Tatínku, zase to nesmyslné, že jsem rozsvítila !už! deset svíček, tak Ti posílám touto cestou to nejjasnější světýlko lásky, tvoje Evička

Sto let, to je vlastně jedno století!Jak nesmírně dlouhá doba.
Sto let od Tvého narození, můj tatínku. A já Tě ve svém životě   zažila "pouhých 6 let a tři měsíce. Někdo by řekl, to je sakra krátká doba. Ano je to sakra krátká doba. Také jsi mi moc chyběl.. ale zůstal jsi v mém srdci, zůstal jsi mojí součástí. Nikdy nezapomenu na poslední neděli, kdy jsme spolu byli naposledy.Nikdy nezapomenu na pondělí 27.4.64, kdy jsi na kole odjížděl na svoji poslední noční službu.Maminka Ti tenkrát dala s sebou smažený řízek, ale zapomněla ti dát k němu kyselou okurku.Dodnes vidím , ten igelitový sáček, v něm 2 okurky a maminku, která říká - Bože, on tu okurku zapomněl.Já mamince vezmu ten sáček a vybíhám, co mi síly stačí, za vesnici,  na silnici, kudy jedeš na kole do své služby. Táto, tatínku,,..ty zastavuješ v kopci své kolo, já tě dobíhám, a s úsměvem a štěstím ti předávám v sáčku 2 okurky.Ty mě pohladíš, poděkuješ, nasedáš  na kolo, a ztrácíš se mi v obzoru kopce.

Sbohem...Toníčku...

o tom píši alespoň sem do těchto vzpomínek na tatínka. Opět jsem tou malou holčičkou, která věří, že její tatínek jí nikdy neopustil, že jí navštěvoval v noci, kdy to bylo možné a bral si ji na chvilku s sebou do jiné reality. Děkuji Ti tatínku, děkuji, že na Tebe mohu vzpomínat, nejen když si byl s námi tady, ale i po té, kdy Tě ostatní oplakávali a nevěděli, co bylo dovoleno Tvé šestileté holčičce - a Tobě. Miluji Tě stále , jsi stále v mém srdci - už 51 let.

Přestože můj tatínek musel odejít, když mi bylo pouhých 6 let a 3 měsíce, zůstalo mi na něj tolik vzpomínek. Dokonce i po jeho odchodu mě po nějaký čas navštěvoval ve snech. Vzal mě za ruku a spolu jsme se vznesli nad dům, nad vesnici. Pamatuji si, jak jsem se vždy před usnutím těšila, "jak si zase s tatínkem užijeme". Pamatuji si střechy domů v naší vsi se shora, pamatuji si, jak jsme se vznesli nad náves - jsou tam vysoké lípy - musela jsem vždy - jakoby zašlapat nohama, abych se nad ně vznesla. Tatínek mě držel za ruku a užívali jsme si jeden druhého. Ty sny trvaly nějakou dobu, pak ustaly. Jak dlouhá to byla doba,neumím zpětně posoudit. Dítě vnímá čas jinak, než dospělý. Brala jsem to celé tak samozřejmě, jako, že to patří k životu. Když jsem se o tom zmínila třeba před maminkou, vůbec mi nerozuměla, tak jsem o tom raději neříkala nikomu. Až teď po letech, kdy mi odešla za mým tatínkem i moje největší štěstí, které jsem tady měla - moje dcerka Barunka, až nyní

Evi pro tatínka tvého ráda ho zahrnuji květinami a svíčkami ..

Ivčo, děkuji Ti za kytičky na pomníčku mého tatínka.
Pusu, Evča.

Ti, co žijí pro druhé - neumírají. Jednoho dne pouze změní místo pobytu - přestěhují se do světa vzpomínek

°“˜¨¨★ ´¨`˜“°¤.¸★Stále vzpomínám na tatínka kamarádky Evičky

_____/)___/ )______./¯"""/')
¯¯¯¯¯¯¯¯¯\)¯¯\) ¯¯¯'\_„„„,\)

Snad za mnou jednou přijdeš,

alespoň na par chvil jen,

i když to bude jenom sen.

Já si vůbec neuvědomila, že to bude 50 let. Barunka 5 let, oba 28. Pak nevěř na něco mezi nebem a zemí...

Pro Toníčka posílám Barunku..bude mít to smutné výročí..50 let se už se dívá z nebe na tebe Evi...

