne v našem životě o sdílení, ale v našich srdcích jsi vždy tam...


„Žít v srdcích těch, které milujeme, neznamená nikdy zemřít“



Smutek je poslední akt lásky, který můžeme dát těm, které jsme milovali. Kde je hluboký smutek, tam byla velká láska.

Ivča ❤❤I šťastné chvíle jednou minou, tak jako vlnky, co po moři plynou... Odpočívej v pokoji.

Spi tiše, tichounce.

Dnes dosnils života bludný sen

a cestou bolestí odešels tam,

kde mír a láska jen.

Tak Břetinu vám jednou našli přestal žít,
jeho srdce spí, tiše, smutně spí.
Bůh ví jak, za co, tenhle smíšek konec měl,
farář píseň pěl umíráček zněl.

Ztratit někoho, koho miluješ je cesta, ne jednorázovka. Ztráta nemá konce, neztrácíš jen jednou, ztrácíš každý den, po celý život.

Zvony zvoní jen chvíli, ruce budou se třást, a pak zmlknou má lásko
To kohout je umlčí k ránu, když mě opouštíš
Zvony zvoní jen chvíli, jen než příjde den, proto krásně a blízko
A pak ztichnou, abych slyšel, jak mi tajný přání mý odpouštíš....


Na záda ti nehty napíšu miláčku jméno
A podepíšu na čas rozloučení věrný slib
Že kameny se k nebi spíš než moje láska zvednou
Že jsi moje štěstí, s tebou je mi vždycky trochu líp

Jsi můj anděl, který hlídá můj splín.
Jsi má naděje a já nevím co s tím…
Miluji Tě!

Milovat se s Tebou celou noc i den,
protože jen Ty jsi stále ten,
koho vždy ráda budu mít
a s kým bych chtěla stále být…
celý život žít…
Miluji Tě!

Láska a líbání, to patří k sobě.
Má láska jediná patří jen Tobě.

Byl jsi mi jen přítelem, teď jsi mi víc,
doufám, že pochopíš, co tím chci říct.
Nejsem básník, který verše skládá,
jsem jen holka, která Tě má ráda.

Budu Ti posílat ty nejkrásnější zamilované básničky na světě,
ať vidíš, jak strašně móóc miluji Tě,
jakou lásku k Tobě cítím,
já zahrnu tě vším a nejenom kvítím.
Tohle je zprávička pro tebe,
ať tě život nezebe.
Ať tvůj život vzkvétá,
má láska k tobě je tak velká,
velká jako planeta, jako vesmír celičký,
buďme spolu jako dvě včeličky…
Miluji tě.

Napsala jsem Tvoje jméno do mého srdce a zůstalo tam navždy

Prázdná pláž, nad ní sluneční lesk
Ztratil se smích, kterým zakrývám stesk
Mám zde žít a přitom nevím jak dál
Dál s tebou být, přitom svět zůstal stát
Splín kráčí pláží tou,
Kde cítím lásku tvou
Já volám stůj, vrať se mi zpátky
Jsi dál jen můj, a ty se ztrácíš
V dálce bůh a s ním zástup andělů
Má lásko stůj, stůj prosím zůstaň
Ztrácím dech tvůj, i tvá ústa
Jak mořská sůl teď ztrácíš se k nebesům
Prázdná pláž, slunce v dálce mění zář
Pár mořských vln a má zarmoucená tvář
V srdci přání aspoň chvíli vrátit čas
Být tou co dřív, z tvé lásky na těle mít mráz
Ty kráčíš dál a víš, tak proč se nevrátíš
Já volám stůj, vrať se mi zpátky
Jsi dál jen můj, mé srdce trápíš
Tam v dálce bůh a s ním zástup andělů
Má lásko stůj, stůj prosím zůstaň
Ztrácím dech tvůj, ó i tvá ústa
Prosím stůj, odcházíš k nebesům
Já volám stůj v blankytné záři
Já prosím stůj, ty dál kráčíš
Do schodů k té bráně z nebeských snů
Lásko stůj...

