Dnes je tomu 16 let

Dnes je tomu přesně 15 let, kdy zasáhla jakási nemilosrdná rána osudu, která mi Tě navždy vyrvala z mé náruče. Tomu krutému a nepochopitelnému osudu se však nepodařilo a nikdy, nikdy nepodaří, vyrvat mi Tě z mého srdce!!! Stále jsi a budeš mojí jedinou, nejmilovanější holčičkou.
A pokud je něco nad námi, tam nahoře, co už Ty už víš...věřím, že mi Tě znovu do mé náruče vrátí. Já tě obejmu tou největší láskou, kterou v sobě mám, tou nejsilnější láskou, mateřskou láskou,  a  budeme stále spolu.

Opět naše děvčata Barunka a Martinka spolu oslavují v nebíčku narozeniny a svátek. Jako každoročně posílám oběma světýlko, květiny a vzpomínku.Mám vás ráda a posílám hodně pusinek.

Vážim si za každou zapálenou svíčku od každého i od Vás. Je to vzpomínka na naše slečny Barunku i Martinku.Obě spojuje narození vaší dcery Barunky a svátek Martinky. Musíme jen vzpomínat a věřit, že v nebíčku mají k sobě blízko. Maminka Martinky

Barunko, myslím na tebe, Verča

Milá Barunko. Poslední dny na Tebe hodně myslím, protože jsem dostala v květináči bílou růží , tvoje oblíbená květina, tak mi tě připomněla. Venku je podzim, listí je barevné, ve vzduchu jde cítit, že se blíží zima... Brzo začne ten každoroční shon, kdy se lidi budou hnát za tím, aby měli všeho co nejvíc a neuvědomují si, jak je čas s milovanými vzácný a pomíjivý. Prosím ochraňuj svou maminku a dávej na všechny pozor. Myslím na tebe, Verča.

Už uběhlo neuvěřitelných
12 let.

Paní Evo maminko Barunky,

moc jsem se s Barunkou osobně neznala, jen z vyprávění od Jirky a občas od vidění.
Ale i přesto i když jsem tou dobou byla ještě téměř dítě, bylo mi čerstvých 15 let, když Barunka odešla, jsem dokázala poznat jak skvělá, hodná, chytrá a ohromě krásná byla.
Byla tenkrát ve věku ve kterém jsem teď já a pamatuji si jaký jsem v ní tenkrát viděla vzor, jaká bych chtěla v těchhle letech taky být.
A moc mě vzalo co se tenkrát stalo a jak jsme s vámi tenkrát všichni soucítili, protože jí všichni z vesnice kdo ji znal měl rád a nechtěl tomu uvěřit ????.
Ten den kdy jsem vás viděla na návsi a sdělila Vám upřímnou soustrast a vy jste se mi podívala do očí nezapomenu nikdy, jako bych v tu chvíly tu všechnu bolest co prožije matka při ztrátě dítěte cítila s vámi.
Už tam nějakou dobu nebydlím, ale vždy když jedu kolem pomníčku, tak si vzpomenu a řeknu si jak vám asi je.
Vím, že se říká že čas je lék na vše a doufám, že i vám aspoň z části zaléčil tu prasklinu v srdci.

Jak mám psát vzpomínku, když se mi lesknou oči .. musím poslepu. Denně na Tebe vzpomínám, zdá se mi o Tobě, babičce. Zdenka

Dnes je tomu deset let..... Deset let, co jsem Tě viděla tak krásnou a  plnou života naposledy. Nic se nezměnilo, bolí to čím dál víc. V tomto případě opravdu čas neléčí, jen prohlubuje tu bolest.
Dnes už jsi možná mohla mít malého školáka - školačku, já vnoučka - vnučku. A nic.... Stačil okamžik, špatné rozhodnutí, a film života běží úplně opačným směrem. Který režisér ho tak přepsal ?  Kdo to byl? Sám Bůh, osud? Ať ten scénář přepsal kdokoliv, byl krutý. Kéž bych mohla ten přepis proměnit v popsaný list papíru a projet skartovačkou!
Nemohu, nemohu nic.... Miluji tě, máma

Jak já tě miluji. Je to deset let - deset let jako by nebylo. Jako by se "vystřihl" čas deseti let, tak rychle to uběhlo. Pro mne se čas zastavil v roce 2009. Jsi stále se mnou, jsem stále s tebou. Pomáháš mi se znovu a znovu zvednout, když mě život srazí na dno. Pomáháš mi žít lépe, pomáháš mi vidět svět a život úplně z jiného úhlu než před tím. Jsi můj andílek, který mi je stále na blízku. Objímám tě a líbám. Tvoje máma

  
Dnes je to deset let, kdy jsi završila slavnostní promocí svoje studium na Vysoké škole ekonomické v Praze s titulem Ing.
Tenkrát jsi  chtěla mít památeční foto pod sochou Winstona Churchilla, která stojí na stejnojmenném náměstí, kde je i VŠ, kde jsi trávila pět let svého života. Nám se tam z vyhřáté budovy moc nechtělo. „Mamí, ale tady se fotí každý, aby měl vzpomínku a vezmi si tu bílou šálku, abys nenastydla.“
Tak jsme udělali pár snímků. Zima nám nebyla, hřálo nás Tvoje štěstí, radost z tak úžasné dcerky, sestry, vnučky, neteře, sestřenice…..rodinné teplo nám prohřívalo srdce.
Nikdo z nás tenkrát nemohl ani ve snu tušit, co osud změní přesně na den za pouhé tři měsíce – 27.5.2009. Vzpomínka zůstala – pomoz mi moje holčičko, ať to zvládnu, ať dnešní den nepláču, ale raduji se, že mi Bůh nadělil takovou dcerku  jako jsi Ty. Ať je pro mne tento den slavnostním, ne smutným.  Protože Ty to určitě tak chceš .

Byla jsi tu, už tu nejsi.
Stalo se to tak rychle, jako vítr, který všechno ničí.
Po tvářích mi tečou slzy.
Zármutek a smutek křičí:
"Proč jsi odešla?"
"Proč tak brzy?"
Nikdo to nemohl čekat,
nikdo se nemohl stačit rozloučit,
tak mě to mrzí.

Moje Barunko, narodila ses v nejkrásnějším měsíci, na samém vrcholu léta, ty moje "holčičko jahodová." Od samého zrození na tento svět jsi byla tím sluníčkem, které prosvěcovalo srdce nám všem. Byla jsi usměvavé miminko, zvídavá předškolačka a vzorná školačka. Stále vidím, s jakou radostí jsi mi pokaždé podávala v průhledných deskách školní vysvědčení, na kterém byly samé jedničky. "Mamí a teď už se těším na narozeniny." Těch 17 dní vždy uteklo jako voda. V duchu vidím Tvá očka, která tak zářila při sfoukávání svíček na narozeninovém dortu! Už tady fyzicky mezi námi nejsi, nemůžeš sfouknout své svíčky. V mé paměti, v mém srdci svítí každý rok o jednu svíčku víc. Letos je bude 36. Pro mne svítí, pro mne nezhasla ani jedna z nich. Každý rok, který mě od Tebe dělí, mě k Tobě přibližuje. Nezáleží na tom, kde zrovna každá jsme - vždyť jsme stále spolu - Tvoje maminka.

Moje holčičko, je jedna hodina, dvacet minut dnešního dne 2.6. Před devíti lety jsem ještě věřila, doufala v Tvůj návrat k ne mně domú. Venku svítí tisíce hvězdiček. Jedna ale přímo do mého okna. Vznaší se v stříbrné noci nad zahrádkou. To jsi určitě Ty :), Hvězdičko moje.