Evičko ano chce se jít za Bárou ,ale víš co by bylo?nešťastný lidi..myslím,že to je moc velká bolest ,která se nedá nikdy vydržet!!nedá..bolest takovou nechci NIKDY zažít.Ale že se nechce žít to znám ,taky se mě nechtělo být bez milovaného Břetika
Baruška by ti to neschválila tvůj odchod ano máš zde ještě  co zařizovat....Jířu ..muže a kamarádky sestry..tak neodcházej bud tady i mě by se stýskalo...
ráno vstáváš myšlenka běží za Bárou večer uleháš s myšlenkou za ní..tak jen "sny"ti uleví a dovolí jít za ní..za tvým milovaný a nenahraditelným dítětem..pusu tobě a nahoru Barunce..ivča

Evi víš jaký jsem znamení-RAK!
jako Baruš..a to máme hodně společného jen dítě mám jedno ale jsem MOC ráda,že ho mám nemá moc času na mě nejdříve mě to mrzelo ,ale zvykla jsem si..
Lucinky rodiče jsou starý jako já nějak tak+ -
Macouna jsem měla kdysi třídního nevim zda je to přízeň..
to by byl šok!kamarádka má syna a ten chodil z holčinou Luckou i příjmení by bylo taky takový i titul ing.jen nevim zda zemědělství.
hoch se jmenoval MILOŠ!optej se...zda nezná Pekárka.
...to k těm náhodám...

Moc sluníčka pro Evičku.

Jo o Eričce jsi psala a dnes by slavila..kdyby..
do nebe posílám kvítek ze světýlkem...

Evuško můj děda byl o rok starší než Toníček  A jeho táta byl v první světoví a strýček mého dědy tam padl a tak daly jméno mému dědovi po něm-BEDŘICH..
moc se zajím o rodokmen naši rodiny..
jsem pracant ze Škodovky s výučním listem nestěžuji si  dříve to tak chodilo v místě bydliště automobilka tak hurá tam.
Ty jsi chytrá ekonomka.-)a hezká taky Barunka to je dílo krásy a něhy určitě po tobě!Já dělám ráda fotky s rámečkem jsem samouk to mě jde..tak ještě Tonímu jsem
poslala Barušku..chytrou a krásnou to z ní září na dálku nemůžu se odtrhnou od té jeji krásné kreslené fotky.Pusu na dobrou noc..všem doma i pejskovi..

Evičko..to je pěkný si takhle psát o našich milých..
neznáme se osobně ,ale naše srdíčka bijí na stejno..láska k našim bližním i dávno narozeným je stejná-já jsem v raku jako Baruš..rodinu i lidi mám moc ráda hlavně špatně nesu využívání nikdy se neponaučím i v těchto letech-přetrhnu se pro jedno slůvko..určitě to znáš!Jsi dobrá že jsi šla na ten hřbitůvek měla jsi našláplo a pejska sebou a hlavně šla jsi za Baruškou..můžu se optat spí věčný sen nebo je v urničce?
my máme vše v urnách hladím ten mramor co pod ním spí táta a muž- babička zabalila jsem urnu do krajkového šátku a zavázala mašlí napsala jejich jména na ten obal..a v rakvích jsou pra-rodiče..

Ivčo, tak jsem dnes koukla do kalendáře a vidím, že má sestřička Barunky svátek. Vidíš, a včera jsem Ti o ní psala, slzy mi tekly,tak intenzivně jsem na ni myslela,a ona má dnes svátek, je Eriky.

Akorát nevím, kdyby tam nějaký chudák přišel a viděl postavu v noční košili...:-).Ale takoví druzí cvoci nejsou (tedy kromě nás dvou (promiň):-).Pak jsme to s Denčou vzaly zpět po silnici, natrhala jsem si voňavou kvetoucí trnku a zlatý déšť, dala Barunce právě k tomuto portrétu, manžel se sprchoval, a vůbec nevěděl, že jsem někde byla.Já byla vyrovnaná tou krásnou noční energií ze hřbitova, Denča šťastná, že byla na noční procházce - a pak jsem spala do rána.Cestou do práce jsem si teď ráno koupila okrasnou vrbu, táhla jsem ji v ruce a zasadím Barunce doma pod okno.Je přenádherně jarně zelená.To má Barunka určitě radost, já to vím. Tak , pa a pusu.Evča