Hledáme svou nirvánu
Ať můžem v klidu dýchat dál
Věřím, že duše nestárnou
A jen to dobrý zůstat má
A jen to dobrý zůstat má
A tak si lítej,
Jsi volnej
Teď už můžeš v klidu spát
Někdy se usměj
Zamávej...

Teď už můžeš v klidu spát
Někdy se usměj
Zamávej
Ať pak vím, kde hledat mám
A tak si lítej,
Jsi volnej
Teď už můžeš v klidu spát
Někdy se usměj
Zamávej
Ať pak vím, kde tě brácho mám
Snad jednou najdem nirvánu
Místo kde nebude nic a přitom budeš tam rád
Kde hvězdy nikdy nezhasnou
Kde se bát nemusíš, že přijde tma
Kde se bát nemusíš, že přijde tma
A tak si lítej,
Jsi volnej
Teď už můžeš v klidu spát
Někdy se usměj
Zamávej
Ať pak vím, kde hledat mám
A tak si lítej,
Jsi volnej
Teď už můžeš v klidu spát
Někdy se usměj
Zamávej
Ať pak vím, kde tě brácho mám
Vidíme jenom horizont
Za kterým všichni co ti chybí jsou
Když někdo přejde přes trať
Tak ho zase potkáme jednou
Vidíme jenom horizont
Za kterým všichni co ti chybí jsou
Když někdo přejde přes trať
Tak ho zase potkáme jednou
A tak si lítej
Jsi volnej
Teď už můžeš v klidu spát

Prázdná pláž, nad ní sluneční lesk
Ztratil se smích, kterým zakrývám stesk
Mám zde žít a přitom nevím jak dál
Dál s tebou být, přitom svět zůstal stát
Splín kráčí pláží tou,
Kde cítím lásku tvou
Já volám stůj, vrať se mi zpátky
Jsi dál jen můj, a ty se ztrácíš
V dálce bůh a s ním zástup andělů
Má lásko stůj, stůj prosím zůstaň
Ztrácím dech tvůj, i tvá ústa
Jak mořská sůl teď ztrácíš se k nebesům
Prázdná pláž, slunce v dálce mění zář
Pár mořských vln a má zarmoucená tvář
V srdci přání aspoň chvíli vrátit čas
Být tou co dřív, z tvé lásky na těle mít mráz
Ty kráčíš dál a víš, tak proč se nevrátíš
Já volám stůj, vrať se mi zpátky
Jsi dál jen můj, mé srdce trápíš
Tam v dálce bůh a s ním zástup andělů
Má lásko stůj, stůj prosím zůstaň
Ztrácím dech tvůj, ó i tvá ústa
Prosím stůj, odcházíš k nebesům
Já volám stůj v blankytné záři
Já prosím stůj, ty dál kráčíš
Do schodů k té bráně z nebeských snů
Lásko stůj...

Nejvíc mě bolí to že Ty mě sice vidíš, ale já Tě mohu vidět jen v mých snech.

Čas vrásky vkreslil v oči, teď zdobí tvoji tvář,
do srdce nikdy nevkročí, nevezme očím zář.
A nejsou slova jak ti říct, tu píseň srdce zpívá,
až jednou ten práh překročíš, v něm navždy budeš živá



Jak děkuje se andělům, těm nocím probdělým,
dál necháváš mě věřit snům a bráníš časům zlým.
Ty nečekáš nic za lásku se srdcem na dlani,
co nespoléhá na sázku, když vchází svítání

Ivča ❤❤Chceš-li vzlítnout, možná budeš muset opustit ty, kteří lítat nedokážou.  

Já jdu sám, ovšem tam, kde na mne čekají
Tam nekolik přátel mám, už léta pro ne vždycky hraju a zpívám
Tak ješte jednou, loučím se, už nesetkáme se...