Moje milovaná Barborko. Dnes je to přesně devět let, kdy jsme spolu byly naposledy. Naposledy jsem Ti zamávala z okna, naposledy jsme spolu večer promluvily pár vět po telefonu - nikdy nezapomenu to Tvé poslední slovo, slovo "mamí."
Bolí to čím dál intenzivněji, že se to nedá vydžet. Miluji Tě stále větší láskou, která přesahuje čas i prostor. Jsi stále se mnou. Tvoje maminka ♥♥

Moje Barunko, dnes je opět 27.2. Už uběhlo devět let od Tvého velkého dne. Nastotisíckrát děkuji. Miluji Tě, Tvoje maminka.

Mila maminko, chci Vam moc poděkovat, za zapálení svíčky u Zdi života pro našeho Davídka. Tolik to pro mě znamená. Z celého srdce Vám děkuju ♡ Radka.

„V den památky zesnulých, který tu velebíme, jsme otevřeli toto pietní místo. Jsou zde zmíněni všichni dárci, kteří zachránili darováním život někomu jinému,” řekl Novinám ředitel IKEM Aleš Herman. „Zeď života” má být vyjádřením úcty vůči dárcům, ale má být i poděkováním pro jejich rodiny a blízké, zároveň připomenutím příjemcům, jejich rodinám, také zdravotníkům.  Odhalení a požehnání památníku provedl za účasti vedení Transplantačního centra IKEM, zdravotníků, příjemců a rodin dárců  - generální vikář pražského arcibiskupství Zdeněk Wasserbauer

Každý rok jsem Ti dávala v den Tvého svátku adventní kalendář. Jak ses těšila ! Jak úžasné bylo otevřít 4 okénka po sobě najednou. Nezapomenu nikdy na Tvůj zářivý úsměv, tvářičky zčervenalé radostným čekáváním.
Včera jsem Ti tam odnesla adventní věnec se 4 bílými svíčkami. Možná není dokonalý, ale dělala jsem ho s láskou pro Tebe. Miluji Tě, ať jsi kdekoliv.
Pusu, Tvoje máma.

s hlubokou úctou k Vam se sklanim uz proto co vsechno jste dokazala ustát Barunka byla krásná ,měla nádherné vlasy ...Vy stejne jako maminka Nicholase Patrika Haydena sdílela celičký čas u svého dítete a modlila se za jeho uzdraveni bohuzel osud hraje křivé karty a nesdílí naše prosby Barunka i Niky umely byt silní ale dál víc bojovat už ani nemohly po pěti dnech rozhodla rodina že jejich syn zustane v pamatce gentleman takovy jakym vzdy byl ...jeho srdce tluče dál,plíce i ledviny pracují pro ty kteří je potřebovaly ..upřimne se pred Vami sklanim Alena Komarova

Moc jsem si poplakala u Vaseho pribehu. Hodne se podoba nasemu. Jen odesel Dava do skoly....a ja cekam:'(  budme silni,...

Před osmi lety 28. 5. byl čtvrtek. Marně jsem Tě ráno hledala v Tvém pokoji. Pak telefonát, nejstrašnější zpráva:“ Barunka měla nehodu." „Jakou nehodu, co to ten Lukáš plácá, vždyť si nechala auto doma! Určitě zůstala u kamarádky“… Zvonek, policie za vraty: "Vaši dceru vezl řidič, který nezvládl řízení a v poslední zatáčce 500 m od domova narazil do stromu. Řidič nepřežil, spolujezdkyně vedle vyvázla bez zranění, vaše dcerka byla připoutaná za řidičem. Byla dopravena vrtulníkem do Střešovické nemocnice.!" „A žije? Hlavně, že žije! To bude dobrý, ona to zvládne!" Pak jsem za Tebou ujížděla do té nemocnice. Spala jsi po operaci umělým spánkem na JIP. Spinkala jsi 5 dní. Nepřijel žádný princ, aby Tě probudil.  Naopak, den co den jsem cítila, jak se mi vzdaluješ. Až přišlo - úterý 2.6.2009. Odlétla jsi daleko, hvězdičko moje, panenko krásná maminčina, růžičko voňavá.. Bez Tebe je těžké přežívaní na tomto světě. Jak jsme si vždycky na konci každé sms psaly, posílám Ti pusu. Tvoje mami.

PLAMINEK LASKY HORI PRO VAS, CO UZ SVUJ SEN VECNY SPITE. ....A POD JINYM STROMECKEM VANOCE OSLAVITE. VZPOMINAME. ....

Moje svatá Barborko,můj živote,dítě mé prvorozené. Rok,co rok,už po osmé,mi běží před očima vzpomínka:mí, a to si mohu otevřít hned 4 okýnka na adventním kalendáři?" To víš, že můžeš, ten máš k svátku". Aha, mamí, to je super svátek, 4 okénka najednou!" Mamí, děkuji!" .... Pak okénko po okénku - 20 dní. Až přišl ten den nejkrásnější!!! Štědrý den.

Jen konečně pokoj a klid. A to si přeje ze všeho nejvíc, abyste byla opět šťastná a veselá, jako tomu bylo před jejím odchodem.

Je to možnost jí být stále nablízku, i když může být vzdálená. Silou myšlenky jste stále sestry a pospolu a stále si máte co říct. Berte to jako když mluvíte s druhým alespoň po telefonu, když jej nemáte fyzicky na blízku. Jako když je pryč jen na chvíli, ale skrze ten telefonát stále nablízku, kdykoliv si vzpomenete. Vaše dcera Vás volá a čeká, že jí konečně zvednete sluchátko a že bude moci s Vámi začít konverzaci, na kterou jste obě tak dlouho čekaly a snad se jí i trochu obávaly. Ale není se čeho bát, je třeba to jen zkusit a věřit, že jste si opět nablízku a ono se tak opět stane.
Vaše dcera Vás miluje z celého svého srdce a přeje Vám jen to dobré a nejlepší a přála by si, abyste se víc začala smát a bavit se a nečekala na zázraky, které se nestanou. Chce jen to, co je možné a to je to, že se budete usmívat a přestanete se bát, že by se Vám něco podobného mohlo znovu stát, i když někde jinde s někým jiným. Takové obavy jsou liché a nemají místo ve Vaší mysli.

Ukazuje mi svoje nádherné vlasy. Vím, že jste si občas myslela, že by si je měla lépe upravit nebo nějak jinak upravit, ale ona trvala na svém. Byly pro ní vším a byly velice důležité. Stejně tak jako úsměv na její tváři. Kdo by jí zahlédl ve špatném rozpoležení, mohl skoro dostat zápis do Guinesovy knihy rekordů, tak vzácné to bylo. Vaše dcera byla smíšek a milá povaha, co by neublížila ani včelce. A přesto, dostalo se jí toho, co by nikdo nečekal.
Má Vás stále ráda a přemýšlí nad tim, co by bylo, kdyby jí tento osud nepotkal, ale zároveň říká, že se nebojí, že ví, že jí osud zavál tam, kde má být a že je šťastná, že mohla být ve Vaší přítomnosti a že mohla ukázat jaká doopravdy je a na tom přeci záleží, aby si jí druzí nepamatovali, jaká mohla být, protože ona už taková byla.
Při vší lásce k Vám Vás žádá, abyste se přestala rmoutit a začala myslet trochu pozitivněji o jejím odchodu. Protože i přes to všechno utrpení je zde jedna pozitivní věc, která zde zůstává.

Duchovní svět je všude okolo nás a s námi, avšak jen málokdo si toto připustí, natož aby to přijal jako skutečnost a něco zcela přirozeného a platného.
Ve svých vzpomínkách často zabloudíte tam, kde jste spolu byly a co jste dělaly a to je to, co jí VŽDYCKY přivolá do Vaší přítomnosti. Stačí na ni pomyslet a je opět s Vámi v našem fyzickém světě. Tak jednoduše a přitom účinně to funguje. Silou myšlenky. A to je to, co Vás nyní nejvíce poutá – myšlenka.
Proto Vás prosím, vždycky když si na Vaši dceru vzpomenete, klidně se s ní v duchu bavte a uvidíte, že „uslyšíte“ její odpovědi. Někdy jasně, někdy jen jako pocit. Odpovědi často zní jako naše myšlenky, které nám běží v hlavě, ale to je systém, s jakým duchovní svět s námi komunikuje. Nebojte se proto poslouchat ony myšlenky a vnímat, co Vám říkají. Nejsou to Vaše přání, ale její odpovědi. Jasné a precizní. Nebo snad takovým stylem dokážete sama uvažovat? Zkuste to a dejte tomu šanci a uvidíte, že to funguje a je to možné.