Obdivuji Tě , jak umíš s těmi fotkami, já to vůbec neumím, co jsem tam dala Barunky fotky,to bylo úsilí nad mé síly. Nevím, jak napsat ty texty na fotečky, neumím tam dát normální foto, ne přímo z počítače.Tak tam nemám Barunku, když byla malá.
Jak píšeš o tom hřbitovu, tak si představ, že včera jsme se s manžele dodívali na "Vyprávěj", já si povzdechla, jaká to byla krásná doba.Manžel na mne, ty si můžeš stěžovat, máš práci, podívej ti druzí." To ti najednou do mě vjel takový vzdor, řekla jsem mu,že mu kašlu na práci,že chci zpět Báru,že bez ní nemá  nic smysl.Měla jsem už na sobě noční košili,župan - pod tím nic - sebrala jsem kabát, šálu,boty - pískla na Denču(pejsek) a šly jsme v té tmě přes pole na hřbitov. Je to křovím a polem cca km. Já tam musela.Byl tam takový klid, rozsvítila jsem 2 voňavé svíčky Barunce zapalovačem, který jsem v tom spěchu hodila do kapsy, vůbec se tam nebojím, není čeho.Naopak, je to nejkrásnější místo s výhledem do kraje.

Moc děkuji za portrét Barunky tatínkovi.Nikdy jí nepoznal, ale jeho maminka se také jmenovala Barbora Aronová. Zemřela bohužel tři roky před mým narozením.Ani jeho tatínka (dědečka)jsem nepoznala, ranila ho mrtvice  na začátku 2.světové války.V první světové sloužil v armádě, zažil tu hrůzu,doma měl ženu a dva malé syny(1914 a 1915(tatínek)dokonce tatínek se narodil,když byl děda na frontě,tak děda neunesl strach o své syny,neunesl další válku.Já ty mé drahé  nikdy nepoznala, ale od malička jsem k nim cítila lásku a úctu, dokonce Barunce jsem dala jméno po své babičce.Asi vůbec nezáleží na tom,kde naši drazí jsou, ale jací jsou, - jak jsem chvilku měla na pomníčku Barunky - "Láska přesahuje čas i prostor a nic nevyžaduje." Ivčo, já také nemám nic moc vzdělání, mám ekonomickou školu v Berouně,která byla pro mne jenom stresem.Nešlo mi účetnictví, angličtina - tu se musím učit i teď a vůbec mi nejde do hlavy, ale musím dělat jako, že něco umím,abych nepřišla o práci.

Evičko dřív než půjdu spát jsem udělala pro dědu Barunky foto..snad se nezlobíš..je na tobě zda si ho tam necháš.nebudu se zlobit pokud ho dáš pryč...pá

Evičko já musím sem za tebou a Barunkou psycholog nechápe moje srdce!nejsem blázen ,ale soucítím s lidmi co zažily to co já ba i hůř.Musí to s tebe  ven přece musím vědět co Barunka byla co dělala?jaký bylo miminko..co bráška Jířa?to chci slyšet já umím naslouchat mám ráda když někdo vypráví o své rodině svým mládí..ano není moc lidí co poslouchá a nepřerušuje  já to dovedu !Toníček kouká co tady je za vzkazy...
Evi jsem tady a budu pro E+B+J..ivča

I já Evi chodím na hřbitov jen já vše tak uklidím a stéle nosím květiny a svíčky vezmu mobil a zahraji jim písničky..musí být vše vyleštěný-je tam celá moje rodina jen muž je přijatý až já nebudu tak to už nikdo nebude opatrovat tak to říká moje mamka.Já to dělám ráda a musím jinak bych to nebyla já-je to láska co oni daly mě tak já vracím v podobě světýlek...nebojím se tam klidně večer tam jdu tam se nám nic nestane tam né jen v ulicích tam  číhá zloba..vrazi!Evičko vše co píšeš tak tomu rozumím a chápu a jsem"CIZÍ"jak ostatní se stáhnou a zavírají oči nechtějí pomoct mám na ně vztek!!jak se s tím smíří se svým svědomím..že nepomohou!!co to je za! svět Evi mě piš já budu naslouchat Já chci vše vědět co Barunka byla...

Evičko...milá bolest je velká při čtení těch vzkazů..
ty jsi tvor milující a tak bolaví..že budeš prohlášená za svatou "EVU"budeš druhá ta co byla v ráji je první. Vše jsem přečetla co slovo to dýky do srdce myslím to smutné ,ale to krásné to je sluníčkové Barunkové  .-) život sní byl co čtu pěkný..až moc pěkný a pak o to to musí být ŠÍLENÝ ..bez ní žít-není to život ,ale živoření.Otec biologický je člověk bez charakteru!!
zplodí děti..a frrrr pryč děsný !Ale dobře jsi jí vychovala klanět až k zemi se ti mus všichni!! pani ing.to je něco..a červený diplom krása to v Austrálii nemají!I já tykám je to lepší mě to nevadí-já jsem Evi dělník obyčejný člověk snad to neva!