Neplač lásko, myslím, že tu chybý místo na falešný slzy
Po ulicích válý vítr lásku, snad i na dne tu mizí
Podívej jak nádherných pravd zmysl jsme promarnily v hrách
V zahozených prázdných láhvích teď vysíláš S.O.S.
Loučím se, už vím, nestihnu už všechny věci co jsem chtel
Já jdu sám, ovšem tam, kde na mne čekají
Tam nekolik přátel mám, už léta pro ne vždycky hraju a zpívám
Tak ješte jednou, loučím se, už nesetkáme se...
Pro několik slov od přítele praská tenká nit
Televizor, nábytek a velký byt, po tom toužíš ty
Hej, přátelé moji z mladých let, snad se dívám spët
Všechno cos mít chtela máš už dnes, a teď i náš konec.
Loučím se, už vím, nestihnu už všechny věci co jsem chtel
Já jdu sám, ovšem tam, kde na mne čekají
Tam nekolik přátel mám, už léta pro ne vždycky hraju a zpívám
Tak ješte jednou, loučím se, už nesetkáme se...
Loučím se, už vím, nestihnu už všechny věci co jsem chtel
Já jdu sám, ovšem tam, kde na mne čekají

Kde je Bůh?

Tam nad hvězdama!

Chci ti zase psát
dopis od slz nečitelný
který stejně nejde odeslat

"do nebe to prostě nejde"

kdy ta bolest zmizí... přejde?

S nákladem vůní Ti jedu vstříc.
Na příští jízdu se mnou se sbal.
Abych já víc už nemusel
nad ránem říct,
Sbohem lásko, já jedu dál

Ach, miláčku, ach, můj milí..
Zlatá hvězdo, která vede do ráje
Jako řeka tekoucí do oceánu
Vrátím se k tobě čtyři tisíce mil..

Mám ťa rád
Ja mám ťa rád
Ja mám, mám, mám, mám, mám ťa rád
Ja mám ťa rád
Márne vravím nie, ó nie, ó nie
Ja mám, mám, mám, mám, mám ťa rád

Já pracoval a žil jsem jen pro Vás,

za živa srdce své Vám dal,

s bolestí velikou odcházím teď od Vás ..

Ivča ❤❤Jsi jako kapka rosy na mé dlani, jsi jako vánek, co fouknul mi na ni, jsi jako slunce na mojí tváři, jako ten vánek, co horkost mi sráží. Jsi jako moře, nebe i zem, a ta Tvá vůně je sladší než sen.

Ivča ❤❤Kdo tě líbá, když ne já, kdo tě hlídá, když ne já, okno v přízemí je zavřené i dnes, lásko má.Kdo ti zpívá, když ne já, kdo tě mívá, když ne já, okno v přízemí je zavřené i dnes, lásko má.

Žaluju ptákům na nebesích
Že žádný známý víc už nechce mě znát
Žaluju ptákům doma i v dáli
Že mám teď stále jen svůj černej den

Žaluju ptákům doma i v dáli
Že mám teď stále jen
Na kraji pláč

Můžeš být cokoliv,
ale vždy buď můj,
můžeš být kdokoliv,
tak prosím při mně stůj...

„Smrt je odpoutáním od všech bolestí a hranicí, kterou naše utrpení již nepřekročí. Smrt nás ukládá do toho klidu, kde jsme spočívali před svým narozením.“
Seneca římský filozof

Já znám ten hlas,
co v dáli zní,
vzdálený, vzdálený.Jen poslouchej,
nedá mi spát,
musím už jít,
nesmíš se bát.Buď štastná lásko má,
nezoufej,
dneska svatební si píseň
zahrát dej.
Nemusíš mi zůstat věrná,
já dobře vím,
že se do náruče tvé
už nevrátím.Já znám ten hlas,
co v dáli zní,
vzdálený, vzdálený.Vzpomínky své,
ty smím si vzít
a víc už nic,
pak jít je líp.Buď štastná lásko má,
nezoufej,
dneska svatební nám píseň
zahrát dej.Nemusíš mi zůstat věrná
já dobře vím,
že se do náruče tvé
už nevrátím.

Srdíčka bolí, jiskra štěstí vyhasla nám v očích, zůstala bolest, zoufalství a prázdnota, do dveří po kradmu hledíme zda úsměv Tvůj vkročí, pohasl zářící plamínek mladého života. Dostal jsi křídla, tak sněhově bělostná, z obláčku shlížíš na naše slzy z nebe, zůstala díra tu po Tobě, tak..