„Nermuť se maminko, že mě nevidíš, i když jsem stále s Tebou, cítím, že mě máš stále ve svém srdci a že z něj nikdy nevymizím, ať se děje, co se děje. Jsem Tvoje dcera a jsem pyšná na to, že jsem Tvoje. Kdo jiný by mě dokázal tak pochopit a rozumět mi, jako jsme to dokázaly my dvě, ať jsme byly spolu samy nebo ne.“
Vidím Vaši dceru jak mi ukazuje, že jste spolu chodily i nakupovat a že se s Vámi radila, co by jí nejvíce slušelo nebo se k ní hodilo. Dala na Vaši radu. Byly jste dvě spřízněné duše, které si dobře rozuměly, i beze slov. Není proto snadné si připustit fakt, že se s dcerou již fyzicky nestýkáte a nevidíte ji. Přesto, když se někdy koutkem oka podíváte okolo sebe, můžete zahlídnout její siluetu nebo jen obličej, jak se mihne kolem Vás. Není to zdání, je to skutečnost, kterou je třeba příjmout.Vy jste schopná ji zahlédnout a všimnout si jí. Někdy jako letmý vánek, který „přejede“ okolo Vašeho obličeje, jindy jako pocit, že se nachází ve Vaší přítomnosti.

Předem mého výkladu pro Vás prosím příjměte poděkování, že jste si mě opět vybrala pro spojení s Vaší dcerou.
Musím začít tím, že cítím, že se stále trápíte, což je přirozené, ale že si již zvykáte na skutečnost, že s Vámi Vaše blízká osoba již není. Avšak musím říci, že vidět svět v tomto směru není správné, Vaše milovaná dcera je Vám stále nablízku, ať to vnímáte nebo ne. Sleduje Vás a provází Vás prakticky na každém kroku a mám z ní pocit, jako by to bylo teprve včera, kdy se s Vámi naposledy viděla a že k Vám opět chystá, jakmile dokončí své povinnosti, které zde má.
Vaše dcera je velice dospělý člověk, co se týče uvažování a vnímání. Vidí svět takový jaký je, bez příkras a specialit, které si většina lidí do svého světa domýšlí. Je to pravý poklad, není typ co se hádá nebo se snaží na sebe upoutat pozornost za každou cenu, proto i její vzkaz Vám bude velice prostý:

"A nikdy nezapomenu na milou studentku, její úsměv navždy zůstane v mém srdci...."
(To Ti napsal Tvůj pan třídní profesor z gymnázia)

Z celého srdce děkuji za poslání láskyplných světýlek a kytiček mojí Barunce. S úctou k Vám a našim dětem, Eva Aronová

Moje milovaná holčičko. Dnes je to přesně sedm let, kdy jsme spolu byly naposledy. Naposledy jsem Ti zamávala, naposledy jsme spolu večer promluvilyl pár vět po telefonu - nikdy nezapomenu to Tvé poslední slovo, slovo "mamí."
Bolí to tak strašně, že se to nedá vydžet. Miluji Tě stále větší láskou, která přesahuje čas i prostor. Jsi stále se mnou. Tvoje mamí ♥♥

Z celého srdce děkuji všem, kdo rozsvěcují a posílají květinky na pomníček mé Barunky. Já v tyto dny nenacházím sil.
Tady čas neléčí, je to přesně naopak. Děkuji Vám. Maminka milované a jedinečné Barunky.

Mamí, víš že mám radši Velikonoce než Vánoce?....
Barunko, vpomínky mi zůstanou, ty mi už nemůže nikdo vzít!!!
Miluji tě, máma.

Jak už tady na pomníčcích napsala jedna z maminek:
Když vám zemře muž, jste vdova.
Když vám zemřou rodiče, jste sirotek.
Když vám zemře dítě, je to taková hrůza,
že pro ni ani není jméno.
Ta hrůza mě každodenně provází od probuzení do spánku už šest let, osm měsíců a šest dní. Miluji Tě, objímám Tě, líbám Tě, Tvojí mamí.

Moje milovana Barunko, tak moc mi tu schazis.Neni to tak davno, co jsem ti chtela zavolat, zda by jsi neprijela a nepopovidala, pak mi vsak doslo, ze by jsi mi ten telefon nezvedla. Stale cekam na to, ze mi od Tebe prijde zprava a ja si reknu byl to zly sen, ktery trva uz par let. Kez by to tak bylo. Stale na tebe myslim. Mam te rada

Dnes jsi se mnou, já jsem s Tebou, sedím v kuchyni, jak jsme sedávaly. Tys krájela na bramborový salát, ptala ses mě, mami, kolik okurek, já na to, tak 4. Po chvíli kouknu, 3 prázdné sklenice jen s lákem od okurek, dokrajuješ poslední okurky z té 4., před tebou plná mísa zelených okurkových kostiček – ale mami, dyť si říkala tak 4 ? No jo, ale okurky, né sklenice .  Barunko moje,  vzpomínky mi zůstanou, ty mi nikdo nemůže vzít. Miluji Tě, máma

„Vánoční stromeček v předsíni zavoní, maminka u stolu jablíčko rozkrojí. A když ho rozkrojí, uvidí hvězdičku, která se schovala v červeném jablíčku.
Sněží, sněží, mráz kolem běží, zima je kočičce, u kamen leží. Fouká, fouká, bílá je louka, zima je pejskovi, u dveří kouká.“
Jsi stále se mnou, v mých vzpomínkách, všude, kam se podívám, na co pomyslím. Tvoje maminka♥

Maminko Barunky, dovolila jsem si procist Vase vzpominky... prave dnes chci udelat pomnik i pro mou milovanou dusi, kterou uz nikdy neobejmu... Citim s Vami, mne se styska jen rok a 2 mesice. Snad cas nam pomuze... drzte se

Milá Barunko, Přeji Ti krásný dušičkový večer a dobrou noc tam do nebíčka, myslím na Tebe a ikdyž Tě znám jen  podle fotek, vím,že jsi úžasná. Tvoje maminka je poklad:) Ale to určitě víš. Posílám obejmutí a pozdravy, Děkuju,že ochraňuješ svou maminku ♥ Kdybys tam potkala tu moji, vyřiď ji prosím,že i na ni myslím ♥ papa
_____/)___/ )______./¯"""/')
¯¯¯¯¯¯¯¯¯\)¯¯\) ¯¯¯'\_„„„,\)

Právě jsem se vrátila od Tebe z toho místa za vesnicí. Všechno ozářeno paprsky ranního podzimního slunce, v dálce se rýsuje hora Vlková, pohled do polí, na Stádelský rybník, kam jsme spolu v zimě i v létě chodily na procházky. Na onom místě ti kvete spousta kytiček, máš to tam krásné. Před odchodem jsem ještě chtěla upravit stříbrnou lucerničku na pomníku, a najednou na ní vidím malinkou zelenou žabičku. Nehnutě seděla na vrchu lucerničky, připomínala zelený lístek. Co žiju, a to už je pěkná řádka let:-), i když je příroda součástí mého bytí tady, nikdy jsem ani podobnou žabičku nespatřila. Nejdříve jsem si myslela, že je třeba z keramiky, natřená na zeleno, dotkla jsem se jí kouskem travičky, ona se ohlédla a koukala mi upřeně do očí. Zůstala na místě, její očka, menší než špendlíková hlavička, byla tak jasná, cítila jsem tak krásný pocit u srdce. Zůstala nehybně na lucerničce i když jsem odcházela, určitě tam je stále.