Protože ti, co ji znali, to neunesli, utekli před vším. Nedivím se jim, utekla bych také. Ale já nemohu, já jí mám ve svém srdci, já dělám to, co cítím, pláču nad osudy druhých dětí a maminek.Vzájemně si posíláme ty světýlka lásky a porozumění. Možná, že je také opustím, ale přes tyto stránky mám jediný kontakt s Barunkou.Každý den si připomínám její podobu, doma to nejde. Moc Tě pozdravuji do Mladé Boleslavi, drž se a žij. Já jdu také domů,budu se kochat jarní přírodou, dýchat čerstvý vzduch a uvidím, jak dlouho to tu ještě budu zvládat. Pusu (tak mi ždycky Barča psala, tak pusu Eva)

přežil, ona ne. Můj první manžel tady zanechal,opustil dvě dcery, a obě odešly do nebe. V Austrálii má další dvě dcery. A je v Austrálii, daleko.A my, mámy tady trpíme (myslím i tu Eričky),neopustily jsme své děti a Bůh nám je vzal. Proč?? To nemůže být náhoda. Z rodiny tatínka Barunky nikdo neměl více než základní školu,jeho sestra je s nervy invalida. Erika měla začínala studovat vysokou pedagogickou školu, Barunka měla šestileté gymnázium, nejdřív VŠE bakalář, pak Ing. Chtěla dokázat svému otci,že vše zvládá i bez něho, chtěla mi ten diplom dát do ruky, pak přesně za tři měsíce po promoci na den mi odešla.Ivčo, tak jsem to na tebe vysypala, nezlob se, neber si to, já se jen nemám komu vyzpovídat. Pracuji naplno, mám nasazenou masku klauna, pak když všichni odtud odejdou, brečím a nechce se mi domů. Doma to na mne padá.Ještě, Ivanko, pan psychiatr měl pravdu, nenavštěvuj tyto stránky. Já je  navštěvuji proto, aby lidé nezapomněli na moji Barunku, aby se o ní dozvěděli.

prarodiče, jedna dokonce manžela, druhá urny tety a strýčka, po kterých zdědila vilu. Nikdo na hrob nejde. Starám se o něj pouze já. Je to nervuje, já musím být Ok. Pokud je něco nad námi, moje Barunka je Anděl, krásný Anděl, a já, až odtud odejdu, to nevím, co se mnou Bůh provede. Barunky život byl zmařený, ano, ale ona mě toho tolik naučila.Já dělala v životě tolik chyb, ona mě dovedla takřka k dokonalosti. Ano dovoluji si to tak říct.A jestli v budoucím životě budeme sestřičky:-), jak mi slibuje, to bude tak nádherné. Já se normálně těším, také se vůbec proto nebojím smrti.Bojím se jen o synka.Snažím se ještě z něho vykřesat, aby byl slušný člověk,aby měl děti, kterým by mnohé od Barunky předal.Je to s ním ale těžké, je jaký je.Ivčo, budu ti tykat - snad se nezlobíš. Víš co je ještě šílené? Ten Barunky otec v roce 86 emigroval (v červenci), v březnu 87 se mu tady v Čr narodila nemanželská dcerka Erika. Přesně 2 roky před Barunkou jela v Benešově jako spolujezdec na motorce,

Máte pravdu. Je to k nesnesení. Sama nevím, jak dlouho se to dá vydržet. Nechápu proč.Nemám s kým sdílet, všechno v sobě dusím.Pravý tatínek Barunky v roce 86 emigroval do Austrálie.Barunka byla pro mne vším, celým smyslem života. Tak nádherné stvoření,sama jsem nechápala,po kom je tak krásná.Šedomodré, hluboké oči, nesmírně hodná, chytrá,skromná.Byla pro mne vším. Nemám ráda sebe, že jsem tady zůstala. Mám ještě syna s druhým manželem.Synovi je 23 let. Miluji ho láskou jako Barunku.Jenže ona byla moje prvorozená,sama jsem si jí vychovala,od malička jsme byli parťáci do pohody i nepohody.Ona byla ta, co mi se synkem pomáhala(narodil se nedonošený v 7.měsíci)a je to s ním stále těžké. Barunka byl anděl v pravém slova smyslu.Nejhorší je,že nemůžu sdílet ani s manželem,příbuznými - každý jakoby si nechtěl kazit své krásné dny.Babička (od muže maminka)se mě třeba zeptá - jak se máš, já musím říct - dobře.Když jí řeknu špatně, pokládá telefon.Sestry mají u nás v hrobečku oba rodiče,

I já myslím,že naši milí jsou na lepším místě hlavně aby nás viděly a držely nám palce ať to tady zvládneme se ctí!
Evičko to je to co nemohu rozdýchat ten stesk ...
a tady jsem se dostávala do kolotoče s kterého nešlo seskočit točila jsem se při čtení všech těch vzkazů..
tak moc bych vám všem chtěla vrátit DĚTI!!nemám na to nemám..hladila jsem všechny ty nebohé oběti ..protože vaše bolest-maminek je nejhorší..určitě horší než moje..proto se vám klaním až k zemi hladím vaše ruce a pláču nad zmařeným mladý!!životem!