TVÉ NAROZENINY..bez Tebe...69 let

Hvězda padá
A s ní jedno přání
Odedávna beznadějně šeptané
Nebýt sám
A mít aspoň zdání
že se dál
Ten případ hloupý
Nestane
Ztrácí se víno pod zátkou
Ztrácí se nad ohněm dým
Ztrácím svou lásku tak krátkou
Ztrácím snad víc než vím
Ztrácím snad víc než vím

Ztrácím svou lásku tak krátkou
Ztrácím snad víc než vím
Tak si myslím
že lásku svou ztrácím
Přesvědčen
že bez ní den
Se zešeří
Opilý
Tou ztrátou se kácím
Jako strom
Když do něj vítr
Udeří
Ztrácí se víno pod zátkou
Ztrácí se nad ohněm dým
Ztrácím svou lásku tak krátkou
Ztrácím snad víc než vím

Neplačte, že jsem odešla,
ten klid a mír mi přejte,
jen v srdcích svých si věčnou vzpomínku
na mne zachovejte.
Zachovejte si i lásku mou,
vždyť pro vás byla jedinou.
Ta láska byla silná jako trám,
patřila jen a jen Vám.
Poslední cestu půjdu sama,
ale i tam zůstanu na věky s Váma.
Na mráčku krásném budu bdít
a o Vás tam budu v duchu snít.
Snít krásný sen,
že život můj byl naplněn

Neviděl jsi slzu mou

stékala jen noční tmou.

Kolikrát? Nevím sám....


Křídla mám napořád, odlétám.

„Mateřská láska! Ach, ta nezná hranic! Je jako fontána, jejíž pramen nikdy nevyschne.”


Čas ubíhá a nevrací, co vzal. Jen láska, úcta a vzpomínky v srdcích zůstávají.“

Chybí mi tvůj pohled,
kde jsi, kde se schováváš?
Tvůj obličej není na dohled,
proč na dobrou noc mi pusu nedáváš?

Vás prosím,moji blízcí až  vánek pohladí Vám tvář pak vězte ,že to dotek můj,jsem navždy s Váma ,napořád.

♥ Jak krásný je život, když ptáci zpívají, ještě krásnější je den, kdy jsme se potkali! Miluji Tě.

♥ Jako perly na provázku, nechci ztratit Tebe - svoji lásku.

Živote, živote, kouzlo tvé uvadlo,
nad mojí mladostí sluníčko zapadlo.


Já chtěl jsem žít, já chtěl se smát,
já chtěl jsem síly své do práce dát,
v rodinném kruhu si s dětmi hrát,
musel jsem zemřít,
ač byl jsem tak mlád.

Za noci tmavé, když ztichl den, odešel jsi spát svůj věčný sen.
Tak přesně...a bylo 21 hodin večer...

Až mě andělé zavolají k sobě …Měl jsem rád život bláznivej, neměl jsem srdce z kamane.


Hřbitov je smutná zahrada, kde tiše pějí ptáci, své drahé zde člověk ukládá, vzpomínat se sem vrací. Kytičku přineseme, svíčku Ti rožneme, na Tebe drahý tatínku, nikdy nezapomeneme.
  

Na Horeckém hřbitově tichým spánkem spíš, domů se nám, tatínku, nikdy nevrátíš. Na hrob za Tebou chodíme, modlitbou, vzpomínkou na Tebe myslíme

Fráňa Šrámek: UPROSTŘED CESTY Ať cesty nikam nevedou, Tys po nich šel a šel jsi rád, těch cest se nesmíš, nesmíš ptát, snad není cest, jen lidé jdou a jedna z hvězd je vždycky Tvou a z té Ti zazní odpověď až přestaneš se ptát...

Když vám zemře milovaný partner. Váš muž, vaše žena, váš přítel, přítelkyně, vaše láska a všechno. Najednou věci, o kterých jste snili, budoucnost, kterou jste plánovali, dostala jiný rozměr.

„Vzpomenout si na tebe je snadné, dělám to každý den, ale chybíš mi, je to zármutek, který nikdy nezmizí.

Vzpomínka na mého milujícího manžela, který mě zasypal bezpodmínečnou láskou a vždy se ke mně choval laskavě, ať jeho duše odpočívá v pokoji.