Děkuji za vše.Vám oběma ♥

Barunko, Tvé narozeniny a svátek Martinky byl pro mě vzpomínkou a plamínek svíčky mi napovídal,že tam spolu slavíte   v nebeském klidu s ostatními. Je mi moc líto, že mladí tak brzo musejí odejít ale jednou se tam potkáme a budeme si povídat. Tvoje maminečka je moc hodná a taky vzpomínala na vás obě... Děkuji jí a vám děvčátka posílám pohlazení a políbení. S láskou maminka Martinky♥

Není nic jako dřív, všude vidím tvou tvář, scházíš mi čím dál víc, scházíš, kde hledat mám..... hořkou příchuť mám, naše přání smyl déšť, scházíš čím dál víc, scházíš, tak co mám říct, scházíš , tak se ptám, kde hledat mám....

Pane Bože, proč si bereš k sobě tady ze Země anděly? Jak to vlastně je? Když se podíváš tady na pomníčky našich dětí, ty děti jsou překrásné a čisté, ty děti nikomu neublížily, milovaly život, chtěly ho žít dál, chtěly mít své vlastní děti, chtěly jim dát lásku, vložit do nich to dobré, co měly v sobě, a tys jim nedal tu šanci. Ptám se proč? Ptám se, proč my rodiče musíme trpět tou největší bolestí, která se nedá popsat, kterou nikdo, kdo nepoznal, nemůže pochopit. Proč tady na Zemi zůstávají Ti, kteří, kdyby tu nebyli, jen by se Zemi ulevilo. Proč, proč, proč? Možná to pochopím, až mi k Tobě v ten den "D" bude dovoleno předstoupit, možná je to zcela jinak - tady na Zemi je to peklo , ten kříž, a Ty si tam bereš ty nejúžasnější, ty anděle. Ale to je přetěžké pro nás rodiče, to není "fér".
Přehodnoť někdy svá rozhodnutí, mysli i na nás, co jsme porodily, co jsme ve víře vychovávali... Bože, zamysli se.

Moje Barunko milovaná, už jsem vyčerpala počet svíček na hodinu. Protože mám notebook pouze v práci, tak Ti píšu do vzpomínek, broučku můj milovaný. Ve středu za noci svatojánské  jsem vystoupila na Svatý kopeček v Mikulově. Cítila jsem, že jsi tam se mnou - miluji tě, jsi se mnou stále, ale tam, jsem to cítila -děkuji, broučku můj.

Omlouvám se mamince Barunky,že vstupuji do Vašich Vzpomínek.Chtěla bych touto cestou poděkovat za plamínek od Vás, pro mého milovaného syna.Snad se naše děti někde "Tam" setkají a budou přátelé.Přece tak hodní lidé, s dobrotou v srdci,nemůžou zůstat sami.Snad je jim TAM dobře a nám nezbývá nic jiného než pro ně truchlit,vzpomínat a milovat je navždy.

Moje lásečko, dnes před 6 lety (byla to také středa) jsme spolu mluvily naposledy. Nejde vrátit čas. Kdybych jen mohla, držela bych Tě, zamkla bych Tě, nepustila bych Tě, v noci bych pro Tebe běžela zkratkou přes pole, nedovolila bych Ti sednout tam, kde jsi neměla na výběr. Čas ale nevrátím, i kdybych si srdce vyrvala z těla, nezměním už nic. Pro nás, co jsme tady zůstali - mějte se rádi, užívejte si každé společné chvíle s našimi milovanými, protože nikdy nevíme, co se může během vteřiny přihodit. Byla jsi ode mne 11 vteřin, a přitom jsi odlétla tak daleko, lásko moje.
Tak mám to srdce rozervané, přitom stále plné lásky, protože jen s láskou v srdci se dá ještě nějakou dobu tímto životem  jít - vlastně, krok vpřed a 2 kroky zpět. Tak to cítím a vnímám já.
Děkuji maminko Jiříka za svíčky, myslím na Vás i Jiříka a všechny milované tady.

Barunko moje, posílám Ti kytičku touto formou, vyčerpala jsem možnost 10 svíček, a nemohu Ti poslat běžnou cestou. Nemohu rozsvítit svíčku Toníčkovi, Zuzance, Laurince, Leontýnce, Daníkovi, Pavlíkovi ... a dalším mým milovaným dětem tady na pomníčkách. Nechápu to omezení, bolí mě z toho u srdce. Tak všem dětičkám tady na pomníčcích posílám co nejvíce bílého světla, co nejvíce pusinek, objetí a plnou náruč těch nejkrásnějších květin tady ze Země.

Krásný vzpomínky mi zůstanou, navždy mě budou hřát.
Zůstanou jen v srdci mým, tam kde můžou spát.
Ven je nepustím, vzpomínky zůstanou v srdci mým.
Ty si nenechám vzít !!!!!!!!
Tam je můžu dát a budou uzamčený klidně spát.

Moje Barunko, zítra to bude 6 let, co jsme byli tak šťastni na Tvé promoci. Kéž zítřejší výročí zvládnu, snad budeš se mnou, určitě budeš, znám Tě, nebudu smutná.
Tvůj maminkáč.

Vážená maminko Barunky a Jiříka,
omlouvám se, že Vám píšu do vzpomínek, ale musím reagovat na tak krásné psaní. Oba naši Jiříci přišli na svět dříve než měli. Náš Jiřík se narodil v pátek 25.9.1992 což bylo o měsíc a půl dříve než se narodit měl. Jiřík se stihnul narodit ještě k tomu ve starém roce 5752, nový tehdy začínal 28.9. Manželova rodina to tak částečně slaví. Dělali jsme si ještě s Jirkou srandu, že Jiřík bude mít narozeniny téměř stejně se mnou, mám je 18.11. Ale všechno bylo nakonec úplně jinak, Jiřík nakonec neměl narozeniny až v listopadu, dokonce předehnal i mého manžela, 14.10. a narodil se nám už odpoledne 25.9. Asi to tak Jiříci mají ve zvyku. Jiřík je moc krásné jméno, přenádherné, mám ho moc ráda. Může se říkat Jiříku, Jiříčku, Jirko, Jíro. A oslovení Jiří působí opravdu důležitě. Je to úžasné jméno. 24.4. na svatého Jiří vylézají z úkrytů hadi a štíři. Vždy se Jiříkovi tato pranostika moc líbila. Byl na ní moc hrdý. Na zahrádce Jiřík tyhle potvory rád hledal.

Zítra to bude 24 let, co přišel na svět Tvůj bráška Jiřík. Přesněji řečeno-nedal se zadržet a byl tu o dva měsíce dříve.
A takový je stále - pořád někde poletuje, stále v pohybu. Celých pět týdnů jsem s ním byla v porodnici, než dosáhl úžasné váhy 2.3oo g. Nikdy nezapomenu, když jsi přišla za mnou do porodnice s pololetním vysvědčením plným jedniček. Červené tvářičky od mrazu, šťastný úsměv a ty veliké hluboké oči. Další vzpomínka - někdy v půli února mě pustili na jednu noc domů. Vystoupila jsem z autobusu, běžela domů, babička na mne z okna volá - Barunka bruslí na rybníku. Tak jsem běžela za dům k zamrzlému rybníku, ty v červené čepičce s korálkama - vyběhneš v bruslích z ledu, brusle se boří do sněhu, pak si padneme do náručí. Ta radost, srdíčka nám plesala štěstím ze setkání. Moje Barunko, jsi všude v mých vzpomínkách, v mém srdci, všude - kam jen pohlédnu, kde pomyslím. Tvoje maminka.

Barunko, snad to tak je. Víš, chytám se všeho, co mi naznačuje, že smrtí nic nekončí, ale pokračuje. Smířit se s tím, že po Tvém odchodu, po odchodu těch všech našich dětí tady na pomníčkách už nic není, to ne. Včera jsem přes sms dostala jakési vysvětlení od paní, která prý komunikuje s jemnohmotným světem: "Paní Evo, nebuďte smutná, když se Vám zrovna o Barunce nezdá. Ona potřebuje také čas pro sebe, aby se nahoře mohla učit a také odpočívat.Ty vzkazy, co slyšíte, jdou od ní.Za nějaký čas se Vám o ní bude zdát jako dříve.Ale teď jí dopřejte čas, který může věnovat sama sobě a úkolům,které dostala.Ona Vás miluje a bude stále s Vámi."