Evi vše jsem si přečetla tam u Báry...ano krása nesmírná vše napsané tak ,že jsem ani nedýchala..a napsala pro vás u Toníčka..tatínek to schválil nechtěla jsem psát tam nad tu nádheru..Evi sny ty sny co nás odvedou za nimi tam do dálky kde se radujeme a lítáme je nádhera..a nechceme se vrátit do reality-Bára ve snu  mě dávala najevo ,že musím sem za mamkou já brečela ,že ji nemohu přivést ,že její cesta na zemi byla nedokončená..až mě manžel probudil ze sna-moc prožívám vaši bolest Evi ano chápu ,že Bára byla a je vaše,ale vaši bolest to bolavé břímě co ponesete na srdci do konce dnů mě řeže a pálí chci vás pohladit a kousíček té bolesti příjmout a nést ji sváma.IVČA

Milá moje Evi..
já chodím k lékaři je to kriminální psycholog..taky nic moc neřekne,ale já hloupá mu řekla o vyrtuálním a on mě
řekl ,že budu "bláznit"pokud tam tedy sem budu chodit..
tak jsem ho poslechla!zbytečně...Brunka mě ve snu prosila ať se tam vrátím tak jsem poslechla,ale moji milí zemřelí jsem sem už nedávala oni to vědí ..Evi nevrátily se mě jsou stále jen vzpomínky a prach v urnách ..prášky beru na zklidnění jen na spaní,bylo mě smutno za vámi ..moc smutno jste u mě v srdíčku pro vše co jste zažila tak bolavého že srdce se svírá bolestí a to je to co i mě trápí vaše bolest..nejste tady sama ,ale jen vy a Bára mě berete dech..slzy lezou z očí..
ílen

28.3. se mi také zdálo po dlouhé době o Barunce.Před usnutím jsem poprosila - a zdálo se. Měla zelené tričko, mohla jsem se jí dotýkat a telepaticky jsme si povídaly, jaké to tam je. Já si vůbec nepřipustila od začátku, že po odchodu milovaného člověka nic není, já vím, že je. Jinak bych už tady nebyla. Barunky se se mnou a Jiříkem přišla někdy v srpnu 2009 rozloučit, to nebyl sen, to byla skutečnost.Když odešel v mých 6 letech tatínek, často v noci si mě brával za ruku a spolu jsme lítali nad vesnicí. Vždy jsem pak říkala mamince, dnes jsem zase s tatínkem lítala nad lípami (náves se zvoničkou v naší vesnici),tenkrát jsem to brala jako sen, ale dnes vím, že to sen nebyl. Ivanko, oni se mají lépe než my, o ni jsou s námi stále, jen v jiných vibracích.Držte se (snad se vám o Barunce zdál sen příjemný).Já k psychiatrům nechodím, oni mě vždycky akorát rozhodili, protože sami nevěděli...prášky neberu, s Barunkou se snažím komunikovat. Posílám Vám lásku, jste mi hodně blízká, držte se,Eva

Evičko chci jen napsat to ,že jsem nezvládla bolest všech maminek..můj pán psycholog mě "přinutil"odsud odejít
byla jsem zhroucená..a co vy?!jak to musíte zvládnout vy bolavé maminky co nemáte úniku před tou bolestí.Měla jsem sny byla jsem s Barunkou bylo to moc živé až moc živé..vydržela jsem to jsem nejít,ale ta má hlava...
neposlechla jsem pana doktora beru prášky tak si myslím ,že to při nich zvládnu..
ivča

Tatínku, moc tě prosím, opatruj mi tam moji milovanou Barunku.

Mám tě ráda můj tatínku, i když mi byl s tebou dovolen tady na zemi tak ukrutně krátký čas. Navždy zůstaneš v mém srdci.

drahému tatínkovi
http://www.youtube.com/watch?v=Kzdekl3Qj8c

Tatínku k Tvým narozeninám
http://www.youtube.com/watch?v=Kzdekl3Qj8c

Tatínkovi
http://www.youtube.com/watch?v=-Aba0lVdE2c

Tatínkovi
http://www.mp3stahuj.cz/lucie-bila-jsi-muj-pan-2905