Život musí být velký zločin, když je za něj trest smrti..

Byl láskou mého života. Byl to můj manžel. A můj ochránce. Můj jediný. A nikdo ho nikdy nemůže nahradit. Chybíš mi.

Tam nad hvězdama.
Andělů má svatých roje,
s nimi bude matka tvoje,
nikdy víc nepřijde dolů
na tu zemi plnou bolu.

Kde je Bůh?

Tam nad hvězdama!

Chci ti zase psát
dopis od slz nečitelný
který stejně nejde odeslat

"do nebe to prostě nejde"

kdy ta bolest zmizí... přejde?

Milý náš,
proč zarmoutil jsi všechny nás.
My měli Tě rádi,
však jsi to věděl, jak.
Nedá se ani přemýšlet,
co bude teď, bez Tebe,
však v srdíčku Tě budeme mít,
neustále při sobě.
Ty chtěl jsi asi od života ještě více,
snad bude Ti teď až do večera hořet svíce.

Když přítel umírá,
ve dny se vzpomíná,
na ty krásné chvíle spolu,
po nich klesá hlava dolů...
Začnu řvát!
Jáá měl tě rááád.
Vždy budu vzpomíínat.
A srdcem tě objíímat.
Jednou se potkáme, jednou se sejdem,
a do svých náručí se zase stisknem...
Budeme spolu, už nás nic nerozdělíí.
Budeme bojovat za cit, lásku a smrt! :’(

Až se nakonec ty a tvůj kamarád sejdete v nesmírné radosti. Déšť šťastných polibků pokrývá tvou tvář, tvé ruce opět hladí milovanou hlavičku, znovu hledíš do těch přenádherných důvěřivých očí, jež nadlouho zmizely z tvého života, ale nikdy z tvého srdce. A přes Duhový most půjdete spolu a nikdy se už nerozejdete.

Na nebesích je místo, kterému se říká Duhový most. Když umře zvíře, zvláště takové, které bylo někomu blízké, odchází za tento Duhový most. Pro naše milé kamarády tam jsou louky a kopce, kde mohou běhat a společně si hrát. Je tam spousta jídla, vody, slunečního svitu a naši přátelé jsou v teple a pohodlí. Všechna nemocná a stará zvířata jsou opět zdravá a při síle, kdo byl zraněn nebo zmrzačený, je nyní opět silný a zdravý, tak jak si ho v našich snech pamatujeme z dávných dnů a již minulých časů. Zvířata jsou šťastná a spokojená až na jednu maličkost: všechna postrádají někoho velmi zvláštního, někoho koho opustila. Hrají si a běhají spolu, ale přijde den kdy se jedno náhle zastaví a hledí do dálky. Jeho jasné oči pátravě pozorují, netrpělivé tělo se začíná chvět. Náhle vyběhne ze skupinky zvířat, letí přes zelené louky, rychleji a rychleji.

Až ti zhasne svíčka
a půjdeš do nebe,
děkuju ti za všechno a hlavně za tebe.
Sedím doma a koukám na hvězdy,
přes slzy pomalu nevidím,
a marně tu čekám na tebe,
marně tu čekám, lásko, na tebe

Chybíš mi jak rackům křídla
jako pěně vůně mýdla
Chybíš mi jak život snění
jako tráva kuropění
Chybíš mi jak slunce stromům
jako cesta zpátky domů
Chybíš mi jak notám struny
jako potlesk od tribuny
Chybíš mi jak drápky kočkám
jako sněhu každá vločka
Chybíš mi jak vodě břeh
jako piha na zádech

Ztrácíš se mi,
jsi mé nebe na zemi.
Odcházíš pomalu, ale jistě.
Nevím, zda vrátíš se mi ještě.
Pro tebe tu jsem,
temnou nocí i dlouhým dnem.
Milovat tě stále budu,
nadávám jen osudu!
Že tebe mi vzít chce,
a pak nevrátíš se více.
Toho dne já bojím se,
kdy řekneš, ztrácím se.
Jsi pro mě celý život,
minulost, i přítomnost.
Byl bys i budoucnost,
nevím ale, jestli dobrá jsem ti dost!
Bojím se, že brzy řekneš mi,
jdi si vlastní cestou!