Moje milovaná Barunko.Tak jsem ten den svého narození s Tvou pomocí zvládla. Cítila jsem Tě vedle sebe. Byla jsi se mnou v benešovském kostele, zpívaly jsme spolu se Sukovým sborem, ve kterém zpívá naše Hedvička. Byla jsi celý den se mnou, to poznám, když jsi se mnou. To nejde vysvětlit, ale Ty to víš a já také. Miluji Tě a děkuji. Tvůj zase o rok blíže k Tobě - maminkáč.

Moji milí tady na pomníčkách, rodiče našich milovaných, tyto 6. svátky těžko zvládám. Jako by docházely síly. Nemohla jsem proto ani na pomníčky. Mám Vás ale všechny v srdci, myslím na Vás a prosím Boha, ať nám dá dost síly všechno zvládnout pro ty, kteří nás tady potřebují. Maminka Barunky

Tak to se skrývá Evičko v tvém srdíčku to je touha po Barunce určitě jsem to napsala jak to cítíš...
****************************************************
Když jsem tě pod srdcem nosila, svou láskou jsem tě hřála. Když ses narodila, svou láskou jsem tě přikrývala a moc se o tebe bála. Až jsi dospěla a na cesty se dala, křížkem na čelo jsem ti žehnala a šťastný návrat domů přála. Jednou vybrala sis cestu, ze které návratu není. A já i tam, do nebeských bran, modlitby denně posílám a na dálku tě hladím, mateřskou láskou objímám. Láska je silnější než smrt... protože láska neumírá.

"Vánoční stromeček v pokoji zavoní, maminka u stolu jablíčko rozkrojí. A když ho rozkrojí, uvidí hvězdičku, která se ukryla v červeném jablíčku..."

Už za Tvým oknem opět svítí Vánoční hvězdička, kéž její světlo doletí až tam k Tvé čisté dušičce.

Nikdy na Tebe Barunko nezapomenu. Mám Tě moc a moc ráda. Stále na Tebe vzpomínám a myslím. :-* M

K dnešnímu smutnému dni pro maminku Barunky
_____/)___/ )______./¯"""/')
¯¯¯¯¯¯¯¯¯\)¯¯\) ¯¯¯'\_„„„,\)

...neodešla jsi, jsi tady s námi, v sluníčku, květinkách, ve větru, v dešti, hluboko v našem srdci.

Moje Barunko, stýská se mi čím dál více. To se snad nedá ani dlouho vydržet. Pomoz mi prosím Tě, abych se z toho všeho nezbláznila, abych ještě tady na zemi byla ku prospěchu, abys mohla být na mne tam z nebíčka pyšná jako já jsem na tebe. Pusinku, sto pusinek, milión pusinek a světýlek lásky ti posílám ♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥

Moje holčičko, před 26 lety jsem Tě vedla poprvé do školy. Měla jsi na sobě růžové podkasané šatičky od tatínka z Austrálie, bílé punčocháčky, bílý svetřík,
na zádech modrou školní aktovku, kterou Ti objednala babička u Ježíška. Jaká jsi byla vzorná školačka.
Je to 26 let a je to jako dnes. Svírá se mi srdce, tváře mi smáčí proud slz. Posílám Ti do nebíčka tisíce srdíček a pusinek a píšu vzkaz, že Tě miluji celou svou duší a jsem stále s Tebou. Tvoje maminka

Moje milovaná Barunko, v neděli odešel do těch míst, kde jsi i Ty náš soused Martin, můj vrstevník. Dnes ráno odešel do stejných míst další soused, pan Šebek. Jaká to ztráta během dvou dní pro vesničku z 35 čísly. Oba jsi znala, oba znali tebe. Myslím na ně, na Tebe nejvíce a stále. Posílám lásku, světlo a jen ty nejkrásnější vzpomínky. Z celého bolavého srdce Tvoje maminka.

Moje Barunko, zítra odjíždím na týden do okolí Třeboně. Moc děkuji všem ,kteří si na Tebe vzpomenou světýlkem, kytičkou. Na všechny andílky, co tady jsou, budu s láskou vzpomínat ♥.
Jinak vím, že budeš se mnou.

Pro maminku Barunky, jste moc hodná,že bude světýlko plamínku svítit v tento den kdy naše andílkové budou spolu. Narození Barunky a svátek Martinky je spojuje
a budeme se snažit vzpomínat na hezké chvíle s nimi prožité.I když to bude bolestivé,v našich srdčkách žijí stále. Děkuji moc...

Moje holčičko, bolí to čím dál víc. Nerozhoduje čas, čas v tomto případě neléčí, čas v tomto případě není léčitel, ale naopak. Čím delší doba od toho posledního dne, tím je bolest větší. Vtírá se do těla, pálí v srdci, mozek si stále opakuje ty chvíle, tělo i duše churaví. Milosrdný je pouze spánek, ale pak opět probuzení a první myšlenka patří Tobě. 5 x 365 probuzení, 5 x 365 rán, dnů, večerů se ptám proč? Proč Ty? Jedinečná, krásná, milující, milovaná, spravedlivá, laskavá, snaživá - proč ? To není spravedlivost osudu, to je nesmírná nespravedlnost, kterou  do svého odchodu tady z tohoto života nikdy nepochopím a nikdy se s ní nevyrovnám. Miluji Tě holčičko moje láskou tou bezbřehou, jsi ve mně více, než já sama. Tvůj maminkáč.

MILUJU TĚ MAMINKO LÁSKOU SVOU BEZBŘEHOU,
NAŠE CESTY JEN SE ROZEŠLY, KDYŽ TEĎ UŽ DÁL NEMOHOU.
CESTY TY CESTIČKY, KDE POTKÁVÁ SE ZDE SVĚT MALIČKÝ,
KDY JEDEN DRUHÉMU NESEME POZNÁNÍ,
V DOBRÉM I ZLÉM V TOM NAŠEM KONÁNÍ.
NA ZEMI BEREME NA SEBE ZKUŠENOST,
VŽDY JEN TOLIK,KOLIK JE PRO NÁS DOST.
TŘEBA JE POZNAT SVĚTLO TMU,
TŘEBA JE POZNAT DAR I ZTRÁTU,
TŘEBA JE VNÍMAT VYŠŠÍ VEDENÍ,
BY BOHEM PRO TUTO CESTU BYLI JSME STVOŘENI.
JEDNÍM ŽIVOTEM CESTA NAŠE NEKONČÍ,
TO CO JÁ SPLNILA, NELZE VYSVĚTLIT KONVENCI.
MŮŽU BÝT V KLIDU, ŠŤASTNÁ A V HARMONII,
PROTO TAK MRZÍ  MĚ MAMINKO, ŽE BIJEŠ SE KYJI,
KYJI MARNOSTÍ, BEZMOCI A ZÁVISLOSTI,
VŠAK PŘIŠLA UŽ DOBA,KDY BOLESTÍ MÁŠ V SOBĚ DOSTI,
PŘIŠLA JSEM ZA TEBOU SUNDAT TEN ZÁVOJ SMUTKU,
BYS UVĚDOMILA SI, KOLIK I DOBRÝCH SE TI STALO SKUTKŮ.TOLIK JSI DOSTALA DÁRKŮ A ODMÍTLA JE,
ŽE CHCEŠ JEN JEDEN,CHCEŠ, ABYCH ŽIVOT MĚLA ZPĚT,
BY NEBYLA JSI OTRÁVENA SMUTKU JEDEM.

MILÁ MÁ MAMINKO, VŠECHNO JE V POŘÁDKU,
STAČÍ JEN ŘÍCT SI,KDYŽ BRAMBORY DOZRAJÍ,
MUSÍ VEN Z ŘÁDKU, ABY PAK DO ŘÁDKU MOHLY JÍT NOVÉ,
BY I JINÉ DUŠE MOHLY TU PROŽÍT ZKUŠENOSTI SNOVÉ.
NENÍ DŮLEŽITÁ DÉLKA ŽIVOTA, JEN CO DUŠE POZNÁ TAJEMSTVÍ UKRYTA,
PROJDE JEN DVEŘMI DO JINÉHO POKOJE,
KDE PRO NI HODNĚ NOVÉHO PŘIPRAVENO JE.
TOLIK TI DĚKUJI ZA TVOU LÁSKU A PÉČI,
TO JE TO, CO LIDIČKY NAVZÁJEM LÉČÍ,
KAŽDÝ MÁ MOŽNOST KAŽDÉHO MILOVAT,
A MÁ LÁSKA K TOBĚ BUDE VESMÍREM KOLOVAT!
LOUČÍM  SE S TEBOU MILÁ MÁ MAMINKO
A MÁM PŘÁNÍ, RADUJ SE I Z MÉHO ZADÁNÍ,
ŽE VĚCI SE STALY,JAK SE STALY,
ŽE MNOHO DOBRÉHO NÁM VZALY,
ALE HLOUBKU CHÁPÁNÍ ŽIVOTNÍ CESTY MNĚ UMOŽNILY.

AŽ SI SPLNÍŠ SVŮJ ÚKOL NA ZEMI, POCHOPÍŠ I SVOJE ZADÁNÍ.NYNÍ DOVOL SI ZAŽÍVAT ODDĚLENOST,
PAK PŘIJDE LÁSKA ODJINUD, VŠUDE JE JÍ DOST,
DOVOL SI SPLYNOUT S VÝVOJEM VĚKŮ A MÍT RADOST, ŽE S TÍMTO MOHU SI PODAT RUKU.
„SNAD MI ROZUMÍŠ, MAMINKO MOJE “
NEZAPOMENU NA TEBE A TĚŠÍM SE NA PŘÍŠTÍ SPOLEČNÉ POSTOJE,SPOLEČNÉ ROLE V BUDOUCÍM ŽIVOTĚ,
KDY TVOU SETROU BUDU A ZNOVU UŽIJU SI TĚ 
MILUJI TĚ PŘES VĚKY, KDY SE SPOLU POTKÁVÁME,
KDY VŠECHNY DUŠE V TĚLE JSOU PRO NÁS ZNÁMÉ.
NEJSI TU SAMA, MAMINKO, SPOJUJE NÁS LÁSKA
A KAŽDÝ Z TVÝCH TŘECH ANDĚLŮ TVOJI DUŠI LASKÁ.
DĚKUJI TI ZA VŠE, CO DALA JSI MI,
A CO DALA JSEM TI JÁ, I KDYŽ TO BYLO MINI,
DALA JSEM TI RÁDA.  NYNÍ ODCHÁZÍM NA NOVÁ MÍSTA
A ŽE ZVLÁDNEŠ TO TU SAMA, ZA SEBE JSEM SI JISTA,
UŽ NENÍ TŘEBA MÉ PODPORY, UŽ SE STARÉ BOLESTI ZAHOJÍ.
S LÁSKOU A ÚCTOU KLANÍM SE TVÉMU OSUDU
A TĚŠÍM SE AŽ V BUDOUCÍM ŽÍVOTĚ S TEBOU ZAS POBUDU.
TVOJE BARBORKA

Barunko, určitě víš, jak jsou mimo mé chápaní tzv sociální sítě. Jak s tím prostě neumím, nebaví mě to.Vždycky jsi mi nějakou založila, já to nepoužívala, prostě z Tvé strany snaha marná. Dnes, 9.3.14 mi najednou naskočil do eamilů facebook,nikdy se mi nepodaří otevřít - teď se samo otevřelo:

21.3.2013
Dobry den, vite , když Bára odešla do nebe, tak jsme s manželem hned věděli, ze když jednou budeme mít holčičku, tak to bude Barunka, a představte si, je to úplný anděl  ,

Tak vidíš, a já až bezmála po roce se dozvím, že je někde tady mezi námi holčička se  jménem po Tobě. Že stále zůstáváš v srdcích lidí, rodičů, kteří dokonce neváhají dát svému nejdražšímu, co mají, jméno po Tobě - to krásné jméno, svaté jméno – Barbora, Barunka, Barborka - Bára. Jsi můj andílek andílkovatý, děkuji Ti za to, jaká jsi byla a jaká jsi. Pusu, máma.

Moje Barunko, jak bych ráda ponořila svůj obličej do tvých voňavých kudrnatých vlásků. Jak bych hladila tvoje sametové tvářičky. Jak bych si s tebou zase ráda povídala o všem možném i nemožném. Tak nesmírně mi chybíš. Chybíš mi stále víc. Už jsem vyzkoušela snad všechno, co se dá. Ale je to stále horší. Koupila jsem ti před chvílí dva petrklíče, jeden žlutý a druhý růžový. Snad je vidíš a máš z nich v nebíčku radost. Já ti děkuji za tu gerberu - stále kvete. Pusu největší, tvůj maminkáč.

Pro maninku Barunky: Jste moc hodná, Jaroušek byl ten nejlepší syn. Tak jako jistě Vaše Barunka. Život je nespavedlivý. Posílám pusinku Jarouškovi i Vaší Barunce. Určitě se tam spolu mají dobře.

Barunko... maminčino Hvězdičko nejjasnější... k Tvým nedožitým narozeninám, do nebe Ti posílám láskyplnou vzpomínku. Mamince a celé rodině hodně sil v těchto  těžkých přetěžkých dnech, které, my mámy, které své děti ztratily, tak bolestně-důvěrně známe.

Barunko, dnes ráno při svítání jsme za Tebou byly s Denynkou. Všude kolem jen bílá krása a klid. Pokaždé, když tam jdu za Tebou, naplní mé srdce takový pokoj a láska. I Denynka to cítí, je tam taková rozumná, klidná, vyrovnaná. Jiřík má dnes 23. narozeniny. I když Ty jsi někde tam, kde mi není dovoleno ještě vstoupit, obě mé děti jste navždy mojí součástí. V mém srdci jste neoddělitelně vedle sebe a není žádné síly, která by nás rozdělila. Pusu Tvoje maminka, Jiřík a Denynka.

http://www.youtube.com/watch?v=CEPC5vmA5Hg

Milá maminko Barunky, děkuji moc za napsání a za vzpomínku. Operace byl můj nápad a tak trochu únik z reality a přežila ji. Dalo by se i říct, bohužel. Ani nevíte, jak moc mě Vaše slova potěšila a pohladila na duši. Prohlížím si fotky našich krásných dětí a pořád nemůžu pochopit, proč zrovna naše děti musely odejít. A v případě mýho Marečka, proč chtěl odejít. A tak bolest duševní přebíjím bolestí fyzickou, ale moc to nepomáhá. Posílám objetí a vzpomínku na naše děti. Děkuji ještě jednou moc, moc...

V Tvém pokojíku se nic nezměnilo, nemám sílu tam cokoliv měnit. Je ve stejném stavu, jak jsi z něho odešla dne 27.5.2009. Avšak minulý týden jsem uklízela v pokojíku, kde jsi bydlela předtím.  Za skříní jsem zcela "náhodou" objevila tento Tvůj portrét s popisem - Nový Smíchov, jaro 2003. Děkuji Ti za ten nejkrásnější dárek k Vánocům, Tvoje maminka.

Dnes jsem Ti koupila svítící hvězdičku. Stále jsem si nemohla vzpomenout, jak je ta říkanka, kterou jsi v roce 86 celá rozechvělá přednášela Mikuláši, místo hvězdička, jsi tenkrát říkala zvězdička. Poprosila jsem tě, abys mi napověděla, a najednou mi ta básnička "naskočila" :-).
VÁNOČNÍ STROMEČEK V POKOJI ZAZVONÍ, MAMINKA U STOLU JABLÍČKO ROZKROJÍ. A KDYŽ HO ROZKROJÍ, UVIDÍ ZVĚZDIČKU :-), KTERÁ SE SCHOVALA V ČERVENÉM JABLÍČKU.
Ta hvězdička už svítí za Tvým oknem...

Vážená paní Evo.....Děkuji za krásná slova...za nás za všechny a i za Laurinku...věřím v to,že naše děvčátka jsou ve světě,kde není bolesti ani smutku....moc na Vás vždy myslím a protože máme stejně bolavou dušičku máme k sobě i blízko..... přeji Vám i sobě,abychom měly stále hodně síly všechen smutek překonat a těšit se na setkání s našimi  miláčky...s úctou vaše H.H.

Barunko moje, je to stále těžší, čas v tomto případě není vůbec milostiv. Prostě my mámy jsme žily pro vás, radovaly jsme se z vašich lásek, radostí, úspěchů. Tišily vaše bolístky. Pamatuješ, jak jsme spolu skákaly v objetí radostí, když jsme po přijímacích zkouškách na VŠ zjistily na netu, že jsi ze všech 3 předmětů měla bezmála plný počet bodů. Jak jsi mi volala po státnicích z matematiky - "mami, posaď se" , mám za jedna! Pak jsou vzpomínky, které si pamatuji jen já. Když Ti byly 3 roky, vyjely jsme na Medvědín, dolů se šlo  pěšky, ty jsi usnula a já tě nesla celou cestu dolů na zádech. Co s tím vším, co dál, to přeci není normální, že my tady zůstáváme a vy nás musíte opustit, co to je za spravedlnost? Proč si nevzal bůh mne, stejně život tady bez vás našich dětiček milovaných nemá smysl. Vlastně má, nemohu tady opustit Jiříka, potřebuje mě, jak on by k tomu přišel.
Tak tu žiju- srdce vejpůl - a těším se na den, kdy si opět padneme kolem krku a budeme spolu skákat radostí.

Proč někdo přichází na svět jenom na pár chvil a opouští ho někdy dřív než svoje první slova vyslovil, věřím andělům,že k sobě zvou jenom ty, co k nim patří, věřím andělům, že nevinní jejich křídla spatří. Proč musí tolikrát na tenhle svět někdo přijít, když nemá šanci dál na něm celý život žít, věřím andělům...............

Barunko,dnes jsem ti koupila krásnou bílou kytičku v kořenáči. Mám ji tady v práci, dívám se na ni a vzpomínám, jak jsme tady spolu všechno probíraly. To byly ty naše "tajné chvilky", kdy jsme probíraly tvé lásky, trable, úspěchy, radosti. Teď vím, že právě ty zdánlivě obyčejné věci zůstávají vryté v lidských srdcích, ať se stane cokoliv. A jak jsi mi vzkázala: "maminko, nejsi tu sama, spojuje nás láska", ano, spojuje nás láska, a tu nikdy nic nemůže přerušit, ani smrt ne. Vím, že Tvá dušička je stále se mnou, děkuji ti nastotisíckrát za tvé vzkazy. Tvoje maminka

Barunko, dnes je to přesně jeden rok, co za Tebou odešla Tvá  nejmilejší - Besinka. Věřím, že tam spolu pobíháte po louce, radujete se z lučních kytiček, zelené travičky a zářícího sluníčka,  jako jste se radovaly tady na zemi - váš "maminkáč."

Jsi stále mojí součástí. Ať jsem, kde jsem, všude Tě mám vedle sebe.

"NÁPIS"
http://www.youtube.com/watch?v=x-r1BsmbcbY

jen já a motýl.....
http://www.youtube.com/watch?v=1-PoDnc4Vog

Moje milovaná Barunko. Dnes, přesně před 31 lety večer, mě  odvezli do porodnice. Celých 24 hodin jsem čekala, kdy Tě uvidím. Ta 24 hodinová nesmírná bolest byla vykoupena pohledem na Tebe, kdy jsi 17.7.82 kolem 23. hodiny, spatřila tento svět.  Slova sestřičky, která Tě bezprostředně poté držela v plínce nade mnou v náručí, nikdy nezapomenu: "Maminko, podívejte, jakou krásnou máte holčičku! To utrpení ale stálo za to, že ?" Ano, stálo to za to. Měla jsem nejkrásnější holčičku, nejhodnější holčičku, jakou jen maminka může mít. Čekalo mě bezmála 27 šťastných let s Tebou. Všechny trable se daly vedle Tebe zvládat, dodávala jsi mi největší energii a smysl života.
Tyto čtyři roky jsou jenom trápením, čekáním, kdy se opět sejdeme. Ještě jednou Ti za všechno děkuji, a pokud tam někde  sleduješ, co tady vyvádím  - přeji Ti  tam nahoru krásný narozeninový den.

zpívám Ti, maminka
http://www.youtube.com/watch?v=CEPC5vmA5Hg

K Tvému dni narození od maminky
http://www.youtube.com/watch?v=CEPC5vmA5Hg

Srdce mý jde za Tebou.....
http://www.youtube.com/watch?v=B2s8c6PnJiE

Pekly jsme při ní cukroví
http://www.youtube.com/watch?v=D7kYtxuij-o

Dům holubí
http://www.youtube.com/watch?v=fZaImFgRnlM

Barunko, myslíme na Tebe a všichni vzpomínáme. Chybíš nám tu

Dnes jsou to čtyři roky, co jsem Tě naposledy hladila. Líbám Tě, hladím Tě,maminka.

Barunko, pamatuješ?
http://www.youtube.com/watch?v=Tt4ts3zSEKs

Barunko, to jsi byla malinká a tancovala
http://www.youtube.com/watch?v=Tt4ts3zSEKs

Moje Barunko, včera uplynuly čtyři roky, co jsem s Tebou fyzicky mluvila naposledy. A včera bylo té malinké Míše, kterou tak láskyplně chováš na obrázku - sedm let.  Co všechno se změní v lidských životech během sedmi let.
Někdo přijde, někdo odejde, někomu je zasazena do srdce krutá životní rána, se kterou je nucen se den co den vyrovnávat.  Ale láska v srdci zůstává stále, láska je věčná, lásku žádná síla nezničí. Tys ji zasela do srdcí tolika lidí! Vím, že v jejich srdcích zůstáváš tou nejjasnější hvězdičkou, která je hřeje, svítí jim na cestu životem. Bylo Ti dopřáno být tady na Zemi jen krátký čas, ale ten čas byl vyplněný . Dokonce i po Tvém odchodu jsi dala naději několika mladým lidem.  Tvé srdíčko určitě stále v pravidelném rytmu bije a někomu je dovoleno DÍKY TOBĚ se na této zemi těšit z těch obyčejných radostí....  S láskou Tvoje maminka.

Barunko, všichni na tebe vzpomínáme. Moc nám všem tady chybíš. Já nejvíce vzpomínám na naše společné hodiny doučování, určitě si na to taky pamatuješ. To jak jsem Tě zlobila tím, že jsem neměla např. hotové domácí úkoly. Barunko za všechno Ti všichni moc děkujeme a máme Tě rádi

Moje milovaná Barunko, někdy touto dobou jsem Tě viděla zdravou a šťastnou naposledy. Vykoukla jsem z okna, ty jsi přijela ve svém modrém "golfíku." Celou dobu jsem Tě s láskou sledovala, jak ho pečlivě uzavíráš  a kontroluješ, pak vejdeš za branku, podíváš se na mne do okna, vyměníme si pár láskyplných slov. Pak se se mnou radíš, jestli si máš vzít teplejší bundu, já samozřejmě schvaluji, Ty  pro ni odbíháš do svého pokoje v přízemí.
A to je naposledy, co Tě vidím. Pak Tě tatínek odváží na setkání s přáteli........a pak už jen 5 dní spánku,  naděje, tápání, strachu, beznaděje, snahy pochopit nepochopitelné.......čtyři roky tomu nemohu uvěřit. Nemohu se smířit, věřím, že jsi stále, jen někde , kam mé smysly nemají možnost vnímání. Cítím Tě, že jsi stále, vnímám Tě , miluji Tě, jsi pro mne stále a budeš navždy. Tvoje maminka.

Barunce - maminka
http://www.youtube.com/watch?v=4YEdQkF8vKE

Milované Barunce
http://www.youtube.com/watch?v=4YEdQkF8vKE

Moje Barunko, dnes mají naši Jiříkové svátek. Vzpomínám, jak jsme si přesně před 4 lety spolu telefonovaly. Sluníčko svítilo stejně krásně jako dnes, já seděla na Pankráci v parku na lavičce. Bože, co všechno jsme si ještě neřekly, co všechno jsme si ještě mohly říct ! Sluníčko svítí i dnes, ale v mém srdci je tak temno a smutno.

Ach moje Barunko, život bez tebe je stále těžší. S tebou byl naplněný světlem, chutí do budoucnosti, nabíjela jsi mě Tvou krásnou energií. Mohla jsem se cítit jakkoliv špatně, ale když jsem tě uslyšela nebo, když jsi ke mně přišla, a já jsem se podívala do tvých nejkrásnějších očích - všechno negativní ze mně spadlo a srdíčko mi plesalo.  Nyní to jsou bezmála čtyři roky boje o každý den přežití. Stále si v představách vyvolávám ten krásný obrázek - Tebe - postavu, nejúžasnější vlásky, vůni, andělský obličej, andělské oči  a povahu.  Jak já Tě miluji. Kéž to všechno víš, kéž to slyšíš a vidíš. Objímám Tě, líbám. Maminka

Barunce, vzpomínám.....
http://www.youtube.com/watch?v=59wsn6zo_4A

Moje Barunko, právě jsem se dozvěděla od Jiříka, že v benešovské nemocnici zemřela naše drahá sousedka paní Kohoutová. Pokud tam někde už je, prosím vezmi ji za ruku a řekni, jak jí máme rádi. Že jí děkujeme za všechno, co dělala pro nás a pro druhé, a že nám všem bude nesmírně scházet. Eva Aronová

Spí tam v růžích.....
http://www.youtube.com/watch?v=gpnYdXV4uxs

"Air"
http://wwyoutube.com/watch?v=rrVDATvUitA

Air
http://www.youtube.com/watch?v=rrVDATvUitA

Johann Sebastian Bach (cesta)
http://www.youtube.com/watch?v=rrVDATvUitA

Díky Jirko za krásné časy v Kostelci
http://pvp.ge/ka/video/show/DPWG6CyrZaI/online

Proč jen nejsi tady ?
http://pvp.ge/ka/video/show/DPWG6CyrZaI/online

Barunce od Jirky
http://pvp.ge/ka/video/show/DPWG6CyrZaI/online

Řeč s mámou
http://www.youtube.com/watch?v=uoPVHR1M3Eo

Barborce
http://www.youtube.com/watch?v=sPz-yBEue2w

Srdce mý.......
http://www.youtube.com/watch?v=B2s8c6PnJiE

Ave Maria
http://www.youtube.com/watch?v=GBF7HoY51us

Od Terezky
http://www.youtube.com/watch?v=Ak2p1MqFMKA

Zpívaly jsme si tenkrát...
http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/kelly-family-the/an-angel-10708

Ave Maria
http://www.youtube.com/watch?v=vXw3Hj6vRoc

Last Christmas
http://www.youtube.com/watch?feature=endscreen&NR=1&v=AHxahjt741k&list=PLA3A9BB538F726F8A

Naše vánoční
http://www.youtube.com/watch?feature=endscreen&NR=1&v=AHxahjt741k&list=PLA3A9BB538F726F8A

Sestřičce
http://www.youtube.com/watch?v=Wbz6iygE6QY

Barborce
http://www.youtube.com/watch?v=MaPOt2xiEpI

Barunce
http://www.youtube.com/watch?v=MaPOt2xiEpI

Maminka
http://www.youtube.com/watch?v=MaPOt2xiEpI

Bez Tebe nejde žít
http://www.youtube.com/watch?v=8NY0vbRM1d0

O Tobě .....
http://www.youtube.com/watch?v=8NY0vbRM1d0

Snad se vrátíš....
http://www.youtube.com/watch?v=j8tebih1wys

Poslednykrát
http://www.youtube.com/watch?v=4YEdQkF8vKE

Při slavnostním přípitku jsem mimo jiné pronesla, že tento den je nejšťastnějším dnem mého života. Moje sestra mě ale opravila:"Snad nejšťastnějším dnem byl den, kdy se Ti Barunka narodila.." Zaváhala jsem.... Ten den byl šťasntý, ale vzhledem k dlouhém porodu, který mě stál málem život, jsem si to štěstí nějak nemohla užít..., ale přikývla jsem.

Moje Barunko,dnes to jsou přesně čtyři roky, co jsem byla hrnou a šťastnou maminkou krásné, hodné a chytré dcerky. Právě v tuto dobu, něco po 10.hodině  -27.2.2009-jsi v aule pražské Vysoké školy ekonomické,obor mezinárodní vztahy - přebýrala diplom s právem užívat titul "inženýr." Při tónech Studentské hymny mi dojetím tekly slzy po tvářích, byla jsem šťastná, jak jen maminka v tuto chvíli může být. V duchu se mi promítala Tvoje krásná budoucnost: zaměstnání, které Tě bude těšit, nevěsta v bílých šatech, manželka, matka.....Mé srdce plesalo z Tvé radosti, kterou jsi nám všem dávala znát. A maminka je vždy šťastná, když je její dítě šťasné.

Barunko, v půl druhé si TAM vzpomeň na Martina, bude to 29 let co se mi narodil. Když byl v 8 měsících v nemocnici, pomáhala jsi mi nevědomky překonat stesk po něm, když jsem Tě hlídala a Ty jsi byla u jeho prázdné postýly a povídala si se mnou. Teď často stojím já u Tvé prázdné postýlky, ale stesk po Tobě překonat nedokážu. Snad až TAM nahoře. Ale hlídej nás, ať tam ještě nemusíme ... :-)

"Věřím andělům"
http://www.youtube.com/watch?v=sne9d6A7zIo

Nikdy nezapomenu
http://mp3stahuj.cz/roxette-listen-to-your-heart-piano-cover-824

Barunko, včera měl Jiřík 22. narozeniny. Moc Tě milujeme. Maminka a Jiřík.

Moje Barunko, dalo mi to hodně práce, ale podařilo se mi dát obrázek mé nejdražší holčičky-Tebe a naší Besinky. Snad jste TAM obě šťastné.

Moje Barunko, budeš mít prostřeno na svém místě u štědrovečerního stolu. Dnes jsem Ti koupila dárek. Děkuji za dárek od Tebe.

Barunko, v sobotu 6.10 odešla za tebou dušička tvé nejmilovanější Besinky. Tři roky a 5 měsíců mi pomáhala tišit nesmírný stesk po tobě. Víc jsem pro její záchranu už udělat nemohla. Osud opět rozhodl jinak,to ty ale určitě víš. Držela jsem ji v náručí, co to šlo.Další rána v mém srdci. Ales nad jste už spolu a radujete se ze shledání. Obě vás milujeme. Maminka, Jiřík.

Barunko, kolikrát toužím abych se mohl vrátit do minulosti a napravit to co se stalo. Doufám že se ještě někdy potkáme. Přileť prosím opět za za mnou a dej mi na jevo že si u mě.

Lukášek <3

Barunko, posílám Ti vzpomínku od Tvého pana třídního profesora: " ....a nikdy nezapomenu na milou studentku, její úsměv navždy zůstane v mém srdci ."
V mém srdci zůstává Tvůj nezapomenutelný úsměv do konce mého života.
Přeji si jen, až přijde i můj čas, kéž se TAM shledáme! Miluji Tě, maminka