Anděl smrti, anděl strážný,

usměvavý ne moc vážný.

Jsi věrný posluchač tlukotu mého srdce,

pro koho bude tlouci to víš jen ty přece.

Až umřu nic na tomto světě se nestane a nezmění, jen srdcí několik se zachvěje v rose jak k ránu květiny. (J.Wolker)


Po utrpení klid…


Nikdo mne nemusí slzami ctít a pohřbívat s pláčem. Když o mně hovoříte a myslíte na mne, žiji přece dál…(Ennius)

Mnoho jsem trpěl,

ale bez reptání.

Odcházím, neplačte,

jen někdy vzpomeňte.


Ten život stálý boj

a mír jen bezděky,

a smrt jen krátký boj

a poklid navěky.

                 J. Kollár

AŽ UMŘU
Až umřu, nic na tomto světě se nestane
a nezmění,
jen srdcí několik se zachvěje
v rose jak k ránu květiny.
J. Wolker

Smrt není zlá, smrt je jen kus života těžkého.
Co těžké je, co zlé je, to umírání je.

Stojíme tiše, v očích slzy,
ruce jsou spjaty, prosíme,
ať alespoň jednou, na malou chvíli,
ať ještě tvůj úsměv spatříme.


Milý náš,
proč zarmoutil jsi všechny nás.
My měli Tě rádi,
však jsi to věděl, jak.
Nedá se ani přemýšlet,
co bude teď, bez Tebe,
však v srdíčku Tě budeme mít,
neustále při sobě.
Ty chtěl jsi asi od života ještě více,
snad bude Ti teď až do večera hořet svíce

Já půjdu tam, kam všechna pokolení odešla
a lesy budou dále snít a vody dřímat,
v lesku bílých hvězd.
J. Zeyer

To ti vzkazuje syn...¨
Tatínku, táto, kde jsi?
Kam zmizel Tvůj hlas, Tvůj smích?
Kde je tvá starost o mě?
Nevěřím, že jsi v hrobě.

Tatínku, táto, odpověz.
Proč dneska k tobě mluví kněz.
Proč za ruku mě nedržíš.
Mám Tě moc ráda, a ty to víš.

Na věky v srdci Tě budu mít.
Možná mi z nebe odpovíš.

Proč se to jen muselo stát,
ztratil jsem člověka, kterého měl jsem rád.
Teď odpočívá v klidu snad,
nekonečnou pohodu v ráji chci mu přát

Protože snad každý muž svou ženu má,
miluje ji navždy, sílu svou ji dá.
A protože žena sama nechce být,
proto člověk dlouho, dlouho chtěl by žít.

Kdybys byl králem a mohl mi dát
jen jakoby darem svoji zem či stát
Když koupíš mi zámek a ze zlata štít
a sbírku všech známek já nebudu chtít
Vždyť já chci jen žít jak žít se má
a o nic víc
Je to jen má touha šílená
a té chci říct...
Závidím řekám, vidím je téct
závidím chlebům ,cítím je péct
závidím ohňům voňavý dým
závidím růžím a nepochodím
závidím včelám medový ráj
závidím dubnu ,že přivádí májModrému mráčku volnost závidím
a to věc je zlá
Studentu v sáčku lásku závidím
a to věc je zlá

Jen poslouchej,
nedá mi spát,
musím už jít,
nesmíš se bát.Buď štastná lásko má,
nezoufej,
dneska svatební si píseň
zahrát dej
Nemusíš mi zůstat věrná,
já dobře vím,
že se do náruče tvé
už nevrátím.Já znám ten hlas,
co v dáli zní,
vzdálený, vzdálený.

Jsi vše co na světě mám,
jsi to na co celé dny vzpomínám.
Tak nech mě vstoupit do tvého srdce
a potěš mě... čím?.. no láskou přece!

Není důležité, jestli je dnes zvláštní den,
já tě miluji stále bezhlavě a bláznivě
a není to jen sen.

„Dávám Ti srdce a čistou lásku, Ty vrátíš mi vše, co dám Ti já, společně půjdeme životní stezkou, Ty budeš můj, já budu Tvá